Západ by měl opustit iluze, že lze přimět Čínu, aby tlačila na Rusko v otázce další eskalace na Ukrajině. Peking sice nemá zájem na válce, Moskvu však nehodí přes palubu ze strategických důvodů. Peking navíc může vyjít z krize geopoliticky posilněn, ať už dopadne jakkoliv.
Čínský ministr zahraničí Wang I na Mnichovské bezpečnostní konferenci v souvislosti s napětím na rusko-ukrajinské hranici zdůraznil, že Čína respektuje „suverenitu, samostatnost a teritoriální integritu“ každé země, včetně Ukrajiny. Wangova vyjádření se obratem chopilo vícero komentátorů, kteří tvrdili, že Čína signalizuje svůj nesouhlas s kroky Ruska na Ukrajině. Taková interpretace je však spíše ze žánru zbožných přání.
V první řadě je nutné zmínit, že Wang I odpověděl na přímý novinářský dotaz, a slova o Ukrajině tedy nebyla součástí připraveného vyjádření. Že se nejednalo o hlavní sdělení Wangova projevu, dokazuje i zpravodajství čínských státních médií, která slova o Ukrajině nijak zvlášť nezdůrazňovala. Výroky o respektu k teritoriální integritě jsou navíc běžně součástí čínské diplomatické hantýrky. Co to znamená v praxi je už podřízeno praktickým čínským zájmům.
Vstup Pekingu do evropské bezpečnosti
K osvětlení čínského přístupu nemusíme zacházet daleko. Před anexí Krymu v roce 2014 se Čína vyjadřovala prakticky identickým způsobem a podporovala územní integritu Ukrajiny. Následně se však zdržela hlasování v OSN ohledně odsouzení krymského referenda a do své rétoriky doplnila zmínky o „komplikovanosti“ krymské otázky a přítomnosti „historických a současných“ faktorů, de facto ospravedlňujících vojenskou agresi Moskvy.
Čínští komentátoři tehdy diskutovali o situaci na Ukrajině primárně prizmatem barevných revolucí vyvolaných Západem, jichž se z pohledu „politické bezpečnosti“ obává i jejich země.
Čína může z napětí v Evropě v delším horizontu profitovat, ať už se situace vyvine jakýmkoliv směrem.
Podobné kontury čínského přístupu jsou přítomny i nyní. Hlavním bodem, na který se ve svých vyjádřeních soustředí tamní média i představitelé, je kritika USA a Západu za zveličování hrozby války bez důkazů. Čínské ministerstvo zahraničních věcí dokonce obvinilo Washington z „informačního terorismu“. Peking zároveň deklaratorně vyjadřuje podporu politickému řešení krize, což také patří k evergreenům čínské diplomatické rétoriky. Kritiku Ruska bychom přitom hledali marně – Čína naopak poukazuje na rozpínavost NATO a zdůrazňuje nutnost brát v potaz „legitimní“ bezpečnostní zájmy Ruska.
Nepřekvapuje proto, že po rozhodnutí Putina uznat dvě povstalecké republiky čínský představitel při OSN poznamenal, že situace je výsledkem „série komplikovaných faktorů“. Republiky Čína samozřejmě neuzná, tak jako neuznala ani anexi Krymu. To však nebrání de facto podpoře Ruska.
Říše středu svou pozici vyjádřila relativně jasně už v přelomovém společném prohlášení ze začátku února, kdy se Vladimir Putin setkal s čínským lídrem Si Ťin-pchingem při příležitosti zahájení olympiády v Pekingu. Z prohlášení vzešla bezprecedentní míra čínské podpory ruských strategických zájmů v Evropě. Čína se vůbec poprvé explicitně přidala k Rusku v opozici proti rozšiřování NATO a uvítala snahy Moskvy získat bezpečnostní garance v Evropě.
Peking se přitom dlouhodobě zapojení do evropských bezpečnostních otázek vyhýbal. Mohl se díky tomu prezentovat jako konstruktivní a neutrální aktér, jemuž jde především o ekonomickou spolupráci, jako tomu bylo v případě čínského angažování v našem regionu prostřednictvím formátu 16+1.
Čtěte také: Rozhodnutí k invazi už zřejmě padlo. „Z Ukrajiny se může stát zhroucený stát,“ říká kyjevský analytik
Rusko-čínské společné prohlášení tak značí významnou změnu čínské strategie. Je zřejmé, že Peking se již smířil s trendem zhoršujících se vztahů se Západem, a to nejenom se Spojenými státy, ale i napříč Evropskou unií. Vztahy se Západem ČLR stále více vnímá jako dlouhodobý strukturální konflikt, kterému se nelze vyhnout. NATO koneckonců onačilo tuto východní mocnost za novou výzvu už v bruselském komuniké z minulého roku. Pro Čínu už tak opatrný přístup nedává příliš smysl, navíc jí z podpory Ruska neplynou žádné přímé závazky.
Navzdory tomu je nutné podotknout, že Ukrajina ve společném prohlášení zmíněna nebyla. Peking samozřejmě našlapuje opatrně. Bylo by však naivní si myslet, že by si Čína nebyla vědoma toho, co její podpora pro Moskvu znamená, a to především v kontextu snah Kremlu demontovat evropskou bezpečnostní architekturu.
Čína z krize profituje
Navzdory podpoře Ruska není důvod předpokládat, že by si Čína válku na Ukrajině přála. Jakékoliv šoky pro globální ekonomiku mohou pro Peking představovat problém, především v kontextu křehké postcovidové obnovy světového hospodářství a globálních dodavatelských řetězců. I když Čína s největší pravděpodobností bude podporovat Rusko i v případě invaze, stále je v jejím zájmu, aby negativní externality konfliktu co nejvíc omezila.
Je však pravdou, že Čína může z napětí v Evropě v delším horizontu profitovat, ať už se situace vyvine jakýmkoliv směrem. Vojenský konflikt, ale i pokračující pat, zřejmě povede k nutnosti stočit nejen pozornost, ale také ekonomické zdroje a vojenské kapacity západních spojenců směrem na východ Evropy. Ambice věnovat větší pozornost Indo-Pacifiku tak mohou zůstat pouze na papíře, což Číně uvolní ruce a zvětší manévrovací prostor ve vlastním regionu, kde primárně leží její zájmy. Navíc se nezdá, že by se v případě jakéhokoliv scénáře situace rychle vyřešila.
Rusko navíc z krize vyjde téměř nevyhnutelně ještě více závislé na Číně, která se pro něj stává nenahraditelným partnerem. Trend ruského obratu k Číně započal již po anexi Krymu, nyní by se ale Rusko ocitlo v ještě zoufalejší situaci. Čínská lidová republika si bude moct dovolit svou podporu dávkovat podle praktických potřeb, jelikož Moskva zůstane bez alternativ. Týká se to především otázky sankcí, které ČLR zčásti dodržovala už v případě Krymu. Zároveň může Čína využít situaci k tomu, aby od slabého Ruska získala explicitní podporu v některých otázkách týkajících se například Jihočínského moře.
V současné debatě se často objevuje scénář koordinovaného útoku Ruska na Ukrajině a Číny v tchajwanské úžině.
To všechno neznamená, že pro Čínu současná situace nepředstavuje i značné riziko. Peking má totiž na Ukrajině rostoucí ekonomické zájmy a přes její území vedou železniční koridory důležité pro čínskou iniciativu Belt and Road.
I tak je strategický význam podpory Ruska pro Čínu významnější než ve výsledku omezené ekonomické zájmy na Ukrajině. De facto podpora pro Rusko navíc v minulosti čínské zájmy na Ukrajině z dlouhodobého pohledu příliš neovlivnila. Naopak, Čína po anexi Krymu svou ekonomickou přítomnost na Ukrajině posílila, jelikož Kyjev vítal každého ochotného ekonomického partnera. V neposledním řadě je úloha Ukrajiny jako tranzitní země pro železniční přepravu do Evropy stále marginální a valná část toků prochází přes polsko-běloruskou hranici.
Čtěte také: Rusko a Čína: Od smrtící oprátky směrem k novému světu
Větší problém pro Čínu může představovat roztočení kolotoče odvetných opatření mezi Ruskem a Západem. Pro Peking může totiž být těžké vyhnout se přílišnému zamotání se do eskalační spirály. Ze západních zemí se ozývají signály, že by se Čína měla za podporu Ruska zodpovídat a pocítit její cenu. Jestli to však zásadně ovlivní kalkulace v Pekingu, zůstává otázkou.
Ukrajinský scénář na Tchaj-wanu?
Jak už jsme zmínili, Čínská lidová republika tak může ze situace na Ukrajině nepřímo, ale zároveň značně těžit. Mohla by však krizi využít i jako příležitost pro razantní kroky vůči Tchaj-wanu?
V současné debatě se často objevuje scénář koordinovaného útoku Ruska na Ukrajině a Číny v tchajwanské úžině. Jakkoliv vřelé jsou rusko-čínské vztahy, je stále vysoce nepravděpodobné, že by Peking podřizoval své plány „sjednocení“ s Tchaj-wanem – klíčového cíle čínské vlády od vzniku ČLR v roce 1949 – ruskému harmonogramu.
Momentálně není jasné, zda finální rozhodnutí o vojenské operaci nebo o její konkrétní podobě vůbec v Kremlu padlo. Není proto možné očekávat, že by Čína byla ochotna spoléhat se na vysoce nepředvídatelné chování Putina. Příprava na případnou invazi na Tchaj-wan by navíc také vyžadovala několikaměsíční přípravu, což by nezůstalo bez povšimnutí.
Navíc je zřejmé, že se pohled Ruska a Číny na řešení jejich „problémů“ zásadně liší. Zatímco Rusko se snaží využít situaci k maximalizaci tlaku na Ukrajinu na základě obav, že jeho mocenská pozice upadá, pohled Číny je přesně opačný.
Měsíce před sjezdem proběhnou mocenské manévry, kdy budou aparátčíci usilovat o co nejlepší pozice v rámci chystaných personálních změn.
Čínští lídři jsou přesvědčení o tom, že obecné geopolitické trendy stále hrají ve prospěch Číny. Si Ťin-pchingova oblíbená fráze o „velkých změnách, jež nenastaly po staletí“ odkazuje na transformaci globálního rozložení moci, ze které má nejlidnatější země světa vyjít jako vítěz. Deklarované úspěchy v boji proti pandemii ještě víc podpořily víru v „systémovou výhodu“ Číny a teze o dlouhodobém a nezastavitelném úpadku Západu.
Tato logika platí i pro přístup k Tchaj-wanu. Peking stále preferuje řešení „tchajwanské otázky“ bez použití síly a zásadní kontury jeho politiky vůči ostrovu se nemění. Cílem Číny je přimět tchajwanskou politickou reprezentaci k jednacímu stolu a přesvědčit ji o nevyhnutelnosti sjednocení s pevninou.
K tomuto cíli využívá řadu hybridních nástrojů vytvářejících politický a společenský tlak a také vidinu ekonomické prosperity v náručí čínské vlasti. Peking by navíc v případě útoku na Tchaj-wan s největší pravděpodobností čelil americké vojenské síle, zatímco ohledně Ukrajiny Washington jasně deklaroval, že vojenská intervence není ve hře. Oficiální politika čínského vedení v otázce Tchaj-wanu se může změnit, zatím tomu ale nic nenasvědčuje.
V neposlední řadě je tento rok pro Čínu klíčový z pohledu politické stability a válka se Pekingu zkrátka nehodí. Čínský prezident Si Ťin-pching se na blížícím se podzimním stranickém sjezdu téměř jistě odkloní od politické tradice posledních dekád a bude pokračovat ve vedoucích funkcích i v dalších minimálně pěti letech. Měsíce před sjezdem se ponesou ve znamení mocenských manévrů v pozadí, kdy budou aparátčíci usilovat o co nejlepší pozice v rámci chystaných personálních změn na vedoucích postech státostrany. To poslední, co Si Ťin-pching momentálně potřebuje, je ohrožovat svou pozici vojenským dobrodružstvím.
