Starý kontinent zažívá bezpečnostní nápor. Z mnoha stran a v různých formách. Využíváni jsou k tomu migranti, hackeři, pohonné hmoty i dezinformace. V době, kdy USA řeší vztahy s Čínou, není od věci se ptát: Musí se Evropa naučit spoléhat jen sama na sebe? V Bruselu byl proto představen Strategický kompas, který má pomoct čelit aktuálním hrozbám.
Nebezpečí přichází zvenčí i zevnitř. Na okraji Evropské unie se obětí i zbraní staly tisíce migrantů. V lesích mezi Polskem a Běloruskem již dochází ke střetům, kdy jedni mají klacky a kameny, a druzí vodní děla a slzný plyn. Běloruský autoritářský vůdce Alexandr Lukašenko se tím podle všeho mstí za předešlé sankce a pozadu nezůstává ani jeho ruský přítel Vladimir Putin.
Rusové přesunují vojenskou techniku blízko k Ukrajině a budí tím velké obavy. Počet vojáků na dočasně okupovaném území a v Černém moři se odhaduje na 90 000. Rusko se tak možná chystá k další invazi a hybridnímu útoku. Válečný konflikt však může vypuknout i na Balkáně. Podle zprávy Vysokého představitele OSN Christiana Schmidta čelí Bosna a Hercegovina „největší existenční hrozbě poválečné éry“. Nejnebezpečnější jsou snahy srbských separatistů vytvořit vlastní armádu v čele s bosenským Srbem Miloradem Dodikem.
Nové síly rychlé reakce by měly vzniknout do roku 2025 z pozemních, námořních i leteckých složek členských států EU. Mají mít až 5000 vojáků.
Problémy dělá také důležitý vrátný, který drží blízkovýchodní uprchlíky dál od Evropy. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan postupně zkouší, co si může dovolit. Minulý rok například přiměl francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k vyslání stíhaček a fregaty do Středomoří, protože ohrožoval členy EU Řecko a Kypr. Navíc hraje důležitou roli v konfliktu mezi Ázerbájdžánem a Arménií, který stále přináší oběti na životech. Přesto jej Brusel platí.
Nyní přichází plán, jenž má Evropu proti podobným krizím vyzbrojit. Představen ministrům zahraničí členských zemí byl 15. listopadu a do médií unikl o něco dříve. „Strategický kompas“, jak se návrh nazývá, má podle šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella „sloužit jako operační průvodce pro rozvoj a rozhodování Evropské unie v oblasti bezpečnosti a obrany“.
Kam Kompas ukazuje
Zmiňované i další hrozby spolu se slábnoucí bezpečnostní vazbou na Spojené státy odhalují zásadní strategické slabiny. Byl tedy vypracován Kompas, který má vytyčit priority společné obrany na příští desetiletí.
Jedním z důležitých bodů dokumentu je vytvoření nových sil rychlé reakce. Vzniknout by měly do roku 2025 z pozemních, námořních i leteckých složek. Kapacitně by mělo jít až o 5000 vojáků rekrutovaných ze všech zúčastněných členských států. Spektrum jejich úkolů by bylo široké – od evakuačních akcí nebo udržování míru na hranicích po humanitární mise.
„Z mého pohledu se nejedná o novou iniciativu, a už vůbec ne o novou myšlenku,“ komentuje pro Voxpot tento plán bezpečnostní expertka z Masarykovy univerzity Jana Urbanovská. Evropská unie již má vojenské složky, které se nazývají EU Battlegroups, a objevují se oprávněné obavy, že nové jednotky dopadnou stejně. Totiž, že ztroskotají na komplikovaném systému nasazení.
Čtěte také: Jsme ochotní jít do války kvůli Ukrajině? Rozhodnout se musíme teď
Jedná se tedy spíše o evoluci než o revoluci. Nové složky by měly být větší než Battlegroups, ale rozhodně se nejedná o pravidelnou „armádu EU“. Navíc EU již vedla vojenskou misi zahrnující více než 5000 vojáků. Byla to operace ALTHEA v Bosně a Hercegovině, zahájená v roce 2004. Výrazným posunem by pak mělo být zřízení velitelství, které má do roku 2030 všechny mise řídit.
„Je frustrující sledovat, že žádný z konfliktů a ani jedna z hrozeb, které se Evropy více či méně bezprostředně týkaly, nedokázaly mezi členskými zeměmi EU vyvolat skutečnou vůli po uchopení Unie po vojenské stránce,“ svěřuje se Urbanovská. To platí víceméně i o novém Strategickém kompasu. Ten se totiž snaží spíše doladit stávající struktury a mechanismy v oblasti bezpečnosti a obrany.
V plánu se mimo jiné píše o zvýšení angažovanosti v indicko-pacifickém regionu, kde by měla být navýšena námořní přítomnost. Je to zejména v reakci na vojenský vzestup Číny. A tam míří i pohled největšího strategického spojence EU – Spojených států. Pracovat na tom již začalo Německo, které chce do roka do tohoto regionu vyslat stíhačky, tankery a dopravní letadla. „Se vzestupem Asie se politická a ekonomická váha stále více přesouvá směrem k Indo-Pacifiku,“ napsal mluvčí německého vojenského letectva luftwaffe. „Region se stává klíčem k utváření mezinárodního řádu 21. století,“ dodal.
Evropská unie však už v září zveřejnila svou strategii pro tuto část světa, takže Kompas znovu jen doplňuje původní záměry. Návrh dále požaduje rychlejší a flexibilnější rozhodování, chce posílit schopnost Unie čelit kybernetickým a hybridním hrozbám a prohloubit dialog se Severoatlantickou aliancí a USA.
Dokud nebude jednomyslné hlasování nahrazeno většinovým, nikam se ve vizích společné obrany EU nepohneme.
Za krok správným směrem považuje dokument Niklas Nováky, analytik Centra pro evropská studia Wilfrieda Martense. Ten nicméně přichází i s možnými vylepšeními. Například větší pozornost by podle něj měla být věnována spolupráci EU v oblasti zabezpečení dodávek a strategického hromadění zásob. Navrhuje, aby Kompas přišel s konceptem vytvoření agentury EU pro bezpečnost dodávek. „Takové kroky by přispěly ke zvýšení odolnosti Unie vůči náhlým otřesům a přerušením dodávek, jako byly ty, které způsobil covid-19 v roce 2020,“ říká.
Většinově líná nálada
V Kompasu se také píše o potřebě společného zadávání zakázek, k čemuž by bylo potřeba zvýšit vnitrostátní výdaje. Celkově se finanční prostředky vynaložené na obranu v posledních letech zvedly. Evropská obranná agentura (EDA) ve své zprávě uvedla, že za rok 2019 se náklady vyšplhaly na 186 milionů eur. To představuje pětiprocentní nárůst oproti roku 2018 a nejvyšší částku od počátku sbírání dat v roce 2006.
Jenomže výdaje členských států na společnou, vzájemně koordinovanou obranu poklesly a lehce stagnuje i podpora výzkumu. „Investice do této oblasti jsou stále nedostatečné a členské státy nedosahují společné požadované hodnoty. Ta stanovuje, že dvě procenta z celkových výdajů na obranu mají směřovat do výzkumu a technologií,“ píše EDA.
Představy o společné obraně se mezi jednotlivými zeměmi EU liší. Podle vyjádření slovinského předsednictví návrh během první velké diskuse ministři obrany ocenili, ale jednoznačnou podporu nemá. Slovinský ministr Matej Tonin jej sice označil za „realistický a ambiciózní zároveň“, ale podle analytiků by si některé státy přály ambicióznější plán. A nejvíce se různí pohledy na vznik společných sil.
Takový projekt nachází podporu zejména ve Francii, kde se Macron netají vizí strategické autonomie EU. Další silný stát EU Německo bylo v tomto ohledu rozdělenější. Jeho ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauer označila Macronovu myšlenku za „iluzi“, zatímco kancléřka Angela Merkel, která se vyjadřovala ve prospěch vytvoření evropských sil, nedokázala téma posunout. A podle Urbanovské rodící se koalice v SRN hovoří o závazku vůči evropské bezpečnosti spíše ve smyslu „užší spolupráce mezi evropskými armádami“.
Řada zemí východního křídla se k projektu vytvoření společných sil staví také rezervovaně. Mluví o tom, že je zbytečné investovat peníze do obrany EU, když jsou členy NATO. Naopak ze severnějších oblastí zaznívá souhlas. „Pouze EU je schopna vyřešit hybridní hrozby, kterým čelí od nepřátelských aktéru v Rusku a Číně,“ svěřila se litevská europoslankyně Rasa Juknevičienė televizi CNN. Tvrdí, že pokud se nedokáže blok dohodnout na důležitých otázkách, jako jsou pohled na Rusko a realistické utrácení, „bude to tak, jak říká Greta Thunberg, jen bla bla bla“.
Čtěte také: Je česká společnost odolná proti novým hrozbám? V rámci regionu ano, ale stále je co dohánět
Podporu plánu vyjádřil také bývalý finský premiér Alexander Stubb, který věří, že „USA nebudou evropskou bezpečnost podporovat navždy“. A dodal, že „Evropa musí pochopit, že hranice mezi válkou a mírem je nejasná“. Narážel tak na používání „migrantů nebo vakcín coby zbraní“.
Ministerstvo zahraničních věcí ČR pro Voxpot vyjádřilo, že považuje Strategický kompas za důležitý proces. „Česká republika podporuje budování silnějších evropských schopností v bezpečnosti a obraně, které posílí euroatlantickou vazbu,“ uvedl jeho mluvčí Jakub Augusta.
Návrh má podporu i pirátské europoslankyně Markéty Gregorové. Říká, že je na určitých příkladech vidět, jak EU zaostává, a že větší kooperace může mít pozitivní vliv směrem ven i dovnitř. Zbrojení některých států by pak podle ní nevytvářelo disbalanc, ale posílilo by Unii jako celek. „Osobně považuji plán za dostatečně ambiciózní, obzvlášť v otázce rychlosti plnění,“ řekla Voxpotu. Výtky má Gregorová k systému jednomyslného hlasování: „Dokud nebude nahrazeno hlasováním většinovým, nikam se ve vizích společné obrany EU nepohneme.“
Krok za magnetickou střelkou
[infobox id=”3″]
Praktickou ukázkou obranné spolupráce napříč EU je tedy stále hlavně PESCO. Den po odhalení Strategického kompasu rada PESCO schválila novou vlnu projektů – tentokrát jich je čtrnáct. Česká republika se podílí například na Strategické letecké dopravě pro nadměrné náklady (SATOC). „Zahájení čtvrté vlny projektů PESCO je důležitým milníkem evropské obranné spolupráce,“ sdělil k tomu novinářům generální ředitel EDA Jiří Šedivý.
Z výpovědí unijních úředníků, diplomatů a politiků je znatelné, že východnější země věří více Washingtonu než Bruselu. Již za tři roky ale mohou demokraté Bílý dům ztratit. V Německu jsou patrné rozpory, kdy sociální demokraté spolu se Zelenými kladou důraz na odzbrojování a k navyšování obranného rozpočtu se oproti Svobodné demokratické straně staví rezervovaně. Nejvíce vpřed tlačí myšlenku rozvoje evropských vojenských kapacit Macron. Ten se nejspíš bude snažit prosadit si ji při francouzském předsednictví v první polovině roku 2022. Hrozí však, že spíše než Strategickým kompasem bude Francie zaujata domácími prezidentskými volbami.
Otázkou tedy je, zda ostatní lídři podpoří Macrona. Evropa totiž zažívá těžkou zkoušku své soudržnosti a nezávislosti. Často jsou k tomu používány prostředky, které se dalece odlišují od evropských hodnot. Každopádně návrh Strategického kompasu již ukazuje víceméně možný směr. Další čtyři měsíce se tedy bude kalibrovat.
