„Blix not bombs.“ Dokumentaristka líčí příběh švédského diplomata, který překvapil svět

Dnes 95letý protagonista celovečerního dokumentárního snímku Blix not bombs mluví nejen o diplomacii, ale třeba také o udržitelnosti a výzvách pro budoucnost.

„Úskalí filmu o diplomatovi spočívá v tom, že točíte příběh člověka s jasně vyprofilovanou osobností, na níž on sám dlouho pracuje,“ prozradila mimo jiné režisérka Greta Stocklassa, která Voxpotu poskytla rozhovor.

Kde se zrodil nápad natočit film o Hansi Blixovi? Přeci jen jste byla velmi malá, když se stal jednou z hlavních osobností globální krize po 11. září 2001.

Nápad se zrodil v době, kdy jsem ještě studovala na pražské FAMU. Diplomacie – a morální úskalí, která přináší – mě vždycky fascinovala. Třeba to, že musíte vyjednávat s lidmi, se kterými nejenže nesouhlasíte, ale máte je vyloženě za grázly.

Zajímala mě povaha takových lidí, navíc se na tom podepsaly i moje švédské kořeny. Švédsko má bohatou škálu diplomatů. Říkala jsem si, jestli je to náhoda, nebo zda to tkví v mentalitě tohoto národa. Švédsko více než 200 let neválčilo a během obou světových konfliktů bylo neutrální.

Právě tohle téma pro mě zosobňuje Hans Blix. Když jsem zjistila, že dosud žije a bydlí ve Stockholmu, rychle jsem si na něj zjistila kontakt. To jsem ještě netušila, co všechno v sobě skrývá.

Takže je to dobou a prostředím, ve kterém jste vyrůstala?

Dobou to nebude, to si nemyslím. Spíše porovnáním švédské a české společnosti, kde Švédsko má k diplomacii blíže, zatímco v Česku je vše daleko vyhrocenější. To neznamená, že jsou Češi horší. Je zajímavé pozorovat, jak se liší způsob řešení konfliktů v obou zemích.

Co se osmiletému dítěti odehrává v hlavě, když v obýváku sleduje, jak se k zemi hroutí mrakodrapy?

Pro mě a mé vrstevníky je to první moment z velkého světa dospělých, který jsem si zapamatovala. Osmileté děti i mladší si přesně pamatují, co 11. září dělaly. Přestože nechápaly komplexitu celého případu, věděly, že teď se stalo něco velkého. Pochopili jsme to, když jsme viděli reakci našich rodičů. Zasáhlo to celý svět, včetně nás, co žijeme od New Yorku dost daleko.

Nejsem politoložka, pouze někdo, kdo má zájem. Proto jsem kladla otázky daleko jednodušeji. Až jsme působili jako dědeček s vnučkou.

Později jsme se spolužáky ve škole už věděli, že je válka v Afghánistánu a Iráku, ale co za nimi bylo, jsem se dozvěděla až v dospělosti, kdy jsem se o konflikty začala hlouběji zajímat. Na západě jsme s nimi vyrostli dost zprostředkovaně a nic moc jsme o nich nevěděli.

Dokument je do jisté míry dost osobní. Záběry 11. září se prolínají s vašimi vzpomínkami na dětství, což tvoří zajímavý kontrast.

Já jsem ve filmu jako postava původně vůbec neměla vystupovat. I rozhovory měly být vedeny tak, aby z toho byl spíše Hansův portrét. Až ve střižně nám ale došlo, že on je poměrně statická filmová postava s jasným pohledem na svět. Jeho vyprávění je sice nesmírně zajímavé, ale není tam vývoj.

Největší vývoj byl v našich dialozích. Je tam znát, jak se mění můj přístup k němu. Proto jsme se rozhodli, že moje postava tam bude v roli průvodce a zároveň tam nastaví jistou perspektivu. Nebyla bych schopná s Hansem vést rozhovor investigativním způsobem a za každou cenu z něj dostat všechny jeho kostlivce ze skříně.

Naopak jsme se snažili udělat výhodu z toho, že se ptám jako laik. Nejsem politoložka, pouze někdo, kdo má zájem. Proto jsem schopna pokládat otázky daleko jednodušeji, podobně, jako si je klade divák. Až jsme působili jako dědeček s vnučkou.

Videoarchivy z dětství jsou samozřejmě dost osobní, ale nakonec jsem je tam mít chtěla. Náš film nereflektuje jen vysokou politiku, ale i všední život a to, jak se spolu protínají. Chtěla jsem Hanse ukázat jako člověka – z blízka. V momentě, kdy vidíte, jak kupuje mléko, loupe mandarinku a krmí ptáčky, tak to pro vás najednou není pouze úředník. Víc se do něj vžijete.

[infobox id=”2″]

Kdy jste se s Blixem poprvé osobně setkala? Bylo to ještě předtím, než jste se rozhodla o něm natočit film?

Až v době, kdy jsem už měla v hlavě nápad na dokument. Jeho historie je opravdu bohatá. Inspekcí v Iráku se asi ve světě nejvíce proslavil, a zároveň jde zřejmě o nejožehavější tématiku, s níž je spjatý. Jeho profesní historie se ale jinak táhne až do 60. let.

Chtěla jsem s ním natočit rozhovor a zjistit o něm co nejvíce. S tím jsem ho už oslovila v létě 2019. Během našich dalších setkání vykrystalizovalo, že se budeme soustředit hlavně na Irák.

Jak reagoval?

I z dokumentu poznáte, že je velmi otevřený a přátelský. Takže přesvědčit ho, abychom spolu natočili film, bylo na celém procesu to nejjednodušší. Hans v té době zároveň pracoval na své knize, takže byl rád. Dnes je mu 95 let, je v důchodu a je stále neuvěřitelně akční. Pořád se zajímá o věci, co se ve světě dějí, každý den čte noviny, dává rozhovory. Prostě má stále co říct.

Čtěte také: 20 let od invaze do Iráku. Vedla k chaosu i nástupu Islámského státu, Ameriku stála důvěryhodnost, říká analytik

Možná jsem právě přišla ve správnou chvíli, kdy on sám cítil, že má chuť a sílu se někomu delší dobu věnovat – natáčení trvalo skoro tři roky. Byl v tomhle ohledu opravdu štědrý, což není samozřejmé, když je vám přes devadesát.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Documentary film by Greta Stocklassa. (@blixnotbombs)

Neshody nás sblížily

Na začátku vašeho setkání Blixovi ukazujete scénu ze satirického loutkového filmu ve stylu Gumáků s tím, že tam jste ho viděla poprvé. Kdy pro vás přestal být jen postavou z toho díla?

Asi až když jsem byla dospělá. Hodně se zajímám o dějiny, diplomacii a politiku, tudíž jsem na Blixe přirozeně narazila. Dost jsem si toho o něm přečetla.

Jaké pro vás bylo chodit s ním najednou nakupovat a krmit ptáčky?

Ze začátku jsem se trochu bála a samozřejmě jsem si hrozně vážila toho, že mluvím s takhle vysoce postaveným člověkem. Ten ostych ale brzy opadl. I díky tomu, jak moc je přátelský a nad nikoho se nepovyšuje. Byly tam i momenty, kdy jsem měla k jeho krokům nějaké výhrady nebo jsme se neshodli, ale tím více jsme se paradoxně sbližovali.

Scéna s nakupováním vznikla během covidu, kdy senioři nesměli chodit do obchodů, takže když jsme natáčeli během procházky v parku, došla jsem mu i nakoupit. Ale bylo toho víc. Se štábem jsme mu pomáhali také s instalací webové kamery. Prostě vzniklo takové profesní přátelství.

Zarazilo vás, že chtěl vést rozhovor anglicky? Ptám se proto, že v té osobnější rovině spolu mluvíte švédsky.

Nijak zvlášť. To je něco, co bylo pro film dost důležité a my jsme s tím vědomě pracovali. Úskalí filmu o diplomatovi spočívá v tom, že točíte příběh člověka s jasně vyprofilovanou osobností, na níž on sám dlouho pracuje. Tedy ví, jak své výroky formulovat, aby se to nedalo proti němu použít nebo abych jej nemohla nějak konfrontovat. Dostat se pod povrch je oříšek.

Mnohem snazší to je, když mluvíte v mateřském jazyce, což je pro nás oba švédština. Rozhovor jsme vedli anglicky, ale chtěli jsme tam nechat vysvětlení, proč si to Hans takhle vybral. Civilní záběry jsou tedy ve švédštině, kde se víc odkrývá jeho povaha a působí víc jako člověk než diplomat.

Říká, že mi nemůže nic nařídit, jen doporučit, a zbytek je na mně. Takhle on funguje. Jen podává fakta, a vy se pak sami rozhodnete.

Byl film uveden i ve Švédsku?

Zatím ne. Doufáme ale, že ho představíme na švédských filmových festivalech na začátku příštího roku. Jinak by měl jít i do kin, ale až po festivalové sezoně.

Ale snímek už byl uveden i na festivalu v Kodani. Lišily se nějak reakce seveřanů a Čechů?

Tam se to zrovna sešlo na 20. výročí invaze do Iráku. Ale bohužel beze mě, protože jsem měla zrovna čerstvě po porodu. Mám ale odezvu od pár Švédů a musím říct, že spíš než národnostně se reakce liší generačně.

Jsou tu lidé, co všechno zažili už v dospělosti a vše sledovali každý den v televizi, třeba i chodili na demonstrace. Ti mají tendence to brát mnohem osobněji. Naše generace v tom zase spíš vidí abstraktní věci. To je zatím jediný rozdíl, co jsem vypozorovala. Ale neplatí to paušálně.

Moji generaci Z zase zaujala scéna, kdy se Blix zamýšlí nad udržitelností a doporučuje, aby lidé měli maximálně dvě děti. Předpokládám, že tohle je pasáž, která budí silnou odezvu.

Určitě. Tahle scéna trochu vyčnívá, není úplně tematicky k Iráku. Rozhovorů na různá témata jsme měli víc, ale tenhle mi přišel důležitý. Hans je environmentalista a celoživotně se zajímá o to, abychom žili udržitelně a nepáchali pomalou sebevraždu, jak sám říká. Za to si ho hodně vážím. Nejdůležitějším krokem je pro něj odklon od fosilních paliv.

Poslechněte si také náš podcast: PULS | Švédsko v krizi identity. Krajní pravice převlékla islamofobii za liberální hodnoty

Tyhle záběry jsou ale důležité ze dvou hledisek. Jednak jsme chtěli Hanse ukázat jako environmentalistu, který nabízí řešení – ač se dá hodně kritizovat a někomu může připadat kontroverzní. Ještě důležitější je pak ta scéna proto, že se v ní odhalí jeho charakter diplomata. Říká, že mi nemůže nic nařídit, pouze doporučit, a zbytek je na mně.

To přesně vystihuje, jak on funguje. Nebude nic rozkazovat, ale podá fakta tak, aby se lidi mohli sami rozhodnout. Tak fungoval v OSN i při vyjednávání s Bushem.

Během natáčení začala válka na Ukrajině. To si člověk úplně nenaplánuje, ale změnila nějak natáčení?

Nám se potvrdilo, že film není jen o konfliktu před dvaceti lety. A tak jsem to taky chtěla od začátku stavět. Jde o univerzální téma – rozkrytí mechanismu, proč k těmto útokům dochází. To, že přišla válka, byl smutný a intenzivní pocit, který mě ještě více motivoval k dokončení filmu. Navíc byl i spouštěčem, proč jsem se nakonec rozhodla do něj zasadit i osobní linku. Válka začala, a já měsíc nato zjistila, že jsem těhotná.

V úvodních záběrech se ptáte, proč se nám nedaří žít v míru. Dostala jste odpověď?

Jediné, co mi z toho vychází, je, že nežijeme v míru proto, že mocní lidé můžou jednat z pozice moci a vytvářet si realitu podle svého vidění světa. Ve filmu se ale ukazuje, že tohle platí už hodně dlouho.

V dokumentu je prostřih na nástup krajně pravicových stran a vy se ptáte, jestli to může být důsledek války v Iráku. Sice to tam není přímo řečeno, ale s růstem krajní pravice se potýkáte i vy ve Švédsku. Je tam souvislost? Co Hans Blix říká na současnou situaci v jeho zemi?

To je spekulativní. Rozhodně se nedá říct, že jen kvůli válce v Iráku teď máme ve Švédsku silnou krajní pravici. Nejvíce uprchlíků je ve světě kvůli nejrůznějším válkám a konfliktům. Teď se k tomu přidává i ekologie. Samozřejmě existují také ekonomičtí migranti, ale konflikty a války převládají. Hans to také takto vnímá.

Ve filmu je i chvíle, kdy se ho opakovaně ptám, jestli opravdu udělal vše, co mohl, a on se trochu naštve. Tam je určitě něco citlivého.

Když k nám přichází spousta lidí z jiné kultury, tak je pochopitelné, že se ozývají hlasy, jestli je tohle stále ta země, ve které jsme vyrůstali. Hans je pro multikulturalismus, ale zároveň vnímá, že by to takhle být nemělo. Neměla by vznikat potřeba, aby tolik lidí utíkalo do vyspělých zemí Evropy, kde se žije v míru. To však nemění nic na tom, že je důležité pomáhat.

Neutralita je součást švédské identity

Švédsko nyní čeká na vstup do NATO. Co Hans Blix říká na to, že se země rozhodla do Aliance vůbec vstoupit?

Ve filmu to lehce naťukáváme, protože se zrovna v Riksdagu (švédský parlament; pozn. redakce) hlasovalo a prošlo to. V Česku se to možná nejeví jako velká událost, ale ve Švédsku ano. Hodně to rozděluje společnost. Země si 200 let držela neutralitu, a ta byla součástí národní identity. Hans Blix byl vždy proti vstupu do NATO.

Čtěte také: V Dánsku a Švédsku hoří korán. Země přemýšlí, kde končí svoboda slova

V minulosti také často zmiňoval Finsko jako příklad dobré zahraniční politiky. Odkazoval se na to, že má svou historii se Sovětským svazem a že i přes dlouhou společnou hranici s Ruskem je natolik suverénní, že se nebojí zůstat neutrální šedou zónou mezi NATO a Ruskem. Teďka ale říká, že to chápe. Když vstoupilo Finsko, rozumí tomu, že Švédsko chce taky. Za všechno samozřejmě může Putinova agrese.

To prošel stejným názorovým vývojem jako bývalá švédská premiérka Magdalena Andersson. Ta i její sociální demokracie byla dlouhá léta proti, ale Putinova agrese je donutila změnit názor.

Pro Švédsko je to klíčový moment. Uvidíme, co to přinese za pár let.

Já osobně vidím ve filmu Hanse Blixe jako nejen velice vitálního pána, ale i coby diplomata v důchodu, který je se svou životní cestou spokojený. I když zažil momenty, co pro něj nejsou úplně příjemné. Měla jste taky ten dojem?

To je dojem, který převládá. Kdyby si nebyl jistý tím, že udělal správná rozhodnutí, tak by zahořkl a byl cynický. Takový on není. Nic si nevyčítá, ani si nemyslí, že něco z jeho práce přišlo nazmar.

Ve filmu je ale chvíle, kdy se ho opakovaně ptám, jestli opravdu udělal vše, co mohl, a on se trochu naštve. Tam je určitě něco citlivého. To, že je s věcmi vyrovnaný, neznamená, že se ho osobně nedotýkaly.

O to víc mě překvapilo, že má sbírku karikatur, které ho vyloženě shazují a vysmívají se mu.

To může být obranný mechanismus. On to obrátil v humor. Hans má ale i neuvěřitelný nadhled, takže tohle mu doopravdy asi vtipné přišlo. Byly i jiné momenty, kdy mohl cítit větší ponížení, ale tohle byla spíš sranda. Umí rozlišit mezi tím, co je důležité, a co ne.

Pusťte si také naši debatu o švédské krizi identity: