Největší jihoamerickou zemi čeká v neděli první kolo prezidentských voleb. Půjde v něm o mnohem více než o tradiční střet levice a pravice nad ekonomickými tématy. Ve skutečnosti je v sázce souboj o samotné směřování Brazílie a volba mezi pokračováním trumpovského populismu a návratem k politickému normálu.
„Než přišel Lula, spousta lidí tady si musela vybrat mezi tím, jestli se ten den nají oni, nebo jejich děti,“ řekl mi kamarád Rogério nedlouho poté, co jsem se v roce 2008 na půl roku přestěhoval do favely Rocinhy, největší chudinské čtvrti v Riu de Janeiru. „Možná to není ideální politik, ale nikdo před ním pro chudé tolik neudělal,“ usmál se a pokrčil rameny.
Tehdejší prezident Luiz Inácio Lula da Silva, v Brazílii známý čistě jako Lula, byl uprostřed svého druhého volebního období. Jeho programy na ekonomickou pomoc nejchudším – Zero Fome (Nulový hlad) a Bolsa Família (Rodinná kapsa) – radikálně změnily životy milionů lidí, které vyvedly z absolutní bídy. Bývalý odborový předák a jeden ze zakladatelů Partido dos Trabalhadores (Strana pracujících) slavil se svým levicovým programem úspěchy a během svého mandátu v letech 2002–2010 patřil k nejpopulárnějším politikům světa.
Zatímco Lula má v předvolebních průzkumech znatelný náskok, Bolsonarovi se příliš nedaří zvrátit propad své popularity.
Pravicoví kritici Lulu obviňovali ze socialismu a kupování si hlasů chudých, ale ekonomika pod ním rostla. Střední třída se během jeho osmileté vlády zvětšila o téměř 30 milionů osob. Brazílie se snažila o pragmatickou zahraniční politiku, zaváděla zákony na ochranu životního prostředí a pomocí nejrůznějších sociálních programů se snažila pracovat s marginalizovanými skupinami. Ať už šlo o nejchudší obyvatele měst i venkova, potomky otroků nebo původní indiánské obyvatelstvo.
„Všechno to vystřílet“
Současný, krajně pravicový prezident Jair Bolsonaro už v té době patřil k viditelným kritikům brazilské vlády. Bývalý armádní důstojník a dlouholetý člen dolní komory tamního Národního kongresu proslul během své politické kariéry výpady proti levici, homosexuálům, potratům nebo „bezbožnému“ sekularismu. Jeho popularita se opírá o hlasy evangelikálů, policistů, armády, velkostatkářů a konzervativní části brazilské společnosti, které imponuje jeho volání po vládě tvrdé ruky a také nostalgie k vojenské diktatuře. Ta ovládala Brazílii více než 20 let.
Když se ho média ptala na to, jak by vyřešil drogovou válku, probíhající shodou okolností ve zmiňované favele Rocinhě, odvětil: „Dát banditům ultimátum na odchod, anebo je srovnat kulomety se zemí.“ Obhajoba policejního násilí, mučení a dalších praktik minulého režimu ostatně patří do prezidentova oblíbeného repertoáru. Obzvlášť pokud jde o boj s kriminalitou.
Čtěte také: Nejosamělejší muž planety chránil amazonský prales. Ten už nám mizí před očima
Podobné názory bohužel v Brazílii nepatří k ničemu vzácnému, především u části střední či vyšší třídy. Právě ta mnohdy na chudší část populace pohlíží se směsí strachu a opovržení. Dobře si vybavuji, jak mi kamarád Tarliz, profesor matematiky na vysoké škole, u skleničky vína skoro provinile povídá: „Jediné řešení jak se s chudobou a kriminalitou v Riu vypořádat je všechno to vystřílet. Tobě to musí znít hrozně, a hrozné to je. Ale upřímně – je to tak.“
Brazílie, jedna z největších světových ekonomik, je i v měřítkách třetího světa státem s extrémní příjmovou nerovností. I přes letitou snahu bojovat s chudobou se jedná o zemi, kde 1 % nejbohatších Brazilců ovládá stejný majetek jako 50 % populace. To vede k hluboké polarizaci společnosti, která ústí v klientelismus, korupci, a především všudypřítomnou kriminalitu. „Extrémní nerovnost plodí konflikty, násilí a nestabilitu. Krize nerovnosti se dotýká všech Brazilců bez ohledu na jejich společenskou třídu nebo rasu. To je to, co nás spojuje,“ tvrdí Katia Maia, ředitelka brazilské pobočky Oxfam International.
Tropický Trump
Dynamika brazilské politické debaty se v mnoha ohledech podobá – i přes ekonomické a kulturní rozdíly – té ve Spojených státech. Bolsonarismus stojí na nacionálně populistickém výkladu toho, co je a není skutečná Brazílie a její hodnoty. Vláda současného prezidenta snížila daně a cla, posílila armádu, prosadila zákony uvolňující držení zbraní a oslabila vzpurné federální úřady. Například ty zabývající se oblastí životního prostředí.
Zatímco si bývalý prezident Lula v předvolebních průzkumech udržuje znatelný náskok, Bolsonarovi se příliš nedaří zvrátit propad své popularity. Ten souvisí především s jeho katastrofálním řešením pandemie covidu-19, které mu odcizilo značnou část umírněných příznivců. V době, kdy hlava státu označovala virus za chřipku, napadala média z šíření hysterie a vzývala zemi, „ať přestane fňukat“, nemoci podlehlo odhadem téměř 700 tisíc Brazilců. Miliony dalších pak ekonomické dopady uvrhly zpět do existenční nejistoty. Počet lidí, kteří se propadli do absolutní chudoby, vzrostl za poslední dva roky o 73 %.
Do baru vešel muž a začal se vyptávat, kdo podporuje Lulu. Následně jednoho z hostů, který se k tomu přihlásil, bez milosti ubodal.
Jako reakce na pokles prezidentovy popularity přišly v loňském roce nejprve neúspěšné snahy o změnu volebního systému. Následovaly je útoky na další státní instituce včetně soudů a opakovaná varování před hrozbou komunismu, kterými se Bolsonaro snaží mobilizovat své skalní příznivce.
Souběžně se prezidentovi podařilo sjednotit i vlastní oponenty. Předchozí volby byly standardním politickým bojem, ve kterém se střetávala levice s pravicí, v ekonomickém slova smyslu. Ty nadcházející jsou pak výhradně kulturním střetem mezi Bolsonarem a zbytkem politického spektra. V tom Lulu podporuje různorodý tábor příznivců – od klasické levice přes centristy a liberály až po umírněné konzervativce.
Podobně jako u nás se ve volebním klání nadále prohloubil význam fake news, které se masivně šíří především na sociálních sítích a pomocí aplikace WhatsApp. Ty očerňují prezidentovy oponenty jako nepřátele Brazílie a šíří nejrůznější dezinformace. I takové, které v rozporu s oficiálními průzkumy naznačují Bolsonarovo vítězství.
Vyhrocená atmosféra spolu s opakovanými prohlášeními, že prezident nepřijme volební výsledky, bude-li o jejich „správnosti“ pochybovat, vede k obavám, že pokud nevyhraje, odejde po vzoru bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Toho Bolsonaro považuje za svého spojence.
Útok na brazilský Kapitol?
K vyhrocenému kulturnímu konfliktu patří i politicky motivované násilí. Sám Bolsonaro se během své předchozí kampaně v roce 2018 stal terčem atentátu na jednom ze svých volebních mítinků. Byl pobodán nožem a vážně zraněn. Byť v jeho případě šlo spíše o čin duševně nemocného člověka, kterého později soud zprostil za čin právní odpovědnosti, eskalace násilí s blížícími se volbami narůstá i letos.
Čtěte také: Smrtící rána indiánům. Koronavirus decimuje brazilské původní obyvatele
Politická shromáždění Lulových příznivců byla opakovaně napadána pomocí výkalů, ale opozice se stává terčem i mnohem závažnějších útoků. V létě byl v brazilském spolkovém státě Mato Grosso zastřelen jeden z funkcionářů Strany pracujících Bolsonarovým příznivcem, který pracoval jako vězeňský dozorce. Další útok, tentokrát nožem, skončil smrtí stoupence exprezidenta na začátku září. Zatím poslední se odehrál v sobotu 24. září ve státě Ceará. Do místního baru vešel muž a začal se vyptávat, kdo z osazenstva podporuje Lulu. Následně jednoho z hostů, který se k tomu přihlásil, bez milosti ubodal.
„Můžeme zažít ještě závažnější situaci, než byl útok na Kapitol z 6. ledna,“ prohlásil letos Edson Fachin, jeden ze soudců brazilského nejvyššího soudu. Tvrdé jádro prezidentových příznivců se stejně jako v případě útoku na americký Kapitol zhusta opírá o současné či bývalé příslušníky silových složek. Spolu s Bolsonarovou agresivní rétorikou to vede řadu lidí k obavám, že se v případě volebního neúspěchu může opakovat podobný scénář jako minulý leden v USA.
Čím bude volební výsledek těsnější, tím pravděpodobnější je takový vývoj situace. Jednou z mála možností jak tomuto nebezpečí předejít je pouze přesvědčivé volební vítězství Luly. Ideálně v prvním kole. To, zda se Brazílie vydá cestou demokratických voleb, či ústavní krize a pokusu o puč, se možná dozvíme už během nadcházejícího víkendu.
Na Bolsonarovu volební kampaň se ve svém pořadu Last Week zaměřil John Oliver:
