Nejbohatšího člověka planety Elona Muska nikdo do žádné funkce nezvolil. Muskem zosobněná tahanice mezi Kongresem a Bílým domem ale může změnit americké ústavní pořádky a centralizovat moc v rukou Trumpovy administrativy.
Kdyby vám někdo řekl, že nejbohatší člověk v zemi přišel na ministerstvo financí a vyžádal si kontrolu nad platebními systémy, asi byste znervózněli. Obzvlášť ve chvíli, kdy nebyl tvrdě odmítnut ani vyveden policií.
Něco velmi podobného ale probíhá ve Spojených státech. Na konci minulého týdne přišel deník The Washington Post se zprávou, že americké ministerstvo financí opouští zdejší nejvýše postavený kariérní úředník David A. Lebryk. Strůjcem náhlého odchodu muže, který na ministerstvu působil od roku 1989, byl nejbohatší člověk planety a blízký spojenec prezidenta Donalda Trumpa: Elon Musk.
Musk si dle informací Washington Postu i dalších amerických médií přišel na ministerstvo vyžádat přístup k tamním platebním systémům. A přes Lebrykův odpor jej krátce na to opravdu dostal.
Systém, spadající pod Úřad fiskálních služeb, spravuje vyplácení více než šesti bilionů dolarů ročně: proudí skrze něj platby sociálních programů, ale také výplaty vládních zaměstnanců, platby za vládní zakázky nebo daňové přeplatky.
Muskovi se klíčové informace velice hodí. Na počátku své technologické kariéry stál u zrodu platební služby PayPal a momentálně se snaží rozšířit svou sociální síť X (dříve Twitter) do sféry finančních transferů – dle aktuálních zpráv se dohodl na spolupráci s nadnárodní platební sítí Visa.
Vládní úřady tu ale nejsou proto, aby si z nich prezidentův mecenáš vysával data, která se mohou hodit jeho soukromému byznysu.
Ve střetu zájmů
Po loňských volbách začal Donald Trump tlačit do nově vymyšlené funkce jakéhosi poradce pro škrtání vládních výdajů a regulací právě Muska. Problémem je samozřejmě obrovský střet zájmů: miliardář stojí za firmami, které jsou častými příjemci vládních pobídek a subvencí.
Dle amerických ústavních pořádků je běžné, že nominanty na klíčové posty ve vládních úřadech s významnými pravomocemi musí schválit Senát. Trumpova administrativa se však za každou cenu snaží vyhnout tomu, aby musel schvalováním projít i Musk.
Není těžké si představit, jakým cirkusem by byla slyšení se svérázným miliardářem, ať už kvůli zmíněným střetům zájmů nebo pro jeho komunikaci s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. To jsou přesně věci, na kterých by si mnozí senátoři rádi smlsli.
Čtěte také: Léčba Muskem. Co obnáší úřad, kam si ho vybral Trump?
Právě proto se Trumpova administrativa nejprve tvářila, že Muskovo „Ministerstvo pro vládní efektivitu“ vlastně bude jen čistě nezávazným poradním orgánem. Následně Bílý dům raději vykuchal svůj existující úřad pro digitalizaci, ze kterého má Muskovo škrtové hájemství vyrůst.
Bylo by samo o sobě alarmující, že si nikým nevolený ani neschválený člověk bez jakýchkoli formálních pravomocí chodí na ministerstva pro citlivé platební údaje o milionech a milionech Američanů.
Vše je ale součástí dlouholetého snu části amerického konzervativního hnutí, jak naprosto vykuchat státní aparát Spojených států a přesunout moc z rukou Kongresu do Bílého domu. Kořeny tohoto snu přitom sahají až ke konci vlády Richarda Nixona.
Demokraté zatím čekají, že si Trump sám podrazí nohy.
Jeho nejhlasitějším aktuálním proponentem je Trumpův nominant do čela rozpočtové kanceláře Bílého domu, Russell Vought. Ani ten zatím nebyl schválen Senátem.
Právě zastavení jeho nominace by se mohlo stát jasným bodem odporu demokratických politiků, kteří jsou ale zatím vůči smršti Trumpových kroků značně pozadu – kromě proklamací spíš čekají, že si Trump sám podrazí nohy.
Právě Vought je myšlenkovým otcem celé řady kroků Trumpovy administrativy, které na sklonku ledna vedly k zamražení mnoha vládních výdajů a krátce ohrozily i klíčové systémy federálního zdravotního pojištění, na které spoléhají desítky milionů Američanů.
Čtěte také: Nejdůležitější Trumpův úředník, kterého neznáte. Pomůže Muskovi škrtat?
Problémem je, že pravomoci nastavovat vládní výdaje má v USA Kongres. Jeho rolí je i rušení dříve schválených úřadů a regulací, což by si teď přál dělat právě Musk.
Dle těchto pravidel má sice Bílý dům možnost pozastavit některé legislativou schválené výdaje, ale velmi omezeným způsobem a jen dočasně. A tak to Musk a jeho spojenci nevidí.
„Když máte jablko, ve kterém je červ, můžete prostě odstranit toho červa. Ale když máte jablko, které je klubkem červů, je to beznadějné,“ prohlásil Musk v livestreamu na X.
Mluvil o nejnovějším terči svých snah seškrtat federální vládu: Agentuře Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj, tedy o klíčovém geopolitickém nástroji americké „soft power“.
Musk může spoléhat na to, že agentura a její činnost není něčím, co by Američanům stálo za pozornost – ostatně mnozí ji dlouhá léta kritizují zleva i zprava.
„Pokud seškrtáme něco, o čem si občané této země přejí, aby to existovalo, můžou to senátoři (…) znovu prohlasovat,“ navazoval na Muska ve zmíněném livestreamu podnikatel Vivek Ramaswamy, který měl takzvané Ministerstvo pro vládní efektivitu vést také, než se rozhodl kandidovat na guvernéra státu Ohio.
Ano, americký Kongres může prohlasovat založení různých úřadů. A právě jen Kongres může prohlasovat zrušení těch existujících. Musk ani Ramaswamy nikoliv – a to ani v případě, že by byli schváleni na klíčové výkonné posty, což nebyli.
Jejich miliardové majetky jim možná mohly pomoct vlichotit se během kampaně přímo Trumpovi, ale to neznamená, že si v americkém ústavním pořádku mohou koupit rušení úřadů a přístup k citlivým datům.
So now we have multiple conflicting reports about what kind of access DOGE staff has to Treasury's payment systems
WSJ and NYT have said DOGE's Treasury access is "read-only." (WSJ cited person familiar & NYT cited WH spokeswoman)
Wired — & @NathanTankus today, citing convo w/…
— Jeff Stein (@JStein_WaPo) February 4, 2025
Kdo je může zastavit? Obecně se očekává, že všechny snahy o podmílání pravomocí americké legislativy a centralizace moci v Bílém domě dříve nebo později stanou před federálním Nejvyšším soudem. Což by vzhledem k tomu, jak byl soud v uplynulých letech vůči Trumpovi benevolentní, nemělo nikoho uklidňovat.
Proponenti ohýbání amerických ústavních pořádků jako Russell Vought naopak doufají, že jim soud nakloněný jejich vizi vše odkýve. Tím by ovšem Nejvyšší soud ponížil jak Kongres, tak sebe do role podřízeného služebníka „imperiálního“ Bílého domu.
Tak se expandující výkonné moci začalo přezdívat v dobách, kdy ústavní pořádky pokoušel Richard Nixon. Teď nás do nich vrací Musk a Trump.
