Bez Konga ani Tesla nejede. Na nejdůležitější půdě světa volí hlavu státu

Poslechněte si podcast a nezapomeňte zakliknout odběr v podcastových aplikacích.

V Demokratické republice Kongo (DRK) se ve středu 20. prosince konají volby. Budou spravedlivé a posunou více než 112 milionů lidí k oné demokracii, kterou má jejich země v názvu? To svět příliš nezajímá. Dokud ze středu Afriky proudí suroviny a tamní deštné pralesy víceméně rostou, máme, co potřebujeme.

Budoucnost této země je totiž neoddělitelně spjata s budoucností samotné planety. A existují proto dva důvody.

Není-li kobalt nebo koltan, není zelená revoluce. A není-li zelená revoluce, planeta se stává neobyvatelnou.

Prvním je kobalt, který se schovává pod více než dvěma miliony kilometrů čtverečních půdy nárokované Kinshasou. Tam se nachází jeho vůbec největší světová naleziště. Jde  o vzácný modrošedý kov, který je nezbytný pro výrobu lithium-iontových baterií. Je tedy možné, že kus DRK máme každý v kapse nebo kabelce, a to v našich chytrých telefonech a dalších zařízeních.

V oblasti se také nachází asi 70 % světových zásob koltanu. Ten je matně černý a podobně jako kobalt nepostradatelný pro výrobu všech moderních technologií. V roce 2021 činila produkce této rudy v DRK odhadem 700 tun, což z této země činí největšího producenta na světě – daleko před ostatními. 

Škodí životnímu prostředí i lidem samotným

Jsou to tedy dva kovy, které jsou nezbytné pro přechod od fosilních paliv k solární energii nebo například elektromobilitě. Není-li kobalt nebo koltan, není zelená revoluce. A není-li zelená revoluce, planeta se stává neobyvatelnou.

Jenže jejich těžba je spojena s rozsáhlým poškozováním životního prostředí i porušováním lidských práv. Dětská práce, nelidské podmínky a mnoho úmrtí – to vše lze nalézt v kobaltových i koltanových dolech. Jelikož se mluví spíše o utrpení při těžbě kobaltu, zaměřme se krátce na druhý materiál.

Koltan se těží poměrně primitivním způsobem. Horníci hloubí velké krátery v korytech potoků a odstraňují zeminu z jejich povrchu, aby se dostali k rudě ukryté v podzemí. To dramaticky ovlivňuje biologickou rozmanitost a narušuje okolní ekosystém. Chemikálie používané pro čištění jsou pak škodlivé jak pro rostliny a zvířata, tak i pro lidi.

Podniky těžící tuto drahou rudu ale jen zřídkakdy přistoupí ke kompenzaci postiženým komunitám. Podle konžského zákona by měly zavádět rozvojové programy, ty po nich ale nikdo nevymáhá. O vyhloubené jámy se po opuštění dolu nikdo nestará, a často tak způsobují sesuvy půdy, které zabíjejí.

A stejně jako u kobaltu se i při získávání koltanu využívá dětská práce. V roce 2017 DRK sice reformovala těžební zákon s cílem učinit tomu přítrž, ale podle průzkumů těžaři rudu ze země stále dostávají za pomoci více než 40 tisíc dětských horníků. Ti čelí riziku špatného zdraví, obtěžování a zneužívání.

Uhlíková bomba pod nohama

Dalším důvodem, proč dění v této středoafrické zemi ovlivní životy všech na planetě, je tamní prales. Ten zasahuje do šesti zemí, ale v DRK se nachází jeho největší plocha. Celkově se pak jedná o druhý nejrozsáhlejší deštný les na světě, pyšní se navíc výskytem více než 600 odrůd stromů a 10 000 druhů zvířat. Patří mezi ně například téměř vyhynulí sloni pralesní nebo kriticky ohrožené gorily nížinné, které jsou nyní v nebezpečí i kvůli možné těžbě ropy a zemního plynu.

Loni v květnu vláda DRK vyhlásila aukci na průzkum ložisek právě v nedotčeném pralese, kde podle ní může být až 16 miliard barelů ropy. Podle odborníků by ale taková těžba byla spouštěčem „uhlíkové bomby“, která ohrožuje jednu z posledních a nejkritičtějších hranic v boji proti klimatickému rozvratu.

Nyní se tak v Konžské pánvi nachází les, který má pořád dostatek stromů potřebných k tomu, aby absorboval CO2. Tuto schopnost už například Amazonský deštný prales kvůli nadměrné těžbě dřeva ztratil. Přesto se v DRK prodávají tři plochy lesa, v nichž je uloženo asi 1,67 miliard tun uhlíku. V případě těžby by tak mohlo být do ovzduší uvolněno více skleníkových plynů, než jsou roční emise USA.

Navíc je DRK hned po Brazílii druhou zemí světa, ve které mizí lesní porost nejrychleji. I proto se o pralese ve středu Afriky mluvilo na klimatické konferenci COP28. Stovky vědců tam založily výzkumnou koalici s cílem napravit historický nedostatek informací o povodí řeky Kongo a jeho deštném pralese.

Zachování stromů v DRK je tedy jednou z nejdůležitějších věcí, které můžeme udělat pro to, abychom udrželi globální oteplování pod kontrolou. Mezi Konžany je ovšem rozšířený názor, že by měli mít právo své bohatství využít. Přece jenom: kdyby své lesy chránily ostatní kontinenty lépe, nemuseli jsme se ocitnout v takovéto šlamastyce.

„Kovy i ropa jsou nám jedno, my chceme mír“

„Nový prezident by měl být tak mocný, aby nám zajistil klid zbraní,“ říká Mahurus Birons z nestabilního regionu Severní Kivu pro pořad DW AfricaLink. Ne všichni totiž dokáží myslet na to, jaké bohatství země pod jejich nohama ukrývá. Přejí se jednoduše hlavně to, aby jejich blízcí přestali umírat.

Na volby nemyslí ani Musa Bi, kterou v uprchlickém táboře OSN vyzpovídal novinář BBC. „Přišla M23. Bojovali s našimi vojáky. Začali jsme utíkat a ti, kteří nemohli utéct, byli zabiti,“ popisuje důvod příchodu do tábora.

Členové skupiny M23 jsou převážně Tutsiové a potomci uprchlíků ze Rwandy. Tuto skupinu údajně podporuje Rwanda – DRK pak prý na oplátku podporuje povstalce z FDLR, kteří dělají problémy právě i Rwandě. O rozbrojích mezi těmito dvěma státy už Voxpot psal.

Současný prezident DRK Félix Tshisekedi, který ve volbách obhajuje mandát, se snaží rozdmýchat nacionalistický zápal tím, že rebely vykresluje jako nástroj „expanzionistických cílů“ sousední Rwandy. Nebojí se zajít ani tak daleko, že přirovnává vůdce sousední země Paula Kagameho k Adolfu Hitlerovi.

Čtěte také: Krvavé šarvátky, před kterými svět zavírá oči. Kongo a Rwanda na pokraji nové války

Pravdou ale je, že u východní hranice země nedokázala konžská armáda v posledních třech desetiletích zajistit bezpečnost a nyní se tam vynořily stovky milic. Ty se snaží ovládnout naleziště zmíněných kovů, ale také diamantů a dalších nerostů.

Známkou snahy Tshisekediho posílit vlastenecké cítění je také vyhoštění vojáků Východoafrického společenství. Už dříve navíc nařídil stažení mise OSN MONUSCO, která v zemi nasadila více než 17 000 pracovníků včetně 12 000 vojáků.

Prezident je totiž podle všeho naštvaný, že ani jedna mise nezaujala tvrdší postup proti M23, která se nyní pohybuje blízko strategického města na východu země Goma. To zvyšuje pravděpodobnost, že oblast padne do rukou rebelů, stejně jako se to nakrátko stalo před deseti lety.

Z důvodu těchto bojů má DRK jeden z nejvyšších počtů vnitřně vysídlených osob na světě. Předpokládá se, že od března 2022 bylo nuceno opustit své domovy téměř 6,9 milionu lidí. A to nejspíš naruší hlasování. V listopadu dokonce volební komise uvedla, že ztratila 30 zaměstnanců kvůli utonutí a útokům během registrace voličů.

Samé problémy

Všichni čtyři hlavní opoziční kandidáti si stěžovali, že nezávislým institucím v zemi nelze důvěřovat. Navíc volbám předchází takový chaos, že jejich konání mnoho pozorovatelů uvěří až v samotný den hlasování.

Neuvěřitelně složitá je totiž už samotná logistika voleb. Konžská volební klání často lámou všechny rekordy – podle oficiálních údajů Nezávislé národní volební komise (CENI) se očekává téměř 44 milionů voličů ve více než 75 tisících volebních místností.

CENI musela objednat asi 26 tisíc nových volebních automatů, protože některé z minulých voleb z roku 2018 nevydržely. Mezi další obtíže patří problém s nekvalitními voličskými průkazy. Informace na nich vytištěné v mnoha případech vybledly do té míry, že jsou některé karty nečitelné. CENI v listopadu zahájila duplicitní operace, ale je možné, že to voliče odradí.

Další překážkou je i otázka dohledu. Navzdory snahám na poslední chvíli a některým zdráhavým členským státům Evropská unie oznámila stažení pozorovatelské mise s odvoláním na „technická omezení“, která jí brání v řádném fungování. Tím myslela zejména bezpečnostní omezení jako blokování satelitních telefonů.

Více svět od DRK nevyžaduje. A je mu tedy celkem jedno, kdo volby vyhraje.

Nakonec se ale Brusel rozhodl zřídit „expertní misi“ složenou z osmi specialistů, kteří budou mít sídlo v Kinshase a zůstanou tam do 9. ledna. Další pozorovatelskou misi má Carterovo centrum a aktivní mají být také občanské mise s více než 22 tisíci svědků.

Nejvíce rozhodující ale budou mise Biskupské konference Demokratické republiky Kongo (CENCO) a Církve Kristovy v Kongu (ECC), což jsou dvě hlavní náboženské organizace DRK a kritici komise CENI. CENCO v minulých volbách vyslala do terénu 40 000 pozorovatelů a naznačila, že vítězem se stal Martin Fayulu, nikoli Tshisekedi.

Je tedy možné, že o nové hlavě této středoafrické země volby ani nerozhodnou. Chaotický průběh může nahrát obhájci prezidentského křesla – ten pak bude moci díky nadvládě nad institucemi v čele státu pokračovat.

Nová vláda ale tak či onak bude mít příležitost změnit vyhlídky země a lidí, kteří v ní žijí. Pokud by se jí podařilo využít všechen ten kobalt, koltan a deštné pralesy ke smysluplnému rozvoji, mohla by se země neuvěřitelně proměnit. Jenže to by musel být nový lídr zásadně lepší než všichni předchozí – od Leopolda II. až po Josepha Kabilu.

Nicméně kovy se těží a proudí na trh, prales nemizí tak rychle, jak by mohl, a pro Konžany nic z toho přínos nemá. Více svět od DRK nevyžaduje. A je mu tedy celkem jedno, kdo volby vyhraje.