V exkluzivním rozhovoru s tchajwanskými ministrem zahraničí jsme se bavili o tom, zda jde ještě zvrátit čínské odhodlání získat vládu nad ostrovem, jak bude případně vypadat jeho obrana nebo jestli jsou tchajwanské investice odměnou za udržování diplomatických vztahů na vysoké úrovni.
Jde sice o poměrně malý ostrov s 23 miliony obyvateli na opačné straně světa, nicméně v českém veřejném prostor se objevuje mnohem častěji než jiné země podobné velikosti. Rezonuje tu hned z několika důvodů.
Na hodnotové úrovni mnozí vnímají, že je třeba Tchaj-wan (oficiální název je Čínská republika) podpořit, protože stojí proti stále agresivnější Čínské lidové republice. Ta s rostoucí razancí prohlašuje, že ostrov ovládne, ať už to bude po dobrém, nebo po zlém. Vzhledem k tomu, že máme sami zkušenost s násobně větší komunistickou zemí odhodlanou menším diktovat, jak mají žít, nabízí se jasná paralela, která v Česku vzbuzuje sympatie. Z toho důvodu ostatně ostrov v roce 2004 navštívil i bývalý prezident Václav Havel.
Existují ale i další důvody, proč se o Tchaj-wanu živě diskutuje. Ostrov totiž vyrábí více než polovinu všech polovodičových čipů světa a přes 90 procent těch nejmodernějších. Jak jsme si v menší míře ověřili už během pandemie Covid-19, jakákoli nestabilita v exportech těchhle základních součástek z ostrova může mít nedozírné následky pro globální ekonomiku.
Naopak stabilní spolupráci s tchajwanskými výrobci vnímají mnozí v České republice jako obrovskou ekonomickou příležitost, která z nás může udělat součást jednoho z klíčových výrobních odvětví současného světa.
Voxpot měl při návštěvě Tchaj-wanu příležitost provést exkluzivní rozhovor s tchajwanským ministrem zahraničí Josephem Wu. Bavili jsme se o tom, jak se plánuje Tchaj-wan čínské agresi bránit, jak hodnotí současné vztahy obou zemí nebo co by pro ostrov znamenala návštěva prezidenta Pavla.
Z Česka se zdá, že ohledně čínské invaze na Tchaj-wan není otázkou to, zda k ní dojde, ale kdy konkrétně se tak stane. Často přitom člověk nabývá dojmu, že je to spíš otázka měsíců než let. Jak to vnímáte vy na Tchaj-wanu?
Samozřejmě vnímáme, že hodně lidí mluví o hrozbě blížící se invaze Číny na Tchaj-wan, která by podle nich mohla přijít během jednoho nebo dvou let. Rád bych tohle trochu mírnil. Když se bavíme o bezpečnostních vztazích mezi Tchaj-wanem a Čínou, řekl bych, že sílí shoda mezi tchajwanskými i mezinárodními experty, že válka jednak není nevyhnutelná, a není dokonce ani bezprostřední. Náš přístup je takový, že teď musíme hlavně odradit Čínu od toho, aby použila proti Tchaj-wanu sílu. Jakákoli podoba války mezi Tchaj-wanem a Čínou by totiž byla katastrofická nejen pro nás, ale také pro plno dalších zemí, které mají vsazeno na stabilní byznys kolem tchajwanské úžiny.
Čtěte také: Zbraně jsou pomocníkem diplomacie. Ohroženým zemím Česko nabízí cestu z lesa, říká diplomat
Čínský lídr Si Ťin-pching prohlásil, že sjednocení Tchaj-wanu s Čínou musí proběhnout, ideálně bez boje, ale v případě, že to nepůjde, tak i za použití síly. Jak se podle vás dá takové rozhodnutí zvrátit?
My sami se snažíme jednat dvěma způsoby. První je vést zodpovědnou politiku, která nebude provokovat Čínu. Docela se nám to daří. Vidíme, že Čína zatím nenachází žádnou vhodnou záminku, kterou by ospravedlňovala, proč je třeba na nás zaútočit. Můžou nám vyhrožovat, což ostatně dělají, ale zatím na nás neútočí. My v této politice budeme pokračovat a budeme doufat, že se útoku vyhneme.
A druhý způsob?
Vedle toho prvního máme za to, že je dobré mít dostatečné odstrašující vojenské kapacity. Provádíme proto významné investice do obrany nejen v navyšování našeho vojenského rozpočtu, ale také v zásadních vojenských reformách. Válka na Ukrajině nám ukázala, jak důležitá je adaptace asymetrické strategie vedení boje a posilování kapacit v tomto směru. Tchaj-wan je malá země, a právě tohle vnímáme jako způsob, jak Čínu odradit od útoku. Ví totiž, že získat ostrov nebude snadné a bezbolestné. Reformujeme proto podobu vojenského tréninku, rozšiřujeme základní vojenskou službu ze čtyř měsíců na rok a také začínáme s opravdu vážnými debatami na tohle téma s klíčovými partnery a spojenci, jako jsou například Spojené státy.
Další na řadě je Tchaj-wan.
Už jste to naťukl – spoléháte v obranné strategii na zahraniční partnery, nebo byste se dokázali ubránit i sami?
Aby byla naše armáda lépe vytrénovaná a dosahovala potřebných schopností a možností k odstrašení druhé strany, tak samozřejmě musíme myslet i na další partnery, kteří tu naši schopnost posílí. Ty země to ale nedělají jen kvůli nám. V první řadě můžeme říct, že Spojené státy jsou velice znepokojeny možností války o Tchaj-wan také kvůli svým strategickým zájmům. To je důvod, proč zvyšují svoji přítomnost a připravenost v tomto regionu a zintenzivňují vojenská cvičení se zeměmi jako Japonsko, Filipíny, Korea nebo Austrálie. Spolupráce mezi USA a Filipínami je v této otázce zřejmě nejviditelnější progres.
My teď tvrdě pracujeme na tom, aby Spojené státy chápaly riziko této války a snažíme se je přimět, aby proti Číně využily svůj odstrašující potenciál.
Další zemí, která se intenzivně připravuje, je Japonsko. Japonská vláda se dívá na vojenskou a bezpečnostní situaci nejen skrze napětí v tchajwanské úžině, ale také vnímá jednostranné čínské kroky v jihočínském moři. Když se podíváte na frekvenci čínských vpádů do sporných území, tak ty se dějí zhruba 300 dní v roce. Jsou to prakticky každodenní výpady. Japonsko z toho má obavy zvlášť ve světle posilující vojenské spolupráce mezi Čínou a Ruskem.
Tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu / Zdroj: Vojtěch Boháč/Voxpot
V srpnu proběhlo cvičení, při kterém bylo Japonsko obklíčeno jedenácti loděmi ruského a čínského námořnictva. Myslím, že to výrazně přispívá k japonským kalkulacím, že by země měla dělat něco pro to, aby zabránila válce. Japonsko se rozhodlo posílit svoji armádu, pracovat na zásobě zbraní a munice a také vyzbrojit některé ostrovy, které jsou blízko Tchaj-wanu.
A když se podíváte na reakce velkých světových hráčů, zvlášť těch, co se schází v G7, EU nebo nedávno během kodaňského demokratického summitu, tak tam se mluví o nutnosti míru a stability nad tchajwanskou úžinou, která je nezbytným faktorem globální bezpečnosti a prosperity. Velké země světa se snaží říct Číně, aby proti Tchaj-wanu nepoužívala sílu. Mezinárodní komunita jasně reaguje na čínskou hrozbu a na její stoupající tlak na Tchaj-wan. Myslím, že to je pohyb pozitivním směrem.
Ukazuje to ale na dostatečné odhodlání vašich partnerů jít do velkého konfliktu kvůli Tchaj-wanu?
Odpovím trochu jinak. Povahu fungování autoritářských režimů jste mohli na evropské frontě sledovat u Ruska. Nezastavili jsme ho po Gruzii ani po Krymu a skončili jsme tam, kde jsme teď. Ukrajinská válka nám ukázala, kdo je přítel a kdo jím naopak není. Čína teď posílá Ujgury do koncentračních táborů, snaží se počínštit Tibet, vůli Hongkongu se snaží zlomit silou. Další je na řadě Tchaj-wan. Když nezměníme jejich přesvědčení, že si mohou s Tchaj-wanem dělat co chtějí, tak můžou pokračovat dál na Filipíny i na další země. Měli bychom přemýšlet o celém indo-pacifickém regionu. Jejich ambice jsou šíleně rozsáhlé a to nás myslím přivádí do momentu, kdy se musí spojit demokracie na celém světě a podporovat se navzájem. A já jsem si jistý, že třeba Česká republika podpoří v případě konfliktu Tchaj-wan, a ne Čínu. Jsem moc rád, že můžu říct, že máme podporu z České republiky, a vy v České republice si může být zase vždy jisti, že s vámi bude Tchaj-wan vždy spolupracovat.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
