Komunistická strana Číny nachází nové způsoby, jak šířit do světa svůj narativ. Jak se jí daří omotat si kolem prstu nejen tvůrce obsahu na TikToku, ale i zpravodajská média?
„Přišel ke mně mail, nějakej čínskej, tak jsem na to odpověděl a oni mi odepsali. Letěl jsem normálně do Číny, měl jsem všechno zaplacený a ještě jsem za to dostal peníze,“ vypráví influencer Honza Michálek.
„Oni prostě točí pro čínskou televizi, jak já poznávám Čínu. Nevím, co to přesně bylo, ale je to libový,“ popisuje v podcastovém rozhovoru, jak se zapletl do sítě čínské propagandy.
zabiják největší pic.twitter.com/QUl2iVEBdQ
— og zdena (@ogzdena) November 4, 2024
Michálek během své cesty spolupracoval především s Čínským rozhlasem pro zahraničí (CRI) a jeho zaměstnancem Pepou Zhangem, bývalým studentem bohemistiky na Pekingské univerzitě cizích jazyků, která s CRI dlouhodobě spolupracuje.
Společně s čínskou státní televizí a rozhlasem tvoří CRI mediální skupinu, která je pod přímým dohledem Oddělení propagandy Ústředního výboru Komunistické strany Číny. To se nezabývá pouze propagandou mířenou na čínské obyvatelstvo, ale také směrem ven do zahraničí.
Trend zintenzivnil po nástupu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga k moci. Cílem externí propagandy je „správně vyprávět čínský příběh“, tedy ukazovat úspěchy strany ve vedení země a nabídnout světu čínský model jako alternativu k západnímu stylu modernizace.
Čínské organizace navazují kontakty s médii z celého světa.
Zároveň se snaží „uvádět na pravou míru“ záležitosti, jako je porušování lidských práv v autonomní oblasti Sin-ťiang. K tomu byl zřejmě využit i Honza Michálek, který s lidmi z CRI v ujgurské oblasti cestoval.
Systém čínské externí propagandy ale nekončí u jeho ústředních orgánů a naivních západních influencerů točících nadšená videa z modernizované Číny. Jedná se o širokou síť, do níž se zapojují i regionální organizace napříč čínskými provinciemi.
Ty pak navazují kontakty s médii z celého světa, aby pomáhaly šířit čínské narativy – v případě Česka se jedná především o levicová alternativní média.
Obecné zprávy z Číny
Letos na konci srpna se ve městě Čchung-čching uskutečnilo Fórum novinářských organizací „Pásu a stezky“, na nějž zavítalo přes devadesát zástupců novinářstva a novinářských svazů z celého světa.
Z České republiky akci navštívila Denisa Petrilaková jako předsedkyně České mediální kanceláře, tedy organizace, o níž v Česku málokdo slyšel.
Zapsaný spolek vznikl loni na začátku května a společně s Petrilakovou ho za účelem „posílení nadnárodní mediální spolupráce a kulturně sociálního porozumění“ založili Roman Blaško a Jiří Grünbauer – generální tajemník obnovené Komunistické strany Československa a jeho zástupce.
Blaško má zároveň novinářskou zkušenost ze svého působení v komunistických Haló novinách, dnes transformovaných do týdeníku Naše pravda.
Petrilaková, absolventka čínské filologie v Olomouci, která dále studovala i na NCCU na Tchaj-wanu, se několik dní po založení zmiňovaného spolku zúčastnila společně s novinářstvem ze střední a východní Evropy tréninkového programu Čínského centra pro mezinárodní novinářskou výměnu.
Během cesty zastupovala server General News, který sama založila v září 2023. Alternativní zpravodajský web se tváří ambiciózně – mimo jiné i proto, že veškerý obsah vydává též v anglické verzi. Sama zakladatelka se vymezuje vůči „fašizaci informací a cenzuře“ jakožto nástroji totalitních režimů a přeje si „po vzoru USA vnést do českého mediálního prostředí více úhlů pohledu“.
Čtěte také: Z Ruska s láskou. Miluj vlast, neřeš Navalného. Pravda se ukáže po válce
Svým obsahem se jedná o typický agregační portál přetiskující všechno možné od ekonomických zpráv po pozvánky na kulturní akce. V komentářové sekci je pak vidět jakýsi pokus o vyváženost, když se články autorů z Institutu Václava Klause střídají s vyjádřeními pirátské europoslankyně Markéty Gregorové.
Na první pohled poměrně neutrální web je pak celý protkán doslova přeloženými zprávami z čínského tisku, které zde mají i samostatnou sekci. Můžeme se tak například dozvědět, kde všude měl projev generální tajemník Si Ťin-pching, koho Čína odsuzuje či jaká je průkopnická role provincie Fu-ťien v čínské modernizaci.
Přestože majitelka serveru, vzděláním sinoložka, po návštěvě srpnového fóra mluvila o inspiraci, jakou jí čínská média dávají, nepokouší se web přinášet o Číně žádný vlastní obsah a vše zůstává u článků z agentur Sin-chua a CGTN nebo zmíněného CRI.
Srpnové fórum navštívila i redaktorka zmiňovaného týdeníku Naše pravda Helena Kočová. Ta sama dle svých slov do loňského roku nevěděla o Číně téměř nic, dokud nebyla loni v únoru do země pozvána na čtyřměsíční novinářskou cestu organizovanou Čínským centrem pro mezinárodní novinářskou výměnu.
Takové cesty pro desítky novinářů z celého světa organizuje centrum pravidelně. Jejich první zastávkou bývají takzvaná dvě zasedání, tedy každoroční schůze čínského „razítkovacího parlamentu“, na jejichž základě pak novináři reportují o demokratičnosti Číny.
Během své cesty do Pekingu Kočová navštívila i redakci CRI (a setkala se mimo jiné i se zmiňovaným Pepou Zhangem). Od té doby sama pro CRI publikuje a zároveň píše o Číně pro Naši pravdu.
Centra diskurzivní moci
Jedním ze spoluorganizátorů srpnového novinářského fóra v Čchung-čchingu bylo i Západní mezinárodní komunikační centrum, které ve městě sídlí. Centrum vzniklo teprve předloni jako součást několikaletého trendu reorganizování systému externí propagandy s cílem většího zapojení provincií a měst.
Podle think tanku China Media Project, který o existenci center informoval jako první, těchto „lokálních center externí propagandy“ aktuálně existuje po Číně už dvacet osm – poslední otevřelo na konci roku v Sin-ťiangu.
Posílením role lokálních center se systému propagandy daří budovat užší vazby s médii napříč světem a vytvářet tak „globální informační ekosystém“ podporující „diskurzivní moc“ Komunistické strany Číny.
Že jsou součástí tohoto systému média napojená na nejradikálnější část české levice není asi nic překvapivého a jejich reálný dosah je pravděpodobně minimální. Přesto případ z Česka dobře ilustruje fungování tohoto systému, který zejména v zemích s méně rozvinutým mediálním prostředím může Číně přinášet své plody.
