Munice za miliony nedošla, peníze se v Česku ztratily. Ukrajinský zbrojař promluvil

V médiích se objevil jako Alexej Ch. Někdy se o něm spekulovalo jako o klíčové postavě ostře sledovaného případu se ztracenými miliony eur ukrajinského ministerstva obrany. Ty měly být použity na nákup stovky tisíc kusů min a dělostřelecké munice pro bránící se zemi. Peníze nicméně zmizely a munice se v Ukrajině dosud neobjevila.

Celé jméno muže je Alexej Chorošajev. Do roku 2022 pracoval jako zástupce ředitele Progressu – jednoho ze čtyř takzvaných specexportérů, neboli státních podniků, které jsou v Ukrajině pověřené dovozem a vývozem zbrojního materiálu. Ještě za vlády prezidenta Janukovyče v letech 2012 až 2014 Progress dokonce řídil.

Z Ukrajiny odjel tři dny před začátkem plnohodnotné ruské invaze. Svou práci v Progressu ukončil a zůstal na Slovensku. „Sešel jsem se s lidmi, o kterých nemůžu mluvit konkrétněji. Řekli mi, abych zůstal za hranicemi a organizoval dodávky zbraní z východní Evropy do Ukrajiny,“ říká v rozhovoru pro Voxpot, ale odmítá upřesnit, o jaké lidi mělo jít.

Dnes viní šéfa pražské Podnikatelské družstevní záložny Kamila Bahbouha, u kterého část peněz ležela na účtech, i úředníky ukrajinského ministerstva obrany z toho, že sabotovali dodávky zbraní pro Ukrajinu a naznačuje, že tak dělali cíleně ve prospěch Ruska. Podle zdrojů některých médií jsou to ale právě lidé kolem Chorošajeva, kdo má blízko k Rusku a mohl by se snažit zásilky pro Ukrajinu sabotovat.

Rozhodli jsme se s Chorošajevem sejít a vyslechnout si celý příběh tak, jak jej popisuje on. Rozhovor zveřejňujeme, protože i když je Alexej Chorošajev kontroverzní postavou, z jeho vyprávění je možné získat poměrně plastický obrázek toho, jak na začátku války mohl vypadal obchod se zbraněmi pro Ukrajinu.

Začněme od samého začátku v roce 2022. Kde jste před opuštěním Ukrajiny pracoval?

Moje poslední pozice byla zástupce ředitele speciálního státního exportéra Progress. Jde o státní firmu, která se věnuje importu a exportu zbraní. V letech 2012 až 2014 jsem byl jejím ředitelem, od roku 2020 jsem se vrátil do vedení společnosti.

Z Ukrajiny jste vyjel několik dní před začátkem války, proč?

Podepisoval jsem velkou smlouvu s jednou slovenskou firmou na dodávku výrobních dílů pro protitankové systémy Skif a Korzar.

S jakou slovenskou firmou jste smlouvu podepisoval?

Šlo o MSM Novaky. Pracovní cesta měla začít 3. února, ale nemohl jsem vyjet, protože jsem očekával začátek války. 21. února mi volá šéf a říká, že mám buď jet, nebo smlouvu zrušíme. Nic podle něj nenaznačovalo, že by měla válka začít, a pracovní cesta měla trvat jen 5 dní. Sedl jsem do firemního auta a 22. února jsem odjel ze země.

Co jste dělal, když začala válka?

Byl to šok. Mám šest dětí a pět z nich bylo tou dobou v Ukrajině. Kontaktoval jsem vedení Progressu a domluvili jsme se, že ve firmě skončím. Vrátil jsem pracovní auto a pak jsem deset dní evakuoval své děti. Následně jsem se sešel s lidmi, o kterých nemůžu mluvit konkrétněji. Ti mi řekli, abych zůstal za hranicemi a organizoval dodávky zbraní z východní Evropy do Ukrajiny.

Byli to lidé z Progressu nebo z ministerstva obrany?

Nebyli, ale konkrétnější tady nebudu. Řekli, že stejně nikde zemi víc neposloužím. Tady mám zkušenosti a můžu něčím přispět. Tak jsem souhlasil. Stačí říct, že jsou to do jednoho velcí ukrajinští patrioti a moji staří kamarádi. Jsou to lidé na vysokých pozicích s vysokými hodnostmi.

Takže tajné služby, ministerstvo obrany nebo prezidentská administrativa?

Z prezidentské administrativy nebyli, ale jinak ano, něco v tom smyslu.

Co byly první kontrakty, které se vám podařilo pro Ukrajinu zajistit?

Znal jsem hodně lidí a měl jsem s nimi na začátku hlavně hodně schůzek. Vybrali jsme si dobrou zbrojní firmu, přes kterou to můžeme celé zprostředkovat. Šlo o slovenský Sevotech. Znal jsem totiž jejího majitele Ladislava Hodermarského. Věděl jsem, že čestnějšího člověka najdete jen stěží.

Od samého začátku jste pro realizaci dodávek používal Sevotech?

Začala válka a všechno bylo hodně složité, není to, že lusknete prstem a je hotovo. Museli jsme všechno pořádně připravit, byla to nová situace. Ať už jsme jednali ve východní nebo v západní Evropě, každou zakázku jsme museli odsouhlasit s nejvyšším vedením země skrze licenční komisi. Kdybychom nemuseli dělat exportní licence, všechno by samozřejmě bylo mnohem snazší.

Neznámí zbrojaři s miliardou na účtu

Celá historie, kterou můžeme sledovat v médiích, začíná smlouvou s neznámou ukrajinskou firmou Lvovský Arsenal. Ta získala miliardy hřiven od ukrajinského ministerstva obrany na nákup munice. Co jste ale dělal ještě před tímto kontraktem?

Měli jsme několik hotových smluv na dost vysoké sumy peněz. Jezdil jsem po různých zemích a hledal, kde můžeme sehnat vojenský materiál. Během toho jsem se setkal s obrovským množstvím korupce a rozkrádání. Především v Bulharsku, ale do toho bych nerad zabíhal. Šlo o rozkrádání peněz jak ze strany Ukrajiny, tak i Bulharska. Všechno, k čemu jsem se dostal, jsem dokládal v Ukrajině, dělal jsem reporty, s kým je v pořádku spolupracovat a s kým ne.

Ty jste posílal SBU? (Bezpečnostní služba Ukrajiny, pozn. red.)

Není to SBU, ale co záleží na tom, jak se jim říká? Jsou to konkrétní lidé, kteří dokáží analyzovat trh a dostat informace tam, kde je potřeba.

Čtěte také: Tvář i mozek dnešní krajní pravice. Čím Rakušan Sellner děsí Německo?

Před tím, než jste začal pracovat se Lvovským Arsenalem, jaké se vám podařilo dokončit zakázky?

Nemůžu o nich mluvit konkrétně, ale šlo o dárky, které třeba Sevotech daroval ze svých skladů na Slovensku. Hodně toho dalo Slovenské ministerstvo obrany nebo Chorvati, ale to byly v podstatě drobnosti. Šlo o výbavu i munici. Sevotech měl na skladech také velmi efektivní rakety, které Ukrajině prostě daroval.

Kdo v Ukrajině může tuhle informaci potvrdit?

To podle mě bude možné potvrdit až poté, co zvítězíme. Teď to nezjistíte.

Dobrá. Pojďme se tedy pustit do samotné historie, na konci které Ukrajina nemá ani miliony dolarů na munici, ani munici, kterou si objednala. Jak začala vaše spolupráce se Lvovským Arsenalem?

Jednoho dne mi zvoní telefon. Volá mi nějaký manažer nebo úředník a říká, že je z firmy Lvovský Arsenal. O té doteď nikdo neslyšel. Mají ale s ukrajinským ministerstvem obrany smlouvu na dodávku 100 tisíc min. Otázka zněla, jestli ty miny nemůžu sehnat. Odpověděl jsem, že se nad tím zamyslím.