Ve volbách ve Francii překvapivě zvítězila levicová aliance Nová lidová fronta. Nemá ale ani zdaleka potřebnou většinu. Zemi tak čekají složité rozhovory o budoucí vládě.
Takový výsledek nikdo nečekal. Spletly se agentury na průzkum veřejného mínění, politologové i komentátoři. Z nedělních voleb do dolní komory francouzského parlamentu – Národního shromáždění – nečekaně vyšla nejsilnější levicová aliance Nová lidová fronta. Druzí skončili centristé Emmanuela Macrona v koalici Ensemble (Spolu) a až třetí pak Národní sdružení Marine Le Pen.
Vítězem předčasných voleb ale vlastně není nikdo. Žádné uskupení v Národním shromáždění ani zdaleka nedosáhlo většiny, tedy 289 hlasů z 577, což výrazně zkomplikuje a zřejmě prodlouží formování nové vlády. Národní shromáždění je rozdělené do tří bloků, které jen těžko budou hledat jakoukoliv shodu.
Klíčovou otázkou je, zda si levicová Nová lidová fronta dokáže udržet svou jednotu, nebo zda se rozpadne.
Francouzská pátá republika se tak vydává do zatím neprobádaných vod.
Mélenchona ne
„Prezident musí pověřit Novou lidovou frontu k vládě,“ prohlásil ve vášnivém projevu jen pár minut po zveřejnění prvních exit pollů Jean-Luc Mélenchon, lídr Nepoddajné Francie, kterou mnozí politologové označují za krajní levici.
Sám Mélenchon se netají tím, že by se rád přestěhoval do paláce Matignon, tradičního sídla francouzských premiérů. Nemá ale dostatečnou podporu ani v rámci své levicové aliance.
Dvaasedmdesátiletý politik, který už třikrát neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách, je pro mnohé Francouze až příliš radikální. Proto se další členové aliance – vedle Mélenchonovy Nepoddajné Francie ji tvoří umírněná Socialistická strana, zelení a komunisté – obávají, že by mohl francouzskou společnost ještě více rozdělit.
Na rozdíl od svých rivalů Nová lidová fronta před volbami neřekla, koho by případně vyslala do premiérského křesla. Jak konstatuje vlivný bruselský server Politico.eu, důvod byl jasný – jednotlivé strany tvořící frontu by se nedokázaly shodnout na jméně.
V dalších dnech se tomu ale nevyhnou. Největší vliv na to, koho vyšlou do premiérského křesla, budou mít dva nejsilnější členové fronty, tedy Nepoddajná Francie a Socialistická strana.
Ať už vyberou kohokoliv, čeká ho takřka nemožný úkol. Bez většiny v parlamentu totiž levicovou vládu čeká rychlý konec.
Extrémům vstup zakázán
Francouzská pátá republika (od roku 1958) na rozdíl třeba od Německa nebo dalších evropských zemí nemá zkušenosti s vytvářením širokých koalic. Přesto se už ve francouzském tisku objevily první výroky naznačující, že právě ta by mohla být řešením.
Například bývalý premiér Édouard Philippe nebo dlouholetý Macronův spojenec François Bayrou či dokonce šéfka Zelených Marine Tondelier, jež patří do Nové lidové fronty, už dříve mluvili o koalici zaměřené proti lepenovcům.
Tyto hlasy jsou po zveřejnění výsledku ještě silnější. Nikdo nezvítězil, „dny absolutní většiny jsou pryč,“ poznamenal k tomu Bayrou.
„Většina Francouzů nechce předat moc Národnímu sdružení,“ prohlásil někdejší premiér Édouard Philippe. Doplnil, že navzdory Mélenchonovým výrokům Nová lidová fronta nemůže jen tak složit vládu.
Vyzval tedy k dohodě o vytvoření kabinetu bez extrémů, tedy bez Národního sdružení i Nepoddajné Francie.
Klíčovou otázkou ale v tomto případě je, zda si levicová Nová lidová fronta dokáže udržet svou jednotu, nebo zda se rozpadne a část se případně přidá k eventuální široké koalici.
Bývalý ministr zahraničí Hubert Védrine se domnívá, že Macron požádá premiéra Gabriela Attala, aby zatím zůstal ve vládě, minimálně během nadcházejících Olympijských her.
A pak se pokusí vytvořit středolevou koalici. I podle něj je ale otázkou, zda se „rozumné levici“ podaří odtrhnout od Nepoddajné Francie.
Podobná vláda by byla nestabilní, protože jednotlivé strany mají ve svém programu jen velmi málo společného. Odlišný pohled mají třeba na Macronovu důchodovou reformu nebo daňový systém.
Čtěte také: Přichází éra lepenovců? Francie vyhlíží bouřlivé období
Ve hře je pak v neposlední řadě také nadále vznik úřednické vlády po vzoru Itálie. O této možnosti psal Voxpot v tomto článku.
Lepenovce zasáhly skandály
Přestože Národní sdružení Marine Le Pen skončilo až třetí, výrazně navýšilo počet poslanců. Až dosud jich mělo 88, nyní jejich počet vzroste až k 143.
Stranu tak místo bouřlivých oslav čekalo v neděli večer vystřízlivění. Ještě před několika dny totiž mnohé agentury na průzkum veřejného mínění dokonce mluvily o tom, že partaj získá absolutní většinu a doslova sahalo po moci. Ani mladší sestra Marine Le Pen – Marie-Caroline – se však neprobojovala do poslanecké funkce.
Proti lepenovcům stejně jako v minulosti zafungovala takzvaná republikánská fronta. To znamená, že z druhého kola se stáhlo přes 200 kandidátů, kteří skončili na třetím místě. Tím překazili Národnímu sdružení volební triumf.
V posledních dnech se navíc v médiích objevila řada zpráv o rasistických nebo antisemitských výrocích některých kandidátů lepenovců. Další se ani netajili obdivem k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.
Například Ludivine Daoudi musela odstoupit, protože se na internetu objevila její fotka v čepici s nacistickou symbolikou. Další ale navzdory skandálům neodstoupili.
I to tedy mohlo sehrát roli při rozhodování voličů. Ukázalo se, že navzdory la dediabolisation, tedy oddémonizování, kterým Marine Le Pen provádí svou stranu od chvíle, kdy ji v roce 2011 převzala po svém otci, se strana nedokázala zbavit problematických kandidátů.
Lídr strany Jordan Bardella ve svém projevu mluvil o „alianci hanby“ v narážce na masové odstoupení kandidátů v druhém kole.
„Naše vítězství je jen odsunuto,“ prohlásila Le Pen po zveřejnění výsledků. Její strana může z politické nejistoty těžit. Pokud se rozhovory o složení vlády protáhnou nebo se nepodaří sestavit funkční kabinet, může se nadále prezentovat jako jediná funkční alternativa. Le Pen se přitom nijak netají tím, že v roce 2027 bude usilovat o Elysejský palác.
