Co se stane po smrti dalajlámy? Najde se přece znovu, reinkarnovaný do nového těla. Jenže co platilo po staletí a mělo trvat navždy, otřásá se nyní v základech. Tibetský duchovní vůdce uvažuje o tom, že se znovunarodí ve „svobodné zemi“, nebo jako žena, nebo že se dokonce nezrodí vůbec. Čínské úřady zase vydaly směrnici k řízení reinkarnací „živých buddhů“. Pochopitelně po svém.
Jeho svatost 14. dalajláma Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho je nejen duchovním vůdcem tibetských buddhistů, ale také celosvětově významnou osobností veřejného života. Letos v červenci oslavil 86. narozeniny, a ačkoliv vize v jeho snech údajně naznačují, že se dožije 113 let, otázka jeho případného nástupce začíná nabývat na aktuálnosti. Především Číně je totiž postava současného dalajlámy trnem v oku a komunistická země se bude snažit dostat tuto instituci nepochybně pod svou kontrolu.
Začněme ale popořadě…
Od mongolského chána ke Zlaté urně
Titul dalajlámy je spojen se školou Gelugpa – jednou ze čtyř hlavních soudobých škol tibetského buddhismu, dnes té nejvýznamnější. Je to takzvaný tulku, tedy láma (učitel dharmy) považovaný za inkarnaci (vtělení) svých předchůdců, a současně jsou dalajlámové podle tradice emanací bódhisattvy Avalókitéšvary (v tibetštině nazývaného Čenrezig). Ačkoliv je dalajláma mnichem a duchovní autoritou, není ve skutečnosti nejvyšším duchovním představitelem školy Gelugpa (tím je tzv. gandänthipa), ale „pouze“ jejím nejvyšším představitelem světským.
Přestože titul dalajláma byl hlavě školy Gelugpa udělen mongolským chánem až v roce 1578, za prvního dalajlámu byl posmrtně označen již Gendündub (1391–1474), žák zakladatele Gelugpy Dže Congkhapy. Zhruba od poloviny sedmnáctého století pak byli dalajlámové (díky spojenectví, které uzavřel pátý dalajláma s tehdejším mongolským chánem) současně duchovními a světskými vládci Tibetu, byť místo většiny z nich fakticky vládli regenti či vojenští velitelé.
Hierokratické zřízení platilo v Tibetu až do roku 1959, kdy po krvavém potlačení Tibetského národního povstání Čína tibetskou vládu fakticky zrušila, respektive došlo k jejímu přesunu do exilu. Tam pak byla pod vedením dalajlámy zahájena její postupná demokratizace s cílem odklonit se od hierokracie, až se nakonec v roce 2011 dalajláma vzdal veškeré formální politické moci, která je nyní v rukou přímo voleného parlamentu.
Když je potenciální nová inkarnace nalezena, podrobí ji zkoušce – zda si vybavuje svůj předchozí život, zda pozná osobní věci či blízké osoby svého předchůdce…
Přesto současný dalajláma zůstává v obecném povědomí jako duchovní vůdce tibetského buddhismu a také jako vůdčí osobnost odporu vůči okupaci Tibetu Čínou. A jako takový je pochopitelně příčinou mnoha vrásek na čelech představitelů čínské vlády. I proto představuje otázka jeho nástupce důležité politické téma.
Proces hledání příští inkarnace dalajlámy se během staletí vyvíjel, mezi klíčové prvky však většinou patří dopis, ve kterém předchozí inkarnace zanechá indicie, kde a jak má speciálně ustavená komise jeho nástupce hledat. Využívá při tom věšteckých praktik, různých vizí a znamení, a když je potenciální nová inkarnace nalezena, podrobí ji zkoušce – například zda si vybavuje svůj předchozí život, zda pozná osobní věci či blízké osoby svého předchůdce.
Čtěte také: Kameny, klacky a desítky obětí: Rozhoří se doutnající konflikt mezi Čínou a Indií?
Historie však zná i jiné způsoby hledání nových inkarnací dalajlámů a jiných tulkuů. V roce 1793 vydal císař Čchien-lung z říše Čching dekret, který mimo jiné zaváděl pro jmenování lámů a dalších významných funkcionářů v tibetském buddhismu systém známý jako Zlatá urna. Údajně měl eliminovat podvody a být férovější. Jak název naznačuje, jde o systém, v němž je namísto hledání nové inkarnace pomocí věšteb a proroctví využito losování jmen kandidátů ze zlaté urny. Zatím tento systém nebyl příliš využíván, ale současná čínská vláda ho ráda oprášila a už jednou uplatnila – při výběru „svého“ 11. pančhenlámy.
Příběh 11. pančhenlámy
Jistou předzvěstí toho, co může nastat po dalajlámově smrti, jsou události, které následovaly po úmrtí desátého pančhenlámy v roce 1989. Pančhenláma („velký učenec“) označuje – zjednodušeně řečeno – „druhého muže“ tibetského buddhismu, respektive linie Gelugpa, po dalajlámovi. Stejně jako on je i pančhenláma tulkuem, tedy inkarnací svých předchůdců, a emanací buddhy Amitábhy, jednoho z pěti velkých buddhů.
O tři dny později byl 11. pančhenláma spatřen naposledy – čínské úřady jej unesly a vzaly do ,ochranné vazby’. Od té doby ho nikdo neviděl.
Desátý pančhenláma Čhökji Gjalcchän byl zpočátku podporovatelem čínské nadvlády a reformních politik v Tibetu, záhy se však stal jejich kritikem, za což byl režimem ponižován, vězněn a diskreditován. V roce 1989, jen pět dní po pronesení kritického projevu, zemřel ve věku padesáti let na infarkt – tak alespoň zní oficiální příčina úmrtí, avšak mnozí Tibeťané věří, že byl otráven.
Dozvíme se někdy pravdu o osudu pančhenlámy? / Zdroj: Leeky-Boy – Flickr/ Wikimedia Commons
Jako 11. pančhenláma byl komisí, která byla pro vyhledání další inkarnace ustavena, rozpoznán a dalajlámou uznán šestiletý Gendün Čhökji Ňima. To se stalo 14. května 1995. O tři dny později byl 11. pančhenláma spatřen naposledy – čínské úřady jej unesly a vzaly do „ochranné vazby“. Od té doby, tedy již více než 26 let, ho nikdo neviděl. Patrně je stále vězněn, pokud ještě vůbec žije. Volání tibetské exilové vlády i lidskoprávních organizací po jeho propuštění čínská vláda ignoruje, čas od času pouze vydá prohlášení ve smyslu, že se mu daří dobře, studuje, nemá zájem se angažovat v náboženských otázkách a nestojí o pozornost. Nově ustavená komise pak s pomocí Zlaté urny rozpoznala jako pančhenlámu Gjacchäna Norbu z rodiny příslušníků Komunistické strany Číny.
Kdo s koho: dalajláma vs. dalajláma
Je jasné, že pro Čínu je současný dalajláma trnem v oku a potřebuje tuto instituci dostat pod svoji kontrolu. I proto už v roce 2007 čínský Státní úřad pro náboženské otázky vydal nařízení s poněkud bizarním názvem „Opatření pro řízení reinkarnací živých buddhů v tibetském buddhismu“. Zjednodušeně řečeno toto nařízení formou řady pravidel určuje, že každá reinkarnace „živého buddhy“, jak bývá dalajláma označován, vyžaduje schválení čínskými úřady, jinak je rozpoznání takové inkarnace neplatné.
Aby dalajláma zabránil jakýmkoli pochybám, hodlá také zanechat detailní instrukce, kde a jak jeho novou inkarnaci rozpoznat.
Dalajláma jakékoli vměšování Číny do celého procesu výběru svého nástupce odmítá a nepochybně se bude chtít vyhnout situaci, která nastala v případě rozpoznání jedenáctého pančhenlámy. Podle svých slov se proto okolo devadesátého roku svého života poradí s dalšími učenci a tibetským lidem, zda je jeho opětovné zrození vůbec žádoucí.
Těžko si však představit, že by tradici dalajlámů přerušil – jednak by ani takové jeho rozhodnutí nezabránilo Číně instalovat dalajlámu vlastního, a jednak by tím v podstatě popřel svou vlastní podstatu emanace bódhisattvy soucitu Avalókitéšvary. Bódhisattvové se totiž podle tradice mahájánového buddhismu, kam patří i buddhismus tibetský, zapřísáhli neopustit tento svět, dokud neosvobodí od utrpení (tedy cyklu znovuzrozování) všechny cítící bytosti. Již v 8. století tuto tezi deklaroval indický buddhistický učenec Šantidéva: „Dokud bude trvat vesmír a dokud v něm budou setrvávat cítící bytosti, nechť i já setrvám, abych rozptyloval utrpení světa.“
Čtěte také: Namísto mešity hinduistický chrám: Indie pokračuje na cestě k teokracii
Pokud se tedy dalajláma znovuzrodí, bude to s největší pravděpodobností dle jeho slov „ve svobodné zemi“, nejpravděpodobněji v Indii, kde v současné době přebývá on i tibetská exilová vláda spolu s desetitisíci tibetských uprchlíků. Navíc připouští i možnost, že se znovuzrodí v ženském těle. Aby zabránil jakýmkoli pochybám, hodlá také zanechat detailní instrukce, kde a jak jeho novou inkarnaci rozpoznat. A hovoří i o variantě, že svého nástupce určí ještě za svého života. Na první pohled to nezní moc logicky, jde-li o nové vtělení téže osoby, avšak teologickým principům to neodporuje – bytost, jakou je bódhisattva Avalókitéšvara, může emanovat i v tisících živých bytostí současně.
Ačkoliv veškerými veřejnými prohlášeními o svém možném nástupci současný dalajláma patrně především „čeří vodu“, aby Číně nic neusnadnil, právě poslední zmíněná varianta se jeví jako nejlepší východisko. Pokud bude nový dalajláma rozpoznán ještě za života toho současného a posvěcen jeho autoritou, nebude tak snadné vzbudit pochyby o jeho legitimnosti. Bude-li rozpoznán ve „svobodné zemi“, zmenší se tím i riziko, že se Číně podaří provést podobnou operaci jako v případě 11. pančhenlámy.
Je téměř jisté, že Čína tak jako tak jmenuje dalajlámu „vlastního“. Přesto se jeví jako nejpravděpodobnější, že se současný dalajláma vydá právě výše naznačenou cestou. Ta zajistí jím zvolenému nástupci nejvyšší možnou legitimitu a bezpečnost. A úřadu dalajlámy nejvyšší možnou kontinuitu.
