Běloruská nezávislost se rozplývá, i kvůli sankcím. Lukašenka navíc zrazuje jeho zdraví

Městečko Dobruš leží na jihovýchodě Běloruska. V zemi Alexandra Lukašenka se bezmála dvacetitisícové obci přezdívá běloruské Benátky. V turistických bedekrech se lze dočíst, že Dobruš je město s italským nádechem. Když do něj ale návštěvníci přijíždějí, cítí se tak trochu podvedeni. Benátky snad vzdáleně připomíná jen několik ostrovů na řece Ipuť, jež tudy protéká.

V posledních dnech dobruští mohou vidět mnohem víc zklamaných tváří Rusů, než je tu zvykem. Běloruská vláda totiž zkraje května zřídila na nedaleké, dříve jen formální hranici se svým „velkým bratrem“ kontrolní stanoviště. Checkpointy se objevily i na dalších pěti hraničních přechodech. Přičemž pouze na vjezdu do Běloruska.

Podle oficiálního vyjádření běloruského Státního pohraničního výboru jsou kontroly prováděny v souvislosti s „přípravou na vyplnění ratifikované dohody mezi Běloruskem a Ruskem o vzájemném uznávání víz“. Tato dohoda byla podepsána v létě 2020 a vstoupila v platnost letos v březnu. Objevují se proto domněnky, že za hraničními kontrolami nejsou víza, ale ruský válečný konflikt proti Ukrajině a zhoršení bezpečnostní situace v samotném Rusku.

Proces započatý v 90. letech nevyhnutelně spěje do finále, v němž nezávislé Bělorusko bude pouze formální označení pro velký západoruský region.

Hraniční kontroly osob přijíždějících z Ruska do Běloruska jsou za poslední dobu nejvýraznější škraloup na integračním procesu v rámci takzvaného Svazového státu Ruska a Běloruska. Přinejmenším v mediální rovině. Snad největší od července 2020, kdy běloruská tajná služba KGB, těsně před skandálními prezidentskými volbami, zadržela tři desítky žoldáků Wagnerovy skupiny.

Minsk tehdy oznámil, že ruští kontraktoři měli za úkol destabilizovat situaci v zemi. Následně se ukázalo, že šlo o planou paniku běloruského režimu při obavách z kremelských piklů. To jen Ukrajina chtěla – neúspěšně – vylákat a unést osoby bojující za proruské separatistické republiky na Donbasu.

Ale ani běloruští pohraničníci v zelených brigadýrkách nijak nezabrání tomu, aby bylo Bělorusko inkorporováno do Ruska pod záminkou utužení Svazového státu. Proces, který začal ještě v druhé polovině 90. let a Alexandr Lukašenko v něm tak trochu naivně viděl šanci jak rozšířit svou moc i na Rusko, se kvůli Putinově válce proti Ukrajině zintenzivnil. A zdá se, že nevyhnutelně spěje do finále, v němž nezávislé Bělorusko bude pouze formální označení pro velký západoruský region.

Ruská agrese prohloubila závislost

„Řekl bych, že pokud se dalo před válkou hovořit o tom, že Bělorusko bylo silně závislé na Rusku, nyní je na Rusku závislé totálně,“ říká v rozhovoru pro Voxpot běloruský ekonom Dzmitryj Kruk z think-tanku BEROC.

Podle jeho slov se tato vazba maximálně prohloubila za poslední rok ve všech oblastech, včetně zahraničního obchodu či zahraničních půjček.

„Pokud na ruský trh před časem mířilo zhruba 50 % běloruského zboží, loni to bylo přes 70 %. Pro běloruské firmy je ruský trh kriticky, až existenčně důležitý. A energetická závislost, již dříve vysoká, je nyní jedním slovem kolosální,“ podotýká Kruk.

Čtěte také: Mučení, věznění a šikana. V Bělorusku pokračují politické procesy jako u nás v 50. letech

Jak podotýká běloruský expert, kvůli západním sankčním omezením a válce, k níž se Minsk připojil, se objevil nový druh běloruské závislosti na Rusku – logistická.

„Dříve Rusko bylo sice důležitým exportním trhem, ale země měla i jiná odbytiště. V logistice, například z hlediska námořní nebo silniční dopravy, Bělorusko na Rusku nebylo prakticky vůbec závislé. V silniční dopravě tomu bylo do jisté míry spíš naopak,“ vysvětluje Kruk a dodává, že v současné době, kdy byly na Minsk uvaleny sankce, jde všechen jeho export – i do dalších zemí – přes Rusko. „Rusko se pro Bělorusko stává jakousi branou do světa. A to je nová situace. To dříve nebylo,“ míní ekonom.

Lazar Lukašenko pohlcení nezabrání

V takzvaném integračním procesu se v první polovině letošního května objevila nová proměnná: Lukašenkův zdravotní stav. Zvěsti, že je na tom běloruský diktátor špatně se zdravím, se začaly šířit poté, co se objevil 9. května na vojenské přehlídce na moskevském Rudém náměstí.

Záběry kamer odhalily, že Lukašenko byl zjevně mimo kondici. Na kladení věnců ho jako jediného ze šesti prezidentů postsovětských republik, kteří se společně s Vladimirem Putinem oslav zúčastnili, museli dopravit. Následně běloruský autokrat promptně Moskvu opustil. Údajně v doprovodu sanitního vozu.

Lukašenko údajně trpí chronickou myokarditidou, tedy zánětlivým onemocněním srdečního svalu, jež zprvu připomíná chřipku.

Po oslavách konce války se Lukašenko v průběhu následujících sedmi dní objevil na veřejnosti pouze dvakrát. Během oslav Dne Státní vlajky údajně Lukašenkem napsaný projev přečetl premiér země Roman Golovčenko. Běloruský diktátor se objevil na snímku zveřejněném své tiskové služby až 15. května. Pobledlý Lukašenko v lampasech a obvazem na levé ruce poslouchá hlášení náčelníka běloruské protivzdušné obrany.

O zdravotním stavu běloruská, a přirozeně i ta ruská propaganda mlčí. Jak uvádí běloruský nezávislý web Zerkalo, státní televize Belarus 1 vysílala bez vysvětlení pouze staré záběry Lukašenka. Diktátoru nemoc potvrdil až 14. května Konstantin Zatulin, poslanec Státní dumy a první místopředseda parlamentního výboru pro postsovětské země. Zatulin údajně zdravotní stav Lukašenka zná, ale hovořit o něm nechce – podotýká jen, že to není covid.

„Podle některých informací, které dostalo Národního protikrizové centrum, Lukašenko trpí chronickou myokarditidou (zánětlivé onemocnění srdečního svalu zprvu připomínající chřipku; pozn. autora),“ uvedl Pavel Latuško, šéf zmíněné běloruské opoziční organizace.

Čtěte také: Mobilizace podle Lukašenka: Bojovat po boku Ruska, ale nestát se agresorem číslo 2

Je těžké predikovat, jakým způsobem se bude vyvíjet Bělorusko v případě, že Lukašenko nebude schopen dlouhodobě vykonávat svou funkci. Jak však poznamenává běloruský expert Dzmitryj Kruk, pokud si Lukašenko, jeho blízké okolí, či dokonce nějaký nástupce budou chtít uchovat co nejdéle svou moc, neobejde se to bez jejich asistence procesu pohlcení Běloruska Ruskem.

„Pro Lukašenka je nejvyšší hodnotou jeho moc. Je si vědom toho, že i Rusko tuto hodnotu, jeho absolutní moc, omezí, ovšem až později a postupně. Proto s nechutí souhlasí s pohlcením země Ruskem,“ upozorňuje Kruk s dovětkem, že K Putinovi se proto Lukašenko staví spíš negativně. „Situace je však nyní taková, že Lukašenko i jeho okolí jsou nuceni vyjít Moskvě vstříc,“ analyzuje současné dění expert.

Bělorusko předešlo katastrofě

Další směřování Běloruska bude určovat ekonomická kondice země. Ta, navzdory sankčnímu tlaku a válce proti Ukrajině, na níž se Minsk podílí, není vyloženě katastrofická, jak se ještě loni zdálo.

„Mnozí argumentují, že mohlo být podstatně hůř. A to je skutečně pravda. Je ale nutné si uvědomit, že to, že mohlo být hůř, neznamená, že běloruská ekonomika je na tom dobře,“ vysvětluje Kruk. Připomíná, že v roce 2022 se ekonomika země v meziročním porovnání propadla o 4,7 %. Pokud ale budeme jako výchozí bod brát hospodářsky nejlepší období z roku 2021, došlo k snížení o 7 % HDP.

„Jakýkoliv indikátor stavu ekonomiky vám řekne, že jde o velmi výrazný propad. To, že je ve výsledku nižší, než se na začátku války očekávalo, je docela slabá útěcha. Ale ano, na nejhorší – na apokalyptický scénář – nedošlo,“ shrnuje běloruský ekonom.

Ačkoli běloruská ekonomika prvotní tlak vyvolaný válkou na Ukrajině a sankcemi zvládla, její vyhlídky se podobají těm na zachování suverenity země.

Voxpotem oslovený expert ve svém hodnocení současné pozice Běloruska upozorňuje i na to, že tamní ekonomiku zachránilo několik faktorů. Včetně prohloubení závislosti na Rusku. „Kvůli mezinárodním sankcím a odpojení se od vyspělého světa se na ruském trhu začalo uvolňovat místo po západních výrobcích. Běloruské firmy tak na něm mohly zvýšit svůj podíl. Nejlépe je to vidět v segmentu zemědělské techniky, ale i do jisté míry v potravinách,“ vysvětluje. Exportu země zároveň pomohl výhodný kurz běloruského rublu vůči ruské valutě.

Ekonom zároveň podotýká, že Minsk opět začal vydělávat na vývozu ropných produktů, které jsou v tamních rafinériích vyráběny z ruské ropy. I zde se odrazil vliv západních restrikcí uvalených na Rusko.

„Umožnilo to Bělorusku dovážet ropu podstatně levněji a současně vyvážet produkty z ní za cenu, jejíž průměr se blíží té tržní,“ říká Kruk. Pokud byla dříve důležitým odbytištěm Ukrajina, jež před válkou z Běloruska importovala více než 70 % benzínu, nyní vše, co nezůstane na tuzemském trhu, míří do Ruska.

Ačkoliv se běloruské ekonomice prvotní tlak vyvolaný konfliktem na Ukrajině a západními sankcemi podařilo zvládnout, její vyhlídky se podobají těm na zachování suverenity země.

„Dlouhodobá diagnóza se nemění. Běloruské hospodářství se nachází v těžké krizi, kterou prohlubuje bolestivá vnitroekonomická transformace,“ zdůrazňuje ekonom. Podle něj jde především o zhoršení podnikatelského prostředí, migraci ze země, s níž souvisí ztráta lidského kapitálu, a již zmiňovanou závislost na Rusku. „Tyto trendy jsou pro ekonomiku země velmi citelné a hrozí, že hospodářství se bude jen těžko dostávat z jámy, do níž spadlo,“ uzavírá Dzmitryj Kruk z nezávislého think-tanku BEROC.