Ať už jsou kdekoliv. Izrael půjde po lídrech Hamásu i v zahraničí

„Žijí na vypůjčený čas,“ prohlásil před několika dny izraelský ministr obrany Jo’av Galant na adresu lídrů Hamásu, kteří připravili brutální útok na Izrael ze 7. října. „Je to celosvětový boj. Jak proti teroristům v Gaze, tak proti těm, co létají v drahých letadlech,“ dodal v narážce na členy této teroristické organizace, kteří podle Izraele žijí v cizině v luxusu.

Tamní rozvědka Mosad a tajná služba Šin Bet, jež se zaměřuje na vnitřní bezpečnost, se tak připravují, že vystopují a zavraždí i ty, kteří se ukryli daleko za hranicemi. Izrael se tak stejně jako několikrát v minulosti vydá na cestu k potrestání členů Hamásu nebo jiných teroristických organizací za jejich zločiny.

Šéf Šin Betu Ronen Bar prohlásil, že jeho země je odhodlána tyto lidi vypátrat „všude na světě“, i když to zabere několik let. Tedy třeba v Kataru, Turecku nebo v Libanonu. „Tohle je náš Mnichov,“ dodal v narážce na operaci, kdy židovský stát likvidoval teroristy odpovědné za vraždu 11 izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově v roce 1972.

Agenti tehdy strávili zhruba 20 let pátráním po strůjcích tohoto útoku. V rámci operace Boží hněv zabili viníky či domnělé pachatele ve Francii, Itálii, Řecku či na Kypru.

Hlavní otázkou pro izraelské představitele už není, zda zabít vedení Hamásu v zahraničí, ale kde a jak.

Izraelská armáda na svých stránkách píše, že Chálid Maš’al, jeden ze zakladatelů Hamásu, ale i jeho zástupce Músá abú Marzúk nebo šéf politického křídla organizace Ismáíl Haníja až dosud žili v Kataru.

Podle posledních informací několik vysokých představitelů Hamásu odjelo z této malé země neznámo kam. Spekuluje se o tom, že zamířili do Alžírska, Libanonu, Íránu nebo i jinam. Údajně si vypnuli telefony a nepřijímají hovory, napsal deník Jerusalem Post s odkazem na arabský kanál KAN. O koho se přesně jedná, není jasné. Katarští představitelé jim prý řekli, že už nemohou garantovat jejich bezpečnost.

Minulý týden ze svého domova v Bejrútu odešel také Saleh al-Arour, který oficiálně zastupuje Hamás na Západním břehu, kde pomáhal vytvořit jeho vojenské křídlo. Ten se zřejmě přesunul z Libanonu do Turecka.

Je to touha po pomstě?

Na konci listopadu izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslal Hamásu jasný signál. „Dal jsem pokyn Mosadu, aby zasáhl proti lídrům Hamásu, ať už jsou kdekoliv,“ prohlásil na tiskové konferenci. Tato slova jsou ale pro mnohé Izraelce překvapivá. Představitelé židovského státu totiž obvykle o podobných operacích na veřejnosti vůbec nemluví, neboť jsou vždy tajné a je do nich zapojen jen malý okruh lidí.

Izrael už zhruba dva měsíce bombarduje Pásmo Gazy, kde se skrývají hlavní strůjci útoku. Zásah armády, která pronikla hluboko do tohoto teritoria, si vyžádal přes 17 tisíc obětí. Agentura Reuters v této souvislosti začátkem prosince uvedla, že podle Palestinského ministerstva zdravotnictví šlo ze 70 % o ženy a děti.

Přesto se jim ale nepodařilo zadržet ani nijak zasáhnout nejvyšší velení Hamásu. V tomto úzkém pruhu území má žít například lídr této teroristické organizace v Gaze Jahjá Sinvár a šéf vojenského křídla Muhammad Dajf.

Americký deník Wall Street Journal s odkazem na dobře informované zdroje napsal, že hlavní otázkou pro izraelské představitele už není, zda zabít vedení Hamásu v zahraničí, ale kde a jak. Dodává k tomu, že někteří zástupci Izraele chtěli spustit akci na likvidaci těchto lídrů okamžitě po říjnových útocích. Podle listu je pobouřily záběry, na nichž oslavují útoky a modlí se, zatímco sledují živé záběry z krveprolití v televizi.

Deník Times of Israel uvádí, že Mosad a Šin Bet vytvořily speciální operační tým, jenž má právě za úkol vypátrat a zabít členy Hamásu, kteří připravili útok na Izrael. Jednotka ponese název Nili – podle židovské špionážní sítě z první světové války.

Čtěte také: Tvář zla a Kočka s devíti životy. Kdo jsou nejhledanější vůdci Hamásu

Stopování a zabíjení příslušníků Hamásu je ale v rozporu s mezinárodním právem. Hrozí, že dotčené státy – tedy Turecko, Libanon nebo Katar – na to budou ostře reagovat.

Agentura Reuters s odkazem na zdroj z tureckých bezpečnostních složek napsala, že takový úder na turecké půdě by měl „vážné následky“. Tamní agentura Anadolu citovala podobné zdroje s tím, že Izrael dostal varování, aby se zdržel „nezákonných aktivit v Turecku“.

Postoj izraelských politických špiček vyvolal v zemi diskusi. Není totiž jasné, zda likvidace lídrů Hamásu v zahraničí opravdu splní stanovené cíle.

Co se týká Kataru, zatím není známo, že by tam operace s cílem zlikvidovat určitou osobu židovský stát kdy v minulosti vedl. Pokud by k tomu přeci jen přikročil, mohlo by to ohrozit klíčovou roli Kataru coby prostředníka.

Tato zhruba 2,2milionová země bohatá na ropu v zákulisí vyjednávala s Hamásem a Izraelem o propuštění rukojmích zadržovaných v Pásmu Gazy a také o příměří. Díky tomu se na svobodu dostalo z celkového počtu 240 unesených lidí zhruba 110, především seniorů, žen a dětí. Rozhovory o dalších výměnách za palestinské vězně pak nadále probíhají.

Pokud by Izrael na lídry Hamásu zaútočil nyní, zmařilo by to pokračující jednání a smazalo naději na jejich propuštění.

Čtěte také: Léta pomáhali Palestincům. Nyní je Hamás drží jako rukojmí

Aby byla politika cílených útoků účinná, je třeba splnit několik podmínek. Podle Amélie Férey, analytičky z Francouzského institutu mezinárodních vztahů (IFRI), je klíčem k úspěchu „dobrá znalost schopností a vnitřní organizace“ skupiny, na kterou operativci míří. Je také nutné získat „spolehlivé informace, na jejichž základě se údery provádějí“, cituje její slova francouzský deník Le Figaro.

Férey také tvrdí, že rozhodující je vybrat cíl těchto operací tak, aby měla jeho likvidace zásadní dopad na chod dané teroristické organizace. To znamená, že se tak podaří například narušit jednotu, zkomplikovat komunikaci nebo odstranit „klíčové lidské zdroje“. To pak povede k menšímu počtu teroristických útoků. Analytička dodává, že úder musí mít také nepřímý účinek. Tím je „oslabení v odhodlání bojovat“, a tedy narušení morálky protivníka.

Postoj izraelských politických špiček vyvolal v zemi diskusi. Není totiž jasné, zda likvidace lídrů Hamásu v zahraničí opravdu splní výše popsané cíle.

Objevuje se řada kritických hlasů. Například Efraim Halevy, bývalý ředitel Mosadu, to označuje za neuvážený krok. Podle něj to nijak nezmírní hrozbu, kterou Hamás zosobňuje. Myslí si naopak, že to může jeho stoupence ještě podnítit. „Je to o touze po pomstě, nikoliv o dosažení strategického cíle,“ říká o postoji izraelských představitelů.

Jiní naopak poukazují na to, že muži, kteří naplánovali říjnový útok, ohrožují bezpečnost Izraele a musí za své činy čelit odpovědnosti.

Operace trvala jen 19 hodin

Zpravodajská služba Mosad se v minulosti už několikrát zaměřila na hledání teroristů a jejich cílené odstranění, případně únos do Izraele. Zřejmě žádná jiná země nemá tolik zkušeností s vedením takových operací v zahraničí.

Novinář Ronen Bergman, který se tématu tamních tajných služeb dlouhodobě věnuje, tvrdí, že od druhé světové války židovský stát vedl více než 2700 podobných akcí. Ty vždy schvaluje premiér na základě informací, které mu poskytne Mosad nebo Šin Bet.

Některé z nich se dočkaly literárního nebo filmového zpracování. Mezi nejznámější patří například honba za nacistou Adolfem Eichmannem v Argentině nebo za teroristy odpovědnými za vraždu sportovců v Mnichově v roce 1972. Mnohé operace ale zůstávají před veřejností ukryty, jiné zase neuspěly.

Jordánský král Husajn I. požádal Netanjahua o protijed. Ten to nejprve odmítl, ale pod tlakem amerického prezidenta Clintona nakonec otočil.

Nemusíme se ale vracet jen do druhé poloviny 20. století. Například v roce 2010 se izraelský tým zaměřil na Mahmouda al-Mabhouha, zakladatele vojenského křídla Hamásu, který měl mimo jiné na starosti nákup zbraní. Jakmile přiletěl do Dubaje, byl jeho osud zpečetěn. Hned na letišti ho agenti – přestrojeni za západní turisty – začali sledovat až do jednoho z luxusních hotelů v centru města. Tam ho také zabili.

Čtěte také: Pár propuštěných svobodu nedělá. Jak a proč Izrael vězní palestinské děti?

Celá operace trvala 19 hodin a hned poté smrtící komando opustilo zemi. Podle dubajských vyšetřovatelů tým používal hotovost místo platebních karet a takřka neustále měnil své identity – převlékali se, nasazovali si paruky a různé brýle.

Komu zvoní hrana

Na prvním místě seznamu lidí, po nichž Izrael nyní jde, je Chálid Maš’al, který patří mezi zakladatele Hamásu. Analytici ho považují za radikálního člena této teroristické organizace, sám odmítá uznat existenci státu Izrael. Několik dnů po útocích ze 7. října vyzval muslimy po celém světě, aby demonstrovali na podporu Palestinců, a obyvatele sousedních zemí, aby se připojili k boji proti Izraeli.

Už v roce 1997 Netanjahu coby tehdejší premiér nařídil Mosadu, aby Maš’ala zavraždil. Tento klíčový muž Hamásu tehdy žil v Jordánsku. Tam mu pak agenti izraelské zpravodajské služby na ulici injekčně vstříkli jed.

Jordánští vyšetřovatelé ale tento pokus odhalili a podařilo se jim zatknout dva příslušníky Mosadu. Tamní tehdejší král Husajn I. pak požádal Netanjahua o protijed. Ten to sice nejprve odmítl, ale pod tlakem amerického prezidenta Billa Clintona nakonec otočil. Výměnou za dva zadržené agenty mu nakonec potřebnou ampulku poslal.

Čtěte také: Divoká jízda gazským „metrem“. Tajné tunely stírají izraelskou technologickou a bojovou převahu

Operace ovšem vyvolala diplomatickou krizi mezi oběma zeměmi. Patří mezi největší nepodařené akce izraelských zpravodajců. Chálid Maš’al, jemuž je nyní 67 let, následně žil několik let v Sýrii a poté se přesunul do Kataru.

Dalším na seznamu je Ismáíl Haníja, šéf politického křídla Hamásu, do něhož vstoupil v roce 1988. Strávil několik let v izraelských věznicích a poté vystřídal různé funkce v této teroristické organizaci. Přežil také nejméně jeden přímý pokus o zabití, kdy izraelská armáda cíleně bombardovala dům, v němž se měl setkat s jedním ze zakladatelů Hamásu Ahmedem Jásinem.

V roce 2006 se posadil do křesla premiéra Palestinské autonomie. V něm ale dlouho nevydržel. Poté, co se vyostřily spory mezi Hamásem a Fatahem, byla totiž tato vláda rozpuštěna. Od roku 2017 vede politické křídlo Hamásu.

Poslední čtyři roky pak Haníja žije v Turecku a Kataru. Agentura Reuters koncem listopadu uvedla, že arabští diplomaté a úředníci ho navzdory jeho vyhrocené rétorice na veřejnosti považují za relativního pragmatika. A to hlavně ve srovnání s radikálnějšími hlasy z Pásma Gazy, kde vojenské křídlo hnutí naplánovalo zmíněné brutální útoky.

Podle Reuters není jasné, co všechno Haníja o tomto utajeném útoku dopředu věděl. Zdá se ale, že někteří členové Hamásu byli překvapeni jeho rozsahem i načasováním.