Zatímco ve světě probíhají vášnivé debaty, jak zajistit ukončení bojů na Ukrajině, Voxpot se vydal zeptat těch, kterých se válka dotýká nejvíc: lidí žijících přímo u fronty.
„Měli jsme tu pár lidí, kteří byli vyloženě za Rusko, ale ti odešli už v roce 2014,“ vypráví Maxim Alexandrovič, starosta ani ne tisícihlavé východoukrajinské vesnice Rajské.
„Pokřižovali jsme se a řekli si ‚sláva Bohu!‘“ dodává a popisuje, že desítky mužů, kteří šli na samém začátku války bojovat za takzvanou Doněckou lidovou republiku, byli většinou ti, které byste nechtěli za sousedy: měli problémy s alkoholem nebo dalšími drogami a byli často agresivní. Lidé na úplném okraji zdejšího života.
Na jejich příbězích podle Maxima pochopili i ti, kdo byli dřív za Rusko, že jedna věc je, co Rusové naslibují – a druhá realita.
Občas se zdáli ozve dunění dělostřelectva, ale jinak je ve vesnici docela klid. Za poslední rok sem přiletěla z ruské strany fronty jedna raketa a jeden dron. Nikdo nezemřel, ale válka se tu připomíná prakticky neustále.
Fronta je odsud asi dvacet kilometrů a zhruba v každém třetím domě žijí vojáci. Jejich auta zaparkovaná před domy maskují vojenské sítě, ty v pohybu na sobě mají většinou několik antén na rušení signálu přilétajících dronů, když se vyrazí do boje.
Velká část mužů odešla dobrovolně bojovat hned na začátku války.
Maxim vypráví, že nejpozději od začátku invaze před třemi lety všichni chápou, že Rusko napadlo Ukrajinu a že zdejší lidi přišlo zlikvidovat. „Není to válka Ruska a Ukrajiny, ale jednoho člověka, který si řekl, že se chce stát všemocným,“ popisuje. Sám ale věděl už od roku 2014, že s Ruskem se domluvit nepůjde.
„Znám to i z naší vesnice. Když se tu objeví člověk, který v sobě má malého imperátora a chce, ať je vše podle něj, tak se s ním nijak nedomluvíte, k ničemu to nevede,“ říká. Putin je podle něj stejný, jako tihle malí venkovští imperátoři. Jediná cesta, jak se s ním domluvit, je odevzdat zemi pod jeho vládu – ale to tu nikdo nechce.
Dnes už je jasno
Ptám se, jak se vesnice dotýká verbování mužů do války. Téma vzbuzuje po celé Ukrajině silné emoce, ale starosta pokrčí rameny, že tady ten problém nemají. Velká část mužů podle něj odešla bojovat hned na začátku války dobrovolně.
„Mohla to být zhruba třetina chlapů z vesnice. Lidé tady ví, že nás chce Rusko zničit,“ vysvětluje starosta s tím, že po začátku války na Donbase v roce 2014 vztah k Rusku často rozděloval rodiny. Po roce 2022 se ale situace radikálně změnila a najít obhájce Ruska není tak snadné.
Pár vojáků postává před domy, jiní si dávají ve zdejší samoobsluze kafe. Ptám se starosty, jaký vliv má přítomnost vojáků na život ve vesnici. Odpovídá, že někteří jsou tu jen chvíli a člověk o nich prakticky neví.
Když ale někdo zůstane déle než dva měsíce, často se stává součástí zdejšího života. Chodí tu na sobotní brigády, jako je uklízení ulic, několik vojáků si tu našlo i ženy.
„Většinou si je odvezou někam s sebou, ale pár si jich tu koupilo i dům a zůstali tady,“ říká Maxim a dodává, že první rodina vojáka, který přišel po roce 2022 a usadil se, už má i děti.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
