Boj proti domácímu násilí, definice nových trestných činů, osvěta. Na to i mnoho dalšího se má soustředit už roky diskutovaná Istanbulská úmluva, o jejíž ratifikaci má ve středu jednat český Senát. Proč je důležitá a jak může pomoci?
Česká republika sice Úmluvu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí dávno podepsala, dodnes ji ovšem neratifikovala. V platnost tedy stále nevstoupila. Ve středu se jí má zabývat český Senát – podle médií i informací Voxpotu se očekává dlouhá diskuze, která pravděpodobně skončí nepřijetím dokumentu.
Úmluva přispěje k tomu, že pro náš stát bude problém násilí na ženách představovat politickou prioritu. Bez ohledu na to, kdo zrovna vládne, bude toto téma muset řešit.
Takzvaná Istanbulská úmluva je už dlouhé roky předmětem vyhrocených diskuzí, její vcelku prostý význam – zabránit násilí na ženách – jako by se ztratil v překladu. Voxpot se proto zeptal čtyř expertek, tří českých a jedné ukrajinské, v čem vlastně vnímají přínos ratifikace tohoto dokumentu. A proč by přijetí úmluvy Česká republika potřebovala.
Klára Kadár
manažerka sekce advocacy v organizaci Konsent, specializuje se na změnu definice znásilnění v českém zákoně
Ročně v České republice vyhledá lékařskou pomoc 162 tisíc obětí domácího násilí. To je neuvěřitelné číslo. Istanbulská úmluva přistupuje k problematice domácího a sexuálního násilí komplexně a říká státům, jak by měly v této otázce postupovat. Například, aby došlo ke vzdělání všech složek, které se účastní trestního řízení – policie, soudy, zdravotnictví. Ze zahraničí navíc víme, že Istanbulská úmluva pomohla zlepšit služby pro oběti, které u nás rovněž velmi chybí.
Čtěte také: „Jsme zuřivým křikem žen, co už nemají hlas.“ Itálie se bouří proti femicidám
V Česku neexistuje dostatek center pomoci pro oběti, nemáme ani dostatek znalců, psychologické pomoci. V otázce domácího a sexuálního násilí naopak ve společnosti máme velký dluh. Ratifikace úmluvy by tak ukázala obětem, že jejich situace není státu a jeho představitelům jedno a chtějí činit kroky k nápravě. Česko se řadí mezi posledních sedm států, které Istanbulskou úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly. A to na nás v mezinárodním kontextu nevrhá dobré světlo.
Hana Stelzerová
Co je Istanbulská úmluva?
Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, známá též jako Istanbulská úmluva, je mezinárodní smlouva Rady Evropy zaměřená na potírání a prevenci násilí na ženách a domácího násilí. Představena byla v roce 2011. Podle Rady Evropy úmluva zavádí soubor definic trestných činů, například mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucenou sterilizaci.
ředitelka České ženské lobby a mluvčí Hlasu proti násilí
Násilí na ženách představuje velký problém. Pro ilustraci: Každá třetí žena (30 %) a každý devátý muž (12 %) má zkušenost s domácím násilím, tedy podle výzkumu agentury Ipsos z roku 2022. Orgán sociálně-právní ochrany dětí také každoročně registruje přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti. Úřad vlády zase v roce 2018 uvedl, že každoročně je na policii oznámeno 600 případů znásilnění, přičemž studie ukazují, že nahlašováno je jen asi 10 % skutečných případů. Od roku 2003 bylo podle odhadů 252 žen zavražděno jejich partnerem.
Úmluva proti násilí, jak ji přesněji nazýváme, pojmenovává tento problém a nabízí postup pro jeho zlepšení. Nejde jen o to, jaké zákony bychom měli jako ČR přijmout na ochranu obětí, ale rovněž o další opatření a pomoc lidem, kteří násilí zažívají nebo ho páchají. Současně v dnešní době lidé již netráví celý život v jednom státě, a proto je důležité, že jde o dokument Rady Evropy. Určitý standard prevence, ochrany a pomoci tak bude dostupný ve všech evropských státech.
Úmluva proti násilí představuje mezinárodní lidskoprávní dokument, kterým se ČR zaváže řešit problém násilí na ženách. Jde o komplexní pojetí této problematiky. Úmluva popisuje, jak k násilí ve společnosti dochází a jak předcházet jeho příčinám. Úmluva přispěje k tomu, že pro stát bude problém násilí na ženách představovat politickou prioritu – bez ohledu na to, kdo zrovna vládne, bude toto téma muset řešit. Podobné úmluvy jsou v mezinárodním právu standardem a pomáhají zlepšovat lidská práva ve společnosti.
Česká republika by tedy musela zlepšovat dostupnost lékařské, psychologické a právní pomoci, azylových domů a dalších služeb, které jsou v tuto chvíli kriticky podfinancované.
Naposledy byla podobná úmluva, která řeší problematiku nerovného postavení žen a mužů, přijata v roce 1980. Jedná se o Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen. Úmluva proti násilí představuje mezinárodní dokument, který je ve svém systematickém přístupu jedinečný. Považuje násilí za porušování lidských práv a snaží se ukázat, jak postupovat, aby se situace změnila. Proto není třeba více mezinárodních úmluv tohoto typu pro řešení genderově podmíněného násilí. Důležitá ale bude následná implementace Úmluvy proti násilí.
Čtěte také: Andrew Tate šíří temné myšlenky mužství a vydává je za světlé. A dost na nich vydělává
Nina Potarská
ukrajinská aktivistka a expertka na ženská práva
Násilí na ženách a domácí násilí především tvoří významný podíl trestných činů proti životu a zdraví. O mnoha případech domácího násilí se nedozvíme, protože nejsou hlášeny policii. Vědecké studie zdůrazňují, že domácí násilí je jednou z nejčastějších příčin duševních poruch, chronických onemocnění i sociální a ekonomické zranitelnosti žen a dětí.
Mezinárodní i domácí lidskoprávní organizace také pravidelně zdůrazňují potřebu vzdělávání v boji proti domácímu násilí a násilí na ženách. To může pomoci lidem naučit se rozpoznat příznaky násilí, pochopit rizika a hrozby s ním spojené a vyhledat pomoc příslušných služeb.
Školení policie, zdravotnictví a sociálních služeb o tom, jak reagovat na násilí, potom pomůže snížit násilnou trestnou činnost. A také zvýšit důvěru ve společenské instituce.
Kristýna Benešová
advokátka, zakladatelka Ženy v právu a Bez trestu
Které země již ratifikovaly Istanbulskou úmluvu?
Albánie, Andorra, Rakousko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Malta, Monako, Černá Hora, Nizozemsko, Severní Makedonie, Norsko, Polsko, Portugalsko, Moldavsko, Rumunsko, San Marino, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Spojené království.
Úmluvu neratifikovaly Arménie, Bulharsko, Česká Republika, Maďarsko, Litva, Slovensko. Turecko od dokumentu v roce 2021 odstoupilo.
Stěžejní zásadou Úmluvy proti násilí je právo každého – žen, mužů, dětí – na život prostý násilí. Něco tak základního jako život bez násilí může znít banálně, ale v české společnosti vůči násilí existuje vysoká tolerance. Různé formy domácího násilí během svého života zažívá přibližně každá třetí žena a každý čtrnáctý muž, 22 % českých dětí je svědky domácího násilí.
Zásadním problémem je nedůvěra v justici a systém pomoci. Podle nového výzkumu agentury Ipsos věří justici pouze 8 % obětí domácího násilí, oznamováno je někde mezi 5–8 % znásilnění. O většině případů násilí se tedy vůbec nedozvíme a nemůžeme ho řešit.
Úmluva proti násilí je souborem dobré mezinárodní praxe, která vede k účinnější prevenci a potírání násilí. Její velký přínos vnímám v tom, že státy zavazuje vyhradit pro boj s násilím finanční prostředky. Česká republika by tedy musela zlepšovat dostupnost lékařské, psychologické a právní pomoci, azylových domů a dalších služeb, které jsou v tuto chvíli kriticky podfinancované. Úmluva také připomíná důležitost práce s pachateli násilí a vzdělávání o nenásilném řešení konfliktů, které chápe jako prevenci násilí.
Úmluva také státy zavazuje k povinnému a systémovému vzdělávání všech profesí, které pracují s oběťmi, včetně soudců či soudkyň a státních zástupců či zástupkyň. V současném soudním rozhodování stále najdeme stereotypní (a nesprávné) představy o obětech a pachatelích.
Ty mohou mít za následek druhotné trauma oběti způsobené v trestním řízení, v nejhorším případě i nespravedlivý rozsudek, ve kterém soud oběti vzkáže, že svým chováním ke spáchání trestného činu přispěla. Tomu se Úmluva snaží předcházet, čímž přispívá ke spravedlivější a k obětem vstřícnější justici. Svět kolem nás ovšem nemění mezinárodní úmluvy, ale úsilí států se jimi řídit.
Anketa
Mělo by Česko podle vás ratifikovat Istanbulskou úmluvu?
Ano (Počet hlasů: 94 / 91 %)
Ne (Počet hlasů: 9 / 9 %)
