Zdravotní péče či důchody podmíněné ruským pasem i pokračující deportace dětí do země agresora. Tlak okupačních orgánů v obsazených oblastech Ukrajiny stále sílí. O tom, jakým nástrahám jsou vystaveni běžní obyvatelé, se Voxpot bavil s ředitelkou neziskové organizace Almenda Marijou Suljalinou.
Narodila se v krymské Jaltě, od anexe poloostrova v roce 2014 žije v Kyjevě. Na rodné město však nezanevřela a nadále doufá, že se jednou vrátí domů – do multikulturní svobodné Jalty pod modrožlutou vlajkou.
Už na základní škole byla na většinově proruském poloostrově trochu zjevením. Na ulicích odpovídala v ukrajinštině, na poslední zvonění přišla jako jedna z mála v tradiční vyšivance. Jakmile začaly v roce 2013 rozsáhlé demonstrace proti Janukovyčově vládě, neváhala a hned se do nich ještě na Krymu zapojila. A pokračovala v nich i ve chvíli, kdy už po vítězství Majdanu vypukly na poloostrově proruské demonstrace.
„Celých těch osm let mám pocit viny, že jsem Krym opustila,“ připustila loni pro Paměť národa. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se po celou dobu aktivně věnovala pomoci mladým lidem přijíždějícím z okupovaných oblastí. Když Rusové zahájili loni v únoru invazi, na nic nečekala, vzala batoh na záda a vyrazila na první vojenské stanoviště. Do armády ji však tehdy coby ženu nevzali. Mladá aktivistka se ale neztratila.
Jestli obyvatel Krymu nepřijal ruský pas, mohl se klidně dočkat toho, že mu úřady zabaví nemovitost.
V současnosti stojí v čele neziskové organizace Almenda, jež především eviduje a dokumentuje závažná porušování práv dětí a mladistvých na Ruskem obsazených územích. S Marijou Suljalinou si Voxpot povídal právě o tamních životních poměrech i tom, jaké to je vyrůstat pod okupační správou.
BBC přinesla výpovědi Ukrajinců z okupovaných oblastí, v nichž tvrdí, že Kreml stupňuje svůj tlak na tamní obyvatele, aby si pořídili ruský pas. Bez něho je lidem dle svědectví třeba odpírána zdravotní péče. Zaznamenala vaše organizace podobné případy?
Ano, ovšem. Takzvaná taktika pasportizace – tedy přechodu na ruské občanství – není v okupovaných oblastech ničím novým. Podobný nátlak jsme viděli již po anexi Krymu v roce 2014. Postupem času se tam bez ruského pasu dalo jen velmi obtížně žít. Co vím, tak ve chvíli, kdy k vám dorazila záchranná služba, první, na co se ptala, bylo, zda máte ruský pas. Stejný přístup se uplatňoval i v případě důchodů či vlastnického práva.
Jestli obyvatel Krymu nepřijal ruský pas, mohl se klidně dočkat toho, že mu úřady zabaví nemovitost. To, co nyní vidíme v nově okupovaných oblastech, je používání stejné praktiky jako před devíti lety na Krymu. Bez ruského pasu člověk nemůže nikterak fungovat, tedy dostávat příspěvky, zdravotní péči a podobně. Pokud lidé chtěli na poloostrově normálně žít, ruský pas si prostě časem museli pořídit.
Čtěte také: „Poznej výlučnost Ruska a nauč se odstranit minu.“ Jak se dělá z dětí nové pokolení Z
Nucení obyvatel ke změně dokladů představuje ovšem jen část rusifikační politiky na okupovaných územích. Lidé se tam musejí potýkat také s cenzurou, omezováním médií i celkovým potlačováním ukrajinského, a v případě Krymu i krymskotatarského elementu.
Motivace ke stěhování do Ruska
Probíhá tato silně rusifikační politika včetně zmiňované pasportizace na všech okupovaných územích stejně, nebo jsou naopak oblasti, kde Rusové – třeba i vzhledem k více proukrajinským náladám – takzvaně „tlačí na pilu“ méně?
Bohužel přístup k informacím nemá naše organizace všude stejný. Dlouhodobě sledujeme dění na Krymu, od loňského února pak v nově okupovaných částech Chersonské a Záporožské oblasti. Méně pak kvůli omezeným zdrojům dokumentujeme poměry v Luhanské a Doněcké oblasti.
S ohledem na tenhle fakt nemůžu úplně přesně odpovědět na vaši otázku. Když ale situaci srovnáme s rokem 2014, tak tempo a intenzita tlaku okupačních úřadů je v nově okupovaných oblastech podstatně silnější, než jsme viděli po anexi Krymu. Tehdy se ještě Moskva snažila zachovat si před Západem jakousi tvář, prováděla tak změny opatrně a plíživě.
Rusové stále provádějí u dětí na okupovaných územích i takzvané zdravotní prohlídky. Na jejich základě je pak odvážejí na ,ozdravné pobyty‘.
Po únoru 2022 už to neplatilo. Ve všech zabraných teritoriích včetně poloostrova a takzvaných lidových republikách se tlak a represe celkově zvýšily. Souviselo to i s tím, že se Kreml musel na nově připojených územích popasovat s velkým odporem. Řada lidí byla zatčena, mučena i odvlečena. Nemalá část obyvatel z oblastí rovněž uprchla. Neznamená to, že by tam zůstávali jen ti proruští, ale spíše ti méně viditelní. Aktivně proukrajinští by tam jen těžko mohli žít.
Dlouhodobě se hovoří o tom, že Moskva organizuje cílené přesuny obyvatel, kdy Rusy ponouká, aby se přestěhovali do okupovaných oblastí. Existují i opačné programy? Tedy že původní ukrajinské obyvatele motivuje k přesídlení do Ruska?
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
