Na blížícím se sjezdu Komunistické strany Číny, jenž začíná tuto neděli, Si Ťin-pching i přes nedávné zvěsti o puči téměř jistě obhájí vůdčí pozici. Sázky, které nashromáždil v banku, jsou ale vyšší než dříve. Není jisté, jak přesvědčivého vítězství Si dosáhne a jak moc bude muset korigovat svoji politiku do dalších let.
Jako obvykle po pěti letech se v nejlidnatější zemi světa odehraje zásadní událost, tentokrát i jubilejní, v pořadí již dvacátá – sjezd Komunistické strany Číny (KSČ). Ten v druhé polovině října zvolí nové vedení, naznačí změny v klíčových orgánech státu i hlavní obrysy budoucího politického kurzu ČLR.
Neformálním pravidlem čínského politického systému je, že straničtí představitelé nevedou veřejnou politickou kampaň za své zvolení. Klíčová rozhodnutí se nejdříve vyřeší za oponou. K zákulisnímu vyjednávání už bezpochyby docházelo, ale zároveň se bude taktizovat i na místě. Možné výsledky lze spíše tipovat a odvozovat z náznaků. Přesto je jasné, že dojde alespoň k některým změnám v nejdůležitějších orgánech KSČ.
Si Ťin-pching v oku bouře
Od 90. let v Číně platí, že generální tajemník KSČ jakožto hlavní muž strany obsazuje i hlavní pozici ve státní exekutivě, tedy stává se prezidentem. Na předchozím stranickém sjezdu v roce 2017 Si Ťin-pching nedopustil, aby se vyprofiloval nástupce, který by ho mohl postupně nahradit. Společně s tím došlo na začátku roku 2018 ke zrušení maximálního počtu mandátů (původně dva), které může vykonávat čínský prezident. Už dříve Si zkoncentroval moc do svých rukou akumulací řady dalších funkcí.
Si reaguje na současné výzvy posilováním čínských ambicí, jako kdyby chtěl konkurenty a kritiky odradit zvyšováním sázek, jež jsou ve hře.
Tímto si aktuální vůdce umetl cestu k obhájení pozice generálního tajemníka a na začátku příštího roku i prezidenta. Nicméně situace pro Si Ťin-pchinga není tak ideální, jak si před pár lety mohl představovat. Vliv na to má situace ve straně i širší kontext.
Si Ťin-pching si svoji dominantní pozici v KSČ vynutil silově. Tímto šel proti dříve ukotveným představám o tom, že strana má fungovat na základě kolektivního vedení a konsensuálního rozhodování mezi jejími špičkami. Například pomocí protikorupčních kampaní se Si zbavil svých politických rivalů i těch v armádě. Dlouhodobě tak prosakují zvěsti o tom, že část KSČ s jeho postupy není spokojena, přestože ho není schopna mocensky porazit. Dohady o pokusu o převrat z roku 2015 a z konce letošního září nebyly příliš hodnověrné. Ale i serióznější zdroje přinášely zprávy o nevoli části strany vůči svému lídrovi.
Navíc i širší okolnosti vytvořily pro letošní sjezd výbušnou agendu. Před pěti lety Čína neřešila covid-19 a tvrdá protipandemická opatření, ekonomické problémy, dramaticky zhoršené vztahy s USA ani vystupňované napětí v Tchajwanské úžině, Hong Kongu a Sin-ťiangu. To vše se pak propojuje se strukturálnějšími otázkami, jako jsou hlubší ekonomická reforma, stárnoucí populace a environmentální problémy.
Čtěte také: Čtvrtá tchajwanská krize začala a je globální: strategický význam návštěvy Nancy Pelosi
Si reaguje na současné výzvy posilováním čínských ambicí, jako kdyby chtěl potenciální konkurenty či kritiky odradit stálým zvyšováním sázek, které jsou ve hře. Společně s programem čínského snu usiluje o to, aby země upevňovala svůj status a vliv. V tomto roce vyhlásil další z velkých projektů, tentokrát Globální bezpečnostní iniciativu, která by mohla být doplňkem Iniciativy pásu a stezky. Navíc se objevují náznaky, že má Si v příštích letech v úmyslu vojensky připojit Tchaj-wan k Číně.
Nejpravděpodobnější je, že Si aktuální sjezd přečká v oku bouře. Jeho sílu budeme moci vyčíst ne z jeho předpokládaného zvolení, ale spíše z personálií okolo něj a také z pracovní zprávy. Ta bývá tradičně velmi důležitá. Hodnotí vývoj v předchozích pěti letech a předznamená budoucí změny.
Korekce klíčových agend mohou naznačovat oslabení Si Ťin-pchinga. Důležité bude však číst případné změny v celkovém kontextu sjezdu. Zmírnění politiky nulové tolerance covidu-19 je očekávaná varianta. Ale samo o sobě nemusí znamenat narušení Siho pozice.
Nástupce? Kritérii jsou zkušenost a věk
Především se však s napětím čeká, jestli se objeví možný nástupce. Pro čínskou politiku od 90. let bylo typické, že budoucí lídr je uveden do nejvyššího kolektivního orgánu (Stálého výboru politbyra ústředního výboru KSČ) pět let před tím, než převezme roli generálního tajemníka.
Takový člověk by měl na sjezdu získat poměrně silnou podporu, což lze většinou odhadnout podle vývoje v následujících měsících. Měl by mít již značné zkušenosti, ale zároveň být relativně mladý. Věkové kritérium bylo v KSČ vždy velmi důležité. I za pět let by měl mít perspektivu, že může v čele Číny bez problému setrvat další dekádu.
Jednou z nejskloňovanějších variant je Chu Čchun-chua (mezinárodní transkripce pchin-jin: Hu Chunhua). Ten je jedním z aktuálních vicepremiérů. Ve svých 59 letech je přesně o dekádu mladší než Si. Podle současných i dřívějších odhadů Chu zároveň představuje jednoho z hlavních adeptů na roli premiéra, tedy druhého muže státního aparátu. Nové obsazení této pozice bude pravděpodobně dohodnuto na sjezdu a formálně stvrzeno na začátku příštího roku.
Ze složení klíčových stranických pozic včetně stálého výboru politbyra budeme schopni vyčíst rovnováhu sil i pozici Si Ťin-pchinga.
Chu splňuje kritéria, která bývají pro post čínského premiéra důležitá. Jedním z nich je zkušenost s hospodářskou politikou, jelikož do ekonomických otázek právě premiér tradičně výrazně zasahuje. Takové schopnosti si osvojil mimo jiné během svého působení na provinční úrovni v Tibetu a Che-pej. Jde navíc o dvě výrazně odlišné provincie z hlediska úrovně rozvoje, což pro něj může být také výhodou. I kdyby Chu neuspěl v soutěži o pozici nástupce, lze předpokládat, že se stane členem stálého výboru. Jeho nevýhodou je, že pro Si Ťin-pchinga může představovat až příliš velkou hrozbu.
U dalších politiků, u nichž se spekuluje o možném politickém růstu, je problém s věkovým předpokladem. Přesto mohou být „přinejmenším“ vhodnými kandidáty na post premiéra pro následujících pět let. Jedním z těch z nejmladších a nejfavorizovanějších je Li Čchiang (Li Qiang, 63), šéf KSČ v Šanghaji. Jeho reputace však utrpěla tvrdým lockdownem provedeným právě v tomto městě.
Slušnou šanci mohou mít i Čchen Min-er (Chen Min’er, 62) a Ting Süe-siang (Ding Xuexiang, 60). Mezi ostatními přetřásanými osobnostmi, které mají již vyšší věk, asi nejvíce vyniká Wang Jang (Wang Jang, 67).
Kompromisy ve straně
Stěžejním aspektem sjezdu bude balancování vlivu mezi různými frakcemi ve straně. Často se rozlišují dvě nejzákladnější. Jsou jimi „elitáři“, typicky potomci někdejších významných politických osobností, vžil se pro ně i anglický výraz princelings. K nim patří i Si. Na druhé straně pak stojí ti, kteří čerpají podporu odjinud, například z Komunistického svazu mládeže. Z této skupiny vzešel třeba předchozí vůdce Chu Ťin-tchao. Ve skutečnosti je politika frakcí a koalic mnohem složitější, ale i toto základní dělení ukazuje, že KSČ není jednohlasný aktér.
Čtěte také: „Nabízím 500 poslušných ujgurských dělníků.“ Jak se v Číně obchoduje s etnickými menšinami
Ze složení klíčových stranických pozic včetně stálého výboru politbyra pak budeme schopni lépe vyčíst rovnováhu sil i pozici Si Ťin-pchinga. Z výše zmiňovaných jmen jsou jeho blízkými spojenci především Li Čchiang, ale také Čchen Min-er a Ting Süe-siang. Naopak Chu Čchun-chua a Wang Jang patří mezi jeho konkurenty. Si nemusí být jejich politickému povýšení příliš nakloněný, avšak jejich frakce je mohou přesto prosadit. Součástí soutěžení ve straně jsou i kompromisy, které zajišťují alespoň základní míru spokojenosti všech hlavní proudů.
Zásadní bude sledovat také osud Li Kche-čchianga, stávající stranické dvojky, který také nepatří mezi loajalisty současného prezidenta. Ten bude na začátku příštího roku končit na postu premiéra. Pravděpodobně si udrží členství ve stálém výboru, ale méně jisté je, jak pevné bude mít postavení. Pokud by se příliš neměnilo a zároveň by silnou pozici získali například zmiňovaní Chu Čchun-chua a Wang Jang, naznačovalo by to možné oslabení Si Ťin-pchinga.
Autor je politolog, působí na Katedře asijských studií Metropolitní univerzity Praha.
