Bombardování navzdory: Ukrajina musí plánovat nejen své vítězství, ale i poválečnou obnovu

I přes zjevné neúspěchy letošní jarní ofenzívy, kdy se údajně chtělo Rusko znovu pokusit o dobytí Kyjeva, zůstává vedení Kremlu odhodlané zlomit Ukrajinu vleklou opotřebovávací válkou. Podporu Západu narušují někde více, jinde méně úspěšné dezinformační kampaně. A zatímco si svět na válečnou realitu postupně přivyká, před Ukrajinou stojí nelehká výzva v podobě poválečné obnovy.

Země v troskách

Na již osvobozených teritoriích se nacházejí stovky obcí, ve kterých před 24. únorem 2022 žily miliony jejich obyvatel. Při cestách po válkou trýzněné krajině Donbasu je nemožné nezaregistrovat katastrofální škody způsobné měsíce trvajícími boji, které se tragicky podepisují i na klíčové infrastruktuře ve městech. Po bombardování měst těžkými leteckými bombami zůstávají zničené kanalizace i rozvody pitné vody. Mimo provoz pak jsou i čističky a úpravny odpadních vod.

„Ukrajinské území je stále ze zhruba 15 procent okupováno ruskými vojsky. Když jsou rusové vyhnáni na ústup, často za sebou zemi ve velkém zaminovávají,“ říká Přemek Šedý, ženista a český dobrovolník, jenž se v Ukrajině zapojuje do procesu odminování. Do válečné zóny jezdí pomáhat od začátku ruské invaze.

Život v povětšinou zemědělských oblastech se nemůže vrátit do původního stavu, dokud kombajnům, traktorům a jejich řidičům denně hrozí najetí na nevybuchlé miny.

„Vzhledem ke strategickému významu pitné vody jsou vodní díla mezi primárními cíli ruských ženistů, kteří při ústupu ukrajinská zařízení ničí,“ pokračuje. „Dokud je Ukrajina ve stavu, v jakém se nachází dnes, je prakticky nemožné, aby udržitelně a nezávisle fungovala.“

V některých menších obcích zcela chybí kanalizace odpadních vod a možnosti likvidace znečištěné vody jsou tristní. Podzemní vody jsou navíc zaneřáděny ropnými produkty ze zničené techniky. Objevuje se také kontaminace těžkými kovy, nejčastěji azbestem ze statisíců rozbitých střech, spalin z výbuchů dělostřelecké munice a těžko rozložitelných chemikálií z hasicích systémů tanků a jiných bojových vozidel.

Život se ale i přesto pomalu vrací do míst, odkud lidé před válkou utekli. Navrátivší se zblízka seznamují se škodami způsobenými už více než ročním odrážením ruských útoků.

Po zkáze přichází obnova

Na dotazy ohledně poválečné rekonstrukce místní často odpovídají, že práci na obnově už zahájili. První krok totiž podle nich tkví v nastolení ukrajinské suverenity nad všemi okupovanými částmi země. Při projíždění osvobozeným územím je ale na první pohled zjevné, že válkou zdecimovaná krajina bude potřebovat pomoc s důkladnou péčí o její sociální i kulturní strukturu – obrazně řečeno, s hojením jizev na duši.

K zahájení takové obnovy, jak ekonomické, tak lidské, je potřeba půdu nejprve vyčistit od nevybuchlé munice a ženijních nástrah, včetně improvizovaných výbušných zařízení a min. Život v povětšinou zemědělských oblastech se nemůže vrátit do původního stavu, dokud kombajnům, traktorům a jejich řidičům denně hrozí najetí na nevybuchlé miny.

Čtěte také: Ukrajina chce do Unie, Unie chce Ukrajinu. Co ale může protáhnout, či urychlit tento „sňatek“?

Momentálně na tomto úkolu pracují vojenští ženisté a pyrotechnici, speciální týmy pro zneškodňování výbušnin (EOD) vytvořené pod Státní pohotovostní službou a v neposlední řadě i dobrovolníci z celého světa.

Ačkoli je snaha všech zainteresovaných stran značná, těžko se lze ubránit otázkám, nakolik je efektivní. Podle údajů Programu OSN pro životní prostředí došlo v důsledku války ke škodám, které zásadně ovlivňují každodenní život ve většině regionů země.

Mezi škody se řadí incidenty v jaderných elektrárnách a zařízeních, poruchy energetické infrastruktury, včetně zásobníků ropy, rafinerií, vrtných plošin, potrubí, ale i na technologiích pro zpracování zemědělských produktů. Znečištění vytváří i jistý časový tlak – kontaminace se zvyšuje každý den a s ní i konečné dopady na životní prostředí.

Na realizaci úspěšné obnovy bude potřeba hlavně ohromná finanční pomoc, která je vždy podmíněna vzájemnou důvěrou obou stran.

Aktivistka, novinářka a ukrajinská patriotka Nataliya Zubar se domnívá, že bez neinvazivní, rozsáhlé a udržitelné mezinárodní podpory (financování, transfer technologií a sdílení dobré praxe) se bude s obnovou Ukrajina potýkat dlouhé roky.

Podle Zubar může být rekonstrukce založena na citlivém srovnání s jinými místy, které prošly – nebo stále procházejí – procesy zkázy a obnovy. To je klíčové zejména pro následné začlenění Ukrajiny do Evropské unie.

 Česká stopa

„Mimo ozbrojený konflikt s Ruskem se Ukrajina potýká s korupcí, mocnými skupinami organizovaného zločinu a vlivem oligarchů,“ popisuje kriminolog Petr Pojman, který působí v Ukrajině již od roku 2014, kde se podílí na vyšetřování válečných zločinů ruských okupačních vojsk, co rekonstrukci dále komplikuje.

Čtěte také: Necháme Ukrajinu kousnout z našeho koláče? Spor o obilí je první náznakem její trnité cesty do EU

„Aktivní občanská společnost, instituce a nově zformované bezpečnostní a vojenské složky potřebují maximální podporu. Je to jediná cesta, jak dosáhnout skutečného a trvalého zlepšení situace na Ukrajině, která povede k větší stabilitě a bezpečnosti v celé východní Evropě,“ dodává.

Na realizaci úspěšné obnovy bude potřeba hlavně ohromná finanční pomoc, která je vždy podmíněna vzájemnou důvěrou obou stran. Česká republika proto v Kyjevě zřídila post vládního zmocněnce pro rekonstrukci Ukrajiny, který zastává bývalý náměstek na ministerstvu obrany Tomáš Kopečný.

Jeho tým se zabývá mimo jiné způsoby pojišťování a exportního financování při koordinaci pomoci. Investiční subjekty nemusí být ochotny Ukrajinu podporovat bez eliminace strukturálních rizik, jako je třeba právě často zmiňovaná korupce. Pokud firmy naletí, budou jen těžko chtít v projektech pokračovat.
Jinými slovy, dokud nebudou existovat státní záruky, nelze počítat s úspěšným financováním ze strany investorů.

V případě poválečné obnovy Ukrajiny si funkční trh bez spoluúčasti státu nelze představit. Za takto nestandardních okolností je potřeba úzká spolupráce soukromého a veřejného sektoru. Občanská společnost, trh i stát musí pracovat společně a doplňovat se. Na tomto předpokladu dnes totiž stojí nejen budoucnost východní Ukrajiny, ale i bezpečnostní situace v celé Evropě.