Spojenými státy hýbe od začátku roku demokraticko–republikánská přetahovaná o takzvaný dluhový strop. Co si vlastně máme pod tímto označením představit? Podaří se krizi zažehnat? A jaké může mít následky?
Co je dluhový strop USA?
Nastavuje limit, který zavazuje federální vládu v tom, do jaké výše může naakumulovat státní dluh. Tato hranice je momentálně stanoven na 31,4 bilionu dolarů. V praxi to znamená, že pokaždé, když nahromaděné dluhy federální vlády přesáhnou schválenou částku, měl by se americký Kongres usnést na navýšení tohoto stropu (teoreticky jsou tu i jiná potenciální řešení, ale o těch až za chvilku).
Vliv na rozpočet
Dluhový strop je na schvalování rozpočtu nezávislý – byť v minulosti se Kongres řídil pravidlem, podle kterého se dluhový strop automaticky navyšoval při schvalování nového rozpočtu. To se začalo měnit především od 90. let, od kdy se Republikánská strana snaží využívat dluhového stropu jako nástroje k tlaku na snižování státních výdajů.
Dohoda má kromě jiného obsahovat i přísnější pravidla pro příjemce některých sociálních dávek či škrty v rozpočtu daňového úřadu.
O rozpočtových otázkách se tak teď mnohdy jedná zdvojeně: státní výdaje, které už jednou byly Kongresem schválené, se tak musejí v podstatě schválit znovu. Otázkou je samozřejmě, jestli není toto zdvojení zbytečné, respektive jestli neposiluje tu politickou stranu, která se snaží osekat rozpočet na minimum.
Kdy na dluhový strop USA narazí?
Technicky vzato už na něj Spojené státy narazily 19. ledna letošního roku. Americké ministerstvo financí má ale k dispozici limitovaný a dočasný nástroj takzvaných „mimořádných opatření“ (extraordinary measures), jimiž může oddálit potenciální platební neschopnost. Podle ministryně financí Janet Yellen vyprší manévrovací prostor získaný těmito opatřeními v pondělí 5. června.
Dohodu musí posvětit Kongres i prezident
Poslední květnový víkend měli údajně demokraté a republikáni v Kongresu v součinnosti s Bílým domem dosáhnout předběžné dohody. Podle ní by měl být dluhový strop zcela pozastaven do roku 2025 (tedy až do doby po příštích prezidentských volbách). V základních obrysech rozděluje dohoda ohledně rozpočtu výdaje na ty na obranu a zbytek. Těm prvním umožňuje růst o tři procenta ročně, ostatní kapitoly by se podle dohody příští rok neměly zvedat vůbec a v následujícím roce maximálně o procento.
Čtěte také: „Za katedru jen s pistolí.“ Jak chtějí USA čelit stále častějším útokům masových střelců?
Co se týče podrobnějších opatření, měly by tu být například přísnější pravidla pro příjemce některých forem sociálních dávek, škrty v rozpočtu daňového úřadu, stáhly se také nevyužité miliardy z koronavirových fondů. Nutné je ale zdůraznit, že v tuto chvíli dohoda není odhlasovaná v Kongresu, natožpak podepsaná prezidentem.
Vyjednávání v minulosti
K ostřejším jednáním ohledně dluhového stropu dochází ve větší míře od 90. let, ale zpravidla častěji v momentě, kdy Bílý dům drží (rozpočtově méně střídmí) demokraté. Během vlády Donalda Trumpa byl tento limit bez vleklých bojů zvednut hned několikrát. Bývalý šéf Bílého domu v nedávné debatě lakonicky uznal, že rozdíl mezi tehdejší a současnou situací je jednoduše v tom, že tehdy byl prezidentem on, a teď už není.
Dle logiky 14. dodatku ústavy může Biden překročení dluhového stropu ignorovat s tím, že závazky už schválil Kongres v rámci rozpočtu.
Nejdivočejší tahanice se tedy odehrávaly ještě dříve, během vládnutí Baracka Obamy. V průběhu táhlé krize soustředěné mezi lety 2011 a 2013 například agentura S&P snížila rating amerických státních dluhopisů. Po dílčí dohodě z roku 2011 došlo v následujících letech k automatickým rozpočtovým škrtům a ty velmi pravděpodobně přispěly k pomalejšímu zotavení tamní ekonomiky po předchozí hospodářské krizi.
Promarněná příležitost demokratů
Demokraté ještě loni drželi většinu v obou komorách Kongresu a mohli navýšit dluhový strop tehdy. Americká média se jich na tuto variantu i dotazovala. Demokratický kongresman Dick Durbin tehdy serveru Bloomberg řekl, že „ by to zabralo příliš času“ a on jeho kolegové mají mnoho jiné práce. Letošního 3. ledna pak zahájil Kongres nové období a demokraté již nedisponovali většinou ve Sněmovně. Cesta k navýšení stropu tak nyní vede jen přes republikánské hlasy.
Co chtějí republikáni prosadit?
Ve zkratce: rozpočtové škrty. Na rozdíl od předchozích kol vyjednávání o navýšení dluhového stropu během vlády demokratů jsou ale tentokrát trochu méně jednotní. Například Donald Trump varoval své kolegy z Kongresu, aby neseškrtávali programy jako zdravotní pojištění Medicare nebo systém sociálního zabezpečení, které jsou velmi populární.
Čtěte také: Věčný návrat pohraniční zdi: Trump slibuje dostavět, co už dostavěl. Biden tiše přijal jeho vizi
Pro velkou část politiků obou stran jsou pak nedotknutelné výdaje na obranu (jejich lídři je chtějí spíše navyšovat). Vzhledem k tomu, že republikáni ve Sněmovně disponují většinou jen několika málo hlasů, mají silnou vyjednávací pozici i relativně drobné republikánské frakce, o jejichž hlasy si předseda Sněmovny Kevin McCarthy nemůže dovolit přijít. I proto se vyjednávání táhnou.
Přístup Bílého domu
Ten se v uplynulých měsících změnil. Joe Biden dříve tvrdil, že o dluhovém stropu nebude vůbec vyjednávat. A tvrdí to stále – s šalamounským vysvětlením, že k ústupkům došlo ve věci rozpočtu, nikoliv přímo dluhového stropu. Nicméně změna v přístupu Bílého domu byla v uplynulých měsících jasně patrná. Velmi pravděpodobným dílčím vysvětlením této proměny je personální rošáda na klíčovém postu šéfa štábu Bílého domu, kdy Rona Klaina začátkem února nahradil Jeff Zients.
Ve hře je i americká ústava
Musel Biden vůbec vyjednávat? To je předmětem velkých sporů především na americké levici. Jedním hojně skloňovaným argumentem je 14. dodatek americké ústavy, podle kterého je „závaznost státního dluhu Spojených států (…) nepopiratelná“. Dle této logiky by mohl Bílý dům překročení dluhového stropu jednoduše ignorovat s tím, že dané závazky byly už schváleny Kongresem v rámci rozpočtu.
Ať už by konkrétní náraz na dluhový strop vypadal jakkoliv, celá situace by byla velký právní bolehlav.
Velkou otázkou ale je, jak by na něco takového zareagoval jednak trh, jednak americký Nejvyšší soud, u něhož mají v tuto chvíli jasnou většinu konzervativní soudci. K tomuto postupu nicméně Bílý dům nabádá skupina 66 demokratických kongresmanů.
A co bájná „bilionová mince“?
Jedním z dlouhodobě navrhovaných řešení, ke kterým by se federální vláda mohla odhodlat, aniž by se spoléhala na Kongres, je jeden poměrně bizarní koncept. Je známý jako „mint the coin“, tedy doslova přeloženo „vyražte minici“. Byl vymyšlen už v předchozích kolech bojů o navýšení dluhového stropu a využívá několika chytrých legislativních kliček.
Čtěte také: „Philly už je ztracená, zachraňme další města.“ Drogový upír fentanyl má ale před Američany náskok
Podle propagátorů „vyražení mince“ nic nebrání tomu, aby vláda nechala vyrobit platinovou minci s libovolnou hodnotou – například bilion dolarů. O legitimnosti takového postupu se dlouhodobě vedou spory a podobně jako u návrhu s ignorováním dluhového stropu je nerozluštitelnou otázkou, jak by reagovaly trhy i Nejvyšší soud.
Bolehlav po prolomení stropu
Jak by vypadalo, kdyby Spojené státy dluhový strop skutečně prorazily? V tuto chvíli to nikdo přesně neví. Otázkou totiž je i to, zda by mašinérie vyplácení peněz federální vládou šla jednoduše ufinancovat – tok těchto peněz ve významných položkách proudí automaticky.
Ať už by konkrétní náraz vypadal jakkoliv, celá situace by byla velký právní bolehlav. Přestala-li by vláda plnit své finanční závazky, porušovala by zákon. Kdyby jen částečně, dalo by se to definovat jako „částečné veto“ (což už je v tuto chvíli v souvislosti s dluhovým stropem předmětem jedné žaloby), které je ale podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1996 v rozporu s ústavou.
Dluhová hranice jednou pro vždy?
Nikoliv. Dluhový strop by byl opět jenom pozastaven, a to do začátku roku 2025. Ten, kdo vyhraje prezidentské volby roku 2024, se tedy bude muset s tímto problémem potýkat znovu, byť jak naznačuje historie: jestli to bude republikán, bude to mít snazší.
