Další vojenská operace právě začala. Tentokrát útočí Ázerbájdžán na neuznanou arménskou enklávu v oblasti Náhorního Karabachu. Stojí Evropa na prahu další války? Na otázky Voxpot odpovídal expert Bahruz Samadov.
Mohutná dělostřelecká palba, sirény, rozbité okenice i roztříštěné sklo po ulicích. Takový obrázek přinesl dnešní ázerbájdžánský útok na Stěpanakert, regionální centrum neuznané republiky v Náhorním Karabachu. Zatímco Baku hovoří o takzvané protiteroristické operaci, ke které ho vyprovokovala Arménie, mezinárodní společenství včetně Ruska vyzývají obě strany k příměří.
Čeká svět další plnohodnotný válečný konflikt, nebo jen stále sebevědomější Ázerbájdžán ukazuje, kdo je v oblasti pánem? O tom si Voxpot povídal s odborníkem specializujícím se karabašský konflikt z Fakulty sociálních věd UK Bahruzem Samadovem.
Jednání ve slepé uličce
Ázerbájdžán podle svého ministerstva obrany dnes vyhlásil takzvanou „protiteroristickou operaci“ v Náhorním Karabachu. Můžete popsat, co se nyní v rozbouřené oblasti děje?
Ázerbájdžán dnes spustil rozsáhlý útok na území ovládané arménskou správou v Karabachu. Svou palbu zaměřil především na strategicky důležitá místa: sklady se zbraněmi, vojenské objekty apod. Podle arménských zdrojů si údery vyžádaly životy i civilistů včetně dítěte. Také Baku informovalo o jednom svém zabitém civilistovi ve městě Šuša, které dobyly ázerbájdžánské jednotky v roce 2020.
Dosud však žádná z těchto zpráv není potvrzená, ví se toho zatím jen velmi málo. Poslední, co jsem ale zaslechl, bylo, že karabašští Arméni požadují urychlená jednání s ázerbájdžánskou stranou.
Útok, k němuž nyní dochází, se dal očekávat. Baku se k němu dlouho připravovalo. Několik dní zpátky nejenže navýšilo vojenskou přítomnost v regionu, ale také varovalo vojenské atašé akreditované v Ázerbájdžánu, že chystá útok.
Baku tvrdí, že bylo k zásahu „donuceno“ v důsledku arménských provokací. Docházelo v posledních dnech k něčemu podobnému?
Jen stěží. Stačí se podívat na zprávy mezinárodních pozorovatelů, třeba monitorovací skupiny Evropské unie. Ty o žádných provokacích ze strany Arménie nehovoří. Podobně se k těmto obviněním staví i ruské mírové jednotky, které v oblasti působí.
Jedním z důvodů, který k současným ozbrojeným střetům vedl, je ten, že se vzájemné rozhovory mezi ázerbájdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem a arménským premiérem Nikolem Pašinjanen zkrátka dostaly do slepé uličky.
Oba lídři se přitom setkávali v posledních měsících často. Jak ale vidíme, nikam to příliš nevedlo. Zatímco Jerevan neustále opakoval, že je třeba v první řadě zajistit bezpečnost karabašských Arménů a vyzýval Ázerbájdžánce k dialogu s nimi, Baku mu odpovídalo, že se jedná o jeho vnitrostátní záležitosti.
Zmínil jste přítomnost ruských mírových jednotek v Náhorním Karabachu. V oblasti se jich pohybují zhruba dva tisíce. Na první pohled se zdá, že ani jejich působnost Ázerbájdžán od útoků neodradí.
Je to tak. Bezpečnost regionu přitom oficiálně leží v jejich rukou. Jaký je přesně jejich úkol, kde začíná a končí jejich odpovědnost, není v tuto chvíli příliš zřejmé. Samozřejmě, že do určité míry představují hráz před totálním vpádem Ázerbájdžánců. Těžko si totiž představit, že by Baku naplno vtrhlo do oblasti, operují-li tam Rusové. V roce 2025 jim však skončí mandát a nad tím, co bude pak, se vnáší velký otazník.
V oblasti Náhorního Karabachu obývaného etnickými Armény dlouhodobě chybí kvůli ázerbájdžánské blokádě základní potraviny, topivo i léky.
Vrátila bych se ještě do současnosti. Jak nynější ozbrojené akce Ázerbájdžánu chápete? Jde si Baku pro celý Náhorní Karabach?
Domnívám se, že hlavním záměrem Ázerbájdžánu je tuto oblast naprosto „dearmenizovat“, tedy vysídlit arménské etnikum. Tato „operace“ již po vojenské stránce významně oslabila jejich obranu. Působí nicméně na tamní obyvatele i psychicky. Baku zkrátka demonstruje svou sílu a ukazuje karabašským Arménům, že proti němu nemají žádné šance.
Příčiny, proč k ozbrojeným útokům nyní dochází, jste již nastínil. Má na současné dění vliv i aktuální geopolitická situace a odklon Jerevanu od Ruska?
Ano, jednoznačně. Moskva velmi nelibě nese kritiku, která zaznívá na její adresu z Jerevanu. Arménie totiž nedávno uvedla, že Rusko už nezvládá garantovat v Náhorním Karabachu mír, a proto je třeba hledat větší podporu na Západě.
Dokladem toho ostatně je, že v Arménii aktuálně probíhá společné cvičení arménských a amerických vojsk v rámci akce Eagle Partner. Toto si pochopitelně Moskva vykládá jako odklon od její orbity, a nebrání tedy Ázerbájdžánu v útocích.
Čtěte také: Karabach i po příměří krvácí, Moskva s Ankarou se tu dál přetahují o vliv v regionu
Lidé v enklávě si však příliš neoddechli ani před dnešními událostmi. Těm totiž předcházela několikaměsíční ázerbájdžánská blokáda hlavních cest propojujících Náhorní Karabach se zbytkem Arménie. Mezinárodní pozorovatelé dokonce varovali před hladomorem a humanitární krizí. Jak v tomto směru vypadá v oblasti situace nyní?
Blokáda stále pokračuje, i když na nátlak mezinárodního společenství se trochu uvolnila. Zrovna včera byly do oblasti vpuštěny dodávky s lékařskou pomocí. I nadále však zůstává situace kritická. Stále se k tamním obyvatelům nedostávají základní potraviny jako jsou chléb, mouka, dále také léky, benzín nebo topivo.
Spíš lokální útoky než totální válka
V souvislosti s tamní krizí vyvolanou právě ázerbájdžánskou blokádou OSN dokonce upozorňovala, že může v oblasti docházet v budoucnu k etnickým čistkám. Jak na tato varování nahlížíte? Není to poněkud přehnané tvrzení?
Bohužel nikoliv. Je to naopak reálná hrozba. Nemůžeme si to představovat tak, že do arménských domovů v Karabachu najednou vtrhnou ázerbájdžánští vojáci a všechny je tam pozabíjejí. K tomu s největší pravděpodobností nedojde.
Jak už jsem zmiňoval výše, Baku tamním Arménům natolik ztíží životní podmínky, že budou nuceni sami odejít. Nebudou mít k dispozici základní potraviny, vidinu perspektivní budoucnosti ani garanci bezpečnosti. Nezbyde jim nic jiného než odejít. I to je však třeba chápat jako etnickou čistku.
Jaký vývoj lze nyní podle Vás očekávat? Má se Evropa připravit na další krvavou plnohodnotnou válku na hranicích svého kontinentu, nebo bude Baku nadále takto pomalu skrze blokády a občasné útoky arménskému obyvatelstvu znemožňovat normální život, že lidé z oblasti sami odejdou?
Přikláním se jednoznačně ke druhé variantě. Jak jsem už řekl, nemyslím si, že ve chvíli, kdy se v regionu nacházejí ruští vojáci, by se Ázerbájdžán odhodlal k totální válce. I samotné Baku oznamuje, že se jedná „jen“ o lokální útoky. O tom za stávajících okolností silně pochybuji.
