V Gruzii protestují desítky tisíc lidí proti navrhovanému „zákonu o zahraničních agentech“. Policie se proti nim neštítí použít násilí nebo gumové projektily a vláda má otevřeně protizápadní rétoriku. Po udělení statusu kandidátské země EU sklouzává kavkazský stát k autoritářství.
Mezi nejoblíbenější sporty v Gruzii patří rugby. Jedním z aspektů této hry je mlýn. To je pozice, kdy se do sebe hráči zapřou a tlačí proti sobě, aby získali uprostřed ležící míč. Momentálně tuto dovednost Gruzínci ale nepředvádí na hřišti, nýbrž v ulicích hlavního města Tbilisi.
Policie je brutálnější, napadá jednotlivé protestující, bije je, útočí na novináře.
Během posledních dní tam lidé hlasitě vyjadřují svůj odpor proti „ruskému zákonu“, který by znamenal posun země k autoritářství. Všem organizacím, které jsou alespoň ze 20 procent dotované ze zahraničí, by zákon ukládal povinnost registrovat se jako „zahraniční agenti“. Podléhaly by pak kontrole ministerstva spravedlnosti, které by je mohlo zavřít.
Policie se jejich naděje snaží z ulic smýt pomocí vodních děl. A právě v takových chvílích se rugby hodí. Lidé se často snaží zablokovat vchody do parlamentu deskami a zatímco jednoho člověka by silný proud vody nejspíš shodil, za využití mlýnu protestující policii vzdorují.
Rugby is our game, Georgians say. A scrum formed by protesters defending each other against water cannon used by riot police last night in Tbilisi. pic.twitter.com/RqUuw9hrl6
— Giorgi Revishvili (@revishvilig) May 2, 2024
A demonstrace neprobíhají pouze v Tbilisi. „Poměrně velké protesty jsme viděli i v Batumi, Kutaisi a Marneuli,“ vykresluje Voxpotu situaci v zemi novinářka a spoluzakladatelka serveru OC Media Mariam Nikuradze. „Ozývají se učitelé, lékaři, řidiči, sportovci, zpěváci a v posledních dnech se protestuje i v divadlech,“ pokračuje.
Jinde, kde se policisté také snaží rozehnat davy lidí vodou, je jeden z protestujících vyzbrojen vodní pistolí na hraní. Schovává se za popelnicemi a jakmile proti němu silná sprška ustane, posílá v odpověď salvu vody on.
Čtěte také: Proruská vláda Gruzie se snaží zvrátit dvě dekády pochodu země na Západ. A daří se jí to
Jenže ne všude se proti protestujícím nasazuje „pouze“ voda. Poté, co ve středu 1. května návrh zákona prošel v parlamentu druhým čtením a policie evakuovala poslance, nasadily pořádkové jednotky slzný plyn, pepřové spreje a gumové projektily.
Nejméně jeden člověk utrpěl poranění oka, zatímco jiní měli na těle zranění, která odpovídají použití gumových projektilů. Náměstek ministra vnitra Alexandr Darakhvelidze odmítá, že by policisté takové zbraně používali. Nepopírá ale, že na to mají právo.
Darakhvelidze také z užití slzného plynu viní samotné demonstranty. Jenže sociální sítě se hemží například důkazy toho, jak policisté demonstranty mlátí. Zbit byl také předseda největší gruzínské opoziční strany Levan Chabeišvili. Tomu policisté vyrazili několik zubů, zlomili nos a způsobili otřes mozku.
Násilnost uniformovaných ochránců zákona potvrzuje i Nikuradze. „Už loni použili obrovské množství slzného plynu a vodních děl, stejně jako zvukových zařízení. Letos navíc vidíme, že je policie brutálnější, napadá jednotlivé protestující, bije je, útočí na novináře.“
Opozičník Chabeišvili se ale nakonec druhého čtení zákona zúčastnil s obvázanou hlavou. „Pohled na jeho poškozenou tvář je velmi nepříjemný,“ konstatoval lídr vládnoucí strany Gruzínský sen Mamuka Mdinaradze. „Musím ale říct, že on nebyl napaden, sám to vyvolal,“ obhajoval násilí.
To odpovídá celkové rétorice vládnoucí strany, která represi svaluje na demonstranty. Premiér Irakli Kobachidze zase dokola opakuje, že „násilí plodí násilí“. Zákon pak obhajuje tím, že podle něj „přispěje k prosazení státní suverenity a k zabránění násilných protestů politické menšiny.“
Čím blíž EU, tím tvrdší represe?
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.