Armády světa mají nového nepřítele: klima

Stále častěji vojáci nestojí proti nepříteli z masa a kostí, ale bojují proti přírodě. V tuzemsku to lidé mohli naposledy zřetelně vidět při záchranných a likvidačních pracích po tornádu. V Jihomoravském kraji byli nasazeni například ženisté nebo psychologové. Podobné úkoly dnes zaměstnávají armády po celém světě víc než v minulosti.

Během letošního léta musely vojenské síly řešit extrémní klimatické události téměř na všech kontinentech. Při povodních zasahovaly v Německu, lesní požáry pomáhaly krotit armády Řecka, Turecka, Alžírska, USA a Ruska. Tudíž ani Vladimir Putin se v souboji s živelnými následky klimatických změn nevyhnul nasazení mužů a žen ve stejnokroji, přestože kdysi prohlásil, že Rusku zvýšení globální teploty prospěje. Občané prý ušetří za zimní kabáty.

Pravdou ale je, že všechny armády světa musejí ve svých plánech se změnou podnebí počítat. Zpráva o globálních rizicích Světového ekonomického fóra řadí „extrémní počasí“ z hlediska pravděpodobnosti na první místo. Klimatická změna jako taková je potom na prvním místě, co se týče dopadu, a to před zbraněmi hromadného ničení či kybernetickými útoky.

Obavy největších hráčů

Závody ve zbrojení přitom stále trvají. Pohlcují miliardy dolarů a bezpečnostní dilema říká, že nadále pohlcovat budou. V současné době je to zřetelně vidět mezi USA a Čínou. Ministr obrany USA Lloyd Austin uvedl, že svého soka překonají pouze tehdy, budou-li značně utrácet. V následujících desetiletích už ale Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) nemusí mít na eventuální boj s USA čas.

Kvůli své geografii a topografii je „říše středu“ měnícím se klimatem obzvlášť ohrožena. Mnoho jejích velkých měst i výkonných průmyslových zón se nalézá v nízko položených pobřežních oblastech. Budou tedy vystaveny stále častějším a silnějším tajfunům, pobřežním záplavám a stoupání hladiny moří. A právě to příslušníky ČLOA zaměstná.

Řešení dopadů změny klimatu se stane klíčovým aspektem všech vojenských aktivit.

Cokoli, co by mohlo ohrozit blahobyt městské střední třídy, živelné pohromy nevyjímaje, je zásadní hrozbou pro Komunistickou stranu Číny. Ta udělá vše pro zachování si podpory. Příkladem mohou být letošní obrovské povodně. Při nerovném zápase s nimi bylo ve městě Čeng-čou v provincii Che-nan rozmístěno asi 46 tisíc vojáku a 61 tisíc členů milice.

Vyšší představitelé ČLOA si jistě uvědomují klimatické hrozby, ale v nejnovějším vydání čínské bílé knihy o obraně není o tomto fenoménu řeč. Jejich protějšci v USA naopak obavy z globálního oteplování a změny podnebí neskrývají. Prezident Spojených států Joe Biden dokonce nařídil ministru obrany, aby v novém vydání národní obranné strategie „zvážil rizika změny klimatu“.

„Pokud jde o současné operace, máme národní gardu, vojáky, letce, kteří se účastní podpory hasičů. To jsou lidé, kteří nedělají svou primární práci. Pokud sledujete počet dní, po které byla národní garda potřebná k poskytování podpory civilním orgánům, byl loňský rok nejvyšším v historii,“ řekl zástupce asistenta amerického ministra obrany Richard Kidd pro server Defense One. „Nakonec se řešení dopadů změny klimatu stane klíčovým aspektem všech vojenských aktivit. To s jistotou předvídáme,“ dodal.

Čtěte také: Vojáky střílet naučíme, veteráni ať se s traumaty vypořádají sami

Nepříznivé podnebí jako hrozbu vnímá podle vyjádření pro Voxpot také Armáda České republiky. „Vojáci jsou nasazování v rámci svých odborností, jde například o ženisty, logistiky nebo chemiky,“ uvedla tisková mluvčí AČR Magda Dvořáková. Speciálním výcvikem pro tento druh práce vojáci neprocházejí. Ze zákona to řeší složky integrovaného záchranného systému a armáda plní sekundární roli, kdy je podřízena hasičům a jejich veliteli zásahu.

Více tajfunů, více záplav, více konfliktů

Klimatická změna nepřinese vojákům více práce pouze při zápolení s přírodními pohromami. Mnoho dalších sekundárních dopadů začne ohrožovat státy a armády se s nimi budou muset potýkat. Celosvětové měřítko tohoto problému dokazuje report Institutu pro ekonomiku a mír (IEM), který tvrdí, že do roku 2050 bude nejméně 141 zemí vystaveno alespoň jedné ekologické hrozbě.

Zneklidňující může být i to, že nejvíce klimatických hrozeb zaznamenávají nejméně mírové státy jako Sýrie, Afghánistán, Čad nebo Indie. Devatenáct nejvíce ohrožených zemí představuje okolo 25 procent populace země.

Postupné oteplování povede zákonitě k tomu, že vojenské základny budou potřebovat účinně chladit nejen elektroniku, ale i vojáky.

Pohromy tedy mohou vyvolat uprchlickou krizi. „Evropa a Severní Amerika nebudou imunní vůči širším dopadům ekologických hrozeb, jako je značný počet uprchlíků,“ píše se v reportu IEM. Jeho zakladatel a předseda Steve Killelea varuje, že změna klimatu představuje vážné výzvy pro globální mír. „V příštích třiceti letech se bude nedostatek přístupu k potravinám a vodě jen zvyšovat. Při absenci pružné globální spolupráce budou s největší pravděpodobností narůstat občanské nepokoje a konflikty,“ uvádí.

Vhodné nasměrování úsilí bezpečnostních komunit doporučuje zpráva Mezinárodní vojenské rady o klimatu a bezpečnosti. Spektrum je široké – od pomoci při zabezpečování vody a potravin až po investice do obnovitelné energie. Report také obsahuje nástroje pro hodnocení klimatických rizik a možné způsoby, jak jim čelit napříč zeměmi. Odborníci v něm dokonce očekávají „závažná až katastrofická rizika“ již v roce 2031.

Těžké to budou mít i bombardéry

Klimatické kotrmelce nebudou armádám pouze přidělávat práci a zvyšovat personální požadavky, s obtížnějšími podmínkami se musí poprat i vojenská technika. Změna počasí se dotkne téměř všech dimenzí bojového prostředí.

Intenzivnější písečné a prachové bouře, které způsobují horší viditelnost, budou stále více omezovat letový provoz. Námořnictvo čekají velké výzvy například v Arktidě, kde hrozí selhávání GPS kvůli kosmickému záření, které už nedokáže odclonit vyčerpávající se ozonová vrstva. A v teplejších vodách je již nyní problémem zvýšená salinita (podíl minerálních látek ve vodě).

Postupné oteplování povede zákonitě k tomu, že vojenské základny budou potřebovat účinně chladit nejenom elektroniku, ale i vojáky. Samotné základny pak čelí totálnímu zničení. Co se týče těch amerických, průzkum Pentagonu nedávno ukázal, že více než polovina z nich je ohrožena nepříznivým počasím a živelnými pohromami.

Vzestup hladiny moří bude znamenat problém i pro startovací místa kosmických plavidel. Nepředvídatelné poryvy a změny vzorců větru by pak mohly ovlivnit trajektorie startu satelitů a raket, což by zpochybnilo životaschopnost vesmírných operací v určitých oblastech.

Čtěte také: Noční můry, děs i zadlužení. Čeští vojáci po misích končí bez pomoci na okraji společnosti

I vojáci přilévají olej do ohně

K tomuto všemu, co jsme dosud uvedli, však přispívají samy armády. Jsou obrovskými odběrateli energií a značně se podílejí na klimatické změně. Jejich řady i výdaje neustále rostou. Ty se v globálním měřítku za minulý rok vyšplhaly na 1981 miliard dolarů.

Ačkoli zelenější nebo společensky odpovědná zbrojní výroba může znít ironicky, několik zbrojařských společností zprávy o emisích a údaje o životním prostředí poskytují. Jejich kvalita se každopádně značně liší. Například Lockheed Martin zahrnuje do údajů o emisích i „využití prodaných produktů“, jiné firmy tato data nesbírají vůbec. Stejně ledabyle informují o své uhlíkové stopě i armády.

Přitom se na vypouštění skleníkových plynů do atmosféry podílejí. Například při náletu z Whitemanovi letecké základny v Missouri na cíle ISIS v Libyi. Bombardéry B-2, které zde zabily kolem 80 ozbrojenců, zároveň do vzduchu vypustily asi 1000 tun oxidu uhličitého.

Přírody se dotýkají také pozemní cvičení, základny a testy zbraní. Vojenská cvičiště a hmotné statky zabírají 1–6 % zemské pevniny. Často se nacházejí ve významných ekologických oblastech, jsou nepřístupné a jejich dopady na přírodu těžce kontrolovatelné. Každopádně v poslední době dochází v této oblasti k útlumu kvůli obavám o klima a životní prostředí.

Výčet dopadů na klima způsobených vojenskými aktivitami by mohl být veliký, stejně jako množství odpadu, který armády vyprodukují, ale důležité je i zmínit legislativní povinnosti. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu hlášení emisí vojsk obsahuje, avšak je dobrovolné. „Aby bylo možné emise řídit a snižovat, musí být mnohem větší transparentnost a robustnější podávání zpráv,“ komentují Lindsey Cottrell a Eoghan Darbyshire z Conflict and Environment Observatory (CEOBS).

NATO zveřejnilo akční plán pro změnu klimatu a bezpečnost, který takové metodiky nastiňuje, ale odborníci CEOBS to považují za pouhý začátek. Podle nich nesmí hon za snížením emisí skleníkových plynů zastínit ostatní enviromentální problémy. Mezi ně patří například ekologičtější nakládání s odpady během misí.

Nová role vojáků

Ozbrojené síly se v budoucnosti nevyhnou řešení stále nových a nových problémům v souvislosti s měnícím se klimatem. Budou muset přizpůsobit své vybavení a pozměnit své fungování. Globální změna klimatu s sebou přinese nejen konflikty, ale také nejspíš nejmocnějšího soupeře – přírodu. O to horší to je, že samotné armády přispívají k jeho zuřivosti.

Podobnou roli, kterou vojáci zastali během pandemie covidu-19, budou plnit čím dál častěji – beze zbraně v ruce. Současně mohou být v popředí humanitárních akcí. Klíčovou roli budou a musí začít hrát také ve strategických předpovědích a v mapování klimatu. Data ze satelitů mohou být použita k prediktivním scénářům a včasnému varování.

Podle profesora Mírových a konfliktních studií na Hampshire College Michaela Klarea může dokonce vojsko lidi spojovat. „Přístup armády ke změně klimatu by mohl překlenout propast mezi věřícími a pochybovači,“ píše Klare.

Armády a bezpečnostní komunity hrají tedy klíčovou roli při zmírňování a řešení proměn klimatu. Mladé muže a ženy postupem času nebude do stejnokroje lákat plakát hrdiny s puškou v ruce, ale voják odklízející trosky. Tahle činnost se zřejmě stane hlavní náplní jeho práce.