Administrativa Donalda Trumpa pokouší v prvním měsíci vlády hranice své ústavní moci. Hlavní překážkou jí v tom mohou být federální soudy, které část Trumpovy agendy prozatím zablokovaly. Co když se ale Bílý dům rozhodne soudní zákazy ignorovat?
Americký viceprezident J. D. Vance se s ústavními pořádky nemaže.
„Kdyby se soudce snažil nařizovat generálovi, jak má vést vojenskou operaci, bylo by to nezákonné. Pokud by se soudce pokusil poroučet generálnímu prokurátorovi, jak má využívat své pravomoci státního zástupce, bylo by to rovněž nezákonné,“ psal Vance na sociální síť X.
If a judge tried to tell a general how to conduct a military operation, that would be illegal.
If a judge tried to command the attorney general in how to use her discretion as a prosecutor, that's also illegal.
Judges aren't allowed to control the executive's legitimate power.
— JD Vance (@JDVance) February 9, 2025
Nešlo přitom o jakýsi náhodný záchvat ústavního filozofování při nedělním dopoledni. „Soudci nemají právo určovat legitimní pravomoci výkonné moci,“ uzavíral svou úvahu viceprezident.
Vyjadřoval se tím ke kanonádě soudních nařízení, která začala v posledních týdnech brzdit prudké tempo Trumpových dekretů a dalších legislativních kroků Bílého domu.
Radikální alternativa
Jedna z prvních soudní blokací mířila na Trumpův dekret pokoušející se vykuchat ústavní právo na občanství v USA narozených jedinců. V tuto chvíli ho blokují už tři soudy. Nejdramatičtější zápas se ale odehrává o kontrolu nad výdaji federální vlády.
Dle standardních výkladů americké ústavy patří primární pravomoc nastavování rozpočtu Kongresu. Trump a jeho spojenci ale razí radikální alternativní teorii, která by daleko větší arbitrární kontrolu přiřkla Bílému domu.
Čtěte také: Nejdůležitější Trumpův úředník, kterého neznáte. Pomůže Muskovi škrtat?
Myšlenkovým otcem tohoto přístupu je Trumpův ředitel rozpočtové kanceláře Bílého domu Russell Vought. Vykonavatelem se ochotně stal nejbohatší muž planety, Elon Musk.
Pro něj Bílý dům vymyslel pseudoúřad nazývaný příznivci „ministerstvem pro vládní efektivitu“ (Department of Government Efficiency, DOGE).
Už okolo samotného jmenování Muska do čela DOGE se vznáší spousta pochybností stran obcházení standardního nominačního procesu a očividného střetu zájmů s Muskovým soukromým byznysem.
Z hlediska amerického ústavního pořádku ale představují největší problém Muskovy snahy ovládnout platební systémy ministerstva financí. Ty jsou běžně pod kontrolou nepolitických a tvrdě prověřených ministerských úředníků.
V Muskových rukou by se mohly proměnit v nástroj uzurpování moci ze strany Bílého domu: zasahováním do systému by Trump a jeho spojenci mohli rozhodovat, kdo (ne)dostane finance, o jejichž vyplácení rozhodl – a má rozhodovat – Kongres.
Jen si to vymáhejte
Právě snahy amerických soudů zablokovat Muskův radikální krok vyvolaly viceprezidentovo vyjádření, že soudy Bílému domu nemají zasahovat do práce. Byl to zjevný pokus připravit si rétoricky půdu na ignorování rozhodnutí americké judikatury dle libosti.
Není to ani poprvé, co J. D. Vance podobnou rétoriku používá. „Když vás soudy zastaví, postavíte se k tomu jako Andrew Jackson a řeknete: ‚Předseda soudu vydal svoje rozhodnutí, teď ať si ho vymáhá‘,“ prohlásil budoucí viceprezident v podcastu Jack Murphy Live.
Odkazoval se tím k apokryfní historce o jednom z prvních amerických prezidentů, který masivně expandoval moc Bílého domu.
Andrew Jackson, který patří k velkým vzorům jak Trumpa, tak Vance, se tak měl vysmívat tehdejšímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně rezervací v Georgii. Snažil se tím říct, že soud si může rozhodovat jak chce, ale reálnou moc – například nad armádou – má on jako prezident.
Vance se ve zmíněném rozhovoru vyjadřoval k plánům na propuštění velké části federálních úředníků, což je taktéž jedna z priorit Elona Muska. Jak letos upozorňoval libertariánský web Reason, Vance o chvíli později v podcastu své vášně mírnil a mluvil o tom, že je třeba zajít jen tak daleko, „jak vás Nejvyšší soud nechá zajít“.
Ve světle aktuální krize a Vanceových čerstvých výroků ale rozhodně není jasné, ke které verzi se viceprezident přiklání.
Zatím jen štěkání
Opačným směrem naopak ukazuje počínání Trumpovy administrativy v jednotlivých soudních případech. Zatímco výroky, jako je ten Vanceův, si Bílý dům zjevně buduje půdu pro odpor vůči soudní moci, příkazy a pozastavením Trumpových dekretů se zatím řídí a vyhovuje požadavkům jednotlivých soudů. V jednom případě si soudce z Rhode Islandu stěžuje, že jeho příkazu administrativa zatím plně nevyhověla, ale v tuto chvíli není zřejmé, jestli to byl záměr, nebo jen produkt chaosu Trumpova Bílého domu.
V tuto chvíli ale nedošlo k nejhorší možné konfrontaci. Tou by bylo Trumpově administrativě nevyhovující stanovisko Nejvyššího soudu, které by se pak inspirován Andrewem Jacksonem rozhodl současný prezident ignorovat.
A je otázkou, jestli na něco takového má přímo Trump žaludek. Zatím tažení proti byrokracii vede ostře Musk a proti soudům viceprezident Vance, Trump sám si dosud drží relativní odstup.
Baier: Do you view JD Vance as your successor?
Trump: No.. pic.twitter.com/tjlbPEQoX5
— Acyn (@Acyn) February 10, 2025
Na blokace ze strany soudu si Trump stěžoval, ale dotaz novináře, jestli sdílí Vancův náhled na soudní moc, na začátku týdne odmítl zodpovědět. V aktuálním rozhovoru pro Fox News dokonce odmítl, že by viceprezidenta považoval za svého logického nástupce.
Mezitím se mezi Trumpovými vlivnými mediálními spojenci začínají množit hlasy, které kritizují prezidentovo otevření bran federální vlády právě Muskovi. Své tažení proti němu vede Trumpův někdejší spolupracovník Steve Bannon a konzervativní komentátor Sohrab Ahmari varuje, že Musk představuje „nebezpečí pro trumpismus“.
V tuto chvíli Trumpova administrativa neprolomila nebezpečnou hranici vzpouzení se soudní moci. Její představitelé zatím jen zkouší, co všechno jim projde, a k hranici se limitně blíží. Kdyby ji Trump skutečně překročil, vstoupily by Spojené státy do zcela nové, neprobádané éry.
