Haiti je už více než rok a půl bez prezidenta, ten poslední byl zastřelen. Moc po něm postupně přebírají zločinecké gangy, které ovládají již více než polovinu hlavního města. Ozbrojené skupiny nejenže místním omezují přístup k potravinám nebo lékařské péči, kontrolu nad obyvateli navíc posilují unášením, znásilňováním a zabíjením místních lidí.
„Běžně slýcháváme výstřely v dálce, tentokrát byly ale blízko,“ vzpomíná patnáctiletá Lelianne na den, kdy jí zasáhla střela do břicha. „Šla jsem s mámou koupit něco k jídlu. Při objednávání jsem něco ucítila, spadla jsem na zem a křičela v agónii. Nemyslela jsem si, že přežiju.“ Snipeři, kteří střílí ze střech do dospělých i dětí, mají mezi obyvateli nejchudšího státu amerického kontinentu budit strach. Každý týden zastřelí v průměru šest lidí.
Od vraždy haitského prezidenta Jovenela Moïseho, který byl zastřelen ve svém sídle v červenci 2021, zemi sužuje silná politická krize, jež dává prostor zločineckým organizacím. Statistiky se liší, ale například místní lidskoprávní organizace Défenseurs Plus uvádí, že jen v hlavním městě, které má zhruba tři miliony obyvatel, bylo v roce 2022 zavražděno více než 2700 lidí.
Situace se na Haiti postupně zhoršuje již mnoho let. Země má obrovské mezinárodní dluhy, velkou míru korupce mezi nejvyššími politiky, v 90. letech na ni bylo uvaleno embargo z USA a pravidelně ji sužují ničivé přírodní katastrofy.
Ozbrojené skupiny používají znásilňování jako nástroj kontroly. Je to je způsob jak strašit a paralyzovat obyvatele.
Dlouhodobě se také potýká s politickou nestabilitou a v roce 2017 na Haiti prakticky přestal fungovat parlament, jenž nedokázal prosazovat změny zákonů. Paralyzována byla i veřejná správa, protože vláda neměla na platy jejích zaměstnanců. To mělo vážné důsledky pro zdravotnictví, školství, bezpečnost i soudní moc. Vláda také nebyla schopná uspořádat parlamentní volby, jež se měly konat v roce 2019, a tehdejší prezident Moïse se poté, co zamrzlý parlament rozpustil, snažil vládnout dekrety. Zemi pak nepřispěla ani covidová pandemie, která jen zhoršila již tak velmi špatnou ekonomickou situaci.
Gangy na Haiti často fungují jako nástroje politiků, kteří si je najímají, aby jim zajišťovaly moc v určitých oblastech nebo aby třeba prostřednictvím zastrašování odstranily opozici. Ozbrojené skupiny značně posílily následkem chaosu, který vznikl po zmíněném atentátu na Moïseho. Ten byl ve svém domě zastřelen vrahem najatým pravděpodobně mužem, který chtěl prezidenta svrhnout a chopit se moci. Podezřelí jsou zatím ve vazbě.
V zemi nyní působí na 200 zločineckých organizací, polovina z nich v metropoli Port-au-Prince. Zde jsou skupiny rozdělené do dvou hlavních koalic: G-9, která je napojená na vládní stranu, a G-Pep, tvořenou gangy podporovanými opozičními stranami. Střílení civilistů je pouze jedním z mnoha způsobů jak terorizovat místní obyvatele a posilovat tak kontrolu nad územími, která ovládají.
Ozbrojené skupiny mají pod kontrolou na 60 % hlavního města a blokují i příjezdové cesty. Lidem tak znemožňují přístup k potravinám. Celkem 4,7 milionu Haiťanů, tedy zhruba polovina obyvatel země nemá dostatek jídla, včetně více než dvou milionů dětí. Desítky tisíc obyvatel metropole pak zažívají hladomor.
Únosci pracují ve špičce
Jeden z hlavních příjmů některých gangů představují únosy. Výkupné se pohybuje mezi dvěma sty tisíci a jedním milionem dolarů. Pokud jej rodina zvládne zaplatit, většinou se oběť vrátí domů živá, ale během únosu značně strádá.
Žena, která se novinářům z agentury AP představila jako Nadia, protože se bála zveřejnit své opravdové jméno, byla na cestě ze školy domů – do oblasti, kterou kontroluje jeden z mnoha portauprinceských gangů. Muži jí zatáhli do auta a unesli ji. „Tři dny mě drželi se zavázanýma očima a neustále mě znásilňovali,“ říká Nadia na videu. Dnes má jako připomínku na tento zážitek několikaměsíční dceru. „Nejhorší je, že jí nemám vůbec co dát. A bojím se, že až bude starší, bude se ptát na svého otce. Nevím, co jí říct, ale budu jí muset vysvětlit, že mě znásilnili,“ dodává.
Čtěte také: Otazníky nejen nad Machu Picchu. Peruánská prezidentka ztrácí podporu doma i v zahraničí
Pro obyvatele Port-au-Prince bývá riziko únosu největší ve špičce mezi šestou a devátou hodinou ranní, případně pak mezi třetí a šestou odpolední. Spousta lidí tak vůbec neopouští své zaměstnání, případně se na cestu domů raději vydají uprostřed noci. I když jsou školy otevřené, rodiče se bojí tam své děti posílat, aby je gangsteři neunesli a neznásilnili.
„Muže únosci mlátí nebo je pálí například rozžhaveným plastem,“ popisuje pro BBC Gedeon Jean z haitské organizace, která se zabývá výzkumem lidských práv. Ženy a dívky pak běžně zažívají znásilňování celou skupinou únosců. „Někdy při tom gangsteři dokonce zavolají rodině oběti, aby slyšela, jak ji znásilňují,“ dodává Jean s tím, že zločinci tak chtějí přimět rodinu rychleji sehnat výkupné.
Ozbrojené skupiny používají znásilňování jako nástroj kontroly. Jovania Michel je lékařkou na klinice v Cité Soleil, čtvrti, která patří k těm nejvíce zasaženým válkou gangů. Léčí především přeživší sexuálního násilí a říká, že případy, kdy žena sama vychovává děti, často pocházející právě ze znásilnění gangstery, a nemá je ani čím krmit, jsou běžné. V roce 2022 bylo znásilněno více než 2600 Haiťanů, nejen žen, ale také velmi mladých dívek a chlapců, ve věku okolo deseti let.
„Znásilňování je způsob jak strašit a paralyzovat obyvatele. Ve chvíli, kdy rostou počty případů sexuálního násilí, se všichni přestanou hýbat, nechodí ven, ani do práce, protože se bojí. Je to zbraň,“ říká Jovania.
Ozbrojenci vyzvedli přímo z operačního sálu postřeleného muže a pak ho popravili střelou do hlavy asi deset metrů od nemocnice.
Další žena, která AP vylíčila svůj tragický příběh, se stejně jako Nadia rozhodla zůstat v anonymitě. Vypráví, že, měla krám v oblasti, které vládnou ozbrojené skupiny, a jednoho dne se gangsteři objevili také u ní. Členové G-Pep se jí nejprve snažili přesvědčit, ať jim vydá peníze na nákup zbraní, takovou sumu ale neměla. Unesli tedy jejího manžela, jehož tělo pak našla druhý den ve stoce. Načež se ve strachu rozhodla, že raději bude žít na ulici. Když se o několik měsíců později chtěla vrátit domů, gangsteři jí zbili a znásilnili.
Dnes žije v parku s mnoha dalšími, kteří nemají, kam jít. „Nejsem na tom dobře,“ říká na kameru. „Chtěla jsem se zabít,“ dodává s tím, že přišla úplně o všechno. Více než 80 tisíc lidí donutilo v loňském roce násilí gangů opustit svůj domov, včetně tisíců dětí bez doprovodu rodičů, ukazuje report místní lidskoprávní organizace Défenseurs Plus.
Čin se pokusila nahlásit, ale policisté jí řekli, že se případy spojenými s gangy nezabývají. Označit viníky a doufat ve spravedlnost na Hati nepřichází v úvahu. Nejen že se ženy obávají, že by se jim za to gangsteři mohli mstít, ale navíc na straně policie nenaleznou žádné pochopení.
„Jsem gangster, abych přežil“
Odborníci z lidskoprávních organizací se domnívají, že gangsteři jsou napojeni na důležité politické osobnosti, které jim pomáhají s dodávkami z braní, s financemi nebo s politickou ochranou. Systém, který by řešil brutální násilí na civilistech, tak nefunguje.
Když je člen některého z gangů zatčen haitskou policií, za chvíli je opět na svobodě i se svými zbraněmi. „A někteří policisté gangy podporují, dodávají jim obrněné vozy a slzný plyn,“ uvádí Marie Rosy Auguste Ducena z haitské organizace Národní síť pro ochranu lidských práv. Soudci podle ní navíc nechtějí na těchto případech pracovat – gangsteři jim buď vyhrožují, nebo je podplácejí.
Příslušníci některých bezpečnostních složek pak sami bývají členy gangů. „Víme, že při únosech jsou používána policejní auta,“ říká Jean. To, zda se jedná o jednotlivce, či zda je do násilí zapojená policie jako celá instituce, to lidskoprávní organizace nedokážou říct. Platy policistů jsou v zemi velmi nízké a mnoho z nich bydlí v oblastech kontrolovaných gangy. Podle Jeana je tak možné, že spolupráce se zločineckými organizacemi pro ně není otázkou volby, ale přežití.
Čtěte také: Kanibal proti ďáblovi. Brazilská kulturní válka vrcholí, mimoděk rozhodne o osudu pralesa
Rozbroje mezi různými gangy a policejními jednotkami jsou však v Port-au-Prince také běžné. V únoru například incident, při němž bylo zavražděno šest policistů, vyvolal velké demonstrace. Členové gangů tehdy zaútočili na policejní stanici ležící asi sto kilometrů severně od hlavního města. Čtyři ze zavražděných policistů před popravou unesli ze zdravotnických zařízení, kde si léčili zranění z bojů.
Policisté společně s civilisty se proto vydali do ulic hlavního města, stavěli barikády, vnikli na letištní ranvej, čímž přerušili letecký provoz. A pokusili se také dostat do kanceláře premiéra Ariela Henryho, kterého protestující obviňovali z toho, že nedělá nic pro zlepšení situace, nebo že je s gangy dokonce sám zapleten. Šéf haitské vlády byl ale v té době v diplomatickém salonku, kam se demonstrantům nepodařilo dostat.
Haiti bylo v roce 2022 11. nejméně stabilní zemí světa. Nejhůře je na tom Jemen, následovaný Somálskem a Sýrií. Ukrajina, kam aktuálně míří velká část mezinárodní pozornosti a humanitární pomoci, je na 92. místě.
Návrat cholery
Od července 2021 je v zemi hluboká politická krize. Vzhledem k tomu, že nynější premiér, který je aktuálně hlavou státu, nevzešel z lidového hlasování, ale byl do funkce jmenovaný prezidentem, jej mnoho Haiťanů nepovažuje za legitimního politického lídra. Henryho jmenování proběhlo jen dva dny před Moïseho smrtí a premiér tak oficiálně nestihl projít inauguračním aktem. Současná vláda kromě toho rozhoduje mimo ústavní rámec bez jakékoliv diskuse s dalšími pilíři veřejného života, jako jsou politické strany, odbory nebo nevládní organizace.
Poslední volby, v nichž Haiťané mohli volit členy poslanecké sněmovny a třetiny senátu, se v zemi konaly v roce 2015, Moïseho vládě se od té doby nepodařilo žádné další uspořádat. V roce 2020, po vypršení mandátu většiny zákonodárců, Moïse parlament rozpustil a vládl pomocí dekretů. Posledním deseti voleným senátorům skončil mandát před několika týdny.
Haiti je nejchudší země na celé západní polokouli, kterou kromě politických krizí pravidelně sužují přírodní katastrofy – zemětřesení a hurikány. V zemi se navíc na konci loňského roku opět objevila cholera, po třech letech, kdy nebyl zaznamenán ani jeden případ. Jde o nemoc, o níž se v minulosti hovořilo jako o téměř vymýcené.
Šíření nebezpečného průjmového onemocnění přispívá i blokace hlavního města. Gangestři z G9 loni na podzim, kdy se cholera v zemi vyskytla, na několik týdnů obsadili ropný terminál Varreux, který zásobuje většinu Haiti. Paralyzování ropné infrastruktury se dotklo prakticky celé země. Nedostatek pohonných hmot mimo jiné přerušil distribuci pitné vody, která je klíčová v boji s cholerou, a omezil provoz nemocnic. Jen během podzimu na nákazu zemřelo bezmála 300 lidí.
Příslušníci mírových sborů na Haiti znásilňovali dívky a chlapce, kterým bylo i pouhých 12 let, jak ukázalo vyšetřování agentury AP.
Násilí gangů má vliv také na působení zahraničních subjektů, které v zemi poskytují rozvojovou či humanitární pomoc. Například organizace Lékaři bez hranic se na konci ledna rozhodla zavřít z bezpečnostních důvodů nemocnici v Carrefour, ve čtvrti na západě Port-au-Prince. „Ozbrojenci vyzvedli z operačního sálu postřeleného muže a pak ho popravili střelou do hlavy asi deset metrů od nemocnice,“ uvedli Lékaři bez hranic ve svém prohlášení. Podobný případ navíc není první.
„Od chvíle, kdy nemůžeme zaručit bezpečnost ani našich pacientů, ani našich týmů, nemůžeme pokračovat v práci,“ řekl k uzavření nemocnice na Haiti Benoîta Vasseura, vedoucího zdejší mise Lékařů bez hranic. „Je to smutné, ale jsou chvíle, kdy už nemáte na výběr: mrtvý lékař už neléčí,“ dodal. Vzhledem k poplatkům ve zdravotnických zařízeních, na něž obyvatelé Haiti nemají, je pro mnoho z nich tato organizace jedinou možností, kam jít pro lékařskou pomoc. Podle odhadů by po uzavření nemocnice mohlo přijít o pohotovostní, kvalitní a zároveň bezplatnou péči až 800 tisíc lidí.
Násilí gangů, nebo mezinárodních organizací?
Některé orgány OSN opakují, že by Spojené národy měly na Haiti zahájit vojenskou intervenci. O rozmístění jednotek požádala na podzim loňského roku, především kvůli šíření nemoci, také aktuální hlava státu – premiér Henry. Generální tajemník OSN Antonio Guterres ve svém prohlášení uvedl, že „organizace stojí při Haiti a že bude podporovat snahy o budování konsenzu, snížení násilí a stabilitu v zemi“. Guterresova Žádost o spuštění mise na Haiti leží na stole Rady bezpečnosti, jež má rozhodovací pravomoc, již tři měsíce a zatím bez výsledku.
Čtěte také: Z operačního sálu rovnou do vězení. Nemocnice a lékaři jsou pro bosse Achillovou patou
Zahraniční intervence mají ale na Haiti velmi špatnou pověst. Poslední mise OSN, která zde působila, do země z Nepálu přinesla choleru, jejíž epidemie zabila na deset tisíc Haiťanů. Příslušníci mírových sborů zde navíc znásilňovali dívky a chlapce, kterým bylo i pouhých 12 let, jak ukázalo vyšetřování AP. Z doby dvanáctileté mise se objevilo na dva tisíce obvinění ze sexuálního násilí. Přestože se z velké části jednalo o dětské oběti, viníci většinou nebyli potrestáni. Zanechali také za sebou mnoho potomků, o něž se nyní musejí Haiťanky starat.
Obyvatelé karibské země se mezinárodního zapojení bojí i z dalších důvodů: kromě koloniální historie se ve 20. století potýkali s častou přítomností USA na svém území. Mise OSN s názvem MINUSTAH, která v zemi působila od roku 2004, Spojeným státům navíc sloužila jako záminka pro zapojení se do výběru haitské vlády.
Dnes téměř třicetiletá Ovila Thimot, pouliční prodavačka ze Cité Soleil, je jednou z obětí mírových sil Organizace spojených národů, které do země přišly po ničivém zemětřesení v roce 2010. Přestože byla pracovníky OSN znásilněná, tvrdí, že situace byla tehdy lepší než nyní, a přeje si tedy návrat mise.
Také Ovila se po znásilnění stala matkou, nyní má jedenáctiletého syna, a každý den bojuje s tím, aby ho uživila. „Nejsem fanoušek OSN, ale země byla za jejich působení stabilní,“ dodává.
