Vývoz obrněných vozidel do země, která ještě nedávno zásobovala zbraněmi bojující frakce v občanské válce v Jižním Súdánu? I na tom se dá v podání ČSSD dělat předvolební kampaň. Preference sociální demokracie se před krajskými volbami zásadně propadají a strana se snaží chytat témat, kterým by více než předvolební přísliby pomohla především větší transparentnost.
Necelé dva měsíce před krajskými volbami přijel ministr zahraničí Tomáš Petříček spolu s hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým a šéfem odborů Josefem Středulou do Poličských strojíren. Delegace přijela v rámci předvolební návštěvy kraje oznámit zaměstnancům a vedení firmy, že ministerstvo po dvou letech změnilo názor na jejich zakázku na vývoz obrněných transportérů do Ugandy za více než miliardu korun.
Opravu 42 obrněných vozů BVP-2 pro ugandskou armádu se ministerstvo rozhodlo schválit i přesto, že země v minulosti nelegálně re-exportovala zbraně z Evropské unie do konfliktu v sousedním Jižním Súdánu. Blíží se přitom krajské volby, ve kterých se podle průzkumu preference ČSSD v pardubickém kraji propadly po dvanácti letech ve vedení kraje až na šesté místo. I když se už sociální demokracii asi nepodaří zvrátit volební debakl, dobrá komunikace podobného dárku by mohla straně přinést nemálo hlasů. Vyměnila ČSSD hlasy voličů za možnou podporu nestability v jedné – pro většinu obyvatel Česka málo známé – africké zemi?
Dobro strojíren, ekonomická diplomacie a světový mír
Uganda hrála v minulých letech v konfliktech ve východní Africe dvojí roli. Na jedné straně se jako zprostředkovatel aktivně účastnila vyjednávání o míru v Jižním Súdánu a její mírotvorci v modrých přilbách pomáhají udržet mír například v Somálsku. Na druhé straně zpráva expertní organizace Conflict Armament Research z ledna 2018 ukázala, že země zároveň re-exportovala zbraně do konfliktu v sousedním Jižním Súdánu, který za sebou zanechal bezmála 400 tisíc mrtvých a vyhnal ze země 1,5 milionů lidí. Jižní Súdán je přitom pod zbrojním embargem EU a od roku 2018 i Rady bezpečnosti OSN.
Netolický se v rozhovoru pro Svitavský deník rozpovídal o tom, že se do vyjednávání zbrojní zakázky zapojil i šéf odborů Středula a že zakázka přinese velké množství pracovních míst v regionu. Těžko se jde v tomto bodě ubránit otázce, jak může šéf odborů ovlivnit stanovisko ministerstva zahraničí k udělení nebo neudělení exportní licence na vývoz zbraní a vojenského materiálu.
Lincenčního řízení se účastní několik ministerstev. Kromě ministerstva průmyslu a obchodu, které exportní licenci ve výsledku vydává, mají právo veta ještě ministerstvo obrany, vnitra nebo právě zahraničí. Žádné z nich nemá v popisu práce hodnocení toho, kolik pracovních míst daná zakázka zachrání nebo jaké peníze přinese do státního rozpočtu.
Konkrétně ministerstvo zahraničí vydává stanovisko k udělení nebo neudělení licence na základě toho, zda konkrétní zakázka ohrožuje zahraničně-politické zájmy ČR nebo jde proti závazkům České republiky vyplývajícím z mezinárodních smluv a kontrolních režimů. Ať se chce sociální demokracie jakkoli zasadit o dobro Poličských strojíren a jejich zaměstnanců, vést kampaň na otázce exportních licencí na vojenský materiál, u kterých musí stát ministerstvo zahraničí vůči českému strojírenství jedině v roli zlého policisty, není zrovna šťastné. Bez další komunikace tématu může tento krok snadno vyvolat dojem, že ministerstvo jednoduše vyhandlovalo licenci za hlasy ve volbách.
Když Voxpot oslovil ministerstvo zahraničí s žádostí o vysvětlení důvodů zněny postoje k prodeji obrněných transportérů do Ugandy, ukázalo se, že v jeho stanovisku příliš místa pro zaměstnance strojíren nezůstalo. Stanovisko stojí za přečtení už proto, že představuje poměrně ostrý kontrast k tomu, jak téma před volbami komunikovala sociální demokracie. Zde je vyjádření ministerstva zahraničí pro Voxpot:
“Žádost o vývoz BVP do Ugandy jsme poprvé vyhodnocovali v roce 2018 právě v době, kdy byla zveřejněna zpráva organizace Conflict Armament Research. Dle této zprávy docházelo v minulosti k proliferaci zejména ručních a lehkých zbraní a munice z Ugandy do Jižního Súdánu, na který bylo vyhlášeno mezinárodní zbraňové embargo z důvodu probíhajícího válečného konfliktu. Riziko, že by i těžká vojenská technika dodaná z ČR případně mohla skončit v Jižním Súdánu, jsme po konzultaci s našimi spojenci a partnery vyhodnotili jako příliš vysoké, a proto jsme v roce 2018 vydali k vývozu BVP do Ugandy negativní stanovisko.
Na základě rozkladu, který si žadatel proti zamítnutí vydání licence podal, jsme na jaře 2020 přistoupili k novému vyhodnocení výše uvedeného rizika. Znovu jsme provedli konzultace s našimi spojenci a došli jsme k závěru, že podezření na proliferaci těžké vojenské techniky z Ugandy do Jižního Súdánu, kde mezitím byla dne 22. 2. 2020 uzavřena mírová dohoda, se nepotvrdila. Uganda je nyní v regionu východní Afriky významnou mírotvornou silou, aktivní zejména v misi OSN AMISOM v Somálsku, ale omezeně i v misi UNMISS v Jižním Súdánu, jejímž mandátem je dohlížení na dodržování nové mírové dohody. MZV v současné době nedisponuje informacemi, na základě kterých by mohlo bránit ve vydání požadované licence. Z těchto důvodů bylo stanovisko MZV přehodnoceno.
Jednou ze záruk, které ugandská strana poskytla, je kromě standardní anti-reexportní doložky rovněž souhlas s prováděním inspekcí námi dodaných BVP pracovníky našeho zastupitelského úřadu v Nairobi.”
Stanovisko ministerstva zahraničí sice nechává prostor pro další zkoumání, zda je vývoz opravdu vývoz bezproblémový, nicméně základní pochyby, které vyvolala komunikace sociální demokracie, poměrně uspokojivě zahání. Proč se tématu tedy věnovat?
Zmatek na ministerstvu, nebo dvojí metr?
Na ministerstvo zahraničí si kvůli nejasnosti komunikace delší čas stěžují i sami zbrojaři. České skupiny CSG a STV dlouhodobě vyzbrojují ugandskou armádu repasovanou technikou z Ruska. Jen za loňský rok jim bylo povoleno vyvézt do Ugandy 31 modernizovaných tanků T-55, zatímco skupina STV si stěžovala na neschválení vývozu tanků T-72 nebo obrněných vozů BVP-2.
Současný matoucí stav pro zbrojaře i pro veřejnost je dán do velké míry tím, že celý licenční proces neprobíhá transparentně a ministerstvo automaticky nezveřejňují stanovisko k udělení nebo neudělení licencí u jednotlivých vývozů. Zveřejňování podobné zprávy, kterou ministerstvo zaslalo Voxpotu, se dá jen těžko považovat za vyzrazování citlivých informací, které by ohrozily budoucí zakázky zbrojního průmyslu. Zároveň by jejich zveřejňování vneslo do dnes značně mlhavého procesu schvalování exportních licencí potřebné světlo, které by omezilo spekulace nad tím, co bylo reálnou motivací pro udělení nebo neudělení konkrétní licence.
Větší transparentnost celého procesu je na místě už kvůli tomu, že někteří zbrojaři rádi dávají dárky politikům a nabízí se otázka, zda si za tyto dárky nekupují jejich vliv na proces schvalování. Příkladů je zde mnoho. Asi nejviditelnějším je ten, že zakladatel Czechoslovak Group, jedné z největších tuzemských skupin obchodujících se zbraněmi a vojenským materiálem, Jaroslav Strnad, je zároveň hlavním sponzorem prezidentské kampaně Miloše Zemana za znovuzvolení.
Prodala ČSSD vojenskou techniku do problémového regionu výměnou za hlasy ve volbách? A mají různé zbrojařské skupiny různé šance exportovat v závislosti na tom, která významná politická síla za nimi stojí? To jsou otázky, na které je nyní velmi náročné odpovědět. Větší transparentnost v podobě automatického zveřejňování stanovisek k vývozům by mohla minimálně část těchto pochybností rozehnat.
