Z Číny dnes odstartovala směrem na Měsíc mise Chang'e 5, jejímž cílem je donést po 40 letech kus Měsíce na zemi. Děje se tak symbolicky v době, kdy Spojené státy odsouvají plány návratu na přirozenou družici země. Budou mít poprvé od dob Gagarina komunisté náskok v boji o vesmír?
Smysl letu na Měsíc se dnes zásadně liší od jeho prvního dobytí v 60. letech. Nejde už o souboj dvou velmocí o to, která dokáže postavit silnější raketu a tím pádem i výkonnější mezikontinentální jadernou střelu. Liší se jak cíl, tak i aktéři. Návrat na Měsíc je ze všech stran veden s cílem na něm tentokrát zůstat a rozvinou cis-lunární (tedy probíhající v prostoru mezi nejvyšší vrstvou zemské atmosféry a oběžnou dráhou měsíce) kosmickou ekonomiku.
Mimo nové státní celky jako je Čína, Japonsko, Indie, Izrael či Evropská kosmická agentura je k rozvoji udržitelné vesmírné přítomnosti a funkční ekonomiky v dnešních podmínkách nezbytná účast komerčních aktérů. Nová geopolitika ve vesmíru tak nebude o dobývání území, ale o tom, kdo bude jako první vytvářet pravidla pro fungování cis-lunární ekonomiky a zajistí si tím vlastní zájmy na dlouho dopředu.
Princip první bere vše popírá mezinárodní kosmické právo. To ale už delší čas trpí rozkladem mezinárodní spolupráce, ke které přispívají přední velmoci včetně USA i superbohaté firmy vesmírných vizionářů. Vesmírné právo navíc trpí svou vlastní neefektivitou, která neumožňuje řešit v jeho rámci nejaktuálnější výzvy dneška. Stejně jako vytvořil Západ během posledního století ke svému obrazu pravidla globální dolarové ekonomiky se nyní rozhoduje, kdo a jak vytvoří pravidla ekonomiky cis-lunární. Bude to Čína, USA, OSN nebo SpaceX?
Dobývání jako dluh předkům
Zatímco USA defacto odkládají návrat lidí na Měsíc, který minulý rok oznámila Trumpova administrativa, Čína stabilně plní svůj plán měsíčních misí. Tento týden přistane u měsíční hory Mons Rümker čtrnáctidenní mise Chang’e 5. Po vyvrtání až dvou kilogramů vzorků je vynese část přistávacího modul na oběžnou dráhu Měsíce, kde se spojí s takzvaným orbiterem, který bude mezitím obíhat Měsíc. Po spojení se mise vrátí na Zem a přistane v čínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Koncept spojení s orbiterem je podobný misi Apollo, zatímco sonda jako taková navazuje spíše na tradici ruských měsíčních sond.
Pokud se tato mise povede, pak Čína použije stejný koncept i pro další misi Chang’e 6 mezi lety 2023 a 2024. Tentokrát ale v oblasti jižního měsíčního pólu, kde se vyskytuje vodní led, tedy nejdůležitější vesmírná surovina pro rozvoj cis-lunární ekonomiky. Následující mise Chang’e 7 má v plánu už v roce 2024 provést komplexní zmapování celého jižního pólu, který je kvůli nadměrnému počtu slunečných dnů (až 200) a výskytu permanentně zastíněných kráterů se zamrzlou vodou ideálním místem pro měsíční základnu. Následující mise Chang’e 8 otestuje základní technologie pro vytvoření Mezinárodní měsíční výzkumné stanice.
Koncept mise Chang’e 5. Zdroj: Wikimedia Commons
Leitmotivem prakticky všech čínských (nejen) vesmírných aktivit je mezinárodní spolupráce. Čína pod hlavičkou OSN, konkrétně pak Kanceláře pro kosmické aktivity, plánuje postavit kosmickou stanici na oběžné dráze. Měsíční program má být založen na široké mezinárodní spolupráci, která má představovat protipól unilaterálnímu přístupu Spojených států. Mise Chang’e 4 se tak zúčastnilo Německo, Švédsko, Nizozemsko a Saudská Arábie. Pozemní operace zajišťovaly navíc stanice v Argentině, Namibii a operační centra Evropské kosmické agentury (ESA). ESA je také klíčovým partnerem v pozemní komunikaci i pro misi Chang’e 5.
I když se Čína snaží klást formální důraz na mezinárodní spolupráci, o charakteru jejich ambicí vypovídají vyjádření šéfa čínského měsíčního programu. Podle něj je dobývání vesmíru stejnou nutností jako dobývání sporných ostrovů v Jihočínském moři, které Čína považuje za své. Měsíc je podle něj jako japonské ostrovy Senaku a Mars jako filipínské ostrovy Scarborogugh a jejich dobytí prý dluží Číňané svým předkům. Čína chce být do roku 2049 hlavní vesmírnou velmocí a vytvořit cis-lunární ekonomickou zónu generující 10 bilionů dolarů ročně.
Svobodomyslní vrací úder
Spojené státy zatím pokračovaly ve svém cíli návratu člověka na Měsíc kolem roku 2028. Po desítkách let odkladů tomu nicméně nikdo nepřikládal velkou váhu. Teprve Trumpova administrativa rozšířila svůj příslib udělat Ameriku opět velkou i na vesmír a v otázku návratu na Měsíc pojala jako nový geopolitický závod s Čínou.
V březnu 2019 tak viceprezident Mike Pence oznámil program Artemis, který spočívá v návratu Američanů a přistání první ženy na Měsíc do roku 2024. Tentokrát to ale Amerika dokáže jen ve spolupráci s mezinárodními partnery. Podle slov viceprezidenta konkrétně pouze s národy, které milují svobodu. USA se tak jasně vymezily vůči svému největšímu vyzyvateli nejen v geopolitice, technologiích a ekonomice, ale také ve vesmíru.
Čtěte také: Blíží se doba těžby ve vesmíru. Může pomoci vyřešit i problémy na naší planetě
Rivalita s Čínou není ve vesmíru ničím novým. USA už v 90. letech odmítly zapojit Čínu do projektu Mezinárodní vesmírné stanice. V USA už navíc několik let platí zákaz spolupráce všech vědců v oblasti kosmických aktivit s kýmkoliv z Číny. Trumpova administrativa nenechala nic náhodě ani při pořádání největší loňské mezinárodní kosmické události, Mezinárodní astronautické konference (IAC) ve Washingtonu. Čínským vědcům ani dalším zástupcům jednoduše nevydala víza.
Tradiční úvodní panel šéfů největších kosmických agentur světa, kde vedle sebe každoročně sedí a diskutují Rusko, Čína, Indie, Japonsko, USA, Evropa či Kanada, tak byl poprvé nekompletní. Šéfové agentur jsou vždy zavaleni dotazy na sjednocení vesmírných aktivit pod hlavičkou lidstva, spojení sil v prozkoumávání vesmíru a ukončení vzájemné rivality.
Namísto toho na konferenci Spojené státy společně s nejbohatším mužem světa Jeffem Bezosem oznámily vytvoření takzvaného Národního týmu pro návrat na Měsíc. Ne všichni měli radost. Druhý muž na Měsíci, charismatický Buzz Aldrin, ve svých 89 letech před celou konferencí tento nacionalistický přístup otevřeně kritizoval.
Legendární fotografie, na které Buzz Aldrin (vpravo) nevěřícně poslouchá proslov Donalda Trumpa při jeho oznámení o návratu na měsíc. Zdroj: White House.
Velké plány, malé peníze
Spojené státy oznámily v roce 2019 plán utratit mezi lety 2021 a 2025 na program Artemis až 28 miliard dolarů. Z toho 16,2 miliard mělo jít na vývoj lunárního přistávacího modulu. Ze tří vybraných společností plánují testovací přistání v roce 2023 firmy Dynetics a takzvaný Národní tým vedený firmou Blue Origin Jeffa Bezose. Z požadovaných 3,2 miliard dolarů na program vývoje lunárního přistávacího modulu plánuje demokraty kontrolovaná Sněmovna vydělit v roce 2021 jen krajně nedostatečných 628 milionů. Republikány kontrolovaný Senát je ochotný zajít o kousek dál ke stále nedostatečné jedné miliardě.
Dalším kamenem úrazu je Space Launch System (SLS), tedy samostatná raketa USA vyvíjena již od roku 2011. Její vývoj spolkl dosud téměř 19 miliard dolarů a jen za rok 2019 byly její plánované náklady překročeny o 43 procent. První let této rakety se tak neustále posouvá. Nyní je v ohrožení i její první mise Artemis 1 v roce 2021, která má díky řadě malých sond CubeSatů prozkoumat jižní pól Měsíce a výskyt vody či dalších klíčových surovin pro zpracování.
Nedávná zpráva NASA popisuje návrat Američanů na Měsíc do roku 2024 jako těžko realizovatelný a nejistotu ohledně programu Artemis vyvolala také výhra Joe Bidena v prezidentských volbách. Demokraté ve Sněmovně již schválili odsunutí přistání na Měsíci z roku 2024 na 2028. Namísto Měsíce bude hlavním tématem pro NASA pod Bidenem boj proti klimatické změně, jejímuž řešení by ale právě technologie z NASA mohly přispět.
Demokraté dlouhodobě preferují pro průzkum vesmíru robotické mise před lidskou posádkou. Očekávaná Bidenova šéfka NASA Ellen Stofan se navíc několikrát vyjádřila, že by se chtěla zaměřit na Venuši, která je desítky let v pozadí vesmírného průzkumu. Impulzem k tomu byl nedávný objev možných indikátorů biologického života ve fosfanu nacházejícím se v atmosféře Venuše, který má potvrdit nová mise Breakthrough Initiative.
Další odsun data návratu NASA na Měsíc ale nemusí být definitivní. Joe Biden byl instrumentální pro vznik programu na podporu vývoje soukromých raket (COTS), díky němuž vzniklo SpaceX. Je možné, že namísto čekání na předraženou raketu SLS bude Biden chtít pro program Artemis využít třeba právě SpaceX. Firma Elona Muska za posledních několik měsíců úspěšně rozvíjí a testuje svou revoluční raketu Starship a sestavila i lunární modul. Další soukromé firmy, které jsou v programu vývoje přistávacího lunárního modulu, ale prokazatelně nepředstavily žádný pokrok. A stejně jako USA outsourcovali dopravu na Mezinárodní vesmírnou stanici tak stejně jednoduše mohou outsourcovat dopravu na Měsíc Elonu Muskovi.
Údajný prototyp měsíčního modulu SpaceX. Zdroj: Twitter Bocachicagal
Korporátní síla se probouzí
Zatímco Čína si sama chce vytvořit státní poptávkou vesmírnou ekonomickou zónu v hodnotě 10 trilionů dolarů ročně, je jen těžce představitelné, jak bude takový systém samostatně udržitelný. Pro opravdové tržní fungování cis-lunární ekonomiky bude muset celý vesmírný ekosystém fungovat samostatně bez státu v roli jediného zdroje financí.
Podobně jíž funguje například komerční sektor na oběžné dráze v oblasti telekomunikace. Přenechání toho nejsložitějšího a nejdůležitějšího prvku kosmických aktivit – raketových technologií – do rukou soukromého sektoru vedlo k největší inovaci a revoluci v dostupnosti vesmíru pod vedením SpaceX. Zatím musel ale vždy jako první zainvestovat stát, aby vůbec lidstvo vynalezlo způsob, jak něco vynést do vesmíru a operovat tam. Podobně tomu bude i ve vytvoření cis-lunární ekonomiky.
Čtěte také: Obloha po Muskovi: Jak začal nový souboj států a korporací o ovládnutí nebe
Čína ale možná nebude nejefektivnější a nejudržitelnější, dost možná ale bude jedním z prvních, ne-li úplně prvním, kdo začne základnu na Měsíci stavět. Jestli ji někdo dokáže v současné situaci předehnat, bude to pravděpodobně Elon Musk. I to ale může být krok z bláta do louže. Společnost SpaceX do svých podmínek užívání služby globálního internetu Starlink vsunula uznání, že na Marsu nemá autoritu žádná vláda. Firma navíc aktivně pracuje na vytvoření své vlastní marťanské ústavy. Vše je samozřejmě naprostým popřením Kosmické smlouvy a celého mezinárodního právního režimu. Za všechny kosmické aktivity nesou zodpovědnost státy, které je autorizují. Pokud ale bude SpaceX jediným aktérem schopný na Mars soustavně létat, bude těžké něco vymáhat.
Koncept měsíční vesnice od Evropské kosmické agentury. Zdroj: Wikimedia Commons
Volba mezi vládou korporace vedené nevyzpytatelným vesmírným dobrodruhem, čínskou totalitou či tradičně unilaterálními Spojenými státy nezní pro Evropany zrovna pozitivně. Inkluzivní a demokratické globální rozhodování by na Měsíci bylo rozhodně udržitelnější a pro přežití lidstva lepší. Dokonce existují i koncepty, které takový systém rozpracovávají. Jde například o měsíční vesnici, se kterou přichází právě evropská ESA a podporuje ji i řada nestátních organizací. Paradoxně se k němu s nepředvídatelnými úmysly hlásí i Čína. Pokud ale nejdříve něco nezměníme na Zemi, tak naší pozemskou realitu přeneseme i do vesmíru, kde budou opět rozhodovat korporace a mocenské zájmy těch nejsilnějších.
