Bruntál a okolí se dlouhodobě potýká s úbytkem obyvatel, nedostatkem pracovním míst i vysokou nezaměstnaností. Především mladá generace tady proto denně čelí otázce, jestli ve svém rodném kraji zůstat, nebo své štěstí zkusit najít jinde.
„Když jsem se tady s manželkou po škole usadil, začínali jsme skoro od nuly. Bydleli jsme v malém bytě, já nějakou dobu řídil autobus a ona tady vařila kafe,“ říká mi Milan Rychlý v jedné z kaváren na hlavním bruntálském náměstí. Spolu se svou manželkou sice oba vystudovali vysokou školu, práci se jim ale ve zhruba šestnáctitisícovém Bruntále dlouho najít nedařilo.
„Jako inženýra dopravních systémů by mě jinde vzali hned, tady to ale nešlo,“ vysvětluje, proč nakonec usedl za volant autobusu v půl hodiny vzdálené Opavě.
Náměstí Míru je centrem společenského života v Bruntále. Lidé sem chodí na trhy nebo do restaurací a kaváren, kterých je tady hned pět. Foto: Jiří Kostka
Jeho žena Eva to měla po škole ještě složitější. Jako vystudovaná grafička a fotografka si chtěla v okresním městě v podhůří Jeseníků otevřít vlastní živnost. Narazila ale na nízký zájem místních.
„Bruntál je typické maloměsto. Lidi si k vám nejdřív musí najít cestu. Ve stotisícovém městě si vyberou to, co jim nejvíc vyhovuje. Tady vybírají podle toho, jestli vás znají,“ pokračuje nedávno čtyřicetiletý muž s kulatými brýlemi a usrkává při tom ze svého espressa.
Že nakonec oba náhradní práci našli, považuje Milan za malý zázrak. Oproti ostatním měl ale výhodu. Práci totiž mohl hledat i za hranicemi města. Řada jiných si každodenní dojíždění za prací dovolit nemůže a je tak odkázána na nabídku zaměstnání přímo v Bruntále. Ta je ale velmi omezená.
Aktuálně se okres Bruntál potýká se skoro sedmi a půl procentním podílem nezaměstnaných. V celorepublikovém srovnání je tak na druhém místě za Karvinou. Letos v lednu se na bruntálský pracovní úřad hlásilo více než čtyři a půl tisíce žadatelů o zaměstnání. Volných pracovních míst ale bylo jen něco málo přes pět set. Na jedno místo se tady tak v průměru hlásí skoro devět zájemců.
Nacisté, komunisté i nezvládnutá privatizace
Zhruba deset minut chůze na severovýchod od centra města se nachází zdejší nádraží. Každou hodinu odsud jezdí rychlík do Olomouce a Ostravy. Hned za kolejemi, ve Vrchlického ulici, stojí rozlehlý průmyslový areál. Dnes tady sídlí několik menších firem a autoservis.
Staré oprýskané budovy mohutných výrobních hal ale dávají tušit, že kdysi byl celý areál jedním prosperujícím podnikem. Až do druhé světové války tady totiž fungovala textilka významného bruntálského podnikatele Emericha Macholda.
Bruntál býval městem textilu. První fabriky tady vznikaly už koncem 18. století a práce v nich byla klíčovým způsobem obživy místních obyvatel. Jenom Macholdova továrna zaměstnávala na přelomu 19. a 20. století přes dva tisíce lidí – víc než čtvrtinu obyvatel tehdejšího města.
V té době se nejen tady mluvilo hlavně německy. I město tak neslo německý název, který byl víc než idylický – Freudenthal. Údolí radosti. V průběhu 20. století ale radost většinu místních opustila.
První velkou ránu Bruntálu zasadila druhá světová válka. Do té doby prosperující textilky zabavili nacisté, v té Macholdově dokonce zřídili pobočku koncentračního tábora Osvětim. Po válce zase její areál sloužil jako sběrný tábor při odsunu původních, německy mluvících obyvatel, kteří zde museli snášet brutální chování Revolučních gard. Nakonec objekty obsadila československá a sovětská armáda.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
