Hlavní angolská opoziční strana UNITA odmítla uznat těsnou prohru v aktuálních parlamentních volbách. Obavy z návratu časů, kdy zemí více než čtvrt století zmítala občanská válka, jsou ale nejspíš předčasné. I přes vyhrocenou politickou situaci zatím všichni aktéři, včetně zahraničních partnerů, usilují o zachování míru v tomto na ropu a diamanty bohatém jihoafrickém státu.
Výsledky parlamentních voleb v Angole, tak jak je na konci srpna vyhlásila volební komise, potvrdily v průzkumech avizované posílení nejsilnější opoziční strany UNITA (Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly) a naopak ztráty vládnoucí MPLA (Lidové hnutí za osvobození Angoly).
Podle oficiálních výsledků získala MPLA 51,2 % hlasů a ztratila 26 mandátů, zatímco UNITA s 44 % posílila o 39 křesel v 220členném parlamentu. Zbývajících šest mandátů připadlo zástupcům tří malých politických stran.
Zisky z ropy a diamantů nejsou spravedlivě rozdělovány. Elity okolo veteránů MPLA hromadí své výdělky na zahraničních kontech.
Krátce po zveřejnění výsledků reagoval šéf UNITA Adalberto Costa Júnior prohlášením, že jeho strana výsledky voleb neuznává a bude usilovat o jejich zpochybnění soudní cestou, jakož i přepočítání hlasů za mezinárodního dohledu. „MPLA nevyhrála volby… Dvacet let jsme žili v míru a nyní se musíme stát skutečným demokratickým právním státem,“ řekl Costa Júnior v projevu k národu, který byl přenášen na jeho facebookové stránce. Připomněl tím i 27 let trvající občanskou válku, která skončila v zemi v roce 2002.
27 let občanské války
Od získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1975 o moc v zemi bojovaly dvě hlavní povstalecké frakce. Marxisticko-leninská MPLA, kterou podporovaly státy Varšavské smlouvy i desítky tisíc kubánských vojáků, a na opačné straně původně k čínskému maoismu hlásící se UNITA, jejímiž sponzory se posléze ale staly zejména Spojené státy a Jihoafrická republika. Ta do Angoly vyslala více než 20 tisíc vojáků.
Boje v zemi neskončily ani v roce 1991, kdy v Portugalsku uzavřené dohody znamenaly jen konec války v zastoupení, které mezi sebou vedly mocenské bloky studené války. Ozbrojené střety opět pokračovaly poté, co v roce 1992 UNITA odmítla uznat svou prohru ve volbách, které mezinárodní pozorovatelé uznali jako svobodné a férové. Veškeré neúspěšné snahy zapojit UNITA do politického procesu, včetně pokusu jmenovat jejího velitele Jonase Savimbiho viceprezidentem, vedly jen k její izolaci na jihu země. I tam ale postupně ztrácela podporu a v důsledku kombinace cukru a biče ze strany MPLA proti operačnímu zázemí UNITA na venkově přicházela o finanční zdroje z těžby diamantů. MPLA se naopak mohla opírat o neustále rostoucí příjmy z prodeje ropy.
Občanská válka skončila v roce 2002 zabitím Savimbiho, po kterém se UNITA vojensky rozpadla a potvrdilo se tak podezření, že za neústupností a odmítáním politického řešení stálo charisma této osobnosti. Její fyzická likvidace bývá citována jako jeden z nehojných případů, kdy vojenské odstranění velitele vede přímo k porážce jeho jednotek.
Čtěte také: Krvavé šarvátky, před kterými svět zavírá oči. Kongo a Rwanda na pokraji nové války
UNITA se po smrti Savimbiho a konci války přetransformovala do podoby politické strany. Vzhledem k předešlému vývoji, kdy UNITA více než deset let sabotovala mírová řešení a nakonec musela být poražena až vojensky, zůstala ale MPLA hegemonem politiky, ekonomiky i státem kontrolovaných médií.
Zisky z obrovských zásob ropy jsou rozdělovány velmi nerovnoměrně. Elity napojené na struktury vzniklé kolem veteránů MPLA, která marx-leninismus vyměnila za vágní sociálně-demokratickou rétoriku, hromadí své výdělky na zahraničních kontech a tráví čas v uzavřených čtvrtích hlavního města Luandy. Více než polovina obyvatel žije v chudobě – s příjmem okolo dvou dolarů denně. Zaměření na export, výhodná geografická poloha a existence velice úzkých a uzavřených ekonomicko-politických elit tak mimo jiné způsobuje, že se Luanda tradičně umísťuje na první příčce žebříčku pro cizince nejdražších měst světa.
Alternativa pro mladé a Luanda Leaks
Ve volbách po konci občanské války pravidelně vítězila MPLA. Jak ale utíkal čas a klesal počet voličů ovlivněných historií krvavého konfliktu, náskok před UNITA se postupně snižoval.
V letošní volební kampani se navíc UNITA poměrně dařilo prezentovat se jako politická alternativa pro mladé lidi. Polovina Angolanů je mladší než 24 let, a pokud se nenarodí do úzké vrstvy dědičné oligarchie, perspektiva sociálního vzestupu je pro ně prakticky nulová. Z disproporce, kdy země vyváži obrovské množství ropy a diamantů, aniž by se příjmy z nich projevily na zlepšování kvality života obyvatel, vzniká silný pocit nespravedlnosti.
Ten v roce 2020 posílil i skandál známý jako Luanda Leaks. Odhalil schémata, kterými západní poradenské společnosti pomáhají ukrajovat politicko-ekonomickým elitám peníze z příjmů z prodeje nerostného bohatství. Takto nabyté finance jim pak slouží k výstavbě opulentních rezidencí v západní Evropě nebo k investicím do soukromého byznysu za hranicemi Angoly.
To, že volby neproběhly podle práva, podporuje i fakt, že čtyři členové volební komise odmítli podepsat výsledky a ze svých pozic odstoupili.
Trend investovat peníze z domácího vývozu mimo zemi původu se projevuje i ve zcela legální sféře. Angolský kapitál z prodeje ropy a diamantů v posledních letech získal zásadní podíly v portugalské ekonomice, a to v sektorech bankovnictví, energetiky a turistického ruchu.
Ředitelkou státního ropného gigantu Sonangol Group a tváří investic Angoly v zahraničí je Isabel dos Santos, nejstarší dcera letos zesnulého dlouholetého šéfa MPLA Josého Eduarda dos Santose. Tato byznysmenka bývá notoricky označována za nejbohatší Afričanku. Mimochodem, tři dny po vypuknutí skandálu Luanda Leaks byl její finanční ředitel a investiční poradce Nuno Ribeiro da Cunha nalezen mrtvý v garáži své vily.
V pasti obtížného řešeni
Variantu, že letošní volby neproběhly podle práva, podporuje i fakt, že čtyři ze šestnácti členů volební komise odmítli podepsat konečné výsledky a ze svých pozic odstoupili. UNITA mluví přímo o volebních podvodech a své tvrzení dokládá vlastními povolebními průzkumy ve vybraných okrscích, v nichž se její čísla zásadně liší od oficiálních.
Bude-li i nadále UNITA odmítat výsledky voleb, staví se tím do obtížné pozice. Pokud zvolí cestu pouličních protestů, hrozí, že přerostou v násilí. Strana pak bude obviňována z pokusu rozpoutat ozbrojený konflikt, což vyvolá reminiscence na doby občanské války. Pakliže zvolí legální cestu, jistě si brzy narazí na bariéru v podobě justice pevně pod kontrolou MPLA.
Čtěte také: Otevírá se „pirátská“ migrační cesta? Dánsko řešilo u břehů Afriky nečekaný problém
Ani na případný zahraniční politický tlak nelze příliš spoléhat. MLPA od 90. let velice úspěšně prováděla multipolární zahraniční politiku. V časech, kdy Savimbi odmítal pozici viceprezidenta a zapojení UNITA do politiky, ztratila dokonce i podporu svého dlouholetého sponzora a ochránce USA.
V zemi působí západní, ale i čínské a ruské firmy. Levné čínské půjčky splácené ropou stály za stavebním boomem v hlavním městě, ruské firmy se technologiemi a investicemi podílely i na těžbě diamantů. Zároveň se ale Angola ubránila jednostranné závislosti na Číně a je dnes i významným regionálním obchodním partnerem států EU, zejména Německa a Portugalska.
V zahraničí tak příliš neexistuje politická vůle narušovat status quo, přestože na domácí scéně je vláda MPLA ne neprávem obviňována z řady nespravedlností. Na druhou stranu již 20 let v zemi panuje mír. Toto nastavení dává UNITA jen malý manévrovací prostor pro dosažení změny volebních výsledků nenásilnou cestou. A o návrat časů bojů a rozsáhlých minových polí nestojí v Angole už vůbec nikdo, včetně samotné UNITA.
