Východoafrický poloostrov zažívá další období krutého sucha. To způsobuje neúrodu a nedostatek potravin, k němuž přispívá i válka na Ukrajině. V důsledku podvýživy umírá stále více lidí a Spojené národy varují před hladomorem. V Etiopii se navíc obnovil ozbrojený konflikt a vše nasvědčuje tomu, že hlad je používán jako zbraň. Ušetřena nejsou ani divoká zvířata.
Nemocničním oddělením péče o kojence v západním Somálsku se rozléhá nářek vyhublých dětí. Dvouletá Someye Isaka ale mlčí. Zrovna zemřela na hypoglykémii způsobenou těžkou podvýživou. Její rodina ji pohřbí do červeného písku v trnitých křovinách u tábora, do kterého uprchli kvůli suchu.
Takto situaci v jedné ze zemí Afrického rohu popisuje novinář Alec Luhn z VICE News. Další svědectví mluví o hladových rodinách, které se celé dny nebo týdny potácejí vyprahlou zemí a hledají pomoc. Přitom musí mnoho z jejich příbuzných po cestě pohřbít.
V jednom z táborů, kde už často nejsou žádné zásoby, ukázal agentuře AP Fadumo Abdi Aliyow hroby svých dvou malých synů. Jednomu byly čtyři a druhému dva roky. Jejich oslabená hubená těla udolala nemoc. „Chtěl jsem zemřít dřív než oni, aby mě mohli pohřbít,“ řekl.
„Já z tohoto regionu pocházím a nikdy jsem neviděla, že by to bylo tak špatné,“ komentovala to se zadržovaným pláčem zástupkyně regionálního ředitele UNICEF Rania Dagash. „Malé hromádky půdy označující dětské hroby jsem nemohla dostat z hlavy,“ dodala.
Nedostatek potravin je i na severu Etiopie, a to zejména kvůli občanské válce, která začala v listopadu 2020 a dodnes trvá.
Africký roh zažívá souběh několika krizí. Podobné smrtící kombinace se dějí na více místech světa včetně Evropy. Nikde ale tato hrůzná situace nenapáchá tolik škody jako v Africe. Brutální ukázkou je potom právě východoafrický poloostrov a jeho okolí. Lidé utíkají před nepřízní klimatu, kvůli neúrodě umírají, tvrdě na ně ale dopadají i následky války na Ukrajině. Obnovené boje v Etiopii rovněž nevěstí nic dobrého a stupňují se útoky skupiny aš-Šabáb. A jen málo zemí to zajímá.
Hlad a válka v Etiopii
Nedostatek potravin je také na severu Etiopie. Je tomu tak zejména kvůli občanské válce, která začala v listopadu 2020, a dodnes se bojuje. Přitom v posledních měsících vypadala situace mezi Tigrajskou lidově osvobozeneckou frontou (TPLF) a etiopskou vládou Abiyho Ahmeda slibně. Premiér dokonce 23. srpna oznámil, že vypracovali mírový návrh. Jenže hned druhý den boje znovu vypukly.
Pětiměsíční příměří bylo ukončeno. Obě strany se shodují, že první výstřely byly vypáleny v ranních hodinách 24. srpna na jihu Tigraje poblíž města Kobo – u hranic s Ahmarskem, sousedním etiopským svazovým státem. Jenže na tom, kdo střelbu rozpoutal, se už neshodnou. To znovu jasně ukazuje snahu ovlivnit obraz celého sporu. Přes pověstnou mlhu války se totiž dostane ven jen minimum informací a věřit se dá máločemu.
Čtěte také: Informační válka v Etiopii: Fakta překrucují obě strany, premiér však umí vypnout internet
Ze zpráv od západních diplomatů vyplývá, že etiopské síly se spolu s amharskými milicemi Fano přesunuly k místu obnovených bojů. Mezitím nucená vojenská služba Tigrajců rozšířila řady TPLF o nové bojeschopné muže. Osvobozenecká armáda se v době příměří soustředila na výcvik a přezbrojování. V předchozích bojích totiž ukořistila značný arzenál federální armádě a podle některých zpráv si také nakoupila zbraně v zahraničí.
Obě strany tak po celou dobu porušovaly domluvené podmínky smíru. Tigrajští vůdci obviňovali Addis Abebu ze zadržování humanitární pomoci a následně jejich ozbrojenci ukradli ze skladu Světového potravinového programu (WFP) v hlavním městě Tigraje Mekele dvanáct palivových cisteren. Ty byly určeny právě vozidlům přepravující pomoc. Tento čin mohl pramenit z frustrace, protože mezinárodní společenství, které utrpení Tigrajců většinou přehlíželo, tleskalo příměří, kdy podle TPLF Ahmed používal „hlad jako válečnou zbraň“. WFP tak mohl oslovit pouhé desítky tisíc lidí z 4,8 milionu potřebných.
Válka v Etiopii spolu se suchem a nedostatkem humanitární pomoci způsobila masové hladovění, které decimuje zejména lidi v Tigraji.
Ani samotné vyjednávání míru se neneslo v přívětivém duchu k TPLF. Vyslanec Africké unie Olusegun Obasanjo se například k zadržování pomoci vůbec nevyjadřoval, a dokonce navrhl pozvat k rozhovorům Eritreu, která byla spojencem Etiopie a páchala v zemi nepředstavitelná válečná zvěrstva. Snahu projevily i Spojené státy, které se zapojovaly společně s Keňou. Jejich plán ale zakolísal, když byl novým keňským prezidentem zvolen William Ruto, a kandidát Raila Odinga, s jehož přímým zapojením v mírových rozhovorech se počítalo, prohrál. V Keni se následně rozjelo několik petic za anulování voleb kvůli podvodu, ale Nejvyšší soud potvrdil Rutuovo vítězství.
Připomínka minulosti regionu. Vyfoceno nedaleko hranic s Eritreou / gordontour / Flickr / CC BY-SA 2.0
Bohužel všechny tyto snahy jsou tytam. V předvečer vypuknutí bojů napsal vůdce TPLF Debretsion Gebremichael otevřený dopis světu: „Rychle se blížíme k bodu, kdy budeme čelit smrti, ať už se rozhodneme pro jakýkoli směr. Volbou je pouze to, zda zahyneme hladem, nebo zda zemřeme v boji za svá práva a důstojnost.“ Dnes je válka opět v plném proudu.
Před dvěma týdny etiopské letectvo bombardovalo Mekele a zasáhlo mateřskou školku, kde zabilo sedm lidí včetně tří dětí. Vláda to samozřejmě popírá a tvrdí, že se zaměřuje pouze na vojenské cíle. Ve světě tento útok příliš rozruchu nerozpoutal, což dodává na váze slovům ředitele Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedrose Adhanoma, etnického Tigrajce. Ten krizi popsal jako „nejhorší katastrofu na Zemi“ a přemýšlel, zda je důvodem nereagování světových vůdců „barva lidské kůže“.
Čtěte také: Zvěrstva v Etiopii mohou skončit. Mluví se o příměří, ale hlad buší na dveře
Válka v Etiopii spolu se suchem a nedostatkem humanitární pomoci způsobila masové hladovění, které decimuje zejména lidi v Tigraji. Navíc jsou informace těžko dostupné, protože například etiopská vláda médiím nařídila „pečlivě třídit zpravodajství a přístup k informacím tak, aby odrážely národní zájmy země“. Mluvčí WFP proto připustila, že „prostě nelze zjistit, zda došlo k hladomoru, nebo ne“.
Humanitární šéf OSN Martin Griffiths byl šokován, když viděl děti příliš slabé na to, aby plakaly.
OSN nedávno uvedlo, že každé třetí dítě mladší pěti let je v Tigraji podvyživené a že nedostatkem jídla trpí více než polovina těhotných nebo kojících žen. Do konce roku se podle odhadů potravinová krize rozšíří a zasáhne 20 milionů osob v celé Etiopii.
Občanská válka mezi vládou, kterou podporuje Eritrea, a TPLF ohrožuje bezpečnost v celém Africkém rohu, protože se konflikt může snadno rozšířit do sousedních regionů. Navíc způsobuje rozsáhlý exodus, kdy téměř 50 tisíc lidí hledá útočiště ve východním Súdánu.
Somálská katastrofa, která se může šířit
Před týdnem varovalo OSN, že v Somálsku je „hladomor za dveřmi“ a že existují konkrétní signály, že přijde ještě letos. Formální vyhlášení hladomoru je vzácné, a když se tak stane, bývá už většinou pozdě. Humanitární šéf Spojených národů Martin Griffiths řekl novinářům, že byl šokován, když viděl děti příliš slabé na to, aby plakaly.
Ruská invaze na Ukrajinu byla od počátku popsána jako katastrofa pro Somálsko, které trpí nedostatkem humanitární pomoci, protože mezinárodní dárci se zaměřují na Evropu. Před současným ozbrojeným konfliktem získávala země nejméně 90 % pšenice od obou válčících stran. „Ukrajina zcela dominuje narativu,“ poukázal Griffiths.
Zemi zasáhl hladomor také před jedenácti lety a v některých částech Somálska byl i formálně vyhlášen. V té době již ale byla smrt čtvrt milionu lidí nezastavitelná. „Toto není opakování scénáře z roku 2011. Je to mnohem horší,“ varuje OSN. Navíc od roku 2017 kleslo zmíněné financování o 60 %.
Somálsko je pouze začátek, musíme pokračovat v zásobování, abychom zachránili životy v celém regionu.
Kvůli nepřízni počasí si jídlo lidé nemají možnost vypěstovat, a nemohou si ho ani koupit, protože vzdálená válka v Evropě vyhnala již tak vysoké ceny ještě výš. Oblast Afrického rohu a jeho bezprostřední okolí zažívá nejhorší sucho za čtyři desetiletí. Zabilo více než tři miliony hospodářských zvířat, a sebralo tak lidem často jejich jedinou obživu. Sucha nejsou nová, ale stávají se častější a závažnější. Navíc klimatické modely předpovídají, že nadcházející deště od října do prosince nebudou dostatečně vydatné. To by znamenalo pátou sezonu krutého sucha. Po pandemii covidu-19, ničivých povodních a destrukci úrody kobylkami by to znamenalo hladomor daleko přesahující jeden stát.
V somálských centrech pomoci zemřelo podle UNICEF již nejméně 730 dětí a několikrát více jich skonalo doma nebo na cestě. Tisíce lidí trpí spalničkami, akutním vodnatým průjmem a dalšími nemocemi spojenými s podvýživou. Zatímco 372 zabitých ukrajinských dětí přimělo západní státy slíbit napadené zemi vojenskou a humanitární pomoc ve výši 100 miliard dolarů, pro Somálsko žádá OSN o podstatně nižší částku – 1,46 miliardy dolarů – jen velmi obtížně.
Čtěte také: Tigrajské jednotky se blíží k hlavnímu městu Etiopie. Příměří je v nedohlednu
Objevují se ale i lepší zprávy. Na konci srpna dorazila do Džibutska loď, kterou si pronajala OSN, naložená 23 tisíci tun ukrajinského obilí. Následovalo ji další plavidlo se sedmi tisíci tun. To ale jen lehce zmírňuje potravinovou krizi. „Je to pouze začátek, musíme pokračovat v zásobování, abychom zachránili životy v celém regionu,“ řekl Michael Dunford, ředitel WFP pro východní Afriku.
Předpokládaná potravinová bezpečnost v Rohu Afriky. Zelená – minimální, žlutá – ve stresu, oranžová – krize, červená – stav nouze, tmavě červená – hladomor / Zdroj: FEWS NET
Evropská unie a Organizace pro výživu a zemědělství by měly letos vyčlenit 264 milionů dolarů na pomoc tomuto regionu. Pro financování se rozhodly i další organizace a státy jako například USA, ale stále je to jen zlomek potřebných peněz. Navíc OSN spustilo šest různých žádostí o dary pro region, a tudíž mezi sebou vzájemně soutěží o omezené prostředky.
Kromě toho aš-Šabáb – islamistické radikální hnutí spojené s al-Káidou – blokuje humanitární pomoc asi ve 25 % země. Minulý víkend jeho bojovníci zabili 21 lidí v jednom z hotelů somálské metropole Mogadišu. Je to zatím jejich největší útok od doby, kdy se do země vrátily americké jednotky. Hnutí představuje významnou hrozbu pro celkovou regionální bezpečnost.
Také na mnoho ohrožených druhů, jako jsou hiroly, afričtí divocí psi, žirafy síťované či zebry Grévyho, má nedostatek srážek zničující dopad.
Aš-Šabáb v minulosti útočil na humanitární pracovníky a během sucha v roce 2011 napadal místní kanceláře s humanitární pomocí, kterou kradl a následně prodával. Kvůli tomu klesla podpora Somálska v letech 2008–2011 na polovinu. V následujícím období rozšířila skupina své aktivity po celém Africkém rohu a úspěch slavila její strategie „srdce a mysli“, která těží z drsných životních podmínek tím, že za projevenou podporu nabízí jídlo či jiné komodity.
A tak letos v březnu navštívili zástupci hnutí aš-Šabáb komunity postižené suchem a nabídli jim odcizený olej, rýži a cukr. Navíc v těchto zranitelných skupinách verbují mladé muže, jako například v uprchlickém táboře Dadaab v Keni.
Vyschlá těla mrtvých žiraf
Sucho neohrožuje pouze lidi, ale také volně žijící zvířata. Oblasti na východoafrickém poloostrově jsou významné svou biologickou rozmanitostí. Domov tam má spousta ohrožených druhů, například hiroly, afričtí divocí psi, žirafy síťované či zebry Grévyho. I na ně má nedostatek srážek zničující dopad.
Mrtvá těla ovcí a koz v Somálijsku v roce 2011. Dnes je situace ještě horší / Foto: Oxfam East Africa / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
Podle zjištění keňského vědce a ochránce přírody Abdullaha Aliho zemřelo za poslední rok kvůli suchu 30 hirol (asi šest procent světové populace). Ve stejném období zahynulo více než 200 žiraf a nejspíš také 70 slonů.
Čtěte také: V Africe eskaluje konflikt mezi lidmi a slony. Pomoct má obchod s jejich kly
„Země Afrického rohu jsou velmi zranitelné vůči dlouhotrvajícím suchům, nevyzpytatelným dešťům a zvýšeným teplotám, ale nemají schopnost vyrovnat se s těmito klimatickými změnami,“ poukazuje Ali. Zatímco se tedy sucho v Evropě poměrně zvládá, v Africe zabíjí. Starý kontinent přitom vypustil odhadem oxidu uhličitého asi dvacetkrát více.
V bezprostředním horizontu tedy zůstává prioritou zachování humanitární pomoci, přičemž plánování by mělo zahrnovat dlouhodobější výhled. Je nutné posilovat odolnost vůči klimatické změně a pracovat na přizpůsobení se v budoucnu náročnějším podmínkám pro život.
Zároveň by se ale mělo zlepšit fungování politiky v nestabilních oblastech, pokud je to vůbec možné. Konflikty a vzpoury jsou symptomy regionální nejistoty, nikoli její příčinou. Násilí a války proto nemohou být řešením ani krize na východě Afriky.
