Něžní, ale gangsta. A taky nečekaně skvělí muzikanti. Čím vším uchvátila miliony diváků dvojice argentinských rapperů?
Kdo by tipoval, že dva přidrzlí Argentinci – jeden ve světle modré ušance a druhý ve vestě poskládané z plyšových srdíček s nápisem „miluji tě“ ve španělštině – učarují celému internetu?
Přesně to se ale povedlo hudebníkům pod přezdívkami Ca7riel & Paco Amoroso v jejich vystoupení pro americkou veřejnoprávní stanici NPR.
„We’ve been fucking the same girl!“ chytají se za hlavu v písni El Único, která funguje jako zhudebněná anekdota, jak oba přijdou na to, že sdíli milenku.
„Dobrotivý bože. Španělsky neumím, ale hudba je univerzální jazyk a tohle je skvělá hudba a mistrovství!“ napsal pod youtubový záznam uživatel Joey Zazasalas.
Španělsky přitom umět nemusíte, abyste si texty užili – NPR opatřila vystoupení argentiské dvojice anglickými titulky.
Ca7riel a Paco přijeli do Washingtonu, D.C., kde zahráli přímo v redakci stanice NPR. Ta už více než dekádu a půl zveřejňuje sérii videí pod hlavičkou Tiny Desk Concert. Kouzlo je jednoduché: koncertuje se v neokázalém redakčním prostředí za kancelářským stolem.
Čím dál větší stůl
V rozporu s názvem série vlastně není až tak malý, ale název vhodně vystihuje atmosféru koncertů. Pointou je vytrhnout hudebníky a hudebnice z jejich koncertní rutiny a dokopat je ke komornějšímu a intimnějšímu provedení svých písní.
Občas to nefunguje, ale většinou se NPR podaří vymámit z vystupujících jinou stránku jejich osobnosti a hudby, která bývá fanouškům skrytá. I proto úspěšný projekt úhrnem nasbíral už miliardy zhlédnutí. Skromný formát tak začaly kopírovat mnohá média po celém světě.
Ze začátku zvala americká stanice spíše menší nezávislější hudebníky a kapely. Postupně se ale formát zpopularizoval a v posledních letech tu vystoupl kdekdo: od Dua Lipy, přes Justina Biebera až po Taylor Swift.
Za dva týdny od zveřejnění nasbíralo video argentinské dvojice přes pět milionů zhlédnutí.
Výrazným zlomem byla pro Tiny Desk Concert doba pandemie, během které museli umělci a umělkyně přerušit turné a NPR sérii přizpůsobilo v platformu pro jakási domácí, lockdownová vystoupení.
Nikoho nepřekvapí, že desítky milionů zhlédnutí na YouTube nasbírají největší globální hvězdy. Jednou za čas se ale Tiny Desk Concert podaří pro velké publikum objevit talenty méně viditelné.
Přesně to se teď děje excentrické argentinské dvojicí. Za dva týdny od zveřejnění jejich video nasbíralo přes pět milionů zhlédnutí. Podobným tempem letos na NPR uspěla jen hrstka dalších vystupujích v čele se zpěváky Justinem Timberlakem a Chappell Roan.
Že se něco podobného podaří v USA relativně neznámým, neanglofonním hudebníkům, je svým způsobem unikátní. Ve své domovské Argentině, potažmo celé Jižní Americe, ale Ca7riel a Paco Amoroso nejsou ani zdaleka neznámí.
Proslavili se tam především hedonistickou elektronikou a přidrzlými a mnohdy komickými rapovými texty. Tahle mainstreamovější poloha ale může zakrývat, že jsou oba zkušení a velmi vyhraní hudebníci.
Během vystoupení v americké NPR to ukázali naplno. Kdybyste se orientovali jen podle jejich klipů a polonahých promofotek, možná byste si netipli, čeho jsou hudebně schopní. Ca7riel tak v půlce vystoupení vytáhne kytaru a vystřihne na ní zkušené funkové sólo, do kterého zpívá.
Sofistikované rytmy a harmonické přechody zároveň nezastiňují fakt, že Argentinci si svoje vystoupení přijeli primárně užít.
Šestici svých jindy bombastickými beaty podkreslených tracků tu představili v daleko „akustičtějším“ hávu. Sampler vybalili jediný, zato přivezli hned dva bubeníky, klávesistu, basáka, doprovodné zpěvačky a celou dechovou sekci.
Část souboru na sobě má během vystoupení trika se zvětšeninami fotek svých obličejů z pracovních víz, Paco pak fotku herce Rolyho Serrana v roli Diega Maradony a Ca7riel ironické triko s nápisem „narcomodelo“.
Baby gangsta
Jak Paco tak Ca7riel se ve své hudbě stylizují do hubatých rapperů. „Něžný, ale gangsta, jsi baby gangsta,“ zpívá Paco s našpulenými rty ve stejnojmeném tracku.
„Jsem degenerát. Neřídím se žádným žánrem. Rád se převlékám do kostýmů a kamufluju,“ řekl Ca7riel pro server Remezcla. „Dokážu se schovat za cokoliv,“ dodal. Tyto přiznané masky, ale rozhodně nepostihují celé jejich osobnosti.
Oba se narodili v roce 1993 a sblížil se možná ještě v předškolním věku. „S Paquitem jsem od šesti nebo pěti let, už ani nevím,“ vyprávěl Car7riel serveru Mr. Indie.
Chtěl jsem hrát rychle a nahlas.
On sám se narodil do hudebnické rodiny. Na kytaru, se kterou vystupoval jeho otec v kapele El Tinto Mandamiento, dodnes občas hraje.
Zatímco jeho rodič ale hrál něco, co Ca7riel označuje za „jemný rokenrol“, on začínal na o poznání tvrdších žánrech: učil se skladby od metalových kapel Megadeth a Pantera.
„Chtěl jsem prostě hrát rychle a nahlas,“ říká pro argentinský deník La Nacion. U metalu ale nezůstal – v Buenos Aires vychodil konzervatoř Juana Pedra Esnaoly a je vystudovaným hudebním učitelem.
Čtěte také: Mezi kolonialismem a osvobozením. Proč africká hudba vede západní hitparády
Paco za sebou takovéto formální hudební vzdělání nemá. Od útlého věku ale hrál na housle, později na bicí a účastnil se také argentinské rapové soutěže El Quinto Escalón.
Společně v roce 2011 založili kapelu Astor y las Flores de Marte a v té už začali divoce kombinovat žánry: mísili vliv argentinského progresivního rocku Charlyho Garcíi a Luise Alberta Spinetty, ale i funku a reggae.
Kapela jim vydržela sedm let, jen s ní nikdy neslavili moc velký úspěch. I proto se vrhli do rapu – Ca7riel vtipkuj, že ho k rapování motivovaly finanční potíže. V rozhovoru pro Remezcla vyloženě říká, že uzavřel smlouvu s ďáblem.
Pokud to máš, pochlub se
Paco se ke Car7rielovi brzy přidal a v průběhu následujícíh let si nastřádali oddané fanoušky nejprve v Argentině a následně po celé Jižní Americe.
Spojené státy jsou tak další logickou metou – a texty ve španělštině žádnou překážkou nejen kvůli titulkům na YouTube, protože latino hudba patří k nejrychleji rostoucím segmentům amerického hudebního trhu.
Před ztečí na USA bylo vrcholem jejich společné tvorby letošní album Baño maría. Doprovodili ho krátkým surreálným filmem, zaznamenávajícím dvojici potácející se nočním Buenos Aires od jedné drogové eskapády k další. Vše doprovází úryvky skladeb z čerstvě vydaného alba.
Když však po úspěšném vystoupení ve Washingtonu začalo americké i světové publikum vyhledávat další hudbu argentinského dua, mnohé posluchačstvo zklamala.
Ne snad, že by album, ze kterého pocházela velká část písni z Tiny Desk vystoupení, bylo špatné – studiová nahrávka ale představuje nejelektroničtější hedonistickou polohu tvorby Paca a Ca7riela. A podle mnohých nových fanoušků až příliš uhlazenou.
„Měli byste celé to album přetočit a přizvat k tomu všechny hudebníky, co s vámi byli v místnosti,“ psal pod záznam jejich vysotupení jeden uživatel TikToku. „Přestaňte s tím, co děláte ve studiu, ať už je to cokoliv, a vydejte se tvrdě tímto směrem,“ psal jiný.
Přímo Paco ani Ca7riel se k těmto „radám“ zatím nevyjádřili. Není ale zcela nepředstavitelné, že by něco takového udělali. Jakkoliv se za posledních šest let vrhli tvrdě do elektronické tvorby, své hudební kořeny nikdy zcela nezapírali.
Fanoušci aktuálního amerického vystoupení, kterým se sterilnější poloha jejich posledního alba až tak nelíbí, tak mají kam sáhnout. Videozáznam pět let starého vystoupení z klubu v Buenos Aires přináší ještě výrazně syrovější zážitek, než letošní Tiny Desk.
Pokud vás však více nalákala atmosféra jihoamerického jazzu, vždycky je tu Paco po boku souboru Alejandra Terána a smyčcového kvarteta. A také naděje, že podobných vystoupení po úspěchu za Tiny Desk přibude.
