Velká Británie má za sebou další vládní otřesy, první z květnových voleb i korunovaci krále. A také necelý rok stávek odborů i pokračující ekonomickou a politickou krizi. V jakém stavu se teď ostrovní monarchie nachází a co sledovat? Voxpot připravil přehled toho nejdůležitějšího, co byste měli o současném dění v zemi vědět.
Ulice Londýna se v sobotu zbarvily do červené, modré a bílé – vlálo jimi moře britských vlajek. Po devíti měsících od smrti panovnice Alžběty II. usedla na hlavu jejího nejstaršího syna Karla III. královská koruna.
Na událost světového charakteru se soustředila média ze všech koutů planety – někteří Britové slavili, jiní se zas snažili protestovat. A některým to bylo tak trochu jedno. Všichni si pak v pondělí alespoň mohli odpočinout o státním svátku – jak to po korunovaci bývá.
Čtěte také: Commonwealth má nového krále. Kolik států ve společenství zůstane?
Na chvíli jako by se pozapomnělo na tristní situaci, v níž se Spojené království nachází. Za poslední rok se v jejím čele vystřídali tři premiéři, přičemž ten nynější, konzervativec Rishi Sunak, se snaží zemi i svou stranu odrazit ode dna.
Kauza s vicepremiérem Raabem rozvířila debatu o jednání politiků s úředníky a vyvolala i otázku, zda má vůbec premiér Sunak dobrý úsudek.
Kombinace brexitu, války na Ukrajině a pandemie se znatelně podepsala na britské ekonomice. A tedy i na kvalitě života nemalé části obyvatelstva, která v posledních měsících zápasila s vysokými cenami energií a potravin i s prázdnými regály v supermarketech. S čím se tedy země potýká? Přečtěte si přehled nejdůležitějšího dění.
Zaostřeno na celou Británii
Ačkoliv si britský kabinet prošel nevídanými turbulencemi už loni, ani letos vody tamní politiky tak úplně neutichají. Před nedávnem rezignoval „druhý muž Spojeného království“, tedy vicepremiér, ministr spravedlnosti a lord kancléř Dominic Raab.
Konzervativec ve vládě působil už od roku 2018, a to v různých pozicích a za různých premiérů. Stál po boku Therese May, Borisi Johnsonovi a teď naposledy a nejblíže i Rishimu Sunakovi – jedině 49denní expremiérka Liz Truss mu vládní funkci nedala.
Raab na své posty v Sunakově vládě rezignoval na konci dubna poté, co měl podle výsledků nezávislého vyšetřování šikanovat své podřízené. Někteří jej totiž popsali jako neustále agresivního šéfa, jehož „jednání mělo výrazný dopad na psychické zdraví“ lidí, kteří pod ním pracovali.
Bývalý místopředseda kabinetu taková nařčení odmítl a z vlády odešel. Kauza nicméně rozvířila debatu o jednání politiků s úředníky a vyvolala i otázku, zda má vůbec premiér Sunak dobrý úsudek. O údajné šikaně z Raabovy strany se totiž mluvilo už delší dobu.
Čtěte také: „Vůbec nevím, jak vyžiju.“ Velkou Británii zasáhla krize, jakou už země léta nepamatuje
V celé Velké Británii navíc ani v pátém letošním měsíci neustávají stávky odborů. Zanedlouho to bude již rok, co s protestní akcí začali železničáři – řady stávkujících se od té doby mnohonásobně rozrostly. Stávkují tak kromě nich i zdravotníci, učitelé, vysokoškolští pracovníci a státní úředníci. Jejich požadavky jsou ve výsledku jednoduché: chtějí vzhledem k inflaci dostat přidáno a zlepšit podmínky v zaměstnání.
A další drama by se mohlo konat přímo ve Westminsteru. Členové Dolní sněmovny totiž žádají veřejné prošetření dopadů brexitu na Británii – kabinet takový krok (zatím) odmítá.
Zatímco vláda odchod z EU označuje za „demokratickou volbu“, někteří poslanci pro ni mají jiné příměry. Třeba „chyba“ nebo „katastrofa“. A spíše na jejich straně stojí mnozí ekonomové, kteří o negativním vlivu brexitu na britskou ekonomiku mluví už delší dobu.
Zaostřeno na Anglii
Minulý čtvrtek se v Anglii konaly komunální volby, které lze považovat za první test pro Konzervativní stranu – tedy test toho, jaké škody napáchaly otřesy posledního roku a jak si před lidmi partaj vede s „ekonomickým realistou“ Rishim Sunakem v čele.
Taková zkouška pro torye nedopadla dobře. Zatímco v porovnání s předchozím obdobím nyní přišli o 960 křesel, největší kus koláče si uzmula Labouristická strana. Získala přes 630 nových mandátů a v celkovém součtu o necelých 400 křesel napříč anglickými radnicemi více než konzervativci.
To znamená: první místo patří Labour Party s 2652 mandáty, druhé pak obsadili konzervativci s 2287 mandáty a třetí liberální demokraté s 1615 křesly.
37letý Yousaf se stal nejmladším prvním ministrem Skotska a zároveň prvním lídrem zastupujícím etnickou menšinu coby praktikující muslim.
Pro Konzervativní stranu je to zklamání. A především vztyčený varovný prst vzhledem k tomu, že by se měly ke konci příštího roku konat parlamentní volby, v nichž toryové budou obhajovat svou současnou pohodlnou většinu ve Westminsteru.
Naopak Labour Party přineslo čtvrteční hlasování dobré zprávy. Jejich volební preference v rámci celého Spojeného království se už nyní dlouhodobě pohybují vysoko nad těmi konzervativců, a komunálky tak jen dokázaly, že je strana na správné cestě.
Otázkou ovšem je, zda labouristé zvládnou potenciální podporu správně vytěžit – zatím se zdá, že se jim daří zužitkovat především neúspěchy svých rivalů. A ačkoliv Sunakovi konzervativci v komunálních volbách neuspěli, charismatický premiér má více než dost času na to, aby podporu veřejnosti zvýšil. Zvládnou labouristé v čele s Keirem Starmerem totéž? To se uvidí.
Zaostřeno na Skotsko
Ve Skotsku se žádné volby v tuto chvíli nekonají. I přesto se v Holyroodu, tamní obdobě parlamentu, udály zásadní změny. V polovině února na svou funkci z osobních důvodů a „nedostatku síly pokračovat“ rezignovala Nicola Sturgeon, dlouholetá první ministryně a lídryně Skotské národní strany (SNP). Ta zemi na severu Británie vedla od roku 2014 a její politické uskupení o svém vedení hlasovalo naposledy v roce 2004.
Čtěte také: Král Karel III. zdědil koloniální historii i po své matce. Co některým připomíná korunovace
Po volebním klání uvnitř SNP i hlasování ve sněmovně se tak do čela strany i země dostala nová tvář. A přinesla s sebou řadu prvenství. Sedmatřicetiletý Humza Yousaf se stal nejmladším prvním ministrem Skotska, zároveň je také prvním lídrem, který zastupuje etnickou menšinu a je praktikujícím muslimem. Zemi chce vést k větší inkluzivitě – zakázat chce mimo jiné konverzní terapie.
„Mou bezprostřední prioritou bude pokračovat v ochraně každého Skota tak, jak to jen jde, před škodami způsobenými krizí rostoucích životních nákladů. A také obnovit a reformovat NHS (britský zdravotní systém, pozn. red.) a další životně důležité veřejné služby. A podpořit ekonomiku blahobytu tak, aby se zlepšily šance pro život lidí napříč touto zemí,“ prohlásil na konci března politik.
Yousaf se svou předchůdkyní sdílí základní představu o budoucnosti Skotska – tedy země nezávislé na Velké Británii. Podle místopředsedy skotské vlády Johna Swinneyho to bude právě on, kdo „dokončí (skotskou) cestu k nezávislosti“.
Strany se po loňských severoirských volbách nedohodly na složení kabinetu a tyto neshody stále trvají. Země tak nemá funkční exekutivu.
Ústřední vláda si to ale nemyslí. Už dříve totiž jasně uvedl, že odtržení Skotska od zbytku Spojeného království by nejprve musel schválit Londýn. A to se, přinejmenším se současným konzervativním kabinetem rozhodně nestane. A navíc: honba za nezávislostí nemá u Skotů momentálně nejvyšší podporu, hlasovali by pro ni čtyři lidé z deseti.
Zaostřeno na Severní Irsko
Severní Irsko o Velikonocích oslavilo pětadvacáté výročí Velkopáteční dohody – mírové smlouvy, která ukončila třicetiletý občanský konflikt s tisíci oběťmi, zvaný The Troubles.
Zemi navštívil například americký prezident Joe Biden, který tak vyjádřil podporu míru a stabilitě Severního Irska, do Belfastu dorazil i šéf Evropské rady Charles Michel.
Severní Irsko oslavovalo výročí nedlouho poté, co se Londýnu podařilo vyjednat s Evropskou komisí novou podobu severoirského protokolu – Windsorský rámec. Ujednání, které má za cíl uklidnit rozepře vyvolané právě původním protokolem a nejasnostmi kolem něj na jedné straně, nespokojeností a napětím v samotném Severním Irsku na straně druhé.
Za necelé dva týdny čekají zemi také komunální volby. Ve čtvrtek 18. května zdejší Irové rozhodnou o obsazení všech 462 křesel v 11 radách.
Podle průzkumů ze začátku měsíce to vypadá, že Demokratická unionistická strana zůstane na druhé příčce, byť s většími zisky, než to vypadalo loni. Tehdy ve volbách do Stormontu, tedy místního parlamentu, skončila také druhá – za republikány ze Sinn Féin. Strany se ale nedohodly na složení kabinetu a tyto neshody trvají až dosud. Země tak (opět) nemá funkční exekutivu.
A co Wales?
Ve Walesu se v tuto chvíli žádné volby nekonají. Tamní politická scéna je relativně stabilní – v čele země jsou se svou menšinovou vládou labouristé, od roku 2018 Wales vede Mark Drakeford.
