Budoucnost čistší, levnější, s novými pracovními místy a nulovými emisemi. Dostupné elektromobily pro všechny a zemědělství respektující přírodu. Tak popisuje rok 2050 Matthias Buck, odborník na energetickou politiku z německého think tanku Agora specializujícího se na energetickou tranzici. A kromě toho vám prozradí, jak vypadá takzvaný planetární jídelníček a jak často si v budoucnu budeme moct dovolit steak.
Podle Bucka už máme 85 % technologií, které potřebujeme pro energetiku bez emisí, jenom nejednáme dost rychle a málo plánujeme. S organizací Agora hledá způsoby, jak takové energetiky dosáhnout. Povídali jsme si s ním o tom, v jaké fázi je svět a Evropa na cestě za udržitelnou energií a jaké by měly být další kroky k nulovým emisím. Proč je potřeba změnit náš způsob myšlení o udržitelnosti i ekonomickém růstu? A co musí pro záchranu planety udělat politici?
Německý právník a politolog Matthias Buck je ředitelem pro evropskou energetickou politiku v think-tanku Agora Energiewende. Předtím pracoval více než deset let pro Evropskou komisi a působil i jako expert, který německé vládě radil s energetickou transformací. Byl součástí kabinetu Janeze Potočnika, bývalého komisaře EU pro životní prostředí, a jako unijní vyjednavač se zaměřoval na environmentální dohody.
Jsme teď podle vás na správné cestě dosáhnout do roku 2050 udržitelné energetiky?
Nyní jsme na tom mnohem líp, než jsme byli třeba před dvěma lety. Tehdy nebylo jasné, jak bude nová Evropská komise pokroková ohledně klimatu. Překvapilo mě, že když byla zvolená Ursula von der Leyen do čela Evropské komise, důležitou součástí jejího mandátu se okamžitě stal evropský Green Deal i rychlá redukce emisí. Od té doby se toho stalo mnoho – prvním krokem bylo rozhodnutí ukotvit v evropské legislativě cíl stát se klimaticky neutrální nejpozději do roku 2050. Prvním milníkem je rok 2030, do tohoto data chceme redukovat emise v Evropě o 55 %. To je velká výzva, ale dá se to provést.
Budeme ještě potřebovat plyn, ale jen jako zálohu k obnovitelné energii. Jinak víme přesně, jak to s uhlíkovou neutralitou funguje.
Zbývá nám ale jen osm let do klíčového roku 2030. Jsme teď aspoň na půl cesty ke splnění tohoto cíle?
Ušli jsme velký kus cesty, ale musíme zrychlit. Klimatická politika nezačala včera, ale před 30 lety. Byli jsme moc pomalí. Celá vědecká obec nám říká, ať přidáme. Až dle zmíněného plánu snížíme emise víc než o polovinu, pak teprve budeme na dobré cestě. A aby došlo k naplnění tohoto cíle, evropský energetický sektor se musí úplně odklonit od uhlí. V této fázi rozhodně ještě nejsme.
Musíme tedy s uhlím skončit v příštích osmi letech…
V současnosti je v Evropě šest zemí, mimo jiné i Česká republika, které se ještě nepřipravují do roku 2030 uhlí kompletně vyřadit. Patří sem i Německo. Jeho minulá vláda souhlasila s koncem uhlí do roku 2038. Současná vláda chce ale tuto lhůtu zkrátit pravděpodobně na rok 2030, což by rozhodně měla udělat. Na odklon od uhlí se však ještě nepřipravuje Polsko ani Slovensko, Rumunsko nebo Bulharsko. Ostatní země v Evropě už se spalováním uhlí skončili nebo se k tomu chystají ještě před rokem 2030.
A co z technického hlediska – jsme ve stadiu, kdy je možné uhlíkovou neutralitu zvládnout? Nebo je tu ještě hodně co objevovat?
Občas někde zaslechnete, že ještě nevíme polovinu toho, co potřebujeme znát, ale to není pravda. Řekl bych, že známe 85 % toho, co potřebujeme – a můžeme to i realizovat. Energetický sektor postupně vyřazuje uhlí a nahrazuje ho obnovitelnou elektřinou, která je velmi levná, čistá, a dobře víme, jak funguje. Jenom je potřeba to celé lépe zorganizovat a určit, kde budeme budovat elektrárny. Hlavně musíme mít jasně naplánované projekty, aby se mohli zapojit investoři. Budeme ještě potřebovat plyn, ale jen jako zálohu k obnovitelné energii. Jinak víme přesně, jak to (s uhlíkovou neutralitou) funguje, jde jen o to se rozhodnout to provést a připravit to. V odvětví dopravy jsou to pak elektromobily, které se budou technologicky ještě zlepšovat, jsou navíc velmi pohodlné.
Čtěte také: Jsme jen pár kroků od pohromy, státy na klimatickém summitu bojují o desetiny stupně Celsia
Někdo by mohl namítnout, že elektromobil stále můžete řídit jen 300 kilometrů a pak čekáte čtyři hodiny, než se nabije…
Už se ale vyvíjí lepší technologie, takže brzy budou elektromobily levnější a objeví se i lepší baterie s vyšší kapacitou. Do dvou tří let se stanou součástí masového trhu, budou levnější, čistší, pohodlnější v porovnání s auty se spalovacím motorem. A chtěl bych vidět spotřebitele, který by si pak radši vybral klasický vůz. Já bych to rozhodně neudělal. Je pochopitelné, že pro společnosti, které auta vyrábějí a mají tisíce zaměstnanců, je přechod na elektromobily velkou výzvou, ale trh se rychle mění. Je to trochu jako s chytrými telefony. Pokud je nový produkt pohodlnější, sexy a levnější, proč by si člověk kupoval ten starý? Podle mě půjde o velmi rychlý přechod.
Cesta za udržitelnou energii
Zmínil jste, že známe už asi 85 % toho, co potřebujeme k cestě za udržitelnou energií. Co nám ještě zbývá objevit?
Dalo by se říct, že jde o zbývající emise. S Agorou jsme analyzovali, jak by se Německo mohlo stát klimaticky neutrálním napříč celým energetickým systémem, tedy i v průmyslu, dopravě, stavebnictví nebo zemědělství. U některých oblastí ještě nemáme technologická řešení k tomu, abychom v nich dosáhli nulových emisí. Proto musíme pracovat s negativními emisemi, tedy se zachycováním uhlíku ze vzduchu. Přestože nám pro některé oblasti průmyslu ještě potřebné technologie chybí, rok 2050 je dost daleko a do řešení tohoto problému teď vkládáme hodně kreativity a přemýšlení. Navíc teprve před 30 lety jsme měli první cenově dostupné počítače, neměli jsme chytré telefony, ani se nám nesnilo o digitalizované společnosti. Technologická evoluce se zrychluje. Proto jsem optimistický, že to řešení pro posledních 15 % najdeme.
Jen si ale představte dopravu za 25 let, kdy budou auta elektrická, tichá, nebudou smrdět a budou i bezpečnější, protože chytré auto člověka nesrazí.
Bude i dost energie pro udržení ekonomického růstu? V Evropě jsme si zvykli, že ročně se pohybuje okolo pěti procent. Je možné tuto rychlost zachovat a zároveň mít nulové emise?
Ano, a myslím, že jde o dvě věci. Jednou z nich je otázka, zda je vůbec takový model ekonomického růstu pro naši budoucnost vhodný. Jestli náhodou nepotřebujeme začít jinak chápat, co to znamená dobrý ekonomický růst a zda má být nutně spojený jen s rostoucím HDP. Tou druhou věcí jsou scénáře pro Německo i Evropu, které popisují přechod na klimatickou neutralitu. Všechny počítají s ekonomickým tempem, na které jsme si zvykli. Při něm stále dosáhneme klimatické neutrality, aniž bychom museli nějak radikálně měnit náš životní styl.
A například pokud byste se rozhodl být vegetariánem, mělo by to velký vliv na vaši osobní emisní bilanci. Červené maso je totiž mnohem náročnější na uhlík. Velký rozdíl by způsobil i jiný přístup k dopravě. Když se podívám okolo sebe, na mladé lidi v mé rodině, jen jedno z nich má řidičák. Ti další auto nechtějí, používají místo toho služby sdílených aut nebo jezdí vlakem. Je to odlišná mentalita. Takže jsem optimistický, tohle se mění mnohem rychleji, než jsme čekali.
Čtěte také: Příběh dekád lhaní o klimatické změně: Největší ropné společnosti odmítají přestat lobbovat proti vědě
Kdybychom měli porovnat, jak budou žít lidé v roce 2050 oproti současnosti, co jsou ty hlavní změny?
Myslím, že život bude v mnoha ohledech lepší, budeme se mít lépe. Všichni víme, že probíhá klimatická krize. Pokud bych nepracoval na tom, co dělám teď, bylo by pro mě těžké jít do kanceláře a ještě přidávat svou prací k tomu celkovému problému. Vyžaduje hodně úsilí se z toho nezbláznit. Je to jako bychom se přibližovali k cihlové zdi, ale neumíme ji dost rychle prolomit a dál žijeme životy, jako by tu ta cihlová zeď vlastně vůbec nebyla. Myslím, že kvůli tomu tu roste napětí a mladí aktivisté nás na naše chování upozorňují – zda bereme skutečně vážně to, co děláme. Pro hodně lidí by to tedy znamenalo obrovskou úlevu, vědět, že redukujeme emise a zabraňujeme katastrofě. Například mnoho zemí ve východní Evropě vytápí domácnosti uhlím. To bude nahrazeno převážně elektrickými tepelnými čerpadly, která poskytují stejný komfort a nezpůsobují znečištění. Také auta znečišťují města, je jich tu moc a jsou hlučná. Jen si ale představte dopravu za 25 let, kdy budou auta elektrická, tichá, nebudou smrdět a budou i bezpečnější, protože chytré auto člověka nesrazí. V případě venkova doufám, že najdeme řešení pro to, jak zacházíme s půdou v oblasti zemědělství, a začneme přistupovat k přírodě s respektem.
Jsou některé věci, které si už nebudeme moci v roce 2050 dovolit, bez kterých si třeba teď někteří lidé neumí představit svůj život?
Někdy nad tímto problémem přemýšlím. Co třeba lidé, kteří jezdí na motorkách, budeme je omezovat? Pokud si vyjedou jen jednou za čas, udělají si hezký víkend, a po zbytek roku jen motorky leští v garáži… Myslím, že v takových případech budou nějaké výjimky. Ale mít společnost vybudovanou na destrukci životního prostředí není zdravá věc a některé technologie už prostě povolené nebudou. Třeba topení ropným olejem nebo plynem v domácnostech, auta se spalovacím motorem… Jsou tu zkrátka věci, které musíme omezit, abychom se vyhnuli katastrofě. Ale to neznamená, že nebudete moci řídit nebo jíst, to nikoliv. Jen si musíte zvyknout, že vaše auto nebude hlučné, smradlavé a drahé, ale bude mnohem levnější a pohodlnější…
Češi si v posledních letech zvykli cestovat letadlem k moři třeba jen na pár dnů, na víkend. Je to něco, co bude možné i v budoucnosti, v roce 2050?
Určitě to bude možné. Ta debata není o tom, že byste vůbec nemohl létat, abyste klima ochránil. To, o čem se bavíme, je otázka, kdy budeme moct nahradit současné fosilní letecké palivo syntetickými pohonnými hmotami, které nemají žádné uhlíkové emise. V současnosti by to zvýšilo cenu letenky asi o 20 %. To ale vlastně není tolik, pokud si uvědomíme, kolik jsme za letenky platili před 10 nebo 15 lety, to bylo výrazně víc.
Třeba dnes to stojí asi jen 15 eur odsud do Tel Avivu.
Některé lety jsou velmi levné. Zvýšení té ceny při přechodu na syntetické pohonné hmoty zvýší cenu letenky, ale ne o 100 %, protože cena paliva pokrývá jen jednu část z celkové ceny. A samozřejmě je tu otázka, jestli skutečně potřebujete letět na vzdálenost pouhých 100 nebo 200 kilometrů. Kdysi jsem letěl z Bruselu do Amsterdamu – to se jen vyletí nahoru a pak hned dolů, člověk si ani nestihne otevřít noviny. Tyto typy letů nedávají smysl a jsou nepraktické, pokud máte dobrou železniční síť nebo elektromobily. Proto myslím, že o takové lety v budoucnu nebude zájem, už dnes tu máme rychlejší a praktičtější alternativy. A pokud nemáme, tak pojďme investovat do železniční infrastruktury v Evropě. Ale zpátky k otázce. Ano, bude se dále létat, třeba mezi kontinenty. Žil jsem dva roky v USA, mám tam spoustu přátel a chci mít stále možnost je navštěvovat. A tak to má každý. Takže tohle zakázané nebude, vůbec ne.
Nejdůležitější povinnost, kterou dnes politici mají, je dobře naplánovat přeměnu na obnovitelný svět. Potřebujeme od nich jasný rámec, jasnou cestu.
Zbývá nám 30 let do termínu, kdy chce Evropa dosáhnout uhlíkové neutrality. Mluvili jsme s organizací TenneT, která pracuje na nové energetické infrastruktuře. Řekli nám, že i v Německu, kde je práce v této sféře mnohem rychlejší než třeba v Česku, bude těžké vytvořit dostatek energie z obnovitelných zdrojů a stihnout to do roku 2050. A že to možná vlastně ani možné není, pokud tu nebude silná politická vůle. Pak tu jsou země jako Česko nebo Polsko, kde ten přechod není tak rychlý jako v Německu. Můžeme to skutečně stihnout?
Je důležité si vyjasnit, co nám v tom brání. Nejde o technologie, ty už dávno známe. Nejde o peníze, nikdy tu nebylo víc investic do této oblasti. A nejde ani o dovednosti, máme schopné a kvalifikované inženýry z celé Evropy. Jedinou bariérou je náš způsob myšlení. Celé je to o tom posunout naše vnímání. Myslíme jen na to, že musíme něco měnit? Nebo i na to, že jde o chytřejší řešení, že investice do čisté infrastruktury zvýší kvalitu ovzduší? Trváme skutečně na tom, že budeme utrácet peníze za fosilní paliva importovaná do Evropy, nebo budeme ty peníze investovat do něčeho, co má budoucnost, tvoří nová pracovní místa a zlepší nám život? Je to o překážkách v naší mysli. A samozřejmě žijeme v demokratických společnostech. Čím více občanů pochopí, že máme problém, ale že máme i mnoho různých řešení a že věci, o kterých hovoří třeba Agora, se skutečně dějí… Pokud cestujete po Evropě, uvidíte, že změny už se dějí, i když ne všechny najednou. Když si z toho složíte celkový obraz, zjistíte, že to je možné. Musíme se rozhodnout, že chceme udělat vše, co můžeme. Pokud zvolíme politické vedení, které k tomu bude takto přistupovat, nemyslím, že by tu byl problém. Vlastně bychom mohli být i rychlejší…
Podívejte se i na naši reportáž o těžbě a spalování uhlí v Německu:
Před třemi lety jsme s Agorou začali pracovat na klimaticky neutrálním průmyslu v Německu. V té době se na problém proměny průmyslu směrem k udržitelnosti nahlíželo velmi nezralým pohledem. Od té doby jsme ušli velký kus cesty s inženýry ze společností v ocelářském nebo chemickém průmyslu, aby pochopili, jak se mohou přeorientovat na technologie, které jsou klimaticky neutrální nebo redukují emise. A teď se stává, že i lídři těch největších společnosti urgují vládu, aby zavedla nějaký rámec, který by jim dovolil investovat do technologií posouvajících německý průmysl ke klimatické neutralitě. Scénáře o rychlosti dekarbonizace průmyslu v Německu i Evropě jsou mnohem pesimističtější než to, co je v průmyslu možné udělat okamžitě. Musíte to jednoduše chtít opravdu provést a naplánovat to. Například pokud si chci koupit elektromobil, ale nemám si ho kde nabíjet, nepořídím si ho. Je potřeba budovat síť rychlého nabíjení elektromobilů. Tento přístup musíme už teď zanést do pravidel, která se vztahují na všechny. Pak si můžu koupit elektromobil, protože mám infrastrukturu k tomu ho používat. Potřebujete dobře naplánovat celou tu přeměnu a to je ta nejdůležitější povinnost, kterou dnes politici mají. Musejí vyslat jasný signál, že tohle je směr, jímž se budeme vyvíjet – k uhlíkové neutralitě. Toto od politiky potřebujeme, jasný rámec, jasnou cestu.
Z nákladů na obnovitelnou energii zaplatíme 95 % za stavbu zařízení a jen 5 % za údržbu. Když to jednou postavíte, je to prakticky zadarmo.
Takže hlavně ten jasný rámec a plánování jsou teď hlavní překážkou v cestě za uhlíkovou neutralitou?
Ano… Náklady na obnovitelné zdroje šly dolů. Když jsem začal pracovat na energetické přeměně, cena jedné kilowatthodiny obnovitelné solární elektřiny byla 32 centů za kilowatthodinu. Dnes činí 2,5 centů. Vybudovat nové kapacity obnovitelné elektřiny v Evropě je vlastně levnější než pokračovat v dalším pálení uhlí. Jen si to představte. Během pár let.
Jak se změní cena energie, když se přeorientujeme na obnovitelné zdroje?
Myslím, že tu mluvíme o jiných typech cen. Pojďme nejdřív mluvit o ceně za to, když neuděláme vůbec nic. Tohle léto jsme viděli napříč Evropou sucha, požáry, přívalové povodně. Jen povodně v Německu stály 30 miliard v dluzích. A to hned tak neskončí. Čím pomaleji budeme reagovat, tím to bude výraznější. Pokud nebudeme jednat, bude to postupně dražší a v určité chvíli to může přetížit jakoukoli moderní společnost. Proto musíme jednat.
Čtěte také: „Čechy neobsluhujeme,“ objevuje se na hospodách v Polsku. Důl Turów má nepříjemnou dohru
Uvažujeme-li o dnešním a budoucím energetickém systému, je tu rozdíl ne v celkových nákladech, ale v typu takových nákladů. Například v minulosti plynem poháněné generátory stály 100 eur za celý svůj životní cyklus – 80 eur jde na spalování plynu, 20 eur na stavbu plynárny a údržbu. Takže 80 eur jde vlastně jen na spalování. Pokud si vezmeme oproti tomu čistou energii, máme 95 % z celkových nákladů na stavbu toho zařízení a 5 % na údržbu. Když to jednou postavíte, je to prakticky zadarmo. Přesně to musíme udělat. Potřebujeme nastavit situaci tak, že investoři do čisté energie se budou moct na své rozhodnutí spoléhat, že právě toto je budoucí směřování naší společnosti. Musíme to brát vážně, že toto je cesta, kterou půjdeme. Pak ty náklady do energetického systému budou o něčem jiném. Nejde o to, že by obnovitelný svět byl dražší. Bude mnohem levnější, protože slunce ani vítr nic nestojí a náklady na výrobu solárních panelů a budování silnějších větrných elektráren klesají.
Život v roce 2050: Jenom samá zlepšení
Všechny větší země dobře vědí, že klimatické změny se dějí a že musíme jednat. Ale jen Evropa chce splnit ten cíl do roku 2050. Čína pak tvrdí, že cíl splní do roku 2060. Pokud je tak snadné to provést, proč tu není nikdo další, kdo by si podobně odvážně jako Evropané předsevzal dosáhnout toho cíle do 30 let?
S tím nemohu tak úplně souhlasit. Podle posledního přepočtu je 75 % globálních emisí pokryto závazky, které jsou součástí plánu mít do roku 2050 uhlíkovou neutralitu, nebo v případě Číny do roku 2060. Nejde jen o USA, Kanadu, Japonsko, Jižní Koreu, Evropu, Čínu, Indii… Pokud to porovnáte se situací před dvěma lety, nebyl tu tehdy nikdo, kdo by měl takovýto cíl, kromě pár zemí v Evropě. Důležitý je posun od pouhé debaty o tom určit si cíl k debatě, jak přesně toho cíle dosáhnout, tedy pomocí jakých opatření. V tomhle v současnosti Evropa vede, což je obrovská výhoda. Protože jde také o přeměnu ekonomického modelu směrem k čisté budoucnosti. Naše společnost, naši inženýři a vzdělávací systém přecházejí na nové paradigma. To vidíme třeba na příkladu „zelené oceli“, kde jde o to, kdo bude investovat jako první. Pokud budete zaostávat v tom, co označujeme jako „Green Global Race“ nebo „Green Race to Zero“, pak můžete prohrát, protože nebudete u toho, když se vyvíjí nový trh.
Je tu něco, čemu se říká planetární dieta, jídelníček. Kdyby takto každý z nás na planetě jedl, příroda by zůstala taková, jak ji dnes známe.
Proto není vůbec nevýhodou přistoupit k těmto opatřením včas. V Evropě víme, jak funguje čistá energie, v některých částech Evropy ji už využívají. Po celém kontinentě to pak bude realita v roce 2035. A my známe ty technologie, máme společnosti, které je mohou vybudovat, i technické dovednosti takový systém provozovat. To je výhoda, protože tato přeměna se bude odehrávat po celém světě. Přinejmenším ve velkých industrializovaných společnostech. A v takzvaných rozvojových zemích jde hlavně o přesun k čistší, a doufejme, že i levnější budoucnosti, spíš než aby pokračovaly stejnou cestou. Tedy tou dlouhou znečišťující nákladnou cestou, kterou jsme podstoupili v minulosti my.
V rámci téhle debaty někdy slyším zmínky o tom, že sice máme dost energie, ale nemáme ji kde ukládat. Jak na tohle odpovědět?
Na tom je něco pravdy… Ale například technologie baterií pro elektromobily se každý rok zlepšují, stejně tak dočasná úložiště s větší kapacitou. To, co potřebujeme vyřešit, je určitá flexibilita v energetickém systému, když se objeví náhlé a nečekané problémy, třeba to, čemu říkáme „cold spells“, tedy dlouhá období zimy, kdy je chladno, tma a nefouká vítr. Míváme je v Německu občas v lednu, mohou trvat i tři týdny. V takových případech budeme potřebovat nějaké úložiště energie. Jedním z řešení je mít nějakou zálohu, třeba plynem poháněnou kapacitu, která by generovala energii pouze v určitém období, a nešlo by o systém obnovitelné energie. Bude to něco stát, ale je to opatření, které můžeme udělat už dnes. Také můžeme z elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů začít vyrábět „zelený“ vodík, který má nulové emise. To nám může pomoci v období, kdy nemáte okamžitě k dispozici dostatek elektřiny. Některá řešení jsou zřejmá, už je známe a můžeme je realizovat.
Čtěte také: Blíží se doba těžby ve vesmíru. Může pomoci vyřešit i problémy na naší planetě
Hodně lidí se chce držet života takového, jaký ho znají v současnosti, na jaký jsou zvyklí. Někteří se obávají velkých změn. Co jim říct?
Pořád budete jíst. Pořád se budete dívat na fantastické filmy. Budete žít v domě, který bude pravděpodobně pohodlnější než v současnosti. Budete mít možnosti dopravy pravděpodobně lepší a mnohem praktičtější, než jaké máte dnes. Kamkoliv se podíváte, lze vidět jenom samá zlepšení. A pokud se rozhodnete změnit svůj jídelníček, protože vám bude připadat, že není moc dobré jíst tolik masa, neuděláte jen něco pro zvířata a klima, ale i pro vlastní zdraví, a to také nemůže být zas tak špatné.
Ale nejspíš tedy v budoucnosti nebudeme jíst moc steaků?
Občas ano, ale ne příliš… Je tu něco, čemu se říká planetární dieta, jídelníček. V tom smyslu, že kdyby takto každý z nás na planetě jedl, příroda by zůstala taková, jak ji dnes známe. Planetární dieta je velmi hezká dieta. Samozřejmě je založená více na rostlinné bázi, ale je tu také maso. A dokonce někdy i ten steak! Každé dva týdny si můžete dát krvavý steak, ale nemáte ho každý den, to je ten rozdíl. Planetární strava je něco, co by mohl jíst každý den úplně každý člověk žijící na planetě – a ne jen 25 % populace světa, která konzumuje nadměrně, zatímco mnoho dalších lidí zůstává často úplně bez jídla.
Rozhovor vznikl jako součást reportáže o energetické revoluci v Evropě. Reportáž , kterou jsme natáčeli na britských offshorových větrných elektrárnách, v marocké poušti, v Německu i v Bruselu, můžete vidět 1. prosince v brněnském kině Scala, 3. prosince v pražské Kasárně Karlín nebo 9. prosince v ostravském Centru PANT.
