Tvrdá disciplína, celodenní program, rozkazy, ale i dovednosti, které si člověk jen tak někde nevyzkouší. Tak vypadá šestitýdenní výcvik aktivní zálohy. Navzdory navýšeným finančním odměnám i blízké válce na Ukrajině však počet nových rezervistů klesá. Proč tomu tak je? Odpověď jsme s fotografkou Majdou Slámovou hledaly mimo jiné i přímo ve výcvikovém středisku ve Vyškově.
Žádné úsměvy, přísné pohledy, zvýšený tón hlasu. „Neseďte na té zemi a zvedněte se!“ slyšíme povel jednoho z instruktorů, kterým vítá nastupující nováčky. Třicet budoucích záložních vojáků a dobrovolníků právě čeká v hlavním skladu s vybavením vyškovské vojenské školy. Zde už za pár okamžiků vyfasují vše, co budou v příštích šesti týdnech potřebovat: maskáče, boty, baret, velkou černou tašku a další. Navzdory tísnivé atmosféře, která mi spíš navozuje dojem nástupu do vězení, panuje mezi nově příchozími veselá nálada. Nechybí tu vtípky ani zvídavé pohledy.
Válka s Ruskem? Spíš s Ukrajinci
„Boty vám musí sedět, protože pak vám je už nikdo nevymění!“ varuje rázným tónem postarší instruktor. Prý kvůli hygieně. „Kdo by to pak po nich asi nosil?“ vysvětlí mi později překvapeně, že se na něco tak základního vůbec ptám. Pravdou je, že otázky tu kromě mě nikdo jiný neklade. Všichni ostatní vypadají, že jsou jim pokyny jasné. Většinu z nich tvoří muži přes třicet let, s vysportovanou tělesnou konstrukcí, již sem tam zdobí tetování. Ženy tu napočítávám jen čtyři. Jedna z nich je zrovna čile zapojená do družného hovoru s dalšími účastníky.
Markéta se ostatním účastníkům začínajícího výcviku vymyká. 50 let, drobná postava a pečlivě nanesený make-up. Srší energií, optimismem i úsměvy. Takovou spolubydlící bych ve Vyškově brala, prolétne mi hlavou. Dlouho neváhám a dávám se s ní do řeči. „Chci si dokázat, že na to mám,“ odpovídá a dodává, že ji chod armády vždy zajímal. V případě nebezpečí navíc chce být užitečná.
„Dělám to pro svou malou dceru. Pro její budoucnost.“ Válka na Ukrajině a její případné přelití do jiných částí Evropy Markétě zatím vrásky na čele nepřidělává. „Co bude, to bude,“ krčí rameny blondýnka a pomalu se zvedá směrem ke dveřím obřího skladu s oblečením.
Touha zažít vojnu, dobrodružství, umět se bránit ve svízelných momentech i zájem o armádní tematiku. Tak zní hlavní důvody, proč Češi vstupují do aktivní zálohy.
To třicátník Tomáš má ohledně geopolitické situace jasno. „Jestli něco vypukne, bude to konflikt s Ukrajinci, kteří tu jsou. Budeme se muset bránit jim,“ překvapuje mě muž v černém upnutém triku a kraťasech.
A nejen to. Pozitivně se nedívá ani na podporu válčící Ukrajině. Solidarita má podle něj své meze a český stát nemůže pomáhat všude a zároveň se „vykašlat na vlastní lidi“. A důvod, proč si už za pár okamžiků oblékne maskáče? Podobný jako u Markéty: „Chci být užitečný republice, kdyby třeba náhodou přišly požáry nebo povodně,“ přibližuje mi Tomáš svou motivaci a nezastírá, že pro něj vojenský výcvik představuje zajímavou výzvu. Aktivně se věnuje běhu, doufá tedy, že ho dobrá fyzička nezradí ani tady.
Zástup budoucích záložáků právě přichází k výdejně výstroje / Foto: Majda Slámová / Voxpot
Mé iluze, že hlavní důvod, proč nyní Češi vstupují do aktivní zálohy, tkví v ruské agresi na Ukrajině, se po pár rozhovorech velmi rychle rozplynou. Tedy alespoň v této četě. Touha zažít vojnu na vlastní kůži, dobrodružství, umět se bránit ve svízelných momentech i zájem o armádní tematiku, slýchám tu jako nejčastější argumenty. „Válka a tady? Ale prosím vás. To nemyslíte vážně, že ne?“ odfrkne si v reakci na mou otázku černovlasý třicátník, který se mi představí jako Artur a pochlubí se mi svým arménským původem.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
