Čínská politika partnerství: Jak Praha vyměnila pandu za luskouna.

V roce 2016, měsíc před státní návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze, podepsala tehdejší pražská primátorka Adriana Krnáčová dohodu o vytvoření sesterských měst s Pekingem. Dohoda se stala problematickou v momentě, kdy se nový primátor Zdeněk Hřib rozhodl přezkoumat její klauzuli o „jedné Číně“. Na základě této klauzule se Praha zavázala dodržovat politiku „jedné Číny“, v rámci které uznává Taiwan jako neoddělitelnou část čínského území.

Potom, co se nové vedení Prahy pokoušelo s Pekingem několikrát dohodnout na vyjmutí tohoto ustanovení ze smlouvy (i přes fakt, že ho údajně navrhla administrativa Krnáčové), ale nezískalo pozitivní odpověď, se Praha rozhodla zatlačit na zrušení celé smlouvy. O zrušení sesterské dohody bylo městským zastupitelstvem rozhodnuto 7. října 2018. Praha sesterství však nestihla oficiálně zrušit, protože od něj Peking jednostranně odstoupil 9. října. I díky tomu nedostane pražská ZOO slíbenou pandu, což je symbolickým výsledkem vztahů mezi Prahou a Pekingem.

Česká metropole však rychle našla náhradu za pandu, kterou jí slíbil Peking. Začátkem prosince 2019 začala Praha formalizovat své vztahy s tchajwanskou Tchajpejí s cílem uzavřít sesterskou smlouvu. Tato smlouva byla podepsána 13. ledna 2020 v průběhu návštěvy tchajpejského primátora Ko Wenje v Praze. Nová dohoda obsahuje i dar v podobě luskouna pro pražskou ZOO. O den později se Šanghaj rozhodla rozvázat své sesterské vztahy s Prahou. Při této příležitosti vydala Šanghaj vyjádření, které jejich rozhodnutí odůvodňuje tím, že „pražská městská administrativa se opakovaně nezachovala správně v tom, jak koná v záležitostech spojených s Tchajwanem” a  dochází k tomu, že “Šanghajská městská samospráva a její obyvatelé tímto vyjadřují jasné odsouzení a protest.”

Šanghaj zrušení smlouvy odůvodnila tím, že se dotýká tzv. klíčových zájmů Číny. Ty představují její primární motivace a zároveň hranice, jejichž překročení Čína netoleruje. Tyto „klíčové zájmy“ mohou být rozděleny do tří kategorií: přežití a fungování Čínské komunistické strany, zachování suverenity a teritoriální integrity (symbolicky i fyzicky) a socioekonomický rozvoj. Narativy založené na klíčových zájmech jsou dále posilňované budováním národních mýtů, které slouží k posilnění domácí legitimity komunistické strany jako ochránce zájmů čínského lidu. Tchajwan byl opakovaně označován za „klíčový zájem“ pevninské Číny.

Z toho by logicky mělo vyplývat, že Čína nebude nikdy tolerovat uzavření partnerských smluv s Tchajpejí nebo jiným tchajwanským městem. Hlubší analýza odpovědi ze strany Šanghaje však ukazuje na její nekonvenčnost. Situace zároveň ukazuje i na to, jak meziměstská partnerství mohou být používaná a zneužívaná na účely mocenské politiky a politiky identity.

Podivuhodný případ Prahy a Šanghaje

Po bližším přezkoumání sesterských smluv čtyř největších tchajwanských měst (Tchajpej, Kaohsiung, Taichung a Tainan) jsme našli alespoň 71 párů měst, u nichž platí, že uzavřely sesterské vztahy jak s tchajwanským městem, tak i s městem z pevninské Číny. Z těchto 71 párů uzavřelo 12 měst vztahy s taiwanským městem potom, co už mělo uzavřené vztahy s pevninským městem, což je podobné trojúhelníku Šanghaj – Praha – Tchajpej. V těchto 12 městech se například nacházejí: Qingdao-Miami-Kaohsiung, Harbin-Varšava-Tchajpej, Fuzhou-Tacoma-Taichung, nebo Shenzhen-Brisbane-Kaohsiung. V opačném pořadí (tzn. případy, kdy město uzavřelo dohodu nejdříve s městem na Tchajwanu a až potom s městem v Číně) můžeme najít významná spojení jako například Tchajpej – San Francisco – Šanghaj nebo Tchajpej-Riga-Peking.

Co spojení Šanghaj-Praha-Tchajpej odlišuje od zbytku je fakt, že jde o první a zatím jediný podobný případ po nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga do čela komunistické strany. Žádné jiné významné tchajwanské město neuzavřelo po roce 2013 sesterskou smlouvou s městem, které už takovou smlouvu mělo s pevninskou Čínou. Může se tak zdát, že na čínské straně dochází ke změně přístupu k partnerským městům. Na druhou stranu existuje od nástupu Si Ťin-pchinga už 15 případů, kdy město z pevninské Číny uzavřelo partnerství s městem, které už mělo podobnou dohodu s jedním ze čtyř velkých tchajwanských měst.

Tento dlouhý seznam partnerských dohod podobných té mezi Prahou a Šanghají nás vede k závěru, že uzavření smlouvy s Tchajpejí nepředstavovalo rozhodující faktor pro Šanghaj v případě zrušení dohody s Prahou. Roli pravděpodobně hrály i jiné, významnější faktory.

Politizování apolitického

Hlavním cílem vytváření sesterských měst je propojování různých municipalit napříč světem a rozvíjení vzájemného pochopení a spolupráce při jejich rozvoji. Právě proto je samotná podstata propojování měst považována většinou za apolitickou.

Objevilo se ale i několik případů politizace sesterských smluv, které vedly k jejich rozvázání. Asi nejznámější případ je vztah mezi Ósakou a San Franciscem. Po šedesáti letech partnerství se Ósaka rozhodla rozvázat vztah se San Franciscem poté, co byla v San Franciscu postavena socha na počest tzv. utěšitelek. Výraz „utěšitelky“ je eufemismus pro nejaponské ženy, které byly v průběhu 2. světové války oběťmi sexuálního otroctví v japonských vojenských nevěstincích. Poukazování na tuto problematiku je vnímáno jako zpochybňování identity japonského národa po 2. světové válce, které je založeno na pacifismu. Tím se obvykle vysvětluje prudká reakce japonských zástupců na tuto kritiku. Po několika pokusech z japonské strany o odstranění této sochy se primátor Ósaky rozhodl přerušit sesterské vztahy se San Franciscem.

Dalším příkladem je partnerství mezi Rotterdamem a Istanbulem. Tato dvě města měla sesterské vazby mezi lety 2005 až 2017, kdy byly rozvázané ze strany Turecka. Zrušení následovalo potom, co bylo tureckým ministrům zakázáno svolat shromáždění svých krajanů při příležitosti kontroverzního referenda o ústavních změnách. Turecký prezident Erdogan byl prý do tohoto rozhodnutí aktivně zapojen, a navíc údajně sám požádal istanbulského primátora o zrušení sesterských vztahů.

Podobné bylo i nedávné rozhodnutí několika švédských municipalit a okresů, které přerušily své vazby s čínskými partnery. To se týkalo například i partnerství mezi okresem Borlänge a čínským městem Wuhan, které bylo zrušeno kvůli rostoucímu tlaku čínské ambasády na švédské novináře potom, co švédský PEN klub na podzim 2019 udělil Cenu Kurta Tucholského kritikovi čínského režimu jménem Gui Minhai.

V porovnání vztahů mezi Šanghají a Prahou s případy jako Borlänge a Wuhan, San Francisco s Ósakou nebo Rotterdam s Istanbulem, se ukazuje, že mají jednu věc společnou: politizaci vztahů, které mají být z povahy věci apolitické. Problémy, které vyústily v rozvázání vzájemných vztahů, byly i zároveň významnou součástí budování národních mýtů pro vlády jednotlivých zúčastněných zemí. Ať už se jedná o případ Japonska v otázce utěšitelek nebo způsob, jímž se turecká vláda pokouší přivázat svou diasporu ke svým vlastním cílům či i reakce Číny na kritiku stavu lidských práv v zemi.

 

Dohoda mezi Prahou a Šanghají byla zrušena v podobné atmosféře politizace, kdy se nacionalistické sentimenty staly středobodem jinak apolitického vztahu. Čísla jasně ukazují, že samotný fakt uzavření dohody mezi Prahou a Tchajpejí nebyl až tak velkým problémem, který by skutečně odůvodňoval zrušení sesterské dohody ze strany Šanghaje.

Podstatně důležitějším faktorem pro toto rozhodnutí byl pravděpodobně kontext, ve kterém se smlouva s Tchajpejí uzavřela. Opakované pokusy o změnu a následně zrušení smlouvy mezi Pekingem a Prahou vytvořily zpolitizované prostředí, které vedlo k vzájemné nedůvěře. Toto bylo umocněné tím, že pražští zástupci a česká společnost použili zrušení smlouvy k posílení své vlastní identity založené na odkazu Václava Havla, uznávání lidských práv a odmítání komunismu. V tomto případě by byl každý čin, který by jakkoliv narušil čínskou verzi reality, Čínou mylně vnímán jako hrozba pro její klíčové zájmy a také jako zpochybňování i samotných nacionalistických mýtů, na kterých je postavená domácí legitimita čínské komunistické strany.

Autoři působí ve Středoevropském institutu asijských studií (CEIAS). Text vyšel původně v anglickém jazyce na odborném portále The Diplomat.

Podívejte se také na naši nedávnou reportáž z Číny.