Scéna jako z Blade Runnera, psala světová média. Americká metropole New York City v posledních dnech dýchala rekordně nejhorší vzduch, lidé měli kvůli oranžovému kouři z kanadských požárů doporučeno nevycházet. „Předpokládám, že znečištění nebude mít pro město dlouhodobější následky,“ říká v rozhovoru odborník Jáchym Brzezina.
New York se v minulých dnech zahalil do oranžové – do dusivé peřiny z toxického kouře. Tu nad východní pobřeží odvál vítr až z Kanady, kde v tuto chvíli zuří stovky lesních požárů. Úřady Newyorčanům doporučily nevycházet, školy rušily venkovní aktivity a lidé se uchýlili zpět k respirátorům, které metropoli zaplavily v takové míře naposledy při koronavirové pandemii.
Takhle znečištěné ovzduší New York ještě nezažil. „Je to dosud vůbec nejhorší (znečištění), tedy… Kriste, bylo to fakt špatné,“ hledal slova environmentalista Marshall Burke ze Stanford University. Se svým týmem čtyřikrát ověřovali výsledky měření, aby se ujistili, že jsou skutečně správné. „Něco takového – ani nic, co by se tomu blížilo – jsme na východním pobřeží dosud nezaznamenali. Je to historická událost,“ dodal.
Podle Světové zdravotnické organizace žije naprostá většina obyvatel Země v oblastech s nízkou kvalitou vzduchu.
Newyorčané ale zdaleka nejsou jediní, kteří v poslední době dýchali špatný vzduch. Lidé v Dillí nebo třeba ve vietnamské Hanoji takovému problému čelí dennodenně a dlouhodobě.
Voxpot se proto spojil s Jáchymem Brzezinou, odborníkem na kvalitu ovzduší, který během našeho rozhovoru vysvětluje mimo jiné to, že na pohled apokalyptická scéna by na zdraví většinové populace nemusela mít větší dopad. „Když srovnáme koncentrace při sezení u táboráku se situací v New Yorku, u ohníčku, kde na vás jde dým, jsou výrazně vyšší,“ upozorňuje Brzezina.
Ovzduší v NYC se pomalu zlepšuje. Lze ale už teď říct, zda několikadenní znečištění bude mít pro město a jeho obyvatelstvo dlouhodobější následky?
V tuto chvíli se to říct nedá, předpokládal bych ale, že spíše ne. Tento typ znečištění se na zdraví může projevit v dlouhodobém hledisku, kdy se ale bavíme o tom, že někdo takovou koncentraci dýchá řadu let. Což může vést samozřejmě k řadě zdravotních potíží, které hrozí zejména náchylné části populace. Nicméně, jde o individuální případy a nelze dopady na zdraví Newyorčanů vyloučit. Nemyslím si ovšem, že by teď v metropoli hrozil nějaký zásadní problém. Zatím k tomu ale nemáme dostatek informací.
Dá se tedy říct, že ona na pohled hrozivá situace by vlastně na většinovou populaci nemusela mít žádný další dopad, protože jde o jednorázovou událost?
No, zdravotníci by vám řekli, že i krátkodobé vystavení vysokým koncentracím není žádoucí v podstatě pro nikoho. V Česku tohle řešíme třeba při novoročních oslavách, kdy evidujeme ve městech velmi vysokou míru znečištění kvůli odpalování ohňostrojů. A ačkoliv jsou při nich koncentrace velmi vysoké, stále nejsou extrémní.
Nedávno se v Brně provádělo měření toho, čemu je člověk vystavený, pokud sedí u táboráku. Ukázalo se, že dýchá o několik řádů vyšší koncentrace než v případě novoročních oslav. Pokud by někdo seděl u ohně nebo griloval každý den, mohl by to být problém, ale pokud za rok absolvujeme dva nebo tři táboráky a nemáme nějaké závažnější onemocnění dýchací nebo kardiovaskulární soustavy, žádnou hrozbu to pro nás nepředstavuje.
Čtěte také: Když v Dillí houstne dým: Nepoloží-li vás 50 cigaret denně, vydržíte i pobyt v severní Indii
Tím chci říct, že když srovnáme koncentrace při sezení u táboráku se situací v New Yorku, u ohníčku, kde na vás jde dým, jsou výrazně vyšší. Můžeme se podívat ještě na čísla: koncentrace částic PM2,5 v New Yorku dosahovaly vyšších stovek mikrogramů na metr krychlový, u táboráku se jejich koncentrace mohou pohybovat v tisícovkách.
[infobox id=”2″]
Oranžový kouř, který zahalil New York City, působil jako z filmu Blade Runner. A taky velmi nezdravě. Co jste si říkal, když jste se o situaci v NYC dozvěděl?
Překvapilo mě, do jaké míry se znečištění projevilo s ohledem na vzdálenost. A to i přesto, že běžně říkáváme, že se může šířit na tisíce kilometrů – koneckonců se s tím setkáváme i tady v Česku, kdy se sem občas dostanou částice písku ze Sahary. Překvapením pro mě tedy v případě NYC byla právě ta vysoká koncentrace znečišťujících látek v ovzduší navzdory vzdálenosti, kterou částice urazily. S rostoucí vzdáleností se totiž znečištění rozptyluje a koncentrace se postupně snižují.
Americkými médii prolétla informace o tom, že v jeden konkrétní den bylo znečištění ovzduší v New Yorku horší než v Dillí. Dají se ale tyto dvě situace, tedy jednorázová událost a dlouhodobě špatná kvalita vzduchu v indické či vietnamské metropoli, vůbec srovnávat?
To srovnání nebylo zrovna šťastné. Americký článek se opíral o hodnoty indexu, který shrnuje celkové znečištění ovzduší a snaží se jej kvantifikovat. Lidem, kteří se v problematice kvality ovzduší neorientují, totiž jednotlivá čísla nic neřeknou.
Třeba u oxidu uhelnatého se koncentrace pohybují běžně ve stovkách mikrogramů na metr krychlový, což je v pořádku, protože příslušný limit je stanoven až na 10 tisíc. A pak jsou jiné látky, u kterých je limit stanoven třeba na hodnotu 1 nanogram na metr krychlový, tedy už hodnota nad 1 je problém.
Jak se počítá index kvality ovzduší? / Foto: Jáchym Brzezina / Infoviz.cz
Jenže obrovský rozdíl je v tom, že zatímco v americké metropoli je tak vysoký index naprosto výjimečný – šlo o historické hodnoty – v Dillí na něj budeme narážet po většinu roku. Jedna věc je, když podobná míra znečištění v ovzduší přetrvává po dobu několika dní, druhá zase, pokud je podobná úroveň kvality ovzduší dlouhodobě běžným stavem. Zrovna v Indii je v některých oblastech kvalita ovzduší velmi špatná a tento stav je tam téměř trvalý, dokonce v některé části roku se situace ještě více zhoršuje.
Největší znečišťovatel v ČR? Domácnosti
Když se na téma podíváme ještě šířeji: jak je na tom svět, co se kvality vzduchu týče? Jaký vzduch dýcháme?
Podíváme-li se na Severní Ameriku nebo Evropu, tam je ovzduší relativně kvalitnější, což do značné míry souvisí se stavem rozvoje dané země. Záleží také na tom, na jaké látky se díváme. Pokud se v Evropě zaměříme na oxidy dusíku, nejvyšší koncentrace najdeme v Beneluxu a severní Itálii. U částic benzo[a]pyrenu (karcinogenu a mutagenu) bude nejhůř vycházet oblast Polska a ideální hodnoty neevidujeme ani na severovýchodě Česka, tedy v Moravskoslezském kraji. V Evropě je ale kvalita ovzduší obecně relativně dobrá a zlepšuje se.
Čtěte také: Summit bez jídla a bez vody je smutnou metaforou klimatické krize, říká delegátka COP27
Z globálního monitoringu kvality vzduchu pak vycházejí nepříznivě právě země jako Indie, Mongolsko a další státy. Problémem ale je, že z řady míst data ani nemáme. Jde například o různé africké země, kde se rozsáhlejší monitoring neprovádí, a není se tak čeho chytit – můžeme vycházet pouze z odhadů. Osobně vkládám velké naděje do družicového snímání, u kterého sice data nejsou tak přesná a rozlišení je nižší, ale pro získání alespoň orientačních hodnot je to ideální. Jde plošná data pro rozsáhlou oblast, kde nemusí probíhat monitoring pozemními stanicemi.
Dá se říct, kolik zhruba lidí nebo jak velká část planety žije v oblastech s nízkou kvalitou vzduchu?
To je velmi složité. Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) jde o naprostou většinu světové populace. Kromě toho, že máme nějaké znečištění z průmyslové činnosti, dalším významným znečištěním je přízemní ozon, jehož výskyt do značné míry koreluje s teplotou. Čím je vyšší, tím bývají vyšší i koncentrace přízemního ozonu – což se v současnosti komplikuje, neboť se otepluje, a tím se zvyšují i koncentrace této látky.
Přestože si většina lidí za špatným ovzduším představí hlavně auta a průmysl, největším znečišťovatelem jsou domácnosti.
Pravdou ale je, že WHO má limity, kterými hodnotí kvalitu vzduchu, velmi přísné. A já si v některých případech i říkám, zda v případě některých látek vůbec dosažitelné. Máme spoustu přirozených zdrojů, jako jsou například požáry založené bleskem. Když shoří les, vybuchne sopka nebo eroduje půda, je z toho znečištění vzduchu v širokém okolí. Tyto přirozené zdroje tu ovšem byly a budou. U některých látek sice můžeme dosáhnout nulové koncentrace, pokud vznikají výhradně lidskou činností, ale u jiných – třeba u zmíněných částic – to možné není.
Některé zdroje znečištění jste už zmínil. Pokud se zaměříme právě na lidskou činnost – co všechno kvalitu vzduchu ovlivňuje?
Například v České republice jsou dominantním zdrojem znečišťování ovzduší domácnosti, čímž mám na mysli zejména vytápění starými kotli na pevná paliva – dřevo i uhlí. Přestože si většina lidí za špatným ovzduším představí hlavně auta a průmysl, tak i když v žádném případě neříkám, že na tom nemají svůj podíl, největším znečišťovatelem jsou právě domácnosti.
U většiny látek dnes v České republice nikde nedochází k překračování příslušného imisního limitu. U těch, kde tomu tak ale je, je právě lokální vytápění tím hlavním zdrojem. Nezáleží tedy jen na relativním podílu, ale i tom, jak moc je daná látka problematická. V případě již zmíněného rakovinotvorného benzo[a]pyrenu, jehož limit u nás bývá v některých oblastech překračován i několikanásobně, což u žádné jiné látky není, je lokální vytápění zodpovědné za více než 95 % celkových emisí.
Podíl jednotlivých zdrojů se samozřejmě liší zem od země. Například v Itálii, kde je tepleji a míra vytápění je tak nižší, je vyšší podíl průmyslu – u něj ovšem záleží na tom, v jaké rozvojové fázi země je. V Evropě jsme docela daleko a limity máme poměrně přísné, jinak to bude jistě vypadat třeba jinde ve světě. Ovzduší znečišťuje také doprava či zemědělství.
Sledujeme podle vás vzestupnou tendenci, pokud jde o znečišťování? Nebo se nám daří zlepšovat ovzduší, jako se to dělo ve světě za koronavirové pandemie?
Ovzduší se v České republice zlepšuje, děje se tak již celé dekády – koncentrace naprosté většiny znečišťujících látek v dlouhodobém pohledu klesají. Když ale sledujeme trendy, je potřeba dívat se na období delší než jeden rok. Meziroční variabilita je totiž dána zejména počasím, které kvalitu ovzduší ovlivňuje velmi výrazně. Teplejší zima znamená nižší míru vytápění, a tedy nižší emise, které z něho vzejdou. Stejně tak kvalitě ovzduší prospívají srážky nebo větší vítr. Naopak nepříznivě působí bezvětří či výskyt přízemní teplotní inverze.
Čtěte také: Hory smetí a odpadové gangy. Indonésii dusí toxický dým ze spalovaného plastu
A pak tu máme přízemní ozon – látku, která je ve vyšší vrstvě atmosféry žádoucí, ale v té přízemní je tomu naopak. Nemá zdroj, tvoří se až reakcemi v atmosféře. Ty vyžadují sluneční záření, ozon proto vzniká v největší míře za horkých jasných dní – ve dnech, kdy by lidé vůbec nečekali, že může být v důsledku vysokých koncentrací ozonu smogová situace. U této látky klesající trend nepozorujeme, což je dáno mimo jiné i změnou klimatu, protože se nám dlouhodobě otepluje. A to samozřejmě není problém jen v Česku.
Epidemie koronaviru se u nás na kvalitě ovzduší podepsala, ale nelze říci, zda pozitivně, či negativně. Zatímco klesly emise z dopravy a s nimi i koncentrace oxidů dusíku, tím, že lidé trávili více času doma, se ale zvýšila právě míra vytápění ve starých kotlích na pevná paliva.
Bylo tomu podobně ve světě?
Zahraniční zkušenosti se lišily případ od případu. Třeba právě v Itálii, kde vytápění nepředstavuje takový problém, zato intenzivní průmysl na severu země ano, došlo po zavedení přísných restrikcí k výraznému zlepšení kvality vzduchu. To jsme pozorovali třeba i v Číně.
[infobox id=”3″]
Jakou souvislost má růst znečištění ovzduší s klimatickými změnami?
Mluvil jsem například o provázanosti znečištění ovzduší s počasím. Vazeb je tam velká spousta a některé mohou jít i proti sobě – například se nám významně snižují koncentrace oxidů síry. Paradoxně mají částice síry spíše ochlazující účinek. Takže sice se nám vzduch čistí od těchto látek, oteplování se ale může zrychlovat.
Do karet nám naopak hraje, že s oteplováním lidé méně topí – nižší emise z vytápění znamenají lepší kvalitu ovzduší. Samozřejmě tím ale neříkám, že globální oteplování je žádoucí. Je třeba ho brzdit a zároveň hledat cesty ke zlepšování kvality ovzduší.
Zmiňovali jsme vliv znečištěného ovzduší na zdraví člověka – ještě mě napadá, jaké má dopady na samotné životní prostředí?
V české legislativě jsou stanoveny imisní limity ve dvou kategoriích – na ochranu zdraví a ochranu ekosystému. Existují látky, na něž jsou ekosystémy velmi citlivé, třeba na oxidy dusíku a síry, které typicky způsobují kyselé deště. V zákoně máme stanoven tedy i imisní limit pro ekosystémy.
