Lidstvo dosáhlo dalšího významného milníku: od 15. listopadu žije na naší planetě více než osm miliard zástupců druhu homo sapiens. Číselný údaj zahrnuje mnoho rovin. Třeba tu environmentální. Rostoucí populace klade na planetu Zemi a její omezené zdroje výrazné nároky, což může mít nakonec dopad na lidstvo samotné, říká meteorolog Jáchym Brzezina.
V polovině 19. století obývalo Zemi asi 1,2 miliardy lidí. O sto let později bylo číslo zhruba dvakrát vyšší. A nyní? Podle nejnovějších zpráv, s nimiž přišla Organizace spojených národů, žije na modré planetě osm miliard osob.
Překonání této nové miliardové mety stanovila OSN na úterý 15. listopadu. Toho dne jsme se stali „jedněmi z osmi miliard“. Je ale potřeba si uvědomit, že údaj není tak docela exaktní. Spojené národy sice k číslu a datu došly zohledněním desítek indikátorů a zahrnutím dostupných dat napříč celým světem, i tak je určení očekávaného dne s vysokou pravděpodobností nepřesné.
S přibýváním lidí se zvyšují i jejich potřeby. Narůstá tedy i čerpání energie i přírodních zdrojů.
Jedním z důvodů je třeba fakt, že demografické údaje z rozvojových států jednoduše nejsou na takové úrovni jako z těch vyspělejších. Právě v těchto zemích přitom populace roste nejrychleji, například ve státech subsaharské Afriky. Dle statistik a výpočtů nicméně vyšlo překročení osmimiliardové hranice právě na letošní třetí listopadové úterý, a to i přesto, že se vědci mohli „seknout“ klidně i o roky.
Debata o limitech Země
Byť nejspíš nepřesné, číslo má důležitou symboliku. Alespoň krátkodobě zesiluje debatu o houstnoucí populaci a dopadech, které s rostoucím počtem lidí na Zemi souvisí. Třeba o tom, kolik jich svět unese tak, aby nedošlo k demografické a ekologické katastrofě.
Zdaleka nejde o nové téma. Už v 19. století zveřejnil britský ekonom Thomas Malthus svůj Esej o principu populace, v němž (nejspíš jako vůbec první) propojil otázku zalidňování planety s potenciálním nedostatkem.
Protože ale následovala průmyslová revoluce a s ní hojnost a rozkvět medicíny, Malthusovy argumenty se ocitly na okraji vědeckého zájmu. V 60. letech minulého století se ale téma vrátilo a ze zorného pole badatelů i veřejnosti už nezmizelo. A nyní se vede čím dál hlasitější debata o tom, co vlastně přibývající počet obyvatel znamená pro samotnou planetu Zemi.
Čtěte také: Africký COP: Globální Jih chce odškodnění za klimatické katastrofy a kritizuje Evropu
„Určené datum by mělo rozvířit diskusi o tom, že je rostoucí populace problém z řady důvodů. Mimo jiné klade výrazné nároky na planetu, jež má omezené zdroje. Protože vyšší populace vždy znamená vyšší nároky na zdroje – ať už jde o nerostné suroviny, výrobu energie nutné k tomu, abychom vůbec mohli fungovat, či množství vypěstovaných potravin. Nebo o limity plochy, na které žijeme,“ osvětluje pro Voxpot Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší na Českém hydrometeorologickém ústavu.
Rovnice o budoucnosti planety a lidstva
K osmi miliardám lidstvo dospělo skoro symbolicky v době, kdy se v Egyptě konal klimatický summit OSN, tedy COP27. Právě změna klimatu hraje v rovnici budoucnosti planety Země i jejích obyvatel zásadní roli – souvisí s ní mimo jiné extrémní projevy počasí, jejichž frekvence bude dle očekávání vědců zesilovat.
Co to znamená v praxi? „Může jít třeba o redistribuci vody – některé oblasti mohou v budoucnu více trpět suchem, jiné budou naopak více sužovat povodně. A čím více bude v těchto oblastech žít lidí, tím větší škody takové přírodní katastrofy napáchají. Ať už materiální, či v nejhorším případě i na životech,“ říká meteorolog Brzezina.
Čtěte také: Indie v počtu obyvatel předhání Čínu. Jak zkrotí svoji demografickou dividendu?
Další hrozbu představuje zvedání hladiny oceánů. Oblasti, které ohrožuje, budou muset výrazně změnit své fungování a v některých případech budou jednoduše neobyvatelné – třeba ostrovní státy v Oceánii.
Pravidelně na svůj potenciální brzký zánik upozorňuje například Tuvalu, souostroví ležící mezi Havají a Austrálií. Na ostrůvkách žije okolo 12 tisíc lidí a křivka růstu populace směřuje mírně směrem vzhůru. Čím více na takových místech bude žít lidí, tím větší to pak bude problém – i v tomto případě se proto očekává, že bude docházet k různým formám migrace.
Dalším příkladem může být dopad na kvalitu ovzduší. Podle Jáchyma Brzeziny i tam existuje vazba na růst populace: čím více na planetě žije lidí, tím více potřebujeme energie, která dosud z velké části vzniká z fosilních zdrojů. Potažmo tím více také budou využívány automobily a v neposlední řadě tím více produktů budou vyrábět továrny, které mohou znečišťovat ovzduší. „Ono to ale funguje dvousměrně – čím větší pak bude znečištění způsobené rostoucí populací, tím větší dopad na onu populaci bude mít, vezmeme-li to z pravděpodobnostního hlediska.“
Od zemědělství po výrobu energie
S přibýváním lidí se zvyšují i jejich potřeby. Narůstá tedy i čerpání přírodních zdrojů – od těžby nerostných surovin přes rozsáhlé odlesňování až po nadměrný rybolov. „Těžba obecně má všelijaké negativní dopady, třeba vliv drancování přírodní krajiny na biodiverzitu. A znovu, čím více lidí je, tím vyšší jsou jejich nároky,“ upozorňuje meteorolog. Jako příklad pak uvádí intenzivnější zemědělství: „Může vést k obdělávání půdy, která doteď plnila roli přírodní rezervace. Nemluvě o potenciálně větším používání různých chemických prostředků k zefektivnění zemědělské produkce.“
Ačkoliv celosvětový tlak na přechod na obnovitelnou energii zesiluje, i nadále pochází většina světové produkce energie z fosilních zdrojů. „Podíl těch obnovitelných se zvyšuje, což na papíře vypadá skvěle. Ovšem v momentě, kdy se zvyšuje potřeba energie celkově, roste v absolutních číslech neustále nejen podíl těch obnovitelných, ale i fosilních zdrojů. Problém to tedy neřeší, je potřeba je začít redukovat,“ podotýká Brzezina.
I přes to, že v řešení klimatické krize představuje růst populace jednu ze zásadních proměnných, není v této debatě dostatečně reflektován.
Samostatnou kapitolou je spotřeba sladké vody, která tvoří pouze tři procenta hydrosféry. Celkem 69 % sladké vody se skrývá v ledovcích kolem jižního a severního pólu, dalších 30 % je v podzemní vodě a jen jedno procento představuje voda povrchová a atmosférická.
Jak narůstá počet obyvatel Země, roste i spotřeba vody. A nejde pouze o vodu pitnou, ta sladká, přesněji neslaná se používá i v zemědělství, průmyslové výrobě nebo pro rekreační účely. V případě pitné vody je navíc v sázce i její kvalita, kterou mohou snižovat silné povodně, či jindy naopak období sucha. Ve vodě se totiž v obou případech jednodušeji šíří různé bakterie, viry a další mikroorganismy, které způsobují různá onemocnění, například choleru.
Jedna a tatáž strana mince
I přes to, že v řešení klimatické krize představuje růst populace jednu ze zásadních proměnných, není v této debatě dostatečně reflektován. Například: vědci se sice shodují na tom, že chovu hospodářských zvířat odpovídá asi 20 % globálních emisí skleníkových plynů, tudíž je potřeba jej omezit, uvést teorii do praxe je ovšem složitější. Zvlášť při rostoucím počtu těch, jež je potřeba nasytit.
Do hry však vstupují i další faktory. „Teď máme problém s dostupností elektrické energie, případně plynu – zároveň vnímáme tlak na přechod na elektromobily, které by však spotřebu elektrické energie výrazně zvedly,“ připomíná Jáchym Brzezina z Českého hydrometeorologického ústavu
Čtěte také: Summit bez jídla a bez vody je smutnou metaforou klimatické krize, říká delegátka COP27
Nicméně, i když se může zdát, že populace roste závratným tempem – vždyť poslední miliardu lidstvo překonalo za 11 let –, není tomu tak. Ve skutečnosti růst zpomaluje, a to už od 60. let. Tehdy v roce 1963 dosáhl roční přírůstek vrcholu – 2,2 %. Ten letošní naproti tomu činí už jen 0,84 %.
Nejvýše by měla světová populace vyšplhat v letech 2080–2100, kdy by měla překročit deset miliard. Alespoň tohle je model, s nímž vědci pracují. Než taková situace nastane, bylo by dobré, aby odborná veřejnost začala přistupovat k debatám okolo růstu populace a klimatické krize správně. Tedy neoddělovat je, ale řešit je bok po boku.
Nedávno zesnulý britský environmentalista James Lovelock koneckonců říkával: „Ti, kteří nevidí, že rostoucí populace a změna klimatu jsou jednou a touž stranou mince, jsou buďto ignoranti, nebo se schovávají před pravdou. Tyto dva environmentální problémy jsou neoddělitelné, debatovat o jednom a ignorovat ten druhý je proto iracionální.“
