Kdysi se mnozí Češi dívali na Poláky skrz prsty, dnes jim můžeme závidět. Třeba to, že jejich země představuje pro cizince podstatně zajímavější destinaci. Svým hospodářským růstem i větší otevřeností vůči zahraničním pracovníkům – i z východu Evropy. A jak náš severní soused bohatne, lze očekávat, že jeho atraktivita oproti ČR poroste.
Před čtyřmi lety se na Youtube objevilo video ukrajinské bloggerky žijící v Polsku. Jeho název zněl: Proč si nikdy nevyberu Českou republiku. Mám ráda Polsko. Po spuštění videa se před sledujícími otevřela zhruba půlhodinová emotivní zpověď mladé autorky skrývající se pod iniciály H. M., která Česko několikrát v minulosti navštívila. Bloggerka ve svém příspěvku v polštině, jejž doposud zhlédlo bezmála 120 tisíc lidí, líčí své zážitky a pocity z Čech a Polska, a obě země tak srovnává.
Česko vykresluje jako zemi nepříjemných vykořeněných lidí, kteří se zvláště k cizincům nechovají zrovna přívětivě. „Skoro v každém českém městě, kde jsme si měnili peníze nebo byli v restauraci, se nás někdo pokusil okrást, jakmile zjistil, že nerozumíme česky,“ vypráví. Přístup zdejších lidí v tomto ohledu dokonce připodobnila ke své rodné Ukrajině.
Rozdíl mezi Českem a Polskem spatřují někteří bloggeři i v mentalitě. Naše severní sousedy hodnotí jako přívětivější, přátelštější a otevřenější.
Polsko však Česko z jejích slov neporáží jen na lidské rovině, ale i na té navenek více viditelné – tedy v celkovém vzhledu a údržbě měst, krajiny a silnic. Dodala taktéž, že v Česku je na rozdíl od Polska očividná špína a chudoba, podepřena ještě tím, že řada obcí a částí měst neprošla dosud žádnou rekonstrukcí.
Na příspěvek vzápětí reagovaly stovky lidí v komentářích, zejména v polštině a ruštině. Většina z nich dávala bloggerce za pravdu. Naopak komentářů, jež by měly ambici zážitky H. M. vyvrátit pozitivní zkušeností, zde moc nebylo.
Stále přitažlivější Polsko
Zapátráme-li na Youtube mezi mladými ruskými a ukrajinskými bloggery, zjistíme, že si Polsko raději než Česko vybírá v posledních pěti letech k dlouhodobému pobytu čím dál více Ukrajinců, Rusů a Bělorusů. Těmito youtubovými bloggery bývají obvykle lidé, kteří do Česka nebo Polska odešli za studiem či prací, a nyní sdílejí s ostatními své zkušenosti i pohledy na danou zemi z pozice imigranta z Východu. Jejich názory a pocity jsou samozřejmě různorodé, nejsou všichni pouze horliví zastánci Polska, mnohé postřehy se ovšem opakují.
Takovým často zmiňovaným příkladem je otázka ekonomických vyhlídek v následujících letech. Přestože má ČR stále vyšší HDP na obyvatele, Polsko je dle řady bloggerů do budoucna perspektivnější zemí. Své závěry však mnohdy zakládají na subjektivních dojmech typu, že se v Polsku na první pohled více staví než v Česku, nebo že náš soused vybudoval mnohem více dálničních úseků. Tak popisuje důvody, proč se rozhodla zůstat v Polsku, jistá běloruská bloggerka vystupující na kanálu Z Minsku do Varšavy. Země se podle jejích slov stále dynamicky proměňuje a roste před očima. Jiní bloggeři také ve prospěch Polska uvádějí fakt, že je země na počet obyvatel čtyřikrát větší než Česko. Nabízí tak podle nich více možností na uplatnění i větší prostor pro podnikání.
Další rozdíl mezi Českem a Polskem spatřují někteří bloggeři v mentalitě. V tomto ohledu vnímají jako bližší národ Poláky, které ve srovnání s Čechy hodnotí jakožto přívětivější, přátelštější a otevřenější.
Česko svého potenciálu nedokázalo využít, byť mělo předpoklady stát se středoevropským lídrem v oblasti průmyslu, vědy či vývoje nových technologiích.
Zde je ovšem potřeba z druhé strany upozornit na historickou a kulturní provázanost Polska se zejména západními Ukrajinci a Bělorusy – vzájemné větší porozumění je tu do velké míry dáno společnou minulostí. Díky ní má mnoho Ukrajinců a Bělorusů polské předky. V takovém případě pak mají nárok na takzvanou kartu Polaka, která jim podstatně zjednoduší příjezd do země. Jako držitelé tohoto průkazu potvrzujícího příslušnost k polskému národu pak nepotřebují pracovní povolení či mohou využívat státem hrazenou zdravotní péči.
Čtěte také: Lesk a bída nové polské infrastruktury: Tisíce kilometrů dálnic, rychlovlaky i třetí největší letiště světa
Severnější cesta za ekonomickým úspěchem
Po pádu železné opony a v následných 90. letech mělo přitom Česko a Polsko velice odlišné startovní pozice. Tuzemsko bylo již na počátku 90. let vnímáno jako stabilní a relativně bohatý stát, jenž utrpěl nejmenší propad HDP mezi transformujícími se zeměmi, kdežto polský ekonomický příběh začínal v podstatě z bankrotu. Česko však svého potenciálu plně využít nedokázalo, byť mělo všechny předpoklady stát se středoevropským lídrem v oblasti průmyslu, vědy či vývoje nových technologiích.
To severní soused dovedl svůj počáteční handicap proměnit ve velkou šanci, a vytvořit tak podmínky pro masivní stavební boom a v širším kontextu i celkový hospodářský rozvoj. Polská ekonomika až na loňský útlum způsobený pandemií nepřetržitě od roku 1996 roste, což ji může Česká republika jen tiše závidět. Na vysoké kondici tamního hospodářství se aktivně podílí i řada vzkvétajících průmyslových oborů. Polsko se například v posledních letech ukázalo jako prosperující centrum herního průmyslu. Díky úspěchu některých počítačových a konzolových her vzniklo od roku 2007 mnoho nových nezávislých společností zabývajících se vývojem her.
Nouze o zahraniční pracovníky je nyní v Česku tak velká, že brzdí růst české ekonomiky a zpomaluje obnovu hospodářství po koronavirové pandemii.
Jednu z nejúspěšnějších polských her Zaklínač, jež se dokázala prosadit i na celosvětové úrovni, daroval prezident Andrzej Duda při návštěvě Bílého domu svému protějšku Donaldu Trumpovi. To jen ilustruje skutečnost, že polští vrcholní politici domácí produkty aktivně podporují a pyšní se jimi. Takovou propagaci podle Marka Španěla, zakladatele největšího českého herního studia Bohemia Interactive, bohužel český herní průmysl zatím nemá. „U nás má nálepku okrajové zábavy,“ dodává Španěl. Přitom se zde promrhává šance jak v současném, stále více virtuálním světě zviditelnit českou značku, a šířit tak i dobré povědomí o českém průmyslu ve světě.
Otázkou v Polsku však nyní je, jak současnou skvělou kondici tamního hospodářství – s téměř pětiprocentním průměrným ročním růstem růstem HDP okolo 4–5 % – dovede země dlouho udržet. Jak naznačuje rozsáhlá ekonomická analýza společnosti McKinsey, zveřejněná serverem Deutsche Welle v roce 2020, Polsko se bude muset v průběhu dvacátých let popasovat vlivem demografického vývoje s poklesem ekonomicky produktivního obyvatelstva. To by mohlo jeho ekonomiku zpomalit na zhruba tři procenta.
Země, která má vizi
Na přitažlivosti každé krajiny přidá vedle hospodářských úspěchů rovněž jistá dávka sebevědomí a vize, kam chce země do budoucna směřovat. Člověk uvažující o odchodu do zahraničí dá vždy přednost zemi, která má ambice stát se jedním z důležitých technologických a vědeckých center Evropy či významným dopravním uzlem mezi Západem a Východem. Dokladem toho byly v Polsku masivní investice do silniční sítě, kdy se za posledních 16 let počet nově dostavěných kilometrů takřka zšestinásobil – na současných zhruba 4500 kilometrů rychlostních komunikací.
O tom, že chce být Polsko v následujících letech světově významnou dopravní křižovatku, svědčí i megalomanské plány na stavbu obřího letiště ve středním Polsku. V konečné fázi má být schopno odbavit až 100 milionů cestujících a propojit střední Evropu se zaoceánskými destinacemi. Byť takové projekty mohou v někom vzbuzovat dojem zbytečného velikášství, jiní v nich vidí naopak zajímavou perspektivu, která má již reálné obrysy.
Čtěte také: „Čechy neobsluhujeme,“ objevuje se na hospodách v Polsku. Důl Turów má nepříjemnou dohru
Pracovní vízum: za pár týdnů, nebo skoro za rok
Obě země navíc zahraniční pracovní sílu a kvalifikované lidské zdroje pro růst svého hospodářství nutně potřebují. Polsko si je této nutnosti velmi dobře vědomo, stejně tak výhod ukrajinské imigrace jakožto kulturně a jazykově blízkého národa. Jen v letech 2018–2019, tedy před počátkem pandemie, bylo v Polsku podle politoložky a bezpečnostní analytičky Marty Jaroszewicz z varšavského Centra pro východní studia vydáno Ukrajincům zhruba 1,5 milionu prohlášení o takzvaném záměru zaměstnávání cizinců.
Jaroszewicz také ve své shrnující analýze o fenoménu ukrajinských přistěhovalců dodává, že v současnosti nejčastěji míří do Polska za dočasnou prací, stále více z nich se ale v zemi zabydluje.
V Česku sice celkové množství Ukrajinců, jež u nás tvoří největší národnostní menšinu, rovněž rok od roku narůstá, avšak pomalým tempem. Podle dat ČSÚ jich loni v ČR pobývalo 165 356. Očekávalo se ovšem, že se zavedením bezvízového styku mezi Bruselem a Kyjevem v roce 2016 bude ukrajinská migrace do Čech růst mnohem rychleji. Nestalo se tak. Potíž spočívá i v tom, že v tuzemsku trvá získat pracovní vízum i půl roku, v některých případech dokonce až 9 měsíců, kdežto v Polsku ho lze obdržet v řádech týdnů.
Co brzdí českou ekonomiku?
Nedostatek kvalifikovaných pracovníků se tvrdě odráží na rozvoji českého hospodářství a kondici mnoha oborů. Chybí zejména ve výrobních oborech, stavebnictví, IT, ale i v zákaznických službách či ve zdravotnictví. K 23. listopadu bylo podle ekonomického serveru BusinessInfo volných 350 000 pracovních pozic. Nouze o zahraniční pracovníky je nyní v Česku bohužel tak velká, že brzdí růst české ekonomiky a zpomaluje obnovu hospodářství po koronavirové pandemii.
Výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů Vít Jásek serveru BussinessInfo potvrdil, že pokud by se do Česka za prací přesunulo 100 tisíc cizinců, potenciál produkce domácí ekonomiky by se zvýšil odhadem až o 2,5 %. Jásek dále na konci listopadu pro zmiňovaný server uvedl, že i kdyby všichni čeští nezaměstnaní pracovali, stále by chybělo 100 tisíc kvalifikovaných pracovníků.
Podle analytiků bude imigrace zahraničních pracovníků do budoucna nevyhnutelná. Česko se však v současnosti ocitlo v situaci, kdy nepředstavuje lokalitu, kam by se kvalifikovaní cizinci hrnuli. Boj o ně bude navíc v prostoru stále silnějších ekonomik států středovýchodní Evropy čím dál těžší.
