Ruská invaze na Ukrajinu udělala z prezidenta Volodymyra Zelenského v očích západních diváků národního hrdinu a symbol ukrajinského odboje. Je však modlou i pro samotné Ukrajince, nebo se na jeho hlavu snáší čím dál více kritiky? O tom si Voxpot povídal s ukrajinistkou Lenkou Víchovou.
Poprvé jsem měla možnost vyslechnout si naživo její přednášku těsně po Euromajdanu v roce 2014. Tehdy zasvěceně popisovala, jak se tamní občanská společnost vzepřela proti zkorumpované vládě prezidenta Viktora Janukovyče.
Ve spojitosti s anexí Krymu, vypuknutím války na východě Ukrajiny a z toho plynoucím sílícím zájmem o tuto východoevropskou zemi se ukrajinistka Lenka Víchová objevuje posledních osm let v médiích stále častěji. Nyní jsem se s ní sešla proto, abychom si na pozadí právě probíhající ukrajinské protiofenzivy povídaly o tom, jak se proměnilo během více než půlročního válečného konfliktu vnímání Volodymyra Zelenského. Doma i ve světě. Poodkryjeme také jeho nejbližší okolí a jak se prezident vypořádal s klíčovým mužem ve svém stínu – oligarchou Ihorem Kolomojským.
Volodymyr Zelenskyj se v době války ukázal jako schopný národní vůdce. Přesto se v posledních měsících začala na jeho adresu objevovat kritika. Například za jeho vyjádření o tom, že o invazi věděl již několik měsíců dopředu. Nebo za to, že v červenci vyhodil dva vysoce postavené úředníky. Lze nějak odhadnout, jak na tom je s důvěrou obyvatelstva nyní?
Zelenskyj se stal fenoménem spíše pro západní svět než pro samotnou Ukrajinu. Neřekla bych, že mu válka přinesla větší domácí popularitu. Ta na konci minulého roku začala strmě klesat a jeho ratingy se vyrovnávaly ratingům bývalého prezidenta Petra Porošenka.
To, co se stalo, bylo spíše sjednocení Ukrajinců pod jednu vlajku. Zelenskyj jako mladý pohledný muž, možná příliš temperamentní pro politiku míru, se ukázal jako úžasný symbol Ukrajiny spíše na Západě. Tam ztělesňoval vzdor. Co se týče jeho vnímání doma, tak Ukrajinci netrpí komplexem vůdce. Pro ně se tedy Volodymyr Zelenskyj nikdy nestane tím, kým je Vladimir Putin pro občany Ruské federace. Nicméně jeho podpora je vysoká.
Jednou z otázek, na které bude muset Zelenskyj jednou odpovědět, je to, proč občané Ukrajiny nebyli včas a do hloubky srozuměni s tím, že je válka za dveřmi.
První měsíce byla jakákoliv kritika prezidenta nemyslitelná. I pro lidi, kteří jej nevolili. S postupem času se ovšem již kritické ohlasy začínají ozývat. Skutečný obrázek popularity Zelenského se ale ukáže, až skončí horká fáze války a začne znovu fungovat vnitropolitický boj. Dnes je většina národa odkázána na tzv. informační maraton, který velice zplošťuje jakékoliv informace. Poté nastanou poměrně perné okamžiky i pro Volodymyra Zelenského, který bude muset spoustu věci vysvětlovat. K tomu je ale zapotřebí mír a demokracie.
Nedostatečné varování
V dubnu jste v podcastu s Alexandrem Mitrofanovem řekla, že se Zelenskému jeho arogantní postoj vůči spojencům může vymstít. Připomeňme třeba prezidentovo nepříliš vřelé vystoupení v německém Bundestagu. Neklesla na Západě za poslední půlrok jeho důvěryhodnost?
Řekla bych, že postoj západních politiků k ukrajinské hlavě státu se příliš nezměnil. Spousta z nich si začala uvědomovat, že jedna věc je to, jak Zelenskyj čas od času vystupuje, a ta druhá zas, že toto není válka Ruska proti Ukrajině, ale Ruska proti Západu. Nikdo nestojí o to, aby se konflikt rozšířil dále na Západ. Tady musí jít veškeré pocity stranou.
Čtěte také: Vrchní velitel Ze: Upřímný klaun prezidentem a nyní i ukrajinským národním hrdinou
Volodymyr Zelenskyj se však učí poměrně rychle, a možná on i jeho okolí pochopili, kdy si co může dovolit. Jak se mění situace na frontě, uvnitř Ukrajiny i v zahraničí, formuje se i samotného Zelenského přístup k mezinárodnímu společenství.
Zelenskyj byl doma již několikrát kritizován. Třeba za nedávný výrok pro The Washington Post, že o ruské invazi věděl několik měsíců dopředu, nebo za červencovou čistku v SBU, kdy bylo z kontrarozvědky vyhozeno jejích 28 příslušníků. Je vůbec v současné situaci prostor pro konstruktivní kritiku, ať už ze strany opozice, či gubernátorů?
Kritika samozřejmě zní a jednou z otázek, na které bude muset Zelenskyj později odpovědět, je právě to, proč včas neinformoval lidi, že se blíží válka. Kritici Volodymyra Zelenského často připomínají, že pokud by lidé byli včas srozuměni s tím, co je čeká, mohli být připraveni k evakuaci. Řada z nich, zvláště z příhraničních regionů, které byly okupovány hned z kraje invaze, nemusela zemřít. Těžko se pak může prezident omlouvat obětem tím, že se bál, aby nevypukla panika, nebo že zkrátka informacím rozvědek nevěřil.
Toto je jedna ze záležitostí, kterou bude opozice v budoucnu často vytahovat. Stejně jako to, že se na válku země pod vedením Volodymyra Zelenského připravovala nedostatečně. Financovaly se třeba stavby silnic místo posilování armády. Ukrajinci si nezbytně budou klást otázky, zda šlo předejít masakrům v Buči, Hostomyli nebo Mariupolu.
Nepochopitelní lidé na nepochopitelných postech
Ukrajinský prezident rovněž nezřídka schytává kritiku za své nejbližší okolí. Teď mám na mysli především jeho poradce a vedoucího prezidentské kanceláře. Kdo má podle vás na prezidenta zásadní vliv?
Každý prezident má své okolí a my můžeme pouze spekulovat. Je otázkou, kdo tam skutečně tahá za nitky, zda někdo vrtí Zelenským, nebo je tomu naopak. To ale není to nejdůležitější. Nás by mělo především zajímat, jak Zelenskyj přistupuje ke státu a k systému. Proč vytváří neústavní funkce a instituce, kdy se například Kancelář prezidenta republiky zabývá záležitostmi, kterým by se za normálních okolností věnovat neměla, už jen z bezpečnostních důvodů. Kdo všechno má přístup k utajovaným zprávám a podobně.
Můžete uvést příklad někoho, komu byla přidělena neústavní funkce?
Jedná se třeba o vedoucího prezidentské kanceláře Andrije Jermaka, který se fakticky stal viceprezidentem. Druhým mužem v zemi, který vede různá jednání a vykonává další aktivity, které by jako šéf prezidentské kanceláře rozhodně vykonávat neměl. Má příliš velkou moc na to, že není ústavním činitelem. Nebyl lidmi zvolen, ani není vysokým úředníkem. Nyní to vypadá, že ministr zahraničních věcí nebo obrany stojí až ve druhé řadě za tímto mužem.
Bude-li Ihor Kolomojskyj skutečně předán americké straně, pak teprve to bude signál, že to myslí Volodymyr Zelenskyj vážně.
Andrij Jermak je mimochodem ostře kritizovaný za to, že to byl ve skutečnosti on, kdo stojí za červencovým náhlým odvoláním generální prokurátorky Iryny Venediktové, šéfa SBU Ivana Bakanova a dalších členů civilní kontrarozvědky.
Samozřejmě se to povídá, ale jak to bylo doopravdy, říct nedokážu. Faktem je, že z lidí, kteří v roce 2019 šli se Zelenským do voleb, zbyl už jen Jermak. Zelenskyj se během tří let zbavil všech lidí včetně Ivana Bakanova, který je mimochodem jeho kamarádem z dětství. Je pravdou, že Bakanov se vůbec neměl ocitnout v takové funkci, jakou je šéf kontrarozvědky. Jedná se totiž o člověka, který do té doby neměl s SBU nic společného. Byl naprosto neznalý poměrů, neměl tedy žádnou autoritu v tajných službách. Těchto „přátel“ se Zelenskyj postupně zbavuje a nyní tedy zbyl jen Andrij Jermak. Možná právě proto je spojován s těmito všemi “čistkami” zrovna on.
Hrdinou voják, nikoliv politik
Často se také hovoří o Oleksiji Arestovyčovi, známém bloggeru, který je oficiálně i poradcem šéfa prezidentské kanceláře, tedy právě Jermaka.
On je jasným příkladem fenoménu Zelenského vlády v podobě nepochopitelných lidí na nepochopitelných místech. Poradce šéfa prezidentské kanceláře – to je pozice, kterou se snad nemůže pochlubit žádný jiný stát.
Jinak pan Arestovyč je velmi specifická postava. Velký manipulátor, který říká to, co mu zrovna slina na jazyk přinese. Ještě pár dní před útokem přesvědčoval všechny lidi, ať si rozbalí své pohotovostní kufry, že k ničemu nedojde, že za to ručí. Není to tedy člověk, kterému bych já osobně naslouchala.
Čtěte také: Volodymyr Zelenskyj na mušce kadyrovců, či vagnerovců? Nabízejí se tři scénáře
Oligarcha Kolomojskyj pomohl Zelenskému ve volbách v roce 2019 do prezidentského křesla a je s ním stále spjat. Zároveň je ale podezřelý z vytunelování PrivatBanky. Z ní mělo v letech 2008–2016 zmizet zhruba 5,5 miliardy dolarů. Kvůli podvodu žádají jeho vydání Spojené státy. V červenci proběhla médii informace, že Zelenskyj zbavil Kolomojského občanství, čímž mu otevřel cestu k zatčení a deportaci do USA. Překvapila vás tato zpráva?
Tato informace proběhla, avšak žádné pokračování neznáme. O tomto člověku nyní nic nevíme, ani to, kde se v současnosti nachází. Bude-li Ihor Kolomojskyj skutečně předán americké straně, pak teprve to bude signál, že to myslí Zelenskyj vážně. Vazby ukrajinského lídra na Kolomojského jsou naprosto zjevné. Oligarcha byl Zelenského blízkým partnerem, možná i sponzorem. To ale z druhé strany neznamená, že prezident k němu nezměnil postoj. Je možné, že nyní reaguje na požadavky svých spojenců.
Zatím je hvězdou Volodymyr Zelenskyj, protože politický život je kvůli válce prakticky na mrtvém bodě.
Pro rozhovor aktualne.cz jste v polovině července řekla, že Zelenskyj je jako osobnost hodně přeceňovaný. Strhává na sebe hodně pozornosti. Řekla jste přímo: „Někteří lidé se tam musí držet a nebýt výraznými, protože to Zelenského a jeho okolí patrně velmi znervózňuje.“ Koho jste měla na mysli?
Volodymyr Zelenskyj má trochu problém se svojí popularitou a s tím, aby někdo nepřevzal vavříny, které si přivlastňuje. Mohu k tomu jen říct, že lidé, s nimiž bojuje jeho okolí, jsou třeba vojáci z povolání. V dnešní době pro Ukrajince diplomat nebo politik není takovým hrdinou jako voják. Jestliže západní divák vnímá jako symbol vzdoru Zelenského, každá ukrajinská rodina ho vidí ve svých bratrech, otcích a manželích. Lze očekávat, že až skončí horká fáze války, rozhodnou se třeba pro vstup do politiky. Takové jejich angažování by pak mohlo okolí Zelenského znervóznit. Ale je otázkou, zda tomu nakonec tak bude, protože vojáci přemýšlí trochu jinak než politici.
Čtěte také: Statusové oblečení: Churchillovy kombinézy, Zelenského mikiny i maskáče od wagnerovců
V roce 2024 proběhnou další prezidentské volby. Myslíte, že by mohl Volodymyr Zelenskyj po všem, co nyní zažívá, opět vstoupit do volebního klání?
Myslím, že se u něho mohou stát dvě věci. Buď mu bude jedno volební období stačit a odejde z politiky, anebo se mu ve vrcholné politice zalíbí a bude znovu kandidovat. Může mít pořád velké množství podporovatelů. To lze ovšem v současnosti těžko předvídat. Nyní ještě nevíme, jaká bude poválečná realita. Kdo všechno vstoupí do politického boje. Zatím je hvězdou Volodymyr Zelenskyj, protože politický život je kvůli válce prakticky na mrtvém bodě. Ačkoliv nerada předpovídám, odhaduji, že dalšího politického boje se již nezúčastní stálice jako Julija Tymošenková. Z dnešního pohledu už není nikterak akční a aktuální.
Jak už jste naznačila, Ukrajinci vlastně vůdce ani nepotřebují. Jak převrat v roce 2014, tak současný obdivuhodný vzdor proti ruské armádě, nepřišly shora, nýbrž zdola. Možná tedy nakonec není tolik důležité, kdo bude v čele jejich země po roce 2024 stát.
Je to tak. Ta síla, která dnes žene Ukrajinu k tomu, co se právě odehrává, nespočívá v jedné osobě, ale vychází zespoda. Nezáleží ani na tom, zda v čele země stojí Petro Porošenko nebo Volodymyr Zelenskyj. A to je ten zásadní proces, který my nechceme vidět, protože žijeme v přesvědčení, že bez vůdce to nejde. Ukrajina je ale v tomto úplně jiná. Je silně decentralizovaná.
Sjednocujícím prvkem mezi Ukrajinci není jedna osobnost, ale určitá idea, do níž byl vtažen i nynější prezident Volodymyr Zelenskyj.
