Země někdejšího třetího světa se do českého zahraničního zpravodajství obvykle dostávají jen sporadicky a když už, tak jen v těch nejtragičtějších nebo nejbizarnějších souvislostech. Nedávné úmrtí české antivaxerky však ukazuje, že Česko na tom v očích rozvojových zemí není o nic lépe.
S jakou zprávou se Češi za poslední týden dostali i do indických sdělovacích prostředků? Že naši ministři neumějí anglicky? Samá voda. Že hodláme třetí vlnu covidu řešit pracovní karanténou? Přihořívá, ale jen malinko.
Necháte se poddat? Asi byste to stejně neuhodli: na webové stránky renomované televize NDTV to ve středu dotáhla česká folková zpěvačka Hana Horká, která zemřela poté, co se dobrovolně nakazila koronavirem. Bizarnost celého výjevu ještě dokresluje ilustrační fotografie. Zesnulá hudebnice je na ní zachycena v klobouku s kašírovanou tváří, která – doufejme, že jen náhodou – připomíná prezidenta Miloše Zemana.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Tak to dopadá, když chytáte letící šíp zadkem,“ glosuje novinku jeden komentářů pod příspěvkem na Instagramu. A buďte si jisti, že v Indii se nad osudem ženy, která před očkováním upřednostnila covid, budou podivovat minimálně stejně jako u nás. Vakcinace proti nakažlivým nemocem zde patří dlouhodobě k vládním prioritám a Indové patří k národům s největší ochotou nechat se naočkovat i proti koronaviru. Vakcíny navíc stále mají punc relativně vzácného zboží – navzdory smělým plánům vlády na záchranu celého světa se dosud Indii podařilo proočkovat dvěma dávkami jen necelou polovinu populace.
Hlad, války, bída a zločin
Že si naše země takový osud nezasloužila? Zkusme si na oplátku rychle proklepnout, jaké novinky z Indie proletěly v prvních třech týdnech roku 2022 českými médii. Kromě obligátních informací o třetí vlně koronaviru (včetně podivuhodného příběhu promořeného letu z Itálie) narazíme na zprávy o otřesných pracovních podmínkách dělnic v montovně Foxconnu, objektfikaci muslimských žen v aplikaci Bullí Báí, ale i o siamských dvojčatech z Paňdžábu – tedy témata vesměs snadno pochopitelná až oddechová.
Konzumenti českých médií pak snadno získají pocit, že v těchto odlehlých koutech světa je jen hlad, války, bída a zločin, které přicházejí jakoby odnikud a nemají žádný kontext.
Z rychlé rešerše se zdá, že zasazením informací do širšího kontextu se věnuje pouze rozhovor Ondřeje Himmera se Zdeňkem Štiplem o politických konotacích jógy na ČRo Plus – což je mimochodem téma, které jsme loni v říjnu na Voxpotu zpracovali také. „Náš pořad Za obzorem je pokusem, jak přinést ze vzdálenějších koutů světa i jiné zprávy než jen krátké zmínky o tom, k jaké katastrofě nebo masakru tam zrovna došlo,“ říká k tomu pro Voxpot zahraniční redaktor Českého rozhlasu Ondřej Himmer.
V představách české společnosti stále do značné míry přežívá obraz Indie jako přelidněné a zaostalé země, která má sice za sebou úchvatnou minulost, ale nyní se civilizačně pohybuje někde na úrovni raného středověku. Indickému člověku to však pramálo vadí, neboť je to buďto negramotný primitiv šťastný ve své chudobě, anebo hinduistický asketa či buddhistický mnich, který tráví celý den rozjímáním a světské záležitosti ho vůbec nezajímají. S takovou směsí fascinace a opovržení je pak pro novináře velmi snadné pracovat dál a stávající stereotypy úmyslně i mimoděk reprodukovat.
Zprávy bez kontextu
„Tím, že je v Česku o Indii mizerné obecné povědomí, mají také tvůrci zpráv či reportáží problém sebedůležitější téma zpracovat tak, aby bylo atraktivní a vešlo se do požadované stopáže,“ vysvětluje Ondřej Himmer. Na rozdíl od kulturně blízkých zemí jako Německo, Francie nebo Spojené státy se totiž žurnalisté nemohou opřít o široké povědomí publika. „I mírně složitější téma pak může být pro rozhlas nebo televizi v zásadě nezpracovatelné. Každý příspěvek vyžaduje složité vysvětlování různých souvislostí a detailů, což ho prodlužuje a ubírá mu na atraktivitě,“ dodává Himmer.
Z Indie se tak obecně zpracovávají jen témata, která jsou snadno pochopitelná i bez dalšího vysvětlování – a která s přechodem na internet a rozmělněním hranic mezi rubrikami mohou snáze pronikat ze zajímavostí i mezi zpravodajské články ze zahraničí. „Takže jsou to přírodní pohromy, šokující zločiny nebo neštěstí jako hromadná znásilnění, ušlapání, nehody s velkým počtem obětí, ozbrojené útoky nebo konflikty. A pak samozřejmě kuriozity jako dvouhlavá telata a podobně,“ vyjmenovává Ondřej Himmer, sám vzděláním indolog a religionista.
O nic lepší situace není ani na Slovensku. „Pokud se nic zásadního neděje, Indie je dost mimo pozornost slovenských médií. Výjimkou byla pandemie, kdy se o Indii víc psalo při objevení nové varianty a zakrývání počtu úmrtí. Základní dění sledují tiskové agentury, bizár zase bulvární média, ale nikdo se systematicky Indii nevěnuje,“ potvrzuje pro Voxpot Lukáš Onderčanin ze zahraniční redakce deníku SME.
Ve středu překročila Indie smutný milník; na covid-19 tu od začátku pandemie zemřelo už čtvrt milionu lidí. Situace v zemi zůstává kritická. Z dat WHO nadto vyplývá, že se tzv. indická mutace nachází již v 49 zemích světa.https://t.co/5W44rtjVFB
— Seznam Zprávy (@SeznamZpravy) May 12, 2021
Takřka totéž pak platí pro spoustu jiných zemí z opomíjených regionů. „Oproti Latinské Americe, Střední Asii nebo Africe má Indie ještě docela slušné postavení díky tomu, že tam spousta lidí byla, že se tam mluví anglicky a že se jí poměrně intenzivně věnují britská média, která u nás hodně lidí sleduje,“ myslí si Ondřej Himmer. „Konzumenti českých médií pak snadno získají pocit, že v těchto odlehlých koutech světa je jen hlad, války, bída a zločin, které přicházejí jakoby odnikud a nemají žádný kontext,“ dodává.
Čtěte také: Z tragédie statistika: Proč nezlehčovat pandemickou situaci v Indii
Česko jako středověké covidárium
„Zpráva nebyla editována redakcí NDTV a byla automaticky vygenerována ze syndikovaného feedu,“ stojí kurzívou na konci článku o Haně Horké. I to je vcelku typické. Poté, co zpráva o úmrtí české zpěvačky proběhla světovými médii, převzala ji jako clickbait na svůj web i tato indická televize. Když prakticky totéž dělají naše média o asijských zemích, měli bychom mít důvod si myslet, že novináři na druhém konci světa se budou chovat jinak?
A dáváme jim vůbec nějaký důvod, aby se jinak chovali? Zatímco Polsko v posledních letech láká na nové pracovní příležitosti a Ukrajina má mezi indickými mládenci pověst země, kde si můžou relativně snadno najít nevěstu, Česko v očích indické veřejnosti zůstává zemí, která může světu nabídnout nanejvýš historickou Prahu jako oblíbenou kulisu bollywoodských filmů a vysokou pravděpodobnost nákazy covidem. Země slavné minulosti a trudné přítomnosti, nečetli jste o tom už někde?
