Rok po příměří mezi Tigrajci a etiopskou vládou je země stále nestabilní. Boje vypukly i jinde a za nelidské zločiny nebyl nikdo potrestán. Podle mnohých k nim dokonce stále dochází. Vláda potom omezuje informace, jak jen může. Jak vypadala poslední velká válka v Etiopii?
Přesně před rokem přestaly válčit etiopská federální vláda a vzbouřené tigrajské úřady. Po dvou letech krveprolití vysvitla pro mnohé jiskřička naděje. Jenže pokračující zvěrstva v regionu Tigraj vrhají na mír temný stín.
Rok po skončení tigrajské války je tak Etiopie od úplného klidu zbraní stále daleko. Závažné porušování lidských práv zůstalo nepotrestáno a střety od příměří propukly i v jiných částech země. V samotné Tigraji pak podle Mezinárodní organizace pro migraci zůstává milion lidí bez střechy nad hlavou.
Půl milionu mrtvých, exodus milionů obyvatel, znásilňování a hlad – to všechno doprovázelo občanskou válku v Etiopii.
„Zatímco etiopská vláda a její mezinárodní partneři vychvalují obrovský pokrok dosažený v uplynulém roce, civilisté v konfliktních oblastech stále nesou hlavní nápor zvěrstev,“ uvedla ředitelka Human Rights Watch pro Afriku Laetitia Bader.
Boje nyní eskalovaly zejména v regionu Amhara. Přichází zprávy o stovkách civilních obětí, masovém zatýkání a poškozování infrastruktury. Vláda se pak v čele s nositelem Nobelovy ceny míru Abiy Ahmedem uchýlila k represivním taktikám, které si vyzkoušela v konfliktu s Tigrajci.
Násilnou kampaň vedou také ozbrojené skupiny v nejlidnatějším svazovém státu Oromia. „Žádný etiopský region dnes není skutečně stabilní,“ popsal situaci Patrick Ferras, vedoucí think tanku Strategies Africaines. Krvavá válka by se tak mohla opakovat.
Děsivé vzpomínky
Půl milionu mrtvých, exodus milionů obyvatel, znásilňování a hlad – to všechno doprovázelo občanskou válku v Etiopii. Jsou tomu přesně tři roky od chvíle, kdy v Tigrajském regionu vypukla. Začala tím, že Tigrajci odmítli odložení voleb, načež na svazový stát zaútočila federální armáda. Před rokem se nakonec etiopská vláda dohodla s rebely z Tigrajské lidově osvobozenecké fronty (TPLF) na zastavení bojů.
Zástupci obou stran se k mírovým rozhovorům sešli v Jihoafrické republice. Dohodli se na „spořádaném, plynulém a koordinovaném odzbrojení.“ Dohoda zprostředkovaná Africkou unií (AU) je diplomatickým průlomem a mnoho světových lídrů ji již kvitovalo. Generální tajemník OSN Antonio Guterres trefně poznamenává, že je to „vítaný první krok.“
Krvavé pomsty se zacyklily do nekonečného kruhu vraždění, znásilňování a mučení.
Lidé už neměli umírat v bojích, země ale zůstala v hluboké krizi a její kdysi pulzující ekonomika je v troskách. Tigrajský region čelí vážnému nedostatku potravin a léků, lidé mají omezený přístup k elektřině a více než rok jsou kvůli nedostupnému internetu a blokádám příjezdových cest odstřihnutí od vnějšího světa. Strany si slíbily „neomezený přístup k humanitární pomoci,“ té je ovšem málo a sliby nikoho nenakrmí.
Vysněným zastavením palby dlouhá cesta k míru teprve začala. Etiopská etnika jsou znepřátelená a v zemi se nacházeli i vojáci sousední Eritrei, kteří stejně jako obě strany konfliktu páchali nelidské činy. Jeden pokus o příměří už selhal a nezbývá než doufat, že to tentokrát dopadne lépe.
„Jsi zlo a my očišťujeme tvou krev“
Etiopská vláda už od vypuknutí války v listopadu 2020 blokuje přístup k informacím. Úřady odepřely většině novinářů a vyšetřovatelů vstup do Tigraje a vypínaly internet. To vše pod taktovkou Abiy Ahmeda, který se stal premiérem v roce 2018 a hned v roce 2019 získal Nobelovu cenu míru za „za úsilí o dosažení míru a ve prospěch mezinárodní spolupráce“.
„Za dva roky konfliktu zemřelo asi půl milionu lidí,“ odhaduje velvyslankyně Spojených států při OSN Linda Thomas-Greenfield. „Skutečný počet obětí se ale nedozvíme nikdy,“ doplňuje ji pro agenturu AFP ředitel asociace Strategies Africanes Patrick Ferras.
Čtěte také: Informační válka v Etiopii: Fakta překrucují obě strany, premiér však umí vypnout internet
Válka navíc odhalila etnickou nesnášenlivost v této druhé nejlidnatější zemi Afriky. Obě strany konfliktu jsou obviňovány ze zneužívání a zabíjení civilistů na základě jejich etnické příslušnosti. V některých částech Tigraje vládní vojáci nakládali starší ženy a děti do nákladních aut a odváželi je z rodných měst a vesnic. Muže zatím naháněli do věznic, kde mnozí zemřeli hlady, podlehli nemocem nebo mučení. Takto bylo vysídleno několik set tisíc Tigrajců.
Na počátku konfliktu získaly provládní síly kontrolu nad západním Tigrajem. Se souhlasem a možnou asistencí federální armády tam následně probíhaly brutální etnické čistky. Přestože se etiopská vláda snažila takové konání skrýt před světem, v první polovině roku 2021 se objevila svědectví o znásilňování, vysídlování a zabíjení.
For many months, international rights groups like @HRW and @Amnesty have been reporting on crimes against humanity and ethnic cleansing in #Ethiopia’s #Tigray region.
Along with others, we’ve been trying to increase international attention on the atrocities there.
@rozaop pic.twitter.com/GGAfqt8McZ— ሰላም ዘይሃስስ ካራ (@rozaoppo1) October 28, 2022
Z příběhů lze vyčíst opravdu velkou nenávist mezi etniky. „Vy Tigrajci byste měli zmizet na západ od řeky Tekeze,“ vzpomínala na slova jednoho ozbrojence obchodnice Dansha, kterou šest mužů znásilnilo. „Jsi zlo a my očišťujeme tvou krev,“ slyšela od nich.
To samozřejmě vedlo k pomstám. Jakmile se vojáci TPLF dostali do ofenzívy, ve městě Mai Kadra zmasakrovali desítky obyvatel a sezónních dělníků. Oromská osvobozenecká armáda, která bojovala proti vládě, povraždila 400 civilistů ve městě Tole Kebele.
Podobných svědectví postupně přibývá a bohužel se nejspíš budeme dozvídat o dalších. Krvavé pomsty se zacyklily do nekonečného kruhu vraždění, znásilňování a mučení.
Africké problémy, africká řešení
Země si nevede dobře ani ekonomicky. Když ji Ahmed v roce 2018 přebíral, její ekonomika rostla od roku 2010 téměř o 10 procent ročně. Od té doby její růst zpomalilo několik překážek: válka, invaze kobylek či covid. Letos se podle Mezinárodního měnového fondu očekává růst HDP o méně než čtyři procenta. „Hospodářská situace je katastrofální,“ podotýká Ferras.
Kvůli rostoucím cenám potravin vystřelila inflace. V letech 2010 až 2018 dosahovala v průměru 13,5 procenta. Letos je zhruba na 33 procentech. S protahující se válkou na Ukrajině se situace nejspíš ještě zhorší.
Klid zbraní tak měl být prospěšný i pro hospodářství. Zhoršující se ekonomická situace mohla být jednou z hlavních pohnutek vlády k jednáním, zatímco TPLF k nim dohnal přímo hlad. Ten byl v Tigraji způsoben lidmi – konkrétně Ahmedovou vládou, která po drtivé invazi kobylek zablokovala konvoje s potravinami – a podpořen zhoršující se klimatickou krizí. Přesto v kladné vyústění mírových rozhovorů mnoho lidí nevěřilo.
V Tigraji se premiér Abiy Ahmed nesnažil zlikvidovat jenom rebely. Armáda se zaměřila také na kulturní dědictví a zničila mnoho památek.
Po pětiměsíčním příměří, které se v srpnu 2022 zhroutilo, bylo setkání v jihoafrické Pretorii prvním pokusem o dialog. Do té doby se obě strany obviňovaly z nedostatečné snahy o mírová jednání. Ochota zasednout k rozhovorům pod patronátem Africké unie byla překvapením.
Jednání vedl bývalý nigerijský prezident Olusegun Obasanjo, který je teď vysokým představitelem AU pro oblast Afrického rohu. Připojil se k němu bývalý keňský prezident Uhuru Kenyatta, současný vyslanec Nairobi pro konflikty v Etiopii a Demokratické republice Kongo.
Nedávná větší snaha Africké unie o rychlé řešení se odvíjela také od tlaku Spojených států a OSN, které požadovaly její aktivnější přístup. Washington také tlačil na Keňu, těžkou váhu v regionu, která sedí v Radě bezpečnosti a je klíčovým partnerem Američanů v Africkém rohu. Zatímco účast Keni byla stranami zapojenými v konfliktu přijímána spíše kladně, o účasti Africké unie totéž říct nelze.
Terčem kritiky se stal zejména Obasanjo, který jednu dobu hlasitě vychvaloval postup etiopské vlády, takže nepůsobil nestranně. Jakožto mediátorovi mu navíc chyběly znalosti regionálního kontextu. Podobnou kritiku lze vznášet i vůči celé Africké unii. Její strategie, kdy k řešení přizývala významné politické osobnosti, se ne vždy setkala s pochopením. Její zástupci totiž často budili dojem, že straní svým politickým kolegům. Například když v Tigraji probíhaly etnické čistky, blahopřál předseda Komise AU Moussa Faki vládě k „odvážným krokům k zachování jednoty, stability a respektu.“
Čtěte také: Zvěrstva v Etiopii mohou skončit. Mluví se o příměří, ale hlad buší na dveře
Oslovení zvučných jmen jako Kenyatta a Obasanjo je ale na druhou stranu pochopitelné, protože je nutné ukázat, že „africké problémy si žádají africká řešení“. Tato válka nicméně už zůstane skvrnou na snaze Africké unie o „umlčení zbraní“ – tedy o ukončení bojů v Africe do roku 2020, ke kterému se zavázala v roce 2016.
Mnoho pozorovatelů také kritizovalo rozhodnutí nezahrnout do rozhovorů Eritreu, jejíž armáda se do bojů zapojila na straně etiopské vlády a na výsledku konfliktu má značný zájem. Tigrajská lidově osvobozenecká fronta vládla Etiopii 27 let, včetně období války s Eritreou v letech 1998 až 2000. Prezident Eritree Isaias Afwerki se evidentně snaží o to, aby se TPLF nikdy nevrátila k moci.
Vymazat je z povrchu
V Tigraji se premiér Abiy Ahmed nesnažil zlikvidovat jenom rebely. Armáda se zaměřila také na kulturní dědictví a zničila mnoho památek nesmírné hodnoty. Záměrně bořila zejména náboženské stavby. Ty jsou v Etiopii velmi významné, protože víra má pro Etiopany velkou váhu. Až 98 % z nich ji vnímá jako „velmi důležitou.“ Formovala komunitní identitu a kulturní narativy.
Důležitou roli v identitě celé Afriky hrají i historické pozůstatky. Například aksumská civilizace, založená v prvním století našeho letopočtu, je jednou ze čtyř známých z té doby (spolu s římskou, perskou a čínskou) a nacházela se na území dnešní Tigraje. Památky v Aksúmu a kostel vytesaný v Lalibele do skály jsou zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO. V klášteře na severu regionu je také uchován jeden z nejstarších křesťanských rukopisů – Evangelium z Gärimy.
Kostel sv. Jiří ve městě Lalibela v Etiopii / Bernard Gagnon / Wikimedia Commons / CC BY-SA 1.0
Spousta pamětihodností, jako je mešita al-Nejashi, byla poničena bombardováním. Vzácné rukopisy byly spáleny, poškozeny nebo propašovány na mezinárodní černý trh. Dosavadní snaha Africké unie zastavit válku působila o to paradoxněji, že si za své sídlo v roce 2002 vybrala hlavní město Etiopie Addis Abebu, a to v reakci na bitvu u Adwy vedenou Etiopany proti italským kolonialistům v roce 1896. Evropanům se zemi nikdy nepodařilo kolonizovat a tedy ani zničit její historické památky; občanská válka k tomu ale směřovala.
Mír ze zoufalství
V Pretorii utichl potlesk po slavnostním podpisu a hned se začaly vynořovat stinné stránky úmluvy. Dohoda byla opravdu jen prvním krokem k míru. Ve smlouvě představené deníkem The New York Times se velitelé obou stran zavázali do pěti dní sejít a probrat praktický průběh odzbrojení.
Podepsán byl také „rychlý, hladký, mírový a koordinovaný“ vstup federálních jednotek do hlavního tigrajského města Mekele, spolu s převzetím letišť a dálnic pod vládní kontrolu. Premiér Ahmed po jednáních chválil svou armádu, jejíž „historické vítězství“ na bojišti prý pomohlo míru. Vyzval Tigrajce, aby přestali s krveproléváním: „Triky, zlo a sabotáže by zde měly skončit.“
Čtěte také: „Chtěl jsem zemřít dřív než synové, aby mě mohli pohřbít.“ Sucho, hlad a války zabíjí Roh Afriky
Jenže TPLF a její bojovníci dlouho odolávali mnohem větší přesile a nejspíš by to zvládli i dál, nebýt nedostatku snad všech potřebných surovin. Hlad, který držitel Nobelovy ceny podporoval a zapříčinil, byl nejspíš proto hlavní motivací Tigrajců k mírovým rozhovorům. Podle OSN je region stále na pokraji hladomoru a dostat do něj humanitární pomoc je stěžejní.
Etiopané tak nyní jen doufají, že podobnou taktiku nepoužije jejich premiér i na další politické problémy nastíněné na začátku. Mír na papíře navíc stále neznamená konec vraždění na bojišti.
