Britský ministr školství Gavin Williamson chtěl, aby o budoucnosti stovek tisíc studentů rozhodnul algoritmus. Ten byl přitom nastaven nespravedlivě a prohluboval nerovnosti mezi soukromými a státními školami. Co maturitní fiasko říká o britském školství a jak dopadne na konzervativní vládu?
Britské deníky jsou známé tím, že neskrývají své politické preference a ke “svým” stranám jsou o poznání shovívavější. Britskému ministru školství Gavinu Williamsonovi se přesto podařilo poštvat proti sobě i ta nejloajálnější pravicová média a stáhnout s sebou i jinak poměrně populárního premiéra Johnsona. Důvod? Zpackané maturity.
Takzvané A-levels byly kvůli koronavirové pandemii zrušeny, ale studenty bylo přesto potřeba oznámkovat. Vládní agentura Ofqual, jež má zkoušky na starosti, proto přišla s algoritmem, který známku vypočítal na základě různých kritérií. Tím prvním byly „odhadované známky“, které studentům navrhli jejich učitelé.
Po čtvrtečním zveřejnění výsledků vyšlo najevo, že algoritmus snížil téměř polovinu všech známek. Navíc se ukázalo, že výpočet algoritmu byl často řízen víc předsudky, než reálnými schopnostmi studentů. Přestože ještě o víkendu Ofqual i Williamson trvali na platnosti výsledků, v pondělí už byli donuceni ustoupit a známky vypočítané algoritmem byly zneplatněny.
Daily Mail tak označuje ministra školství na titulní straně za „muže, co neuzná vinu.“ Daily Star se zase ptá, zda “někdo viděl Borise Johnsona“, kterého kvůli jeho mlčení k celému případu tituluje jako „neviditelného“. V serióznějším Daily Telegraph, už ale komentátor Philip Johnston naznačuje hodně nepříjemný vývoj pro vládu konzervativců.
Středeční titulní strana tradičně pravicového deníku Daily Star. Zdroj: Daily Star
„Fiasko s maturitami může být zlomovým bodem, který zničí politické úspěchy toryů. Pro vládnoucí stranu je nejhorší, když je obviněna z nekompetence. Voliči odpouští ledacos, ale tohle ne,“ píše se na stránkách listu, ve kterém během svých novinářských let působil i sám dnešní předseda vlády Johnson.
Kritici premiérovi vyčítají, že Williamsona po selhání zatím dál ponechává ve funkci. To se může rychle změnit po návratu Johnsona z dovolené, ale ani případný vyhazov ministra školství by nezakryl, že jde o další z řady přešlapů konzervativního kabinetu. Ten sice konečně dotáhl odchod z EU a v parlamentu má nejpohodlnější většinu od dob Margaret Thatcherové, ke slibované dokonalosti má i přesto stále hodně daleko.
V poslední aféře totiž Johnsonova vláda předvedla již několikátou kompletní otočku za pár měsíců. Ať už šlo o školní obědy během léta, chytrou karanténu nebo právě maturity, scénář byl vždy podobný. Kabinet něco schválil a razantně odmítal kritiku, jenom aby nakonec uznal chybu a potupně vycouval. Nejnovější přešlap je ale zajímavý v tom, že v plné nahotě odhaluje problém, který je v britské společnosti zakořeněn dlouhodobě – nerovnost ve vzdělávání. Co přesně se tedy ve Spojením království událo?
Ne tak chytrý algoritmus
Britské maturity známé jako A-levels se od těch českých liší mimo jiné tím, že podle nich hodnotí kvalitu studentů téměř všechny univerzity. Když premiér Johnson v půlce března uzavřel školy a zrušil všechny celostátní zkoušky, stál Ofqual před zapeklitou otázkou. Jak studentům udělit známku z něčeho, co neproběhlo?
Řešení měl poskytnout již zmíněný algoritmus, který měl ale k dokonalosti daleko. Podle serveru SkyNews totiž z celé řady kritérií přisuzoval největší důležitost historii maturitních výsledků na studentově škole. To mělo v praxi znamenat výhodu pro historicky „dobré“ (většinou tedy soukromé) školy a nevýhodu pro studenty ze špatných adres.
První vlna kritiky proto přišla dlouho před zveřejněním výsledků. Před drastickým propadem výsledné známky varovali odborníci, novináři, a dokonce i parlamentní komise pro vzdělání. Navzdory všem výtkám ale ministerstvo školství i Ofqual dál trvali na tom, že systém je nastaven spravedlivě. Po zveřejnění výsledků se ale rychle ukázalo, že nebyl.
Ministr školství Williamson působil dříve jako ministr obrany. Kdyby si počínal v Iráku tak, jako u maturit, mohl by místo pozic Islámského státu omylem zasáhnout Westminster. Zdroj: Kuhlmann/ MSC
Žáci znali svoje „odhadované známky“ dlouho dopředu a tím pádem z nich vycházeli i při podávání přihlášek na univerzity. V den výsledků ale přišel šok. Více než třetina ze 700 tisíc známek od učitelů byla algoritmem snížena a 21 tisíc studentů si pohoršilo dokonce o dva stupně.
Změny známek navíc podle očekávání odpovídaly socioekonomické situaci studentů – těm ze znevýhodněného prostředí klesaly známky víc než jejich vrstevníkům ze zajištěných oblastí. „V šestnácti jsem se přestěhovala z Londýna do Devonu (jihozápadní Anglie) a masivně mi zhoršily známky. Spolužáci z Londýna, kteří měli ještě před dvěma lety stejné výsledky, na tom nejsou tak špatně, ale já přišla o místo na univerzitě,“ řekla Guardianu osmnáctiletá Lois Best.
I přes výraznou standardizaci známek algoritmem, jak proces nazývalo Ofqual a ministerstvo, se přitom oproti loňsku zvýšil počet maturantů, kteří dostali A nebo A*. V této statistice si zdaleka nejvíce polepšily soukromé školy, ve kterých počet premiantů za pouhý rok vzrostl téměř o 5 procent. Naproti tomu u různých druhů státních vzdělávacích institucí se meziroční zlepšení pohybovalo jen mezi 0,2 a 2 procenty.
Zatímco ministerstvo a Ofqual chaoticky slibovali a následně omezovali podmínky pro odvolání, teenageři se mezitím rychle organizovali na sociálních sítích. Stovky z nich od pátku demonstrovaly v ulicích Londýna a přímo před ministerstvem školství studenti skandovali hesla jako „Fuck the algorithm“ nebo „Justice for the working class“. Do toho ministr Williamson od čtvrtka nevystupoval na veřejnosti a Boris Johnson na situaci nereagoval vůbec, protože byl zrovna na dovolené (odtud plynou jízlivé poznámky na jeho „neviditelnost“).
chants of “fuck the algorithm” as a speaker talks of losing her place at medical school because she was downgraded. pic.twitter.com/P15jpuBscB
— huck (@HUCKmagazine) August 16, 2020
Tlak ze strany opozice, odborů, škol, a dokonce konzervativních poslanců během víkendu posílil natolik, že dotlačil ministra Williamsona k popření svých vlastních slov. Ačkoliv ještě během sobotního rozhovoru v The Times rozhodně tvrdil, že nedojde „k žádné otočce ani k žádné změně“, v pondělí mu už nic jiného nezbylo. Omluvil se a oznámil, že všichni žáci, kterým algoritmus hodnocení snížil, dostanou známku navrženou učitelem.
Algoritmus končí, nerovnost přetrvává
Bezprostřední dopady maturitního fiaska jsou i přesto rozporuplné. Spousta maturantů zůstává v nejistotě, protože univerzity už většinu svých míst zaplnily. Vláda kvůli tomu zrušila dříve uvalené horní limity na počet přijatých studentů univerzitou, čímž ale otevřela dveře dalšímu problému. Bez státních limitů a lukrativních zahraničních žáků se vysoké školy budou snažit zaplnit mezery v rozpočtech. To bude sice znamenat více přijatých na Cambridge a Oxford, ale méně studentů (a tím pádem peněz) pro malé či regionální univerzity.
Při pohledu na dlouhodobější stav britského školství nejsou vyhlídky o moc příjemnější. Ačkoliv je nespravedlivý algoritmus extrémní případ, není to poprvé, kdy konzervativní vláda bojuje proti tzv. „známkové inflaci“. Například poslední velká reforma A-levels z roku 2015, kterou má na svědomí tehdejší ministr školství a prominentní zastánce brexitu Michael Gove, zvýšila obtížnost a přesunula váhu od průběžné práce během z celého studia právě k jedné závěrečné zkoušce.
Zatímco jen 7 procent Britů projde privátní školou, mezi elitami jich má soukromé vzdělání 39 procent.
Nabízí se tak jednoduchá otázka – proč vláda nechce, aby studenti dosahovali na dobré známky? Z levé části politického spektra často přichází odpověď ve smyslu, že se výsledky zlepšují hlavně žákům z veřejných škol, kteří potom zabírají místa na prestižních univerzitách dětem politických a ekonomických elit. Jakkoliv konspiračně to někomu může znít, vychází to minimálně z pravdivé premisy.
Nezisková organizace Sutton Trust ve svém reportu s výmluvným názvem „Elitist Britain“ zkoumala, jaké vzdělání mají britské elity od soudců přes politiky či novináře po umělce a sportovce. Zatímco jen 7 procent Britů projde privátní školou, mezi elitami jich má soukromé vzdělání 39 procent. Jediné dvě kategorie, ve kterých neměli absolventi z privátního sektoru navrch, byli přitom profesionální fotbalisté a fotbalistky.
Algoritmus ukázal na nerovnost v britském vzdělávání velmi drastickým způsobem a napáchanou škodu se podařilo alespoň částečně zvrátit. Systémová nespravedlnost ale ze dne na den nezmizí. Zatímco veřejné školy budou shánět prostředky na crowdfundingových portálech, více než polovina jejich soukromých protějšků bude nejspíš dál benefitovat z neziskového statusu a nabízet vysoce kvalitní vzdělání úzké skupině Britů.
Očekávat změny od současné vlády by bylo naivní. Superporadcem premiéra je Dominic Cummings, který ve svých esejích koketuje s eugenikou a sám Boris Johnson vystudoval Eton, zřejmě tu nejprestižnější college ze všech. Mimochodem, tuhle střední školu, jejíž žáci se v rámci exkurze po Moskvě setkávají s Vladimirem Putinem, má ve svém životopise hned 20 ze všech 55 britských premiérů.
Ke změně vlády je ale potřeba vyhrát volby, nejlépe ty parlamentní v roce 2023. Ačkoliv mladá generace posílená úspěšnými protesty sílí, komentátor serverů Novara Media nebo Guardian Aaron Bastani varuje před přílišným optimismem na levici. „V okrscích, kde labouristé potřebují vyhrávat, většinou nežije moc dvacátníků, kteří by studovali nebo právě dokončili univerzitu. Realita je taková, že v téhle zemi už dlouho nevyhráli žádné volby lidé pod 65 let,“ říká Bastani.
Podívejte se také na naši reportáž o finském vzdělávacím systému:
