Černý den pro gruzínskou demokracii. Zákon o zahraničních agentech vyhnal lidi do ulic

Proud vody z policejního děla si razí cestu davem. Před sídlem gruzínského parlamentu v Tbilisi se mu v úterý pozdě večer každý snaží uhnout. Jedna demonstrantka ale zůstává stát a ve výtryscích vody mává vlajkou Evropské unie. Ta je v této kavkazské zemi symbolem svobody a vyhlídek lepších zítřků.

K ženě z boku přibíhá muž, aby jí pomohl. Kužel vody ho smete na zem. Policisté za dělem se o totéž snaží i s vlajkonoškou. Marně. Stojí a nepřestává mávat.

Sražený demonstrant se zvedá a s ještě jedním mužem chytá ženu pevně za ramena, aby ustála novou mokrou salvu. O chvilku později přichází dvojici na pomoc další. Hlouček se zvětšuje. Na síle ale nabírá také vodní dělo a s neuvěřitelnou intenzitou odhodí demonstrantku i s vlajkou do skupiny lidí. Žena se ale znovu zvedne a lidé mají symbol toužené budoucnosti opět nad hlavou.

Police using water cannon against peaceful demonstrator waving EU flag outside the Georgian Parliament protesting the adoption of the Russian-style anti-NGO law. pic.twitter.com/AXS1HyzC9Y

— Formula NEWS | English (@FormulaGe) March 7, 2023

Voda utichá a za praporem se shromažďují stovky lidí. Na prostranství před parlamentem jsou jich tisíce. Přišli vyjádřit nespokojenost s legislativou, která byla před chvílí schválená hned v prvním čtení a která organizacím financovaným z více než 20 procent ze zahraničí ukládá povinnost registrovat se jako „zahraniční agenti“. Podléhaly by pak kontrole ministerstva spravedlnosti.

„Berou nám naši budoucnost. Tohle nás posílá úplně do prdele,“ říká mi k tomu třiadvacetiletý Beka. Demonstrovat přišel se svými přáteli. Annou a Eriklim. Oba jeho naštvání sdílí.

Maskovaní demonstranti zapalují lahve a hází je na policisty. Průchod ozáří světlo z výbuchu.

Na otázku, proč poslanci hlasovali právě dnes, neznají odpověď. Ještě v úterý ráno totiž parlamentní komise naplánovala první slyšení až na čtvrtek. Už tehdy stálo před parlamentem několik demonstrantů, ti se však začali rozcházet. Nedlouho na to ale začala vládnoucí strana Gruzínský sen jednat a gruzínská média dokonce informovala o tom, že byl opozičním poslancům opakovaně znemožněn vstup do sálu. Některé z nich dokonce vyvedla parlamentní ochranka.

Demonstranty i další kritiky dráždí také fakt, že tvůrci zákona o zahraničních agentech hledali inspiraci v Rusku. Tam podobnou normu schválili v roce 2012 po návratu Vladimira Putina do prezidentského úřadu. Ruské úřady zákon od té doby neustále rozšiřují a hlavně používají k potírání občanské společnosti a nezávislých médií.

Boj uvnitř i venku

Na demonstraci kolem mě probíhají dva muži s lahvemi, ze kterých čouhá knot. Míří k hlavnímu vchodu do vládní budovy. Vyrazím za nimi. Před pár minutami lidé prorazili bariéru v podloubí vedoucím dovnitř, ale policie je zastavila vodními děly a gumovými projektily. Ozbrojené policisty a protestující dav teď rozděluje plot.

Dvojice s molotovy probíhá kolem skupinky lidí ošetřujících staršího pána. Prolévají mu oči vodou a podpírají ho pod rameny. Nadýchal se slzného plynu, který pořádkové složky občas vystřelují do davu.

Prodíráme se tlačenicí dál. Po schodech vybíháme k patové situaci: několik lidí se schovává za sloupy a policisté pokropí každého, kdo vykoukne. Maskovaní demonstranti zapalují lahve a hází je na policisty. Průchod ozáří světlo z výbuchu. Odpovědí je voda, která se nesoustředí pouze na oheň dohořívající na zemi, ale na všechny na druhé straně – včetně mě.

Čtěte také: Konflikty ve stínu ruské invaze: Moskva ztrácí kontrolu nad státy v postsovětském prostoru

O několik hodin dříve se bojovalo dokonce i přímo v parlamentu. Podle serveru OC Media nejméně dvakrát napadli členové Gruzínského snu zástupce opozice. Předseda výboru pro právní záležitosti Anri Okchabašvili vlepil facku lídrovi Sjednoceného národního hnutí Levanovi Kchabeišvilimu. Toho nakonec odvedli, zatímco předseda výboru vyvázl bez postihu.

Nezávislí novináři prakticky neměli jako pokrýt hlasování: s odvoláním na „bezpečnostní režim“, který kolem legislativy panuje, jim úřady odmítly vydat akreditace pro vstup do budovy. Kdo se nějak protáhl, toho vyvedli. Na předchozích protestech proti zákonu o zahraničních agentech byli dokonce dva pracovníci médií zatčeni a teď čelí obvinění z odporu a neuposlechnutí policie.

Černý den

Dostávám se doprostřed davu. Uhýbám tam člověku zabalenému do gruzínské vlajky, s praporem Ukrajiny v rukou. Nejspíš už se povedlo zapojit reproduktory a demonstranti tak poslouchají plamenná slova jednoho z hlavních organizátorů. Celé prostranství začíná skandovat, pak tleská. Poprosím o překlad ženu, která se mi představuje jako Ketevan. „Rezignace!“ tlumočí mi. „Přijď i zítra. To budou slogany mnohem promyšlenější,“ poradí mi se smíchem.

Ulici zatím zaplnily těžkooděnci a zásahová vozidla s vodními děly. Lidé jim jdou opět naproti.

O dnešku se začíná mluvit a psát jako o černém dni gruzínské demokracie. Ještě ráno žila naděje, že poslanci dodrží slib a návrhy zákonů pošlou k posouzení Benátské komisi. Ta je poradním orgánem Rady Evropy a zkoumá slučitelnost legislativy s demokratickými a lidskoprávními normami.

Už v úterý odpoledne ale tato naděje pohasínala. Mamuka Mdinaradze z Gruzínského snu prohlásil, že se jeho strana bude řídit doporučeními komise pouze tehdy „bude-li tam napsáno alespoň něco racionálního“. Jeho kolega dokonce řekl, že jsou lidé uváděni v omyl dezinformacemi, kterým má zákon zabránit.

Vyjádření vyvolávají u lidí okolo mě jen kroucení hlavou. „Jediní dezinformovaní jsou oni,“ komentuje Bekův kamarád Erikli.

Krátkou radost zato vyvolají věty gruzínské prezidentky Salome Zurabišvili. Demonstranty podpořila ze Spojených států, kde je na návštěvě v OSN. „Jsem s vámi, protože reprezentujete svobodnou Gruzii! Nikdo nemá právo brát vám vaši budoucnost,“ vzkazuje přímo od Sochy Svobody. „Nikdo nemá právo klást vám do cesty pasti. Tento zákon, který nikdo nepotřebuje a který nemá žádný rozumný důvod, pokud jím nejsou nařízení z Moskvy, musí být bezpodmínečně zrušen.“

I když se prezidentka jasně staví na stranu demonstrujících, reálně toho může udělat jen málo. Slíbila sice prezidentské veto, to ale může parlament přehlasovat podobně jako v Česku.

Slzy, vzdor a odhodlání

„Rusové! Rusové!“ začínají náhle skandovat lidé okolo, čímž mě vytrhávají od studia prezidentčina prohlášení. Odkazují tím na ruský zákon z roku 2012. „Putin chuj! Putin chuj!“ zní další pokřiky.

Přehlušují je petardy, které se rozzáří v jedné z postranních uliček vedle parlamentu. Zpoza kouře od zábavní pyrotechniky náhle začínají přilétat granáty se slzným plynem. Vybuchují a lidé začínají utíkat. Demonstrující dav vyklízí prostor před parlamentní budovou, nejvíc lidí se snaží přesunout do vedlejšího parku. Slzný plyn zamořuje vzduch a stále přilétají další granáty.

Čtěte také: Nedostatek záchodů, hygieny a neskutečná přívětivost. Jak vypadá život při zemětřesení?

Sotva vidím a spolu s dalšími lidmi lapajícími po dechu klopýtám k pítku u kostela svatého Jiří. Střídají se u něj demonstrující, aby si omyli obličej. Za chvíli se plyn dostává i sem. Lidé si nasazují roušky.

Ulici zatím zaplnily těžkooděnci a zásahová vozidla s vodními děly. Lidé se začínají vzpamatovávat a jdou policistům opět naproti. Ti začínají vytahovat z davu jednotlivce, které odvádí do dodávek. Nešetří přitom ranami pěstmi.

Před kordonem pokleká sprejer a píše na silnici. Aby k němu příslušníci silových složek nemohli, obklopí ho několik lidí. Je dosprejováno: „FUCK RUSSIA!“

Že teď vláda posunuje zemi dál od Evropské unie, je zřejmé všem. „V posledních několika letech a zejména v posledních 18 měsících gruzínská vládnoucí koalice učinila řadu kroků, které se zdají být navrženy tak, aby vzdálily zemi od Západu a postupně ji přesunuly do sféry vlivu Ruska,“ uvádí zpráva Evropské rady z prosince 2022.

Gruzie požádala o vstup do Unie loni v březnu bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu, ale na rozdíl od Moldavska a Ukrajiny nezískala status kandidátské země. Proevropští politici dostali za úkol pokračovat v politických reformách.

Gruzie je pro Evropu dlouhodobě problémová. Gruzínské úřady například v říjnu 2021 zatkly bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho na základě obvinění ze zneužití moci. Jeho zdravotní stav se po uvěznění dramaticky zhoršil a sám Saakašvili tvrdí, že byl otráven. Způsob zacházení se Saakašvilim velice znepokojuje europoslance a v důsledku opět vzdaluje přijetí země do Unie.

„Většina populace je přitom prozápadní,“ tvrdí mi Beka. „Nikdo tady nemá Rusko rád. Okupují naše území a zabíjeli nás,“ připomíná Osetii a Abcházii i válku v roce 2008. Průzkumy mu dávají za pravdu: členství Gruzie v Unii má víc než 80procentní podporu.

Po čase se lidé postupně začínají rozcházet, někteří ale zůstávají na místě až do rána.

Protesty v Tbilisi rozhodně nekončí. Ptám se proto, zda si demonstrující myslí, že něco zmůžou. „Ne,“ odprskne Anna. „Ale co máme dělat?“

Doplnění: Gruzínská vládnoucí strana ve čtvrtek uvedla, že stahuje návrh zákona „o zahraničních agentech.“ Po dvou nocích násilných střetů protestujících s policií slaví demonstranti úspěch. Vládnoucí strana Gruzínský sen v prohlášení uvedla, že „bezpodmínečně stáhne návrh zákona, který podpořili, bez jakýchkoli výhrad.“ Jako důvod také označili potřebu omezit „konfrontaci“ ve společnosti.