Americký moderátor Tucker Carlson dle svých slov dělal rozhovor s Vladimirem Putinem proto, aby americkému publiku zprostředkoval chybějící informace o tom, jak ruský prezident přemýšlí. Nakonec ale rozhovor prozradil více o Carlsonovi.
„Dejte mi 30 vteřin, abych shrnul trochu historie,“ říká na začátku rozhovoru Vladimir Putin. Než se nadějete, máte za sebou čtyřicetiminutovou přednášku o dějinách světa podle Putina.
Většina novinářů někdy ve své kariéře zažila moment, kdy odchází z rozhovoru, ve který vkládali velkou naději. Zpovídaný měl obrovský potenciál. Šlo o člověka, který má širokou zkušenost, byl u množství důležitých rozhodnutí, mohl by objasnit důležité momenty historie. Ale něco se nepodařilo. Respondent vás nenechal dát otázku a místo potenciálně zajímavých témat jen opakuje, co říkal už stokrát.
U Putina to znamená tisíc let historie Rusi, jeden národ, který rozdělil až umělý nacionalismus šířený habsburskou monarchií v 19. století, Lenin, který stvořil ukrajinský stát. A nakonec Západem zosnovaný rozpad Sovětského svazu a finální historicky nesmyslná nezávislost Ukrajiny.
Tváří v tvář člověku vedoucímu v sousední zemi krvavou válku ale Carlsonův typický zmatený pohled a nucený smích působí obzvláště servilně.
Přijde vám to v dlouho očekávaném prvním rozhovoru pro západní publikum od začátku invaze na Ukrajinu zcestné? Nejste v tom sami. Otázku, v čem je tohle vyprávění relevantní, zvedl i sám zmatený Tucker Carlson.
Jde o Putinovu ohranou písničku a pro novináře by nemělo být těžké se na ni připravit. Tucker Carlson to ale podle všeho neudělal. Že je v Rusku poprvé a že zemi zatím moc nezná ostatně opakoval během několikadenní cesty do Moskvy vícekrát. Těžko pak čekat, že bude Putinově naučené přednášce účinně oponovat.
Čtěte také: „Umři za Boha i Rusko!“ Jak pravoslavní kněží zvyšují na frontě bojového ducha
Během úvodní půlhodiny se Carlson hlavně několikrát nervózně zasmál a poděkoval ruskému prezidentovi za kostrbaté fórky. Podobně vede Carlson rozhovory často. Tváří v tvář člověku vedoucímu v sousední zemi krvavou válku ale Carlsonův typický zmatený pohled a nucený smích působí obzvláště servilně.
Spekulace a pokusy o záchranu
V rozhovoru najdete chvíle, kdy se Carlson snaží působit jako zodpovědný novinář. Například nadhodí otázku, kdo stál za sabotáží plynovodu Nord Stream. Není jasné, co Carlson čekal, že se stane, ale Putin vše obrátí ve vtip.
„Určitě vy!“ říká Putin se smíchem. Myslí tím zjevně Spojené státy. „Ten den jsem měl hodně práce. Nord Stream jsem nevyhodil do povětří. Přesto vám děkuji,“ směje se opět poklonkující Carlson. Putin dodá, že CIA takové alibi podle něj nemá.
„Proč jste nepředstavil veřejnosti jasné důkazy, že za výbuchem Nord Streamu stojí Spojené státy, a nevyhrál tak propagandistickou válku?” ptá se Carlson ve snaze nachytat Putina. Ten se nicméně nedá s tím, že vyhrát propagandistickou válku s USA je těžké.
„USA kontrolují většinu globálních médií a některá evropská média,” glosuje. Proč i tak Putin nepřinesl aspoň v ruských médiích jakékoli relevantní důkazy už nicméně nezazní. Stejně jako vícekrát v rozhovoru se Putin dostane po vzoru hospodského strýce jen ke spekulacím, pro koho byla celá událost výhodná.
Jednou z mála chvíli, kdy Carlson skutečně ožil, byla pasáž, ve které Putin zdlouhavě tvrdí, že nehledě na to, s jakým americkým prezidentem jednal, vždy se nakonec ukázalo, že za nitky ve Washingtonu tahá někdo jiný. Ne šéf Bílého domu. Není divu, že Carlsonovi, který rád mluví o tom jak vůli Američanů podkopává skrytý „deep state”, něco takového imponuje. Z jeho reakce je ale pozornému divákovi jasné, že si moderátor do Moskvy přijel více potvrzovat vlastní předpoklady, než kontrovat ruského prezidenta.
Poslední pokus o záchranu tváře si Carlson nechal na závěr rozhovoru. Putina se opatrně zeptá na Evana Gershkoviche – v Rusku vězněného novináře Wall Street Journalu. „Byl byste ochotný ho jako projev dobré vůle pustit s námi, abychom ho mohli přivézt zpátky do Spojených států?“ ptá se Carlson.
Přesná formulace jeho dotazu je důležitá. Je z ní totiž zjevné, že mu ani tak nejde o osud Gershkoviche, ale o to, aby on sám mohl sehrát roli zachránce, který s velkou pompou přiveze vězněného novináře domů. Carlsonovi by takový zázrak určitě pomohl k větší slávě a odstínil by ho od kritiky za mizerně vedený rozhovor.
Nic takového se ale nekoná – Putin ho zdlouhavě a blahosklonně odmítne. Tak, jak to dělal celý rozhovor.
