Evropský verdikt ve sporu o důl Turów Varšavu zaskočil. Jak ale píše Gazeta Wyborzca, polská vláda se sama rozhodla pro šílenou jízdu autobusem v protisměru, při níž byli všichni občané rukojmími. Pak přišlo tvrdé nabourání. O podceňované Česko. Nyní musí řešit pokutu. A oba blízké národy zas kazící se vztahy.
Česko-polské vztahy zažívají v posledních měsících nevídané vyostření. Ačkoli soužití Česka a Polska nebylo v postkomunistické éře vždy bezproblémové, náš severní soused byl vnímán jako blízký obchodní partner a spřízněný spojenec. Navíc nás s ním pojí podobná nedávná minulost.
Nynější napětí mezi Varšavou a Prahou, za nímž stojí více než pětiletý spor o důl Turów, se však již přelilo z politické roviny i do té čistě lidské. Poslední dny vyjednávání nejprve naznačovaly, že by nejostřejší fáze konfliktu mohla být zažehnána, ovšem nyní jsou schůzky mezi oběma stranami odloženy na neurčito.
Antičeská agitka
Zářijové rozhodnutí Soudního dvora EU, který uložil Polsku denní pokutu ve výši půl milionu eur za těžbu v dole, vztahy vyhrotilo dosud nejvíce. Polský premiér Mateusz Morawiecki na poslední chvíli odřekl účast na budapešťské konferenci kvůli přítomnosti předsedy české vlády Andreje Babiše. Morawiecki navíc Čechy obvinil z nedostatku dobré vůle a připomněl, že Varšava nabídla Praze velmi výhodnou smlouvu. Z tábora vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) se začínají ozývat hlasy, aby Polsko dokonce dočasně pozastavilo svou činnost v rámci zemí V4.
Co hůře, napětí mezi zeměmi se začalo projevovat i mezi obyčejnými lidmi. Příkladem z posledních dní je jistě město Bogatynia ležící právě u dolu Turów, v níž se u jedné místní restaurace objevil nápis „Čechy neobsluhujeme!!!“.
Před chvílí jsem si chtěl dát v polské Bogatyni (ležící u dolu #Turów) bramborové placky. Nedostal jsem je, Čechy tu totiž neobsluhují. pic.twitter.com/sotCihVbID
— Filip Harzer (@HarzerF) September 24, 2021
Čtenář si rovněž počte na polských serverech, kde, jak bývá zvykem, se množí různé konspirační teorie. Jedním z názorů, kterého si všímali i polští komentátoři, byl ten, že Češi závidí Polákům jejich bohatnutí, a proto se je snaží oslabit a vydělat na nich. Vedle negativních komentářů se mediálním prostorem šířily i ty s pochopením pro Česko a jich rovněž nebylo málo. Co za takto vyostřenými sousedskými vztahy stojí? Dlouholetý spor o důl v Turówě.
Čtěte také: Vládní krize v Polsku vyústila v boj o svobodná média. Právo a spravedlnost nad propastí?
O co v Turówě jde
Spor o hnědouhelný důl Turów, který spolu s hnědouhelnou elektrárnou tvoří turówský energetický komplex, se táhne již pět let. Areál se totiž nachází v jihozápadním Polsku v těsné blízkosti Česka, konkrétně Libereckého kraje. Jeho představitelé již dlouho poukazují na fakt, že důl v Turówě odčerpává pitnou vodu z českého území.
Vysvětlení strany PiS, že evropský soud Polsku křivdí a že se Češi dohodnout nechtěli, vede obyčejného Poláka k myšlence, že všichni jsou proti Polsku.
Obyvatelé Liberecka dokonce v lednu 2020 odeslali proti dolu do Bruselu petici, kterou podepsalo zhruba 13 tisíc lidí. Vyjednávání mezi Prahou a Varšavou v tomto ohledu začalo již v roce 2016. Několikaleté neúspěšné rozhovory nakonec skončily u Soudního dvora EU, kam se Česká republika se žalobou obrátila Praha v únoru 2021. V květnu se evropský soud přiklonil na stranu Prahy a rozhodl, že Polsko musí v Turówě okamžitě zastavit těžbu.
Česká strana navíc v červnu evropský soud požádala, aby Polsku rovněž udělil pokutu, a to ve výši pěti milionů euro (asi 127 milionů korun) za každý den, kdy bude pokračovat těžba v Turówě. I v tomto ohledu bylo Praze částečně vyhověno a v září 2021 evropský soud vyměřil Polsku pokutu ve výši půl milionu eur (12,7 milionu korun) denně za to, že v dole nezastavilo těžbu. To ale Varšava kategoricky odmítla a vzkázala, že se těžba rozhodně zastavovat nebude. Ta má pokračovat až do roku 2044.
Vedle soudních jednání probíhají celou dobu nadále mezi českou a polskou stranou samostatná jednání, o tom však později.
Poláci jako rukojmí vlády PiS?
Opoziční deník Gazeta Wyborzca naopak z nastalé situace viní především vládní stranu PiS a premiéra Morawieckého. Podle listu to byl jeho kabinet, jenž počínání Čechů i samotnou žalobu hrubě podcenil. Postup premiéra Gazeta Wyborzca přirovnala k šílenému řidiči, který se s autobusem plným jeho krajanů v roli rukojmích řítí po české dálnici v protisměru. Deník dodává, že v případu Turów se stali rukojmími premiéra, vlády PiS a její bezradnosti všichni Poláci. Pokutu nařízenou Soudním dvorem EU totiž budou platit všichni daňoví poplatníci, ať z Bogatynie u Turówa nebo z Varšavy.
Řadě podporovatelů PiS vládní interpretace problému bohužel stačí. Vysvětlení, že evropský soud Polsku křivdí a že Češi polské návrhy odmítali a ve skutečnosti se dohodnout nechtěli, vede obyčejného Poláka k myšlence, že všichni jsou proti Polsku. Z toho pak dovozují, že jedině polská vláda reprezentována PiS hájí zájmy polského národa. Alespoň v takovém duchu se nesly komentáře některých diskutujících pod polskými články.
Čtěte také: Blíží se doba těžby ve vesmíru. Může pomoci vyřešit i problémy na naší planetě
Premiér Morawiecki navíc ještě k důvodům konfliktu doplnil, že v Česku probíhá předvolební kampaň, v rámci které si chce Andrej Babiš na Turówu nahnat politické body. Premiér Babiš je sice dovede získat na lecčem, ale zde si přiznejme, že se Morawiecki příliš netrefil. O turówský spor není v české společnosti takový zájem jako v Polsku.
Stav, kdy ostatní jsou nepřátelé, kteří Polsku škodí, a jen „my vláda“ vás dovedeme bránit, PiS náramně vyhovuje. Vládnoucí straně tak kauza přihraje ještě větší podporu určité skupiny obyvatel, kteří se již nebudou tázat, zda polská vláda půlmilionovou pokutu nemohla nějak odvrátit. Na tento populistický přístup kriticky nahlíží i server Gazeta Wyborzca. Podle ní případ Turów ukazuje podstatu evropské politiky strany Právo a spravedlnost – neohlížet na nikoho a na nic. Jak deník upozorňuje, politici PiS navíc očekávali, že se Česko v této kauze před čtyřikrát větším Polskem skloní a kapituluje, což se nestalo. Praha zkrátka nebyla pro Varšavu tak silný hráč, aby v EU rozpoutala soudní proces vůči jinému členskému státu.
Kamenem úrazu je nyní bod o době trvání dohody. Polsko prosazuje, aby ji bylo možné do dvou let vypovědět. To ale česká strana kategoricky odmítá.
Připomeňme, že žalobě předcházely čtyři roky jednání mezi oběma zeměmi. Česká republika tedy měla dlouhou trpělivost, přičemž to už mnohdy zdánlivě vypadalo, že se vzájemná dohoda rýsuje. Řada polských vládních politiků a vyjednávačů tak spoléhala na to, že se nakonec s Českem nějak domluví nebo že konflikt postupem času zapadne, až bude muset Praha řešit něco jiného. Polští politici zkrátka podcenili fakt, že náš stát bude hájit své zájmy až na evropské půdě. Proto nebylo v zájmu polských představitelů vyhrocenou náladu na jihu Polska vůči Čechům nikterak uklidňovat a vyzývat k vzájemnému respektu. Naopak silné protičeské projevy obyčejných obyvatel podpořily reakci jejich vlády na rozhodnutí evropského soudu.
Pro Varšavu to nadto není první kauza, s níž se dostala před evropský soud. V červenci letošního roku vydal Soudní dvůr EU rozsudek o disciplinárním režimu polských soudců, jenž vychází z vleklého sporu o justiční reformu v Polsku.
Ve věci sporu o Turów má ovšem v lecčem pravdu i polská vláda. A to zejména v tom, že nemůže ze dne na den těžbu v dole zastavit, neboť by to mohlo ohrozit energetickou soběstačnost jejich země. Podle slov polského prezidenta Andrzeje Dudy by stát v důsledku uzavření dolu mohl přijít o sedm procent energetického trhu a elektřinu by pak musel kupovat v Německu.
Podívejte se na fotoreportáž: Konec keců, konec uhlí. Fotoreportáž z Klimakempu
Velkou roli hraje i to, že turówský komplex dává práci více než třem tisícům zaměstnanců, na které jsou navázány desítky tisíc jejich rodinných příslušníků. V tomto ohledu jsou tedy obavy polských vládních činitelů pochopitelné, avšak o to větší by měla být snaha o co nejrychlejší mezivládní dohodu mezi oběma zeměmi.
Boj o výpovědní lhůtu
Přestože v posledních týdnech české a polské týmy aktivně vyjednávaly, na znění mezivládní dohody se stále nedohodly. Další jednání jsou bohužel odložena na neurčito. Přitom to před týdnem vypadalo, že k podepsání finální verze zbývá pouhý krůček.
Ministr životního prostředí Richard Brabec ještě 1. října uvedl, že pokud Polsko přijme českou představu ohledně Turówa, je smlouva připravená natolik, že ji lze podepsat. Jeho polský protějšek Michal Kurtyka má ovšem stále k českému návrhu řadu připomínek. Kamenem úrazu je nyní bod týkající se doby trvání dohody. Polsko prosazuje variantu, kdy bude možné smlouvu do dvou let vypovědět. S tím kategoricky nesouhlasí česká strana, která usiluje o to, aby smlouvu nebylo možné delší dobu vypovědět.
Optimismus nám nedodává ani fakt, že podle tiskového oddělení Ministerstva životního prostředí ČR není další termín jednání znám a čeká se, až ho Varšava navrhne. Premiér Morawiecki nedávno prohlásil, že pokračování rozhovorů přichází v úvahu jedině až po českých parlamentních volbách. Nezbývá tedy nic jiného než doufat, že náš stát v nové povolební situaci bude mít dost vůle najít v tomto konfliktu kompromis a narovnat pošramocené česko-polské vztahy.
