Julian Assange byl propuštěn. Zakladatel WikiLeaks se domluvil s americkými žalobci a jeho více než dekádu trvající odysea končí. Nejhorším obavám o svobodu tisku se podařilo vyhnout – nikoliv ale bez výhrad.
Je to dvanáct let, co se zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange začal schovávat před úřady na ekvádorském velvyslanectví v Londýně. Více než pět let uplynulo od doby, co nad ním Ekvádor přestal držet ochrannou ruku. Britské úřady ho doslova vynesly z velvyslanectví a zavřely do belmarshské věznice. Teď je ale konečně na svobodě.
Assangeův případ je komplikovaný i jednoduchý zároveň. Původně se před úřady začal schovávat kvůli potenciálnímu vydání z Velké Británie do Švédska, kde měl čelit žalobě v souvislosti se sexuálním násilím. Assange a jeho příznivci nicméně byli vždy přesvědčeni o tom, že celý švédský případ je jen záminkou, aby ho tamní úřady mohly vydat do Spojených států.
Těm whistleblower ležel v žaludku především proto, že v roce 2010 jeho server WikiLeaks zveřejnil masu dokumentů týkajících se počínání amerických ozbrojených složek a zpravodajských služeb v Iráku a Afghánistánu. Nejslavnější publikací bylo video, které zobrazovalo útok amerických helikoptér na skupinu civilistů a novinářů.
Assange čelil kritice, že dokumenty publikoval zbrkle a ohrozil tak například irácké a afghánské informátory amerických tajných služeb. Na tom, že Assange ne vždy dbá na možné dopady formy, jakou publikuje získaná data, je rozhodně něco pravdy. Nicméně ani tak americké úřady nikdy nedodaly konkrétní důkazy o tom, že by kvůli publikacím WikiLeaks někdo přišel k úhoně.
Nešlo o Assangeovy osobní prohřešky a možná etická pochybení, ale o svobodu tisku v nejširším slova smyslu.
Mnoho amerických politiků a představitelů zpravodajských služeb tak mluvilo o nutnosti stíhání, věznění a někteří dokonce i po odvetném atentátu na Assange. Během vlády Baracka Obamy se ale minimálně stíhání americké ministerstvo spravedlnosti bránilo.
Důvodem jim byl takzvaný „problém New York Times“. Tak nazvali ministerští právní experti dle nich neřešitelný oříšek: stíhání Assange kvůli publikaci dokumentů by otevřelo právní Pandořinu skříňku a s ní i možnost žalob na „mainstreamové“ publikace jako právě New York Times. Svoboda tisku v zemi, která se tímto výdobytkem vždy ráda chlubí, by byla zásadně podkopána.
Čtěte také: Každý chvilku tahá pilku: Nejdřív Donald Trump, teď je vinen Hunter Biden
Po odchodu prezidenta Obamy z Bílého domu však nastoupila vláda Donalda Trumpa a ten nikdy velké ohledy na práva a city novinářů nebral.
Někteří lidé z Trumpovy orbity – například slavný exmoderátor Fox News Tucker Carlson – volali po tom, aby Assangeovi republikánský prezident udělil milost. Represivní stránka Trumpovy administrativy nicméně převládla a stíhání dostalo zelenou. V součinnosti s Američany a Ekvádorci pak v dubnu roku 2019 britská policie Assange zadržela.
Od té doby probíhá v Británii soud o tom, jestli bude vydán do USA, kde by čelil žalobě, ve které mu hrozily desítky let vězení. O něco překvapivější bylo, že administrativa Joea Bidena po nástupu do funkce v roce 2021 nezměnila kurz.
Pandořina skříňka pootevřena
Assange byl propuštěn poté, co se šalamounským způsobem dohodl s americkými žalobci. Dle informací agentury Reuters měl zakladatel uznat vinu v jednom bodě obžaloby (spolčení za účelem získání a vyzrazení utajovaných dokumentů o národní obraně USA).
Šalamounské řešení je to proto, že obchází zmíněný „problém New York Times“. Pokud by byl Assange vydán do USA a padl by nad ním verdikt, udalo by to precedent, který mohl otevřít obávanou Pandořinu skříňku. Dohoda mezi Assangem a žalobou je natolik specifická, že zásadní precedent netvoří.
To je v zásadě jádro případu Assange. Nešlo o jeho osobní prohřešky a možná etická pochybení, ale o svobodu tisku v nejširším slova smyslu. Vše ostatní byly jen kulisy.
To neznamená, že je z pohledu svobody tisku vše růžové. Julian Assange stejně strávil téměř dekádu schováváním se před úřady a následně pět let ve vězení. Jakkoliv lze mluvit o tom, že mnoho věcí mohl nekompromisní zakladatel WikiLeaks udělat jinak, nic to nemění na faktu, jak odstrašujícím dojmem jeho případ působí.
Čtěte také: Trump v klepetech? Ne tak rychle. Rozsudek toho zatím mění málo
I to je nedílnou částí dopadu kauzy. Kdo by se chtěl hrabat v amerických utajených dokumentech, musí počítat s tím, že se s následky bude vypořádávat podobně dlouho.
Tedy pokud není americký prezident – Joe Biden i Donald Trump za sebou sice mají skandály s nepravomocným zacházením s utajenými dokumenty, v lepším případě si za to od vyšetřovatelů ale vysloužili označení „dobrotivého staříka se špatnou pamětí“. V tom horším razii, odložený soud a paradoxně zvýšenou podporu v průzkumech.
Není sebemenších pochybností, že Assange bude nyní po propuštění na svobodu pod drobnohledem zpravodajských služeb nejednoho státu. Jednou z vedlejších linek celého procesu totiž bylo i obvinění z toho, že Assange během amerických voleb roku 2016 šel na ruku zájmům Kremlu.
Jen za pár měsíců čekají Spojené státy další volby a ve světle Assangeova propuštění by nebylo překvapení, kdyby se podobné spekulace objevily znovu.
