Čeští politici, diplomaté i generálové začali projevovat zvýšený zájem o Afriku. Na kontinent se snaží nalákat tuzemské podniky i navazovat vojenské spolupráce. Často přitom mluví o bitevním poli, kde se musí vyhrát. Jenže právě tohle uvažování může spolupráci spíše škodit. Jak konkrétně Česko v Africe působí?
Prezident Petr Pavel navštívil Rwandu, předseda Senátu Miloš Vystrčil Zambii a premiér Petr Fiala hned několik afrických zemí. I tyto cesty přispěly k tomu, že je Česká pozice v Africe stále více probírané téma.
V posledních letech se zdá, že se po desetiletích přehlížení české politické špičky probraly a začaly si sousedního kontinentu všímat.
Tisícikilometrové cesty ale nepodnikají jen čeští politici. Do Prahy létá na oficiální návštěvy stále více zástupců afrických zemí, ať už jde o samotné hlavy států, nebo představitele jejich armád.
Čtěte také: Nezájem o Afriku se nám může krutě vymstít, stejně jako její stereotypizace
„Dobrý večer,“ pozdravil v češtině kupříkladu prezident Mosambiku Filip Nyusi Petra Pavla na Pražském hradě. Díky spolupráci komunistického Československa se subsaharskou Afrikou totiž Nyusi studoval v Brně.
A spolupráci navazuje i armáda. Náčelník Generálního štábu AČR Karel Řehka například loni přivítal v Česku svůj protějšek z Rwandy na čtyřdenní návštěvě.
„Afrika se stále více stává geopoliticky, strategicky, bezpečnostně a ekonomicky důležitým kontinentem,“ deklaruje Strategie pro působení České republiky v Africe z roku 2022. Tedy dokument, na který lidé se zájmem o kontinent dlouho čekali.
Jak je u podobných textů zvykem, nic příliš jasného a hmatatelného čtenáři neposkytne. Hned několikrát je v něm ale zmíněno Rusko. A to ve spojitosti s hlasováním v OSN, dezinformacemi či celkovou bezpečností Evropy, kterou Afrika spolupracující s Kremlem ohrožuje.
„Rámování zejména subsaharské Afriky se vůbec nezměnilo,“ komentuje dlouhodobou českou politiku vůči kontinentu pro Voxpot odborník na Afriku Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů. Upozorňuje, že česká zahraniční politika má jako „pozitivní linku bezpečnost, stabilitu, byznys a rozvojovou pomoc“ – tedy nic nového a ani odlišného od jiných částí světa.
Snaha zapojit do rusko-ukrajinského konfliktu co nejvíce afrických států ignoruje historickou snahu kontinentu o zachování neutrality.
Svůj vstup do Afriky ale Česko podle něj ospravedlňuje hlavně přes negativní důvody. „Pokud si poslechneme, jak o tom politici mluví, je tam vždy zejména silný protiruský i protičínský diskurz,“ říká Horký-Hlucháň.
Pro politickou scénu tak subsaharská Afrika zůstává místem geopolitického soupeření a tomu se vše podřizuje. „Jenže to rozhodně nestačí,“ zdůrazňuje výzkumník.
Nakonec i návštěvu a navazování vztahů s mosambickým protějškem podtrhl prezident Pavel nutností zmenšit prostor pro působení Ruska a Číny. Vloni v létě na to před cestou do Angoly a Zambie upozornil i ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). „Mám povinnost a možnost pracovat na tom, abychom oslabovali vliv Ruska ve světě a právě region Afriky je z tohoto hlediska velice důležitý,“ uvedl.
„Jenže z toho jde cítit pocit morální povýšenost. Tedy že musíme Afričanům vysvětlovat, kdo je špatný a co by měli dělat,“ hodnotí to Horký-Hlucháň.
Kolonialismem zatížený pohled
Podle vyjádření Ministerstva zahraničních věcí pro Voxpot by ale Česko mělo „silný zájem o vytváření pevných a vzájemně výhodných vazeb s Afrikou, i kdyby v ní Rusko a Čína aktivní nebyly“.
Sám ministr zahraničí nicméně v prosinci 2022 plány na větší zaměření na kontinent komentoval pro iRozhlas slovy, že „je to bitevní pole, kde musíme zvítězit nad ruským narativem“.
České politické špičky pak nezapomínají ani na největšího konkurenta Evropy na kontinentu – Čínu.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
