Chcete vyléčit deprese, najít svobodu nebo si jen užít halucinogenní jízdu? Můžete se vypravit do amazonského pralesa za ayahuascou. Pozor však na podvodné šamany, kteří vás přinejlepším jen okradou. A také na to, aby váš nápoj nepocházel ze zdroje, který stojí na vykořisťování domorodých obyvatel nebo plenění Amazonského pralesa.
„Slyšela jsem, že je to jako 20 let psychoterapie,“ říká dvacetiletá Rebekah, která se rozhodla ayahuascu v peruánské Amazonii vyzkoušet. „Jako by mě někdo mile a laskavě provázel některými hodně špatnými zkušenostmi z mé minulosti,“ popisuje, jak se při proceduře cítila. Po návratu domů na Nový Zéland se podle jejího vyjádření pro BBC výrazně zlepšily její vztahy, a byla i schopná více milovat.
V Iquitos, hlavním městě peruánském Amazonie, a v jeho okolí vznikly za poslední dvě dekády stovky ayahuascových center zaměřených na turisty, jako je Rebekah. Každoročně sem za rituály jezdí tisíce lidí a zdejším podnikatelům to přináší obrovské zisky. V roce 2015 deset ze 40 největších center vydělalo na 6,5 milionu dolarů.
Nepochopení tradičních rituálů dává prostor šarlatánům, kteří ani nepocházejí z komunit konzumujících ayahuascu a neznají její účinky.
Nápoje z liány pocházející z amazonského deštného pralesa podle nedávných studií mohou přispět k léčbě psychických nemocí, zejména depresí. A jak se ukazuje, dá se na nich také slušně vydělat. Mnozí místní, povětšinou amazonští původní obyvatelé nebo mestici, ale z neustále vzrůstající poptávky už takovou radost nemají. Obávají se nejen o pověst ayahuascy, která se stává stále nebezpečnější v rukou nezkušených šamanů a podvodných šarlatánů. Trápí je také ničení životního prostředí, které s sebou sběr „zázračné“ rostliny v obrovských objemech přináší, i postupný úpadek tradičních kulturních zvyků.
Šaman, nebo šarlatán?
Přestože se často hovoří o možných pozitivních účincích, existuje řada těch, které jsou nepříznivé, nebo dokonce život ohrožující. Šaman by měl dobře vědět, komu ayahuascu může podat a v jakém množství, a zároveň by si měl poradit s krizovou situací.
„Už tím, že šaman pochází z Amazonie, získá legitimitu, alespoň v očích účastníků rituálu,“ říká antropoložka Evgenie Fotiou, jež se věnuje užívání ayahuascy v západních zemích. Nepochopení tradičních obřadů tak podle ní dává obrovský prostor šarlatánům s prakticky nulovými znalostmi o účincích nápoje, kteří ani nepocházejí z komunit konzumujících ayahuascu. Před laiky se přitom mohou vydávat za šamanské mistry.
Místo tradičních písní Icaros, jež jsou v některých komunitách nedílnou součástí obřadů, zpívají tito podvodníci třeba lidové ukolébavky. Ale hlavně – nápoj neumí správně připravit ani dávkovat, a nedokážou své klienty provést často velmi temnými halucinacemi, natožpak reagovat na krizové a život ohrožující situace.
Čtěte také: Nejosamělejší muž planety chránil amazonský prales. Ten už nám mizí před očima
Je možné, že právě s takovými se setkal například devatenáctiletý Brit Henry Miller, který po požití nápoje v Kolumbii zemřel, nebo čtyřiadvacetiletý Novozélanďan Matthew Dawson-Clarke a osmnáctiletý Američan Kyle Nolan. Ani ti se z výletu do Peru za rituálem, při němž se kromě ayahuascy požívají i další halucinogeny, už domů nevrátili.
Kousek od Iquitos se s účinky ayahuascy nedokázal vypořádat šestadvacetiletý Unais Gomez z Británie, který pod vlivem látky napadl nožem svého kamaráda Joshuu Stevense, jenž se obřadu také účastnil. Při incidentu kvůli několika bodným ranám v břiše a hrudníku nakonec zemřel Gomes. „Předtím něž zaútočil, mi řekl ‚je čas z tebe dostat démony‘,“ uvedl pro Guardian Stevens. Gomes měl podle něj vypít dvojitou dávku ayahuascy. „Vážně jsem si myslel, že umřu,“ vypráví Stevens o rvačce, v níž v sebeobraně svého kamaráda pobodal nožem.
Jak nebezpečná ayahuasca může být, ilustruje i příběh Jenniffer Spencer. Namísto „osvícení“, za kterým do Peru vycestovala, u ní po návratu propuklo silné psychické onemocnění, jež ji nakonec přivedlo až k sebevraždě. Podle její tety žádnými obtížemi před absolvováním rituálu netrpěla.
Obrovské částky, jež se za ayahuascu platí, znemožňují domorodým obyvatelům přístup k látce, která je součástí jejich kulturního dědictví.
Rebece, o níž jsem psala v úvodu, se první obřad líbil natolik, že se do Amazonie za rok vrátila. Zážitek jí ale zkazil šaman, který ji rituálem provázel. Mladé Novozélanďance se totiž začal svěřovat s tím, že není sexuálně naplněn. A když pak byla pod vlivem ayahuascy, dopustil se na ní sexuálního násilí.
„Protože to byl šaman, myslela jsem si, že má morální převahu, a věřila jsem mu,“ vzpomíná na traumatický zážitek Rebekah a dodává, že centrum, pro které násilník nadále pracuje, má velmi dobré hodnocení na recenzních webech. A podle všeho není jediná, kterou něco podobného potkalo. Jen z ceremonií vedených šamanem Edgarem Gaitanem Camachou si takovou zkušenost odneslo na 50 žen.
Kromě toho se objevují i případy, kdy šamani turisty zdrogovali a poté okradli.
Žádaná amazonská liána, z níž se připravuje ayahuasca / Foto: Apollo / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
[infobox id=”2″]
Uživatelé ayahuascy často hovoří o úctě k tradicím domorodců, které chtějí na sobě vyzkoušet. Mnohdy ale vůbec nechápou, jaký dopad má rostoucí halucinogení turismus na původní obyvatele. Především pak na ty, pro něž je ayahuasca součástí náboženství nebo kultury.
Čtěte také: Od masové neřesti k zábavě bohatých páprdů. Proč Indové přestávají žvýkat betel?
Turisté v Iquitos platí klidně i přes 250 dolarů (přes 5,5 tisíce korun) za litr nápoje a tisíce dolarů za několikadenní ceremonie. Ještě kolem roku 2005 se přitom cena za takový zážitek pohybovala kolem deseti dolarů. Turistický boom ale není pro místní příliš přínosný, a to vzhledem k tomu, že většinu těchto center vlastní lidé zvenčí a cizinci, kteří z rostoucího zájmu o ceremonie těží. Často sice zaměstnávají místní ke sklizni nebo je najímají jako šamany, ale vyplácejí jim velmi nízké částky, podobně jako tomu bývá u velkých společností v celé Latinské Americe.
Obrovské částky, jež se nyní za ayahuascu platí, navíc znemožňují domorodým obyvatelům přístup k látce, která je součástí jejich kulturního dědictví, a ohrožují tím jejich tradice. Množství turistů s velkou kupní silou ke všemu zvyšuje ceny i dalších komodit, například potravin.
Případy lidí, kteří se z výletu za psychedelickým zážitkem už nevrátili, také vyvolávají značné pochyby o tom, zda by poskytování těchto služeb mělo být běžně dostupné.
Pro chvilkový požitek padne i celý strom
„Odkud pochází ayahuasca, kterou piješ?“ ptá se ve videu Thiago Martins e Silva, expert na lesnictví pocházející z brazilské náboženské skupiny Santo Daime, pro niž je ayahuasca součástí posvátných rituálů. Podobně jako u dalších surovin a látek, které si z amazonského pralesa bereme, také u ayahuascy totiž vyvstává otázka udržitelnosti a dopadu na životní prostředí.
Vzrůstající globální poptávka po ayahuasce vede k tomu, že révu, z níž se připravuje, a další ingredience sklízejí nezkušení obchodníci, které podle Martinse e Silvy nezajímá ochrana přírody, nýbrž co největší výdělek. Správný způsob sklizně by měl být šetrný.
„Révu bychom neměli z lesa odnést celou i s kořeny, přičemž je třeba trhat jen dospělé listy, aby rostlina mohla zdravě růst,“ vysvětluje Martins e Silva. A zatímco se v záběrech objevuje muž s motorovou pilou, dodává: „Roste až v 30 metrech a pokrývá celé stromy. Ti, kterým jde jen o zisk a komercializaci produktu, a ne o les a přírodu, klidně pokácí celý strom. Je to snazší než šplhat do takové výšky a ohrožovat svůj život.“
Čtěte také: Více než polovina druhů stromů je v ohrožení. S jejich zmizením hrozí kolaps ekosystému
Nájezdy turistů do pralesních oblastí a vývoz ayahuascy do zahraničí mají podle neziskové organizace Conservation Science and Practice vliv také na lov některých druhů zvířat – především jaguárů. Vedlejším výdělkem podnikatelů s ayahuascovými seancemi je totiž prodej „magických“ předmětů, například šperků ze zubů, drápů nebo kožešin zvířat. Místní šamani přitom popírají, že by výrobky z jaguárů jakkoliv zesilovaly účinky ayahuascy, a tvrdí, že jde o marketing obchodníků a šarlatánů, kteří většinou ayahuascu turistům podávají. Přestože hlavním důvodem zabíjení jaguárů je poptávka z Asie kvůli východní medicíně, ayahuascový turismus tomu hojně přispívá.
„Když si kupujete ayahuascu, nevíte, jestli byla vyprodukovaná otrockou prací, kácením stromů v pralese či zda pochází z rostlin ukradených z pozemků původních obyvatel,“ říká Martins e Silva. Podle něj nákupem bez znalosti konkrétního zdroje turisté podporují právě tyto praktiky.
(Ne)vyčerpatelný zdroj
„Růst spotřeby ayahuascy a příliv cestovatelů do peruánské Amazonie ohrožuje skutečnou tradiční domorodou medicínu,“ stěžuje si léčitel César Maynas, který pochází ze starověké linie šamanů z etnické skupiny Shipibo-Conibo. Polovina ze 176 jejích komunit v peruánském regionu Ucayali čelí problémům s invazemi zájemců o tyto žádané rostliny. „Mnoho cizinců investuje do šamanského sektoru, vydělávají jmění s velmi drahými amazonskými zájezdy zahrnujícími ayahuascu, ale platí velmi málo domorodým obyvatelům, kteří jsou najímáni k provádění obřadů,“ dodává.
Z pralesa odjíždění kamiony plné halucinogenních rostlin, přičemž jeden náklad by místní komunitě Santo Daime vystačil na několik let.
Vzhledem k tomu, že trvá roky, než réva vyroste, místní se kvůli nadměrné sklizni, kterou pohání globální poptávka po ayahuasce, obávají, zda bude dostupná i za několik let. Sběrači sídlící v Iquitos nebo v domorodých komunitách poblíž Pucallpy, dalšího hlavního produkčního centra, se shodují na tom, že rostlina zmizela z okolí vesnic a z přístupných oblastí lesa. Pro sklizeň musejí chodit stále hlouběji do pralesa a réva, kterou donesou, je mnohem mladší, než bývala. Její stáří, projevující se tloušťkou liány, určuje sílu účinků následného nápoje. A přestože je réva stále tenčí, ceny nepřestaly růst.
„Situace nikdy nebyla tak špatná jako nyní,“ hovoří o nelegálním vývozu obrovského množství ayahuascy z pralesa federální soudce Jair Facundes, jenž v brazilském státě Acre pomáhá vést jedno z center Santo Daime. Přestože je v Acre extrakce rostliny a komerční produkce nápoje kvůli zachování dědictví původních obyvatel zakázaná, obchodníci pravidla nedodržují. Z pralesa odjíždění kamiony plné halucinogenních rostlin, přičemž jeden náklad by podle Facunda komunitě vystačil na několik let. Policisté ale tyto vozy nekontrolují.
Některé kultury navíc odmítají pro své rituály využívat ayahuascu, která je „kontaminovaná lidmi“, neboť podle nich nemusí mít tak léčivý účinek. Postupné vyčerpání dostupných zdrojů divoké rostliny kvůli světovému obchodu s halucinogeny proto může ohrozit jejich tradiční léčitelské techniky.
„Koupí ayahuascy vyjadřujete touhu po nadvládě nad přírodním světem, místo souznění s ním,“ míří k podstatě celého problému Irineu Toinho Alves, člen brazilské komunity Santo Daime v Mestre. To, co je pro původní obyvatele otázka života a smrti, tak bývá pro lidi ze Západu často pouhé rozhodování mezi zaběhlým stereotypem a vzrušujícím vybočením z něj.
