Na africkém kontinentu vzrůstá homofobie, kterou tam zaseli Evropané. Státy přijímají ultrakonzervativní zákony a nutí své občany žít ve strachu a nejistotě. Rétorika tamních autorit je mnohdy podobná té u nás, ohání se ale navíc také neafričností queer osob. Co vše za tím je?
Queer osoby mají v článku změněna jména kvůli obavám o jejich bezpečnost. Výjimkou je Eric Ndawula, který vystupuje pod svým jménem veřejně.
„Chtěli nás vykastrovat. Chtěli nás zabít,“ popisuje Voxpotu jednu ze svých zkušeností Uganďan Eric Ndawula. „Neubránili bychom se jim, tak jsme zavolali na pomoc policii“.
Jenže když muži zákona dorazili na místo, Ndawulovi a jeho přátelům nepomohli. Obrátili se proti nim a za mříže nezavřeli agresory, nýbrž oběti. Skončili na pět dní ve vazbě. Nemohli za nimi právníci, přátelé, nikdo. „Přístup odepřeli všem, komu jsme mohli říct, že nás mučí a uráží,“ vzpomíná Eric Ndawula s dlouhými bolestnými pauzami mezi každým slovem.
Homofobové se snažili zjistit jeho adresu. Musel utéct z domova. Kdyby ho našli, stoprocentně by ho zabili.
Stalo se to, když s přáteli mířil do bezpečného úkrytu pro LGBTI+ osoby. Tehdy si za mřížemi, mezi neustálými urážkami a bitím, mladý Afričan něco slíbil. „Došlo mi, že je tady spousta práce. Bude to chtít hodně snahy změnit postoj lidí, protože jsou tak radikalizovaní, tak nenávistní.“
Stal se z něj „aktivista v první linii,“ jak svou roli sám popisuje. Založil organizaci, která se orientuje na sběr dat o queer lidech a poskytuje jim bezpečný online prostor. A otevřeně vystupuje jako zastánce jejich práv.
To vše v zemi, kde se stejnopohlavní styk trestá doživotním vězením a za pouhý pokus o něj se člověk může ocitnout za mřížemi na deset let. Dokonce i samotné označení se za LGBTI+ je nezákonné. A jste-li podporovatel nebo spojenec queer lidí, můžete si odsedět pět let.
Eric Ndawula v ugandském hlavním městě Kampala. Jakékoli vyjádření své sexuality raději skrývá / Zdroj: Eric Ndawula / Courtesy Photo
Gug Kuchu pak Voxpotu popisuje další zákony země, v níž žije. „Pokud by mě usvědčili jako ‚sériového pachatele‘ gay pohlavního styku, hrozí mi trest smrti.“
Pod jménem Gug tato osoba vystupuje na internetu, protože má obavy o svou bezpečnost. Kuchu je pak celková identita, ke které se hlásí. „Vystupování jako Kuchu mi přináší obrovské uspokojení, protože je to totožnost, kterou v každodenním životě skrývám,“ svěřuje se.
Pojem „kuchu“ ve svahilštině znamená „stejný“ a ugandští LGBTI+ lidé si pojem osvojili jako označení sebe sama. Termín se používá mnoha způsoby, například jako heslo na veřejných místech, kde se lze pomocí něj identifikovat a komunikovat bez výslovného odhalení své sexuality.
Většina lidí v Ugandě totiž byla donucena své skutečné já na veřejnosti skrývat. Jakýkoli projev náklonnosti ke queer lidem by mohl být nebezpečný. Lidé neví komu věřit, komu se otevřít a stále se ohlížejí ve strachu, že je někdo udá.
„Naši sousedé byli vyzváni, aby nás nahlásili,“ pokračuje v popisování života v Ugandě Gug. „Naše rodina a přátelé mají povinnost a jsou povzbuzováni v tom, aby nás udali. Jsou pak dokonce chráněni ,zákonem o oznamovatelích‘. Mají nás nahlašovat jako velmi nebezpečné homosexuály, s cílem vymazat naši hanebnou a zlou přítomnost mezi lidmi,“ vysvětluje, proč se nedá téměř nikomu věřit.
Čtěte také: Dvaja LGBTI+ ľudia sú mŕtvi, slovenské tmárstvo ale žije ďalej
To vše skýtá ugandský zákon proti homosexualitě, který minulý rok schválil parlament země a prezident Yoweri Museveni ho podepsal. Život LGBTI+ lidí popisují zdroje Voxpotu jako „šedou zónu“. Když jsou nahlášeni, snaží se podplatit policii, čelí šikaně a vydírání, a to zejména od lidí, kteří se na jejich utrpení chtějí přiživit.
Přesto někteří z nich vystupují podobně jako Eric Ndawula otevřeně. A to s sebou samozřejmě nese rizika. Minulý rok nařídil ugandský parlament vyšetřování údajné propagace homosexuality ve školách a pár dní poté se na ugandských kanálech objevilo video, které Ndawulu označovalo jako homosexuála.
To viděl i pronajímatel bytu, ve kterém v té době Ndawula bydlel, a následně mu doručil příkaz k vystěhování. „Byl jsem najednou hrozba pro děti, protože někdo tvrdil, že je budu rekrutovat k homosexualitě. A to jsem tam bydlel čtyři roky,“ kroutí hlavou aktivista.
A drakonické zákony namířené proti LGBTI+ se po kontinentu v posledních letech rozšiřují. Naposledy přísnější zákony proti homosexualitě schválil minulý týden parlament v Ghaně.
Nově by tak mohl jít do vězení na tři roky každý, kdo se identifikuje jinak než jako heterosexuál. Pět let za mřížemi by čekalo lidi, kteří financují LGBTI+ organizace nebo skupiny. V současné chvíli se čeká na to, zda ghanský prezident Nana Akufo-Addo zákon podepíše.
„Vhodnou otázkou je komu prosazování a šíření těchto zákonů a myšlenek prospívá,“ pomáhá Voxpotu zorientovat se v tématu odborník na práva queer osob John Marnell z Afrického centra pro migraci a společnost.
Snaha vyhladit kmen Kuchu
V českých debatách kolem práv LGBTI+ osob slyšíme výroky, které by se neztratily ani v afrických státech s nejpřísnějšími opatřeními. „U nás na jihu Čech je hovězí hovězí, kuřecí je kuřecí“ od Šimona Hellera z KDU-ČSL by se uplatnilo i v homofobních kampaních jinde na světě. A přemítání jeho stranické kolegyně Romany Bělohlávkové o tom, že zákaz léčení elektrošoky je dostatečný posun, by taktéž své uplatnění určitě našlo.
I v mnoha afrických státech totiž politici podněcují anti-LGBTI+ nálady tím, že straší hrozícím společenským rozpadem. Přidávají se k nim – stejně jako v Evropě – mnozí náboženští představitelé.
Bez vší pochybnosti je to právě kolonizace a import Bible a Koránu, co udělalo z Afriky drsné místo pro queer osoby.
„Asi všude se politici snaží prezentovat pojmy jako tradice, hodnoty nebo rodina jako statické konstrukty mimo historii, kulturu nebo společnost, ale všechno to je jen přizpůsobení konkrétním politickým programům,“ říká Marnell.
To jsme v posledních dekádách viděli i v Africe. Situace je tam samozřejmě od té naší v lecčems odlišná. Kontinent je složen z 55 států a každý z nich je jiný. Tamní homofobové také argumentují tradičními a rodinnými hodnotami, ale ve zcela jiném kontextu.
Čtěte také: Queer na Blízkém východě: Scházíme se po setmění, za odhalení identity některé z nás čeká smrt
Hlavní fantazie, které politici a církevní představitelé šíří, jsou čtyři. Snaží se občany přesvědčit, že LGBTI+ lidé jsou nenormální, nemorální, proti rodině a na africkém kontinentu je velkým tématem také tvrzení, že jsou neafričtí.
Kolem toho se pak točí kázání mnoha náboženských lídrů o tom, že cokoli jiného než heterosexualita je výslovně zakázáno křesťanstvím, islámem nebo jakoukoli jinou vírou. Pro zachování „skutečných“ afrických hodnot je tedy podle těchto výkladů nutná kriminalizace LGBTI+.
„Homosexualita není přirozená, je proti přírodě. To je postoj zdejší církve. Je to nebiblické a nepřirozené,“ káže například anglikánský kněz Canon John Awodi v Ugandě. V Tanzanii pak politik a přítel prezidenta na pronásledování queer osob staví kampaň, kterou popisuje jako „křížovou výpravu“.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
