Tisíce žen vyšlo o prvním říjnovém víkendu do ulic Washingtonu a dalších amerických měst, aby vyjádřily svůj nesouhlas s politikou zpřísňování potratů. Jednalo se již o několikátý protest, neboť v posledních letech atmosféra v zemi kvůli interrupcím houstne.
Více než deset amerických států se již uchýlilo k omezení interrupce. Doposud v nich bylo postihování za potrat jen těžko vymahatelné, a to kvůli precedentu Nejvyššího soudu USA z roku 1973. Tím byly v celých Spojených státech potraty tehdy de facto legalizovány do chvíle, kdy je plod schopen přežít mimo dělohu.
Nyní je však i tento zásadní precedens v ohrožení. Ameriku totiž čeká bitva o právo na umělé přerušení těhotenství.
Jak se situace vyvine, záleží do značné míry na současných členech vrcholného soudního orgánu, který v této věci ve Washingtonu poprvé zasedl v pondělí 4. října. V příštích několika měsících bude mimo jiné rozhodovat právě o klíčovém precedentu z roku 1973. Pokud soudci tehdejší přelomový verdikt o potratech zruší, čekají zřejmě část Američanek, zejména z republikánských zemí, podobné starosti jako kupříkladu ženy v Polsku. Ty kvůli přerušení těhotenství musejí často cestovat za hranice. Taková varianta přitom není nereálná. U Nejvyššího soudu USA od loňského roku převažují soudci nominovaní republikány, kteří jsou většinou označováni za konzervativně smýšlející.
Připomeňme, že to jsou právě republikány ovládané státy, které již roky usilují o zvrácení verdiktu. Proto řada z nich v posledních letech cíleně přijímala zákony, které byly v rozporu s tímto precedentem – ve snaze dostat téma interrupcí znovu před nejvyšší soud.
Některé Texasanky míří za potraty až do státu Illinois. Od hranic k hranicím musejí překonat více než 640 kilometrů – cesta trvá nejméně šest hodin.
Texaská norma: do šesti týdnů
Jedno z posledních zpřísnění potratové politiky, které zvedlo liberálně orientované Američany ze židle, bylo přijato ve státě Texas. Od 1. září zde platí zákon, jenž zakazuje provádět téměř všechny potraty od zhruba šestého týdne těhotenství, kdy lze detekovat srdeční tep embrya. Avšak jak agentura AP připomíná, v momentně, kdy už lze pozorovat tep embrya, většina žen ještě netuší, že je těhotná. Podle zastánců práva na potrat se 85–90 procent těchto zákroků v Texasu provádí právě až po šestém týdnu těhotenství. Zákon navíc zakazuje téměř všechny potraty po šesti týdnech – i ty v případě znásilnění, sexuálního zneužití nebo incestu.
Situaci vyhrocuje i skutečnost, že texaská norma umožňuje podat v souvislosti s jediným případem více žalob. Řada tamních klinik kvůli obavám ze soudních sporů přestala v září dávat pacientkám termíny.
Republikánský guvernér za stát Texas Greg Abbott však zákon brání. Argumentuje tím, že nová legislativa jeho státu proti potratům nenutí oběti znásilnění a incestu k donošení plodu, protože jim na rozhodnutí dává dostatek času. Na jeho vyjádření reagovala rozhořčeně například demokratická kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortez, která mu vzkázala, že „neví nic o ženském těle a menstruaci“. Proti právní normě se vyslovil rovněž prezident Joe Biden. Ten na texaský zákon reagoval kriticky a označil ho za „bezprecedentní útok na ústavní práva žen“. Naopak Nejvyšší soud USA texaský zákon zrušit odmítl, čímž ve skutečnosti normu posvětil.
Texas není jediným americkým státem, který v minulosti omezil potraty. K podobným krokům přistoupily i Georgia, Mississippi, Kentucky či Ohio. Nejdále zatím zašla v roce 2019 Alabama, v níž byl přijat velice striktní zákon zakazující v podstatě všechny typy potratů.
Poslouchejte také: Redneck #37: Pozitivní diskriminace, potraty a marihuana
Jak lze obejít zákon
Řada účastnic demonstrací v posledních dnech vypověděla reálie žen z jižanských států, které se rozhodly pro přerušení těhotenství. Ve zmíněném Texasu se v této souvislosti stalo běžnou praxí cestování do jiného státu. Podle Brigid Leahy z organizace Planned Parenthood míří některé Texasanky kupříkladu až do státu Illinois, který je vzdálen nejméně šest hodin cesty. Od hranic k hranicím je třeba překonat více než 640 kilometrů.
Vzhledem k tomu, že se podle Leahy mnohdy jedná o ženy s horším sociálním zázemím, bývá pro ně problém si takovou cestu vůbec dovolit. Kromě samotného transportu si musejí zajistit i ubytování a na několik dní se též uvolnit z práce.
Rozhodne-li nejvyšší soud za několik měsíců v neprospěch příznivců interrupcí, bude patrně takových životních příběhů jen přibývat.