Když minulý čtvrtek začal po pravidelné údržbě plynovodu Nord Stream 1 opět proudit ruský plyn do Evropy, byť v omezeném objemu, mnozí si nahlas oddychli. Do spolehlivého obchodního partnera má však Rusko velmi daleko. I proto, že Gazprom mezitím přistoupil k dalšímu snížení dodávek plynu, který nyní proudí už jen na úrovni 20 % kapacity systému.
Připomeňme si, že rekordně nízká naplněnost Gazpromem spravovaných zásobníků na území EU byla loni na podzim jednou z jisker, která zažehla prudký růst cen energie na starém kontinentu. Při zpětném pohledu je patrné, že Rusku se tato taktika spojená s omezením krátkodobých prodejů vyplatila. Vyvolaný tlak na růst cen mu i přes snížení objemu dodávek umožnil dosáhnout zvýšení celkových zisků.
V nejpesimističtějším scénáři by dle výpočtů EGÚ Brno došel plyn uložený v zásobnících někdy v polovině příští topné sezony.
V polovině června snížil zmíněný plynovod dodávky plynu na pouhých 40 % své kapacit. Ruská strana to zdůvodňovala technickými problémy s kompresorovou turbínou. Německá společnost Siemens Energy, která zajišťuje servis této turbíny, zase poukazovala na obstrukce ze strany Moskvy. Před dvěma dny pak Gazprom oznámil, že od středy 27. července dochází – kvůli údržbě jiné turbíny – k další redukci dodávek plynu. Nyní už tedy do Evropy proudí pouze v 20% objemu oproti běžnému stavu.
Nejen německá vláda, ale i mnozí experti otevřeně viní Moskvu ze zneužívání dodávek plynu jako politické zbraně k prosazování vlastních zájmů. Pokud dojde k další eskalaci situace, nelze vyloučit ani úplné přerušení dodávek ruského plynu do Evropy. Co by tento výpadek znamenal pro Českou republiku?
Domácí zásoby
V případě přerušení ruských dodávek přichází na řadu plyn uložený v zásobnících. Když nebudeme počítat ten v Dolních Bojanovicích, který slouží pro účely slovenské plynárenské sítě, tak se na českém území nachází dalších osm velkokapacitních podzemních zásobníků. Jejich celková kapacita je přibližně 3,5 miliard metrů krychlových zemního plynu.
Pro srovnání, spotřeba České republiky v roce 2021 činila něco přes 9,4 miliard metrů krychlových této suroviny. Pokud by byly zásobníky naplněny ze 100 %, byly by schopné pokrýt přibližně čtyři a půl měsíce průměrné spotřeby v daném roce. Tedy teoreticky. V praxi je nutné počítat například s tím, že výtěžnost zásobníků není 100 %. Ta se totiž snižuje s tím, jak klesá naplněnost, tedy i tlak v soustavě. Při budoucích predikcích pak hraje hlavní roli vývoj spotřeby – ovlivněný chováním odběratelů nebo venkovní teplotou.
Vývoj naplněnosti zásobníků / Zdroj: EGÚ Brno
Tím, na jak dlouho by nám mohl uskladněný plyn vystačit, se zabývala například poradenská společnost EGÚ Brno. Ta prověřovala různé scénáře, zahrnující i kompletní přerušení dodávek prostřednictvím plynovodu Nord Stream 1.
V nejpesimističtější variantě, tedy bez snížení spotřeby a zajištění alternativních dodávek, by dle provedených výpočtů došel plyn uložený v zásobnících někdy v polovině příští topné sezony, což by znamenalo razantní omezení pro většinu odběratelů. Pro minimalizaci souvisejících dopadů je tedy nutné přijmout úsporná opatření v kombinaci se zajištěním náhradních dodávek. Uvažované úspory by se poté měly pohybovat v rozmezí 16–61 %, a to právě v závislosti na možnostech dovozu z alternativních zdrojů.
Čtěte také: Plyn, dluhy a rubly. Rusko pod sankcemi převrací svět naruby, jen Green Deal jede dál
EGÚ Brno doporučuje motivovat k úsporám především domácnosti, protože snížení jejich spotřeby by nevedlo ke zhoršení ekonomické situace. Ta by mohla být zapříčiněna omezením provozu průmyslových podniků a následným propouštěním jejich zaměstnanců.
Potenciál úspor
Obecně se udává, že největší díl spotřeby zemního plynu ukrajuje vytápění budov. V Česku připadá jen na výrobu tepla v domácnostech více než čtvrtina spotřeby zemního plynu. Nezanedbatelný vliv v tom má samotná teplota, na kterou jsou budovy temperovány. Uvádí se, že změna nastavení termostatu o jeden stupeň Celsia znamená rozdíl spotřeby o zhruba šest procent. Podle průzkumu z roku 2019 přitom přetápí přibližně 70 % českých domácností až o 5 °C nad normou doporučených 20 °C. S nárůstem cen se tato praxe nepochybně omezila, nicméně potenciál pro úspory zde stále existuje.
Spotřeba zemního plynu dle užití paliva v roce 2020 / Zdroj: MPO
Pokud je řeč o konkrétních úsporách, tak kromě změny nastavení termostatu by lidé měli zvážit, jestli je nutné vytápět všechny místnosti v domě nebo v bytě. To se týká nejen domácností, ale i firem, a zvláště veřejných institucí, které by měly jít příkladem. Také ohřev teplé vody stačí většinou provádět až v návaznosti na očekávanou spotřebu. V některých zemích na rozdíl od nás dokonce nemají ve veřejných budovách, například v knihovnách, na WC zapojenou teplou vodu.
V případě pochybností mohou české domácnosti požádat o radu Energetická konzultační a informační střediska (EKIS). Mají celkem 60 poboček po celé ČR a nabízejí bezplatné služby odborníků garantovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). Ti mohou lidem navrhnout konkrétní řešení jak ušetřit, aniž by kdokoli strádal zimou.
Možné hospodářské a jiné dopady
Dopad přerušení ruských dodávek plynu na domácí ekonomiku pak bude závislý mimo jiné na úrovni spolupráce s dalšími evropskými zeměmi. Ta by měla být založena na sdílení existující infrastruktury a vzájemně koordinovaném postupu při zajišťování náhradních dodávek i řešení krizových situací. Někdy se v této souvislosti hovoří o takzvaném principu sdílené bolesti.
Nedávno zveřejněný report Mezinárodního měnového fondu zmiňuje u kooperativního scénáře propad domácího HDP o 0,5 %, v opačném případě by pak pokles mohl být vyšší než 4 %.
Ekonomické dopady ukončení dodávek ruského plynu v jednotlivých evropských zemích / Zdroj: MMF
Evropská komise v této souvislosti navrhuje mimo jiné okamžité snížení spotřeby zemního plynu napříč členskými státy nejméně o 15 %. V případě České republiky je takový pokles dosažitelný, neboť podle dostupných dat došlo v ČR v období mezi letošním lednem a dubnem k meziročnímu poklesu o 18 %, a to bez jakýchkoliv regulatorních zásahů, pouze vlivem zvýšené ceny této komodity.
Problematický může být naopak přístup jiných členských zemí. Už nyní se proti návrhu postavily například Španělsko nebo Portugalsko. Jejich odmítavý postoj pramení z faktu, že tyto země nejsou závislé na importu ruského plynu, a nemusejí se tedy uskromňovat. Jenže napříč Unií by měla existovat i evropská solidarita, bez ohledu na momentální výhodnost či nevýhodnost pro tu či onu zemi.
Je možné, že někteří lidé budou vlivem zvýšených cen pálit nejen dřevo či uhlí, ale prakticky vše, co jim přijde pod ruce, včetně domácího odpadu.
Další kategorii představují země, které už v minulosti vyčerpaly značnou část svého potenciálu úspor, a proto se nyní ve srovnání se státy s vysokou spotřebou nacházejí v relativně horší pozici. Mezi ně patří například Finsko nebo Nizozemsko.
Poslední skupinu pak představují země, které podobné návrhy odmítají už z principu, ať už jde o Polsko stěžující si na „diktát EU“ nebo Maďarsko. To dokonce prohlásilo, že o své energetické zdroje se počínaje 1. srpnem nebude s nikým dělit.
Čtěte také: Jásot nad zařazením jádra a plynu mezi udržitelné zdroje může rychle zhořknout
Kromě přímých ekonomických následků jsou poněkud opomíjenou oblastí dopady na životní prostředí, včetně kvality ovzduší. Mnohá města v minulosti přešla ve vytápění na zemní plyn právě z důvodu snížení lokálních emisí. Dočasný přechod zpět na tuhá paliva při nedostatku zemního plynu koncentraci škodlivin rozhodně neprospěje. Stejně tak je možné, že někteří lidé budou vlivem zvýšených cen pálit nejen dřevo nebo uhlí, ale prakticky vše, co jim přijde pod ruce, včetně domácího odpadu.
Kde vzít náhradu
Popsané skutečnosti vedou k závěru, že přinejmenším v krátkodobém horizontu se neobejdeme bez zajištění alternativních dodávek. Jednou z možností je import LNG, tedy zkapalněného plynu, který je přepravován po moři v tankerech. Česká republika si už prostřednictvím ČEZ pronajala část kapacity přístavního terminálu v nizozemském Eemshavenu. Ten by měl být spuštěn přibližně v polovině září. Podle vyjádření MPO by měl ještě letos umožnit dodávku přibližně 1,5 miliardy metrů krychlových zemního plynu. Celková rezervovaná kapacita – tři miliardy metrů krychlových ročně – představuje necelou třetinu české spotřeby před rozpoutáním války na Ukrajině.
Další věcí je samotný nákup zmíněného LNG. Odkud bude pocházet, zatím není jasné, nicméně podle českých představitelů by se zajištěním prodejce neměl být větší problém. V minulosti probíhala jednání například s Katarem.
Jelikož z hlediska dopadů na klima nebo podpory nedemokratických režimů není ani LNG dlouhodobým řešením, ve vzdálenějším horizontu bychom měli směřovat k postupnému omezení dodávek této komodity.
Tohoto útlumu můžeme docílit zavedením veškerých možných úsporných opatření, respektive snahou o maximální energetickou efektivitu. Je také třeba umět využívat druhotných zdrojů, například odpadního tepla, a rozvíjet domácí obnovitelné zdroje. Teprve to, co nebudeme schopni pokrýt tímto způsobem, bychom měli řešit pomocí importu, přednostně ve formě nízkoemisních alternativ ze států EU.
